AMOR VACUI - zápisky z cesty

Tak já třeba vím (a každému to říkám a tak to řeknu i tobě), že celá realita je tu jen kvůli mně. Všechno co zdá se reálné, včetně všech postav v ní vystupujících (včetně tebe) jsou jen kulisy k dokreslení toho, abych měl pocit, že svět okolo existuje a že je na mě nezávislý. Dokonce je to uděláno tak dobře, že všichni ti ostatní lidičkové (a patrně i ty) mají pocit, že nemám pravdu a mají dojem, že žijí své vlastní životy a netuší, že až já umřu, zmizí celý vesmír. Jediná věc, na kterou jsem (zatím) nepřišel, je to, proč si s tím někdo kvůli mně dává tolik práce :)

Mirune, tvůj solipsismus je nedotažený. Je tam pořád onen berkeleyovský předpoklad Boha, který posílá všechny ty vjemy. Přečti si Klímu a budeš vědět, že si to děláš celé sám, protože jsi ve skutečnosti Bůh a nic jiného kromě tebe není. ;-)

Kdyby měl Klíma pravdu pak by v mém životě neexistovala omezení, protože by vše bylo podřízeno mé absolutní vůli. Jenže já ten dojem nemám (stačí co mi dělají fyzikální zákony), takže musí existovat ještě něco vně, co mě omezuje a co je na vyšším levelu. Nemusí to být nutně Bůh, může to být klidně počítačová simulace :), něco jako The Sims!

Omezuješ sám sebe a neuvědomuješ si to. Hraješ tu hru sám se sebou. V okamžiku, kdy prohlédneš, nebude žádných omezení... Otázka zní, proč to děláš, ale to z povahy věci nemůžeš vědět, dokud tu hru nedohraješ. V každém případě není nutné postulovat další entitu...
A já jsem část tebe, která ti naznačuje pravdu, ale možná, že ještě potřebuješ setrvat nějaký čas jen v částečné povědomosti o skutečnosti. Stav probouzení... ;-)

Smyslem hry by pak mohlo být právě cesta k tomuto prozření. Jenže se mi pořád objevuje otázka Proč. Jsem-li jediná všezahrnující entita, nad kterou již nic není, pak otázka proč nemá smysl a celá skutečnost by pak byla a existovala zcela bezdůvodně, což mě mate, neboť skutečnost je (alespoň v pozorovatelném světě) založena na kauzalitě a každý děj má svou příčinu a měl by jí mít i tento svět. Žít ve světě, který je založen na tomto vztahu (a který se jeví jako omezení) a jít cestou k tomu, abych jej dostal do područí a kauzalitu zrušil a vše dostal jen do souladu s vůlí je jako jít do sousední vesnice na pivo přes opačnou stranu zeměkoule. Jediné co mě napadá, je, že má jediná a všezahrnující entita se ve věčném světě všehomíra nudí a tak si prostě vytváří omezující realitu jen jako takový šplouchanec na stojaté hladině, aby se zabavila :)

Ano, nuda je přijatelný důvod. Přečti si od Grega Egana Město permutací - něco o něm: http://cs.wikipedia.org...tac%C3%AD - a Diasporu. Tam tyhle věci velmi zajímavě tematizuje.

Děkuji za tip, už jsem o nich od někoho slyšel, ale zatím nebyl čas se na ně podívat.

byla jsem na nem a libil se mi. po dlouhe dobe film pro me.

Nedávno jsem se ocitnul na výstavě písemnictví, která je coby stálá expozice k navštívení v klášteře Zlatá Koruna. Mezi vystavenými tisky mě zaujala jedna stránka z pera Richarda Weinera. Týká se KINEMAOGRAFIE. vzhledem k tomu, že to je prakticky sto let staré, jde o text vskutku vizionářský až prorocký. Holt, byl to machr :-)
V rámci debaty o filmu se speciálními efekty si zmiňovaný text dovoluji přiložit:
http://www.volny.cz...P1010158b.jpg

Zajímavý text, díky.