AMOR VACUI - zápisky z cesty

Nejprve definice (z Grantova Slovníčku memetiky):

membot

Osoba, která celý svůj život podřídila propagaci nějakého memu, mechanicky (robotically) a při každé příležitosti. (jako např. mnoho Svědků Jehovových, členů hnutí Hare Kršna, a scientologů.) Díky vnitřnímu soutěžení tendují ti nejvýřečnější a nejextrémnější k vzestupu na vrchol hierarchie svého sociotypu. Sebe-destruktivní membot je memoid. (GMG)

Membot může být mimochodem i ateista, něco o tom vím :-) Ale k tématu: Mám silný pocit, že současná doba je přímo ideální k produkci nových a nových membotů trošku jiného (totiž fragmentárnějšího) typu, než je ten výše popsaný. Vysvětlím. Je prokázáno – a jistě to čtenář zná i na základě vlastní zkušenosti, že lidé na internetu spíše těkají, o vnímaném obsahu příliš nepřemýšlejí a – stejně jako člověk pohybující se na vrcholu chřipkové epidemie městskou hromadnou dopravou – jsou velmi ohroženi infekcí. Tato infekce však obvykle nespočívá v přijetí nějakého komplexního memplexu, například v podobě věrouky zmíněných Svědků Jehovových, ale spíše v podobě několika různých paralelních věr, jejichž jediná souvislost spočívá v tom, že jejich přijetí bylo způsobeno nedostatkem imunity, tj. kritického myšlení. Co se příkladů týče, jedná se zřejmě nejčastěji o nejrůznější konspirační teorie, populistické názory všeho druhu a dále pak o rasistické stereotypy (toto je můj odhad na základě vlastního pozorování sociální sítě Facebook, zasloužilo by si to regulérní vědeckou studii). Sám musím přiznat, že občas nějaké takové infekci podlehnu – nikdo není zcela imunní.

Zmínil jsem kritické myšlení a přirovnal je k imunitnímu systému. V této souvislosti je třeba zmínit, že nedostatek kritického myšlení se často objevuje u lidí praktikujících magii nebo nějaké náboženství. Jak jsem zjistil na základě vlastní zkušenosti, vnášení kritického myšlení do oblasti magie (zvláště pokud jde o její racionální “rozebírání“) tuto spolehlivě destruuje a brání dosažení jakéhokoli uspokojivého výsledku. Stejně tak je kritické myšlení problematické v oblasti práce s mýtem (například v oblasti osobní víry), protože vymkne-li se kontrole, ztratí se “srdce“ a zůstane jen “hlava“, což pokládám za politováníhodné okleštění lidské přirozenosti. Totéž platí v případě umění či třeba v oblasti praktické psychoterapie nebo osobní reflexe snů. Kritické myšlení, tak jako víra, je “dobrý sluha, ale zlý pán“. Je třeba, aby všechny složky člověka (včetně těla) byly v harmonii, aby se společně podílely na celku lidství.

Problém je, že někteří lidé zapínají kritické myšlení tam, kde škodí (například já kdysi v oblasti magie), a jiní je zase nezapínají tam, kde je nezbytně třeba – například v oblasti kritického hodnocení mediálních informací. Výsledkem druhé možnosti je, že se pak člověk nechá strhnout kdejakou demagogií a kdejakým populismem prostě proto, že mu právě ta či ona informace instinktivně "sedí". A proč z toho dělám vědu? Inu – třeba proto, že takto se dostal k moci Hitler a zrovna v tomto případě je argumentace ad hitlerum dle mého soudu docela na místě. Proto se snažím být maximálně obezřetný vůči čemukoli, co zavání populismem a demagogií. A nyní se dostávám k tomu farmaceutickému zběhovi kážícímu přírodní medicínu a tvrdícímu, že všechna (sic!) očkování jsou k ničemu a dokonce nebezpečná. Nebudu analyzovat všechny výroky pana Virapena, není to předmětem této úvahy, ale poukáži jen na jeden křiklavý příklad. Cituji:

V závěru přednášky dal Virapen prostor dotazům z publika. Na otázku, zda očkování může způsobit autismus, odpověděl: "O tom, že způsobuje autismus, jsou mnohé důkazy, mnohé takové případy jsou zaznamenány. Jděte na internet, najdete tam mnoho takových svědectví."

Tak za prvé: Opravdu mám brát vážně člověka, který argumentuje svědectvími na internetu? Na internetu najdete mnoho svědectví o kde čem. Například o Plejáďanech – znamená to, že bychom tedy měli z tohoto titulu začít věřit v Aštara Šerana? A pak je zde fakt, že studie “prokazující“ souvislost mezi očkováním a autismem je prokázaný podvrh, který vznikl na objednávku jistého podnikavého právníka. Což evidentně nebrání panu Virapenovi, aby tento blud šířil dál.

Na mé námitky v internetových diskusích k tomuto tématu se objevilo tvrzení, že ale na tom, co Virapen tvrdí, určitě “něco je“. Ale ovšem, že ano! Populismus je založen na tom, že na něm “něco je“. Musí být provázán s realitou, jinak by jej nikdo neakceptoval. Jenže tuto realitu zjednodušuje a zkresluje. Vytváří její černo-bílou variantu. Takže si například myslím, že pan Virapen má pravdu v tom, že se farmaceutický výzkum (placený farmaceutickými firmami) soustřeďuje na vývoj léků, které léčí, ale pokud možno nevyléčí, ale vyžadují dlouhodobé, ideálně doživotní, užívání. Nasvědčuje tomu například neochota farmaceutických firem investovat do výzkumu MDMA (“Extáze“) v oblasti terapie posttraumatické stresové poruchy (o tomto jsem psal v Legalizaci č. 3). Ano – pro farmaceutické firmy je výhodnější, když pacient s PTSD bere celoživotně antidepresiva, než kdyby se svého problému zbavil při jednom či několika terapeutických sezeních s použitím MDMA. Tohle je prostě smutná realita. Což neznamená, že by ty firmy dělaly špatné léky. Naopak: Snaží se dělat čím dál lepší léky, léky, které mají co nejméně nežádoucích účinků a tím zvyšují míru kompliance (spolupráce pacienta s lékařem, vč. řádného užívání léku) nemocného. Tvrdit, že farmaceutickým firmám nezáleží na pacientovi je i z komerčního hlediska absurdní. Jistě – nepochybuji o tom, že jsou případy, kdy byly ignorovány studie poukazující na možnou nebezpečnost medikamentu. To je ostatně doloženo. Ale myslím si, že v zásadě je pro farmaceutickou firmu výnosnější živý (a dlouho přežívající) pacient než pacient mrtvý. Dalším případem, kde se projevuje negativní vliv farmaceutických firem, je oblast výzkumu přírodních léčivých látek – z toho důvodu, že je nelze patentovat a tudíž by plodů výzkumu jedné firmy mohly okamžitě využít firmy ostatní. Je to dle mého názoru obrovská škoda. Co se očkování týče: Samozřejmě, že má nežádoucí účinky. Samozřejmě, že hysterie kolem prasečí chřipky byla přemrštěná (ale představte si, že by vláda nenakoupila zásobu vakcín a pak by se ukázalo, že ten virus je skutečně smrtící – pochválili by pak lidé své vlády na to, že neutrácely zbytečně za vakcíny?). Jsem přístupný odborným diskusím ohledně toho, která očkování a kdy mají smysl a která jsou obsoletní (tohle neumím, na rozdíl od všemožných internetových “všeználků“, kvalifikovaně posoudit, nejsem kompetentní odborník, ale soudím, že pokud mají k současnému systému dětského očkování výhrady i někteří lékaři, je vhodné, aby taková diskuse proběhla). Jak je to s dalšími očkováními, například s propagovaným očkováním proti rakovině děložního čípku, netuším. Ale kdybych měl dceru, jistě bych se o tuto oblast začal velmi intenzivně zajímat a hledal bych všechny dostupné relevantní informace. Tím chci říci, že bych se pro radu neobrátil například na lidi přispívající do diskusního fóra na nějakém “maminkovském“ portálu :-)

Ještě jednou k Virapenovu tvrzení, že všechna očkování jsou k ničemu. Fakt bych tomu zmetkovi přál, aby poté, co toto prohlásil, chcípl na pravé neštovice. Ale to mu nehrozí: Jednak je proti nim zcela jistě očkovaný, jednak jediné kmeny varioly, které poté, co byly očkováním vymýceny, zbyly, jsou – pevně doufám, že bezpečně a navždy – uzavřeny v sejfech, tuším, že dvou, dobře střežených laboratoří.

Tím chci říci: Ne, opravdu nepokládám výrobce léků za nezištné zachránce lidstva. Je to bezpochyby tvrdý a nelítostný byznys v němž se točí obrovské peníze a jehož praktiky jsou mnohdy nekalé. Odmítám ale černo-bílé posuzování celé situace. Produkty těchto firem, ať si pan Virapen říká co chce, prokazatelně více pomáhají než škodí, protože se to takto vyplatí i výrobcům léků. Zachraňují životy, jež by jinak zachráněny nebyly, protože i to je pro firmy ekonomicky výhodné. Znovu opakuji: Koncovým zákazníkem, bez něhož by se celý ten byznys neobešel, je živý člověk. Pokud možno co nejdéle živý. A v ideálním případě trpící nějakou chronickou nemocí. I když budeme považovat farmaceutické firmy za bezskrupulózní bestie jejichž jediným zájmem je zisk, což asi zase tak úplně nebude, ale budiž, pořád bude v jejich zájmu vyvíjet léky, jejichž nežádoucí účinky budou co nejmenší, tedy léky kvalitnější. Jo, a je docela dobře možné, že je budou testovat na chudých lidech třetího světa. Ne, opravdu si nedělejme iluze...

Vraťme se nyní k možné motivaci pana Virapena, který po čtyřiceti letech (sic! To je přímo mýtické! Jako cesta pouští...) působení ve farmaceutickém byznysu najednou obrátil, napsal knihu a přednáší, přičemž ale vystupuje způsobem, kdy nesděluje jasná fakta, ale míchá to, co může být pravda, se lží (jak jsem ukázal).

Napadlo někoho, že Virapenovi prostě třeba docela normálně přeskočilo? Občas se stane, že někdo nakráčí s puškou do firmy, v níž pracuje, a začne střílet hlava nehlava. Není toto ten případ – jen místo pušky jsou to přednášky a kniha? O tom všem je třeba v takových případech přemýšlet a nikoli to šířit s banálními přípodotky typu "Šiřte to!" či "Já to vždycky říkal!"

Vrátím-li se obecně k šíření všemožných líbivých polopravd, rád bych své čtenáře přiměl k tomu, aby se – používají-li Facebook – vždy aspoň na chvíli zamysleli, než kliknou na tlačítko “Sdílet“. Já vím, že to někdy svádí. I mě. Jsou horší období a lepší období. Také jsem v poslední době podlehl a sdílel hlava nehlava takřka jakoukoli kritiku Nečasovy vlády (a sdílet budu kritiku Nečasovy vlády i nadále, ale ne tak bezhlavě, méně je více a budu se nad tím více zamýšlet). To se stane, je snadné se nechat strhnout. Ale je také možné přibrzdit a zamyslet se nad tím, jestli je všechno tak jednoznačné, jak se to na první pohled jeví. Také si nemyslím, že platí, že nepřítel mého nepřítele, je mým přítelem. Už jsem tady jednou napsal, že spojovat se s fanatiky je nebezpečné, protože jsou netolerantní k jakýmkoli odchylkám a nakonec zničí i své spojence (proto “revoluce požírá své děti“).

Problém může být také v poněkud zcestné představě typu “Musím na to mít nějaký názor.“ A tak člověk, i když nemá čas celou záležitost důkladněji prozkoumat, nějaký názor (často pod vlivem svého okolí) zaujme. A přitom je zcela legitimní nechat to být, zdržet se úsudku. Zkuste si to!

Informace z médií je prostě třeba hodnotit a přemýšlet o nich, nikoli se jimi nechat nakazit a fungovat jako memboti...

linkuj.cz vybrali.sme.sk