AMOR VACUI - zápisky z cesty

Zde se ovšem nabízí otázka: Myslí si lidé, kteří tyto překlady zveřejnili, že publikují autentické starověké a ranně středověké magické texty, nebo zastávají realitický názor, že jde o novodobé mystifikace? Pokud platí to druhé, proč (stejně jako u "Simonova" Necronomiconu) neuvádějí pravděpodobnou dobu jejich skutečného vzniku a možné autory? Ono je totiž opravdu možné, že naivní, zvláště pak mladý, zájemce o magii uvěří, že AlAzif a Spis R'Lyeh je dílem arabského mága, De Vermis Mysteriis mága řeckého atd. (překladatelka dokonce “zrealističťuje“ data týkající se života údajného autora...).

Proč si myslím, že texty nejsou autentické? Po pravdě řečeno “protože Cthulhu, Azatoth atd.“. Nemyslím, že by tato jména byla užívána – zvláště pak v identické podobě – před Lovecraftem. AlAzif a Spis R'Lyeh navíc nepůsobí dojmem arabského, nýbrž pozdně středověkého grimoáru – včetně složitých a v praxi těžko realizovatelných návodů na výrobu nejrůznějších magických pomůcek. Používání pojmu “mrtvá jména“ v De Vermis Mysteriis vychází spíše z nepochopení významu slova “Necronomicon“ (nejde zde o jména, ale o zákon – nomos), zmínka o “Třech Závojích“ tamtéž je anachronismus atd. No, a konečně je to prostě celé velmi nepravděpodobné. Pokud mi někdo strčí pod nos vydání kteréhokoli z těchto textů třeba jen z devatenáctého století, rád tento svůj názor přehodnotím. Skutečnost, že se jedná o tvorbu spadající do druhé poloviny dvacátého století, však ještě neznamená, že tyto spisy nejsou autentické magicky a mýticky, tedy že jsou nepoužitelné v magické praxi. Přistupme proto nyní k textům samotným. AlAzif je evidentně inspirován dílem H. P. Lovecrafta a myslím, že by mohl posloužit jako použitelná a možná trochu nebezpečná hračka pro někoho, kdo chce pracovat s lovecraftovskými entitami a nemá dostatek fantazie. Nicméně jsem na toto téma četl mnohem lepší texty. Z tohoto mám takový rozpačitý pocit, jenž by asi bylo možné vyjádřit slovy “něco tomu chybí“. Jsou tam zajímavá místa (například prstová znamení), místy pěkná, byť neoriginální, lovecraftovská poetika, ale to je vše. Pocit inspirovanosti, který cítím při četbě Lovecraftových příběhů, se při četbě tohoto dílka nedostavil. Je to vlastně takový krotký grimoárek, u něhož bych se moc divil, kdyby někoho naplnil hrůzou či změnil jeho život v noční můru. Na druhou stranu už samotná jména entit mají svou sílu a myslím, že při praktikování podle tohoto spisku je asi možné dosáhnout nějakého efektu.

To, co bylo řečno o AlAzif, platí i pro Spis R'Lyeh, který na předchozí dílko obsahově i formálně navazuje. Přibylo obtížně realizovatelných návodů, jinak prakticky totéž – krotký grimoár, který středověkou formu naplňuje lovecraftovským obsahem. Jeho slova nepůsobí dojmem, že jsou “jedovými trny“, jak v závěru údajný AlHazred tvrdí. Není to prostě ono. Z díla připisovaného šílenému Arabovi AlHazredovi by měly čtenáři vstávat vlasy hrůzou. Jediný fyziologický efet, který na mě text měl, bylo zívání...

Přistupme nyní k De Vermis Mysteriis. To už je jiné kafe! Zatímco AlAzif (spolu se Spisem R'Lyeh) je – přirovnáme-li magický spis k pornu – softcore, De Vermiis Mysteriis je extrémní hardcore. Lidské oběti bodané do břicha, aby dlouho trpěly, panny vařené v kotli, bušící srdce v dlani operatéra, jáma plná hnijících psích těl s lidskou mrtvolu nahoře, zalitá dehtem a zapálená... No, dobrá, má to své perverzní kouzlo, ale vzhledem k tomu, že se na stránkách Blasphemionu píše v souvislosti s těmito texty o praxi, člověk si nemůže nepoložit otázku... Já samozřejmě nevěřím, že by Abogarth, Cody a spol. v prokletých údolích vyřezávali ještě bušící srdce z lidských obětí a párali nemluvňata. Ovšem jakou praxi na základě tohoto perverzního magick-porna mají na mysli? Pokud bych to předělal tak, aby oběti byly v rámci rituálů vynechány či provedeny symbolicky, nevěřím, že by to celé dávalo jakýkoli smysl a nutno dodat, že pokládám za téměř nemožné většinu z popsaných rituálů ve fyzickém světě prakticky realizovat. Nabízí se ovšem možnost provádět celou praxi s De Vermis Mysteriis čistě imaginativně. Bylo by to bezpochyby nesmírně náročné, ale nikoli nemožné, a v člověku by to mohlo otevřít nejednu třináctou komnatu.

Rozhodně jde o mnohem nápaditější a originálnější dílko, než AlAzif, dílko, které může inspirovat autory fantasy a sadistického porna a může mít i potenciál pro imaginativní (či astrální) magické zpracování. Spis v sobě obsahuje kromě strašlivých rituálů také pěkný mýtus o tradici temných čarodějů a leccos dalšího.  Zvláště u tohoto dílka by mě opravdu zajímal jeho autor.

Co se překladů týče, pak kromě četných a poněkud rušivých nedokonalostí, které by doladila pečlivější korektura, mi nejvíce vadí anglický přepis barbarských jazyků. Osobně bych dal přednost české vokalizaci (sh->š, y->j atd.). Pokud bude chtít český čtenář používat magické formule, je z mého pohledu přirozenější, když je bude mít k dispozici foneticky česky (tomu, kdo je na anglický zápis výslovnosti zvyklý, to nebude na překážku). Ale to je pochopitelně věc názoru. Celkově vzato se to četlo dobře.

Mám-li to shrnout, pak se musím vrátit k Pseudonomiconu Phila Hinea a souhlasit s ním, že ten pravý Necronomicon je kniha, kterou lze otevřít ve snech, nikoli koupit v esoterickém knihkupectví. Texty, jež lidé kolem Blasphemionu přeložili a zveřejnili, jsou bezpochyby zajímavé a najdou si své čtenáře. Jako příručky pro rituální konání jsou ovšem problematické, neboť jsou nákladné co se vybavení týče, některé požadavky jsou prakticky nerelizovatelné a lidské oběti taktéž nejsou něčím, co by bylo možné beztrestně páchat v civilizované společnosti. Patrně je vhodnější pracovat s nimi imaginativně, zvlášť zajímavý je v tomto směru především text De Vermis Mysteriis. Přeji příjemné počtení a možná i nějaké to snové putování škvírami mezi světy...

linkuj.cz vybrali.sme.sk