AMOR VACUI - zápisky z cesty

Studium: Kojot před lety dlouho studoval a nyní opět studuje filosofii a religionistiku – formálně i neformálně. Formálně je to těžší, protože se neučí tak rychle jako kdysi. Z existenčních důvodů studium přerušil a není jisté, zda se k němu vrátí. Dostuduje někdy Kojot? Doufá, že neformálně nikdy. A formálně? Toť ovšem otázka do pranice! Pokud ano, bude za tím opravdu velká dřina...

Filosofie: Kojot dospěl k závěru, že v jeho případě ještě nenastal čas pro odpovědi a je třeba zkoumat otázky. Proto se nepřiklání k žádnému konkrétnímu filosofickému směru, nicméně má rád (z různých důvodů) například Poppera, analytickou filosofii, Epikúra, Friedricha Nietzscheho, Gastona Bachelarda, Gillese Lipovetského a Immanuela Kanta.

Náboženství: Kojot v prvé řadě hledá a nachází Posvátno v Životě jako takovém – v živoucí přírodě i v lidech.  Rovněž některé příběhy vnímá jako numinózní. Nějakou dobu se hlásil k thelémě v intencích Aleistera Crowleyho, později k satanismu v LaVeyově pojetí, na kterém se Kojotovi líbilo to, že je nedogmatický, pragmatický a  nabízí srozumitelnou a praktickou životní filosofii založenou na seberealizaci podmíněné zodpovědností, dále pak skutečnost, že se to dalo zkombiovat s ateismem, k němuž se jistou dobu razantně hlásil. Poté, co se zasvětil duchům šťastného húdú, kteří mu převrátili život vzhůru nohama a přesvědčili jej, že elegantní světonázor neznamená mnoho, byl nucen uznat, že se v mnohém mýlil. Nyní své duchovní sebeurčení hledá v nedualistické novodobé gnózi. Na základě skutečné moci, jíž je schopen uplatnit, si uvědomil, že satanistická teze "might is right" je pro něj zcela nepřijatelná. Moc znamená především zodpovědnost. Proto – bez nenávisti a s respektem – satanismus opustil.

Bohové: Na základě přesvědčivé osobní zkušenosti se Kojot nyní domnívá, že bohové skutečně existují, i když tento závěr odporuje jinak přesvědčivým závěrům přírodních věd. Způsob existence bohů (respektive nadpřirozených entit) je jiný, než způsob existence individuí, jak je běžně chápeme. Bohové se skládají z dalších bohů a ti zase z dalších – do nekonečna. Jako neustále se rozvíjející fraktál. V každé části jsou k nalezení stopy celku. Dohromady bohové-duchové-andělé-démoni atd. tvoří celek, o němž lze hovořit jako o Bohu s velkým B. Jako osobního pohanského boha si Kojot zvolil slovanského boha stád a podsvětí Velese, pracuje i s dalšími starými slovanskými božstvy, obrací se k indiánskému Kojotovi a jiným Tricksterům, jak již bylo řečeno, zasvětil se duchům šťastného húdú a vyznává vúdúistické loa, pracuje také s bytostmi pocházejícími z příběhů Howarda Phillipse Lovecrafta. Ono je v podstatě jedno, kde začnete – možnosti jsou nekonečné a vzory se překrývají a opakují.

Politika: Kojot byl kdysi takový slušný a umírněný pravostředový liberál, ale současná politická situace u nás i ve světě jej přivedla k neochvějnému přesvědčení, že je něco moc, ale opravdu moc špatně v systému jako takovém, což vedlo k radikalizaci jeho postojů směrem doleva. Stále zůstává libertariánem, děsí jej jakékoli oklešťování osobních svobod a nejraději by legalizoval všechny takzvané zločiny bez oběti, ale také uvažuje o tom, jestli současná nefunkční demokracie a lidskou duši devastující kapitalismus jsou opravdu to pravé. V každém případě je připraven klást sobě i ostatním spoustu otázek na tato témata, čímž občas leze lidem na nervy.

Četba: Pokud jde o beletrii, dává Kojot přednost literární fantastice. Jeho srdečními autory jsou Howard Phillips Lovecraft, Neil Gaiman a Jorge Louis Borges. V poesii preferuje krátké básně, v dlouhých se snadno ztrácí a nemá s nimi trpělivost. Má rád haiku, čínskou poesii, aztécké básně, surrealisty, Miroslava Fišmeistera a Octavia Paze. Rád čte knihy o náboženstvích, magii a okultismu, mysticky zaměřená díla, filosofické spisy a populárněvědnou literaturu.

Hudba: Cokoli, co Kojot právě potřebuje slyšet. Kdyby začal psát nějaká jména, byl by to momentální výběr, za týden by mohl být jiný. Žánrově skoro všechno snad kromě dechovky, primitivnějších variant popu a gospelů... Kojot neumí poslouchat hudbu jako kulisu, znervózňuje jej to. Jedinou výjimkou je poslech hudby při umývání nádobí.

Filmy: Kojot má filmy rád a dává přednost snímkům s fantastickou tematikou. Pořád dokola je schopen "sjíždět" Pána prstenů a Matrixovou trilogii. Ale má spoustu dalších oblíbených filmů, jejichž výčet by byl nemožně dlouhý... Pokud by měl volit, který film by si pustil krátce před smrtí, pak by se rozhodl pro film Dead man.

Koníčky: Kromě psaní textů všeho druhu, což je leitmotiv Kojotova života (stejně jako záliba v mystifikacích), permanentního studia všeho možného, občasného amatérského výtvarničení, četby, koukání na filmy, chození do divadla, provozování magie, a také letmého zaobírání se cizími jazyky, je to chov zvířat. Kojot má fenku Elišku, kočky Čikitu a Zinu, dále pak všemožné plazy, z nichž je třeba zmínit agamu, gekončíky a několik hadů.

Nemoc: Kojot se léčí s bipolární afektivní poruchou (dříve se tomu říkalo "maniodepresivní psychóza") s převládajícími depresemi. Je sice pravda, že si prošel peklem a několikrát se málem sprovodil ze světa, na druhou stranu získal díky své nemoci takové znalosti o svém nitru, o nichž se "normálním" lidem často ani nesní... V současné době se dostal do stádia, kdy už tuto nemoc k ničemu nepotřebuje a pokud "zahrozí", je schopen s ní účinně vyjednávat.

Kojot také napsal vlastní životopis, který ale není dotažen do současnosti, takže po jeho přečtení musí zvědavý čtenář procházet zprávy v rubrice "Co život dal a vzal".

linkuj.cz vybrali.sme.sk