AMOR VACUI - zápisky z cesty

Abychom porozuměli tomu, co mám na mysli, musím nyní ukázat, co je empirická věda. Ta je konceptuálním rámcem opakovatelného. Filosofové a metodologové vědy, jako byli například Karl R. Popper či W. V. O. Quine, jasně vytyčili to, co pro vědu existuje a co nikoli. Stručně řečeno: Pro vědu neexistují anomálie. To, co je pro vědce skutečné, je to, co lze opakovaně experimentálně realizovat nebo přinejmenším opakovaně a dostatečně často pozorovat. Každý vědec daného oboru musí být, má-li k dispozici příslušné vybavení, schopen testovat výsledky svého kolegy.

Zatímco je princip opakovatelnosti klíčový pro vědu, pro magii je klíčová jedinečnost. To, oč v magii jde – a to jak v rámci interpretace světa tak i v úsilí o nějakou změnu v tomto světě – je anomálie, něco jedinečného a v přesné podobě neopakovatelného. Magie je ve své teorii protikladem vědy a ve své praxi protikladem techniky – Clarke tudíž může mít pravdu v tom, že dostatečně pokročilá technologie by se jevila jako magie, nicméně by jí nebyla. Technologie je předvídatelná (i když nikoli stoprocentně – je ovšem konstruována tak, aby předvídatelná byla, nepředvídatelnost je z hlediska technologie porucha) a byla by právě pro tuto předvídatelnost jako technologie odhalena. Magie není neznámou technologií stejně jako není nějakou neuznanou vědou. Z vědeckého pohledu magie nefunguje, protože ani fungovat nemůže. Sám pojem "fungování" totiž popisuje z hlediska vědy něco úplně jiného než z hlediska magie – pokud bychom chtěli hovořit o nesouměřitelnosti, pak zde je to skutečně namístě.

Magické teorie proto nejsou teoriemi ve vědeckém smyslu slova, jsou to mýty, jež mají snad blíže k některým filosofickým koncepcím, od nichž se ale liší větším zaměřením na praxi. Mohou si samozřejmě vypůjčit některé myšlenky z teorií vědeckých, nicméně to pokládám za dosti dvousečnou zbraň. Magie, která si začne hrát na vědu, se stává pavědou a vzdělaným lidem je právem zčásti k smíchu, zčásti k vzteku. Žádný mág či astrolog nikdy neuspěl v úsilí získat milion dolarů nabídnutý nadací amerického iluzionisty a skeptika Jamese Randiho tomu, kdo v kontrolovaných podmínkách předvede nějaký magický, parapsychologický či třeba astrologický výkon. Proč? Protože Randiho podmínky jsou podmínky kladené na empirickou vědu a magie pracuje za zcela jiných okolností (myslíte-li si, že se mýlím a že dokážete provozovat magii v rámci kritérií empirické vědy, tak vyrazte do Ameriky, milion dolarů už přece stojí za tu trochu námahy a peněz na cestu).

Jinak řečeno, apeluji na to, abychom z magie nedělali vědu. Důvod, proč tak nečinit, nespočívá ovšem pouze v tom, že by šlo o matení pojmů, neboť bychom se snažili dělat vědu z ryzí antivědy. Má to i praktický smysl. Anton S. LaVey ve svém sedmém zákonu země napsal: "Uznávej sílu magie, pokud ji úspěšně využíváš k uskutečnění svých tužeb. Jestliže popřeš sílu magie poté, co jsi ji s úspěchem použil, ztratíš vše, čeho jsi dosáhl." To je velmi důležitý postřeh z praxe, který bychom mohli i nějak zdůvodnit, ze skeptického hlediska třeba jako snahu předejít odhalení kognitivního klamu, nicméně z hlediska magie, chceme-li se jí věnovat, musíme tuto skutečnost přijmout jako fakt a řídit se tím. Nedělejme z magie vědu.

J. G. Frazer pokládal magii za jakousi "protovědu", neboť – stejně jako později věda – hledala podle něj nějaké kauzální spojitosti mezi jevy. To lze přijmout – kauzální myšlení je skutečně magii i vědě společné. V ostatním se však, jak bylo řečeno, principiálně liší.

Neošívejme se, když někdo z pozice empirické vědy označí magii za soubor bludných přesvědčení. Magie z objektivního hlediska totiž souborem bludných přesvědčení skutečně je. Magické poznání nemá z vědeckého prakticky žádnou relevanci – je subjektivní a netestovatelné. Může člověku poskytnout intenzivní pocit správnosti a třeba i nějakou životní orientaci, ale pokud nevede k opakovatelným jevům, nemá z vědeckého hlediska žádnou váhu (výjimkou jsou opakovaně navoditelné změněné stavy vědomí, které vědecky zkoumat lze). Mág žijící v současné západní civilizaci by si toto vše měl uvědomovat. Neměl by vytvářet pavědy a tvářit se ublíženě, když jeho teorie o fungování světa neberou vědci vážně, měl by vědět, kdy se pohybuje v konceptuálním rámci pro anomálie a kdy naopak ve vědeckém diskursu. Je snadné propadnout bludu – a praktikuje-li člověk magii, je to navíc i nevyhnutelné, neboť bez bludu se v magii daleko nedostanete! – ale je záhodno, aby v mysli mága přebýval alespoň jeden malý racionální „homunkulus", který zabrání těm nejhorším výstřelkům, například v podobě Knihy zjevující Jedinou Pravdu o životě, vesmíru a vůbec.

Jsem přesvědčen, že pravda o světě skutečně je jen jedna, nevěřím v pluralismus mnoha různých pravd, nicméně se domnívám, že magie není vhodná cesta k jejímu hledání. Hledáme-li zákonitosti světa, pak nám anomálie a anekdotická vyprávění o jedinečných a tajemných zážitcích příliš nepomohou. Snad jedině, kdybychom, obrazně řečeno, skrze anomálie četli mezi řádky, tedy se zaměřili na to, co magie o světě neříká...

linkuj.cz vybrali.sme.sk