AMOR VACUI - zápisky z cesty

Jaroslav A. Polák - Kojot hrající si na filosofa

"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito

Starší tweety ZDE.

středa, 7. července 2010
Tajemná vzpomínka

Včera jsem si po delší době opět vybavil jednu zajímavou vzpomínku (možná pseudovzpomínku) z raného dětství, týkající se jednoho podivného fenoménu, a řekl jsem si, že by vlastně bylo fajn se o ni podělit, i když z ní pochopitelně nelze vyvozovat žádné reálné závěry, snad kromě skutečnosti, že může naznačovat cosi o mém empirickém založení.

Nevím přesně, do které doby tu vzpomínku zařadit, patrně do doby předškolní, možná doby, kdy mi bylo pět (což mi připomíná vzpomínku na mé čtvrté narozeniny: každému jsem na potkání říkal "Mně už jsou čtyři!", panečku, to jsem byl starej!). V každém případě to bylo v době, kdy mě máma už občas nechávala, byť jen na chvíli, doma samotného (nutno také brát v úvahu, že mám o tři roky mladšího bratra – ten však v této vzpomínce nefiguruje). V takových chvílích jsem slyšíval, že v kuchyni vrže židle – jakoby je někdo posunoval. Když jsem však do kuchyně přišel, nikdo tam nebyl. Vzpomínám (nebo pseudovzpomínám?) si, že jednou jsem zase takto přišel do kuchyně, vzal jsem tužku a udělal kolem nohy od židle na podlaze kolečko. Pak jsem se vrátil do pokoje. Když jsem opět uslyšel vrzání, šel jsem se tam podívat a židle skutečně byla posunutá. No řekněte, není to fascinující?
Možná. Ale skeptik ve mně řekne, že jsem sice mohl slýchat nějaké zvuky, možná i ve snu, a mohl jsem mít nápad označit polohu nohy od židle, nicméně že se vše mohlo docela dobře odehrát jen v mé fantazii. Může jít i o chybně zapamatovaný sen. Je otázka, nakolik raná ta vzpomínka skutečně je. Vzpomínám si, že jsem ji kdysi říkal své mámě, která ale popřela, že by mě v předškolním věku nechávala doma samotného. Vlastně – pokud je ta vzpomínka raná – je pozoruhodná především tou ideou empirického testu, jenž měl zjistit, zda se židle skutečně sama od sebe pohybuje. V každém případě je to součást mých vzpomínek na rané dětství a pravdu o tom, jak tomu bylo ve skutečnosti, se již nejspíš nikdy nedozvím...

Zaujalo? Přečtěte si také něco o mých snech z raného dětství a o mé nejstarší, patrně autentické, vzpomínce.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

středa, 7. července 2010 | rubrika: Co život dal a vzal |

Tvorba tohoto blogu vyžaduje čas, práci a něco peněz, ale dělám to rád a s chutí. Nicméně pokud jste tu rádi, oceňte moji práci čas od času tím, že podpoříte libovolnou částkou projekt Praga-Haiti nebo sluneční školu Surya. Děkuji.

Teď si chci přečíst:

Novější článek

Starší článek

Co četli ostatní?