AMOR VACUI - zápisky z cesty

"Je vědecký konsensus ohledně nějakého problému vyjádřením pravdy"

Ak rozmum prikazuje nedoverovat tomu co nas co len raz oklamalo tak urcite nie.

omyl :). zamenil som pravdu s poznanim.

ked tak nad tym uvazujem, si si isty ze si nechcel v uvodnej vete pouzit "poznanie" namiesto "pravdy"?

@descartes: Ne, pokud jsem chtěl pokračovat pojmem "pravděblízkost". Ale o subtilnosti typu rozlišování "pravdy" a "poznání" mi v tomto článku nešlo.

Co se týče důvěřivosti k tomu, co nás tolikrát zklamalo, musím poukázat na výrazný rozdíl v počtu zklamání ze strany vědy a pseudovědy. Pseudověda klame mnohem častěji. Pak bychom vlastně měli odmítnout jakékoli koncepce.

jako z čítanky: Vystudovaný učitel chemie (jeho první vědeckou prací byl popis optických izomerů kyseliny vinné). Jeho první mikrobiologické práce byly mimo oblast medicíny (tedy nebyl v konfliktu s tehdejším konsensem) (pasterace vína, technologie piva, řešení moru Bource morušového). Jakmile začal zasahovat do medicíny, byl "vědecký konsensus" jednoznačně proti němu, kdyby neměl tak silné pozice v oblastech mimo medicínu, nejspíš by ho uštvali jako Semmelweise. Se silnou opozicí v lékařských kruzích (včetně nejrůznějších pomluv a intrik) bojoval až do konce života. Jeho výsledky začaly být obecně akceptovány v podstatě až po vymření jeho nejdůležitějších oponentů. Důležitý byl i tlak pacientů, kteří po lékařích požadovali to, co fungovalo. Dnes, kdy o platbách zdravotníkům (byť z jejich pojištění) pacienti prakticky nemají možnost rozhodovat (mohou změnit doktora, ale ten druhý bude léčit podle naprosto stejných předpisů), by Pasteur pravděpodobně neuspěl.

Dtto objev neandrtálce - ten byl jako zvláštní druh (názory na to, zda se jedná o druh nebo poddruh se několikrát změnily, tč. se na základě analýz DNA zdá, že se neandrtálci s našimi poředky plodně křížili, takže nešlo o zcela samostatný druh) uznán v podstatě, až oponenti tohoto názoru buď vymřeli, nebo byli alespoň znekompetentněni stářím.

Doporučuji také článek:
http://neviditelnypes.lidovky.cz...

"Pak bychom vlastně měli odmítnout jakékoli koncepce."

Ani nie. len je nutne odmietnut tieto koncepecie len na zaklade konsenzu.

"Ne, pokud jsem chtěl pokračovat pojmem "pravděblízkost""

nerozumiem. Nepredpoklada rozpoznanie pravdeblizkosti poznanie toho k comu je dane presvedcenie blizke - teda pravdiveho? Alebo je to tak, ze mame vseobecne kriterium pravdiveho a tym padom viem urcit kedy sa k nemu priblizujem a kedy od neho vzdalujem?

Rozlišoval bych obecné odmítání konsensu od specifického odmítání určité konsensuální teorie. Obecně vědecký konsensus odmítají zpravidla ti, kteří mají nedůvěru v instituce. Takoví lidé obvykle a) nedůvěřují vědeckému konsensu v žádné oblasti, či důvěřují jen tomu, co je očividné, b) nemívají vlastní alternativní teorie, a proti konsensuálním teoriím argumentují obvykle obecnými poukazy na již vyvrácené historické konsensy či obecnými větami typu "ani vědci nejsou neomylní".

Druhou skupinu tvoří ti, kdož jsou přesvědčeni, že mají vlastní, alternativní teorii. Většina z nich jsou blázni, ale malé množství může mít pravdu.

Myslím, že rozumný postup k jakékoli teorii by měl odrážet schopnost a ochotu věnovat čas jejímu studiu. Je zbytečné mít silný názor na teorii relativity, když zároveň vůbec nevím, co ta teorie říká, a ani mě to nezajímá. Pak jsou případy, kdy člověka zajímá, zda teorie platí (obvykle z praktického důvodu), ale nezajímá jej teoreticky a není ochoten ji studovat. V takových případech je nejspolehlivější přístup akceptovat vědecký konsensus, prostě proto, že je to jediná přístupná evidence (furt se mi tohle slovo v češtině nelíbí, ale nešť). Pokud mě nějaká teorie zajímá detailněji, pak ji musím studovat, což mi umožňuje méně spoléhat na konsensus a více na vlastní úsudek. Jelikož dnes nikdo neobsáhne celé vědění lidstva, rozumný člověk se pozná tím, že ve většině případů akceptuje konsensus nebo se zdržuje soudů.

@ Descartes: Chápu to popperovsky. Viz například: http://kojot.name...emu-recenze.php (kde základní myšlenky shrnuji).
Pravděblízkost předpokládá, že nějaká objektivní pravda existuje a lze se k ní blížit. Nejvíce se tím asi zabýval Tichého žák Oddie, ale jeho knihu o verisimilitude jsem nečetl.

@bilah9am: Naprosto přesně řečeno.

@A. S. Pergill: Jo, Pasteura beru. Byl to sice vědec, ale ne v oboru. Ostatně jsem nevyloučil, že i outsider může prorazit, ale jak vidno, od Pasteura uběhlo hodně vody a tak je asi spíš opravdu výjimkou potvrzující pravidlo. Navíc dnešní věda vyžaduje mnohem specializovanější znalosti.
To, že občas musí stará generace vymřít, je známý fakt. Na tom, co jsem napsal, to nic nemění.

Kojot: velmi podarený a zaujímavý článok. ďakujem

"Co je prvotní? Rozum nebo pocitový.."
neviem či na to uspokojivo odpoviem:
iracionalita a city su evolucne staršie ako racionalita (to plati aj pre ich nerv. koreláty).

@Attila: Díky. Ano, evolučně bezpochyby. Otázkou je, zda je možné chtít,aby byl rozum prvotní třeba alespoň u vědce nebo filosofa. Nebo zda je i racionalita filosofa jen zvláštní formou, jak se u něj projevuje nějaký ve své podstatě iracionální pocit... Ale to jsou jen takové hrátky se slovy...

Kojot: mohlo pomôc sebapoznanie alebo znalosť/vedomie toho, že ten cit zasahuje (je známe, že riziko neg. dôsledkov tzv. skupinového myslenia - http://cs.wikipedia.org...o_myšlení - sa minimalizuje, keď sa členom skupiny, kt. má urobiť rozhodnutie, tento fenomén vysvetlí) podobný mechanizmus by mohol fungovať aj tu.

Ano, to je rozhodně zajímavý pohled na věc.

Na Semmelweise a horečku omladnic jsem si při čtení článku také vzpomněl. Z bližší historie může být příkladem třeba dlouhodobé odmítání terapeutických účinků Laseru.

Zcela samostatnou kapitolou jsou neověřené/itelné, ale přesto zkoumané teorie, které se zájmem veřejnosti povýšili na konsens bez dostatku důkazů. Příkladem může být zkoumání inteligentní forem života ve vesmíru -> k proinvestování obrovského množství energie a peněz došlo na základě falešného signálu a rovnice s vymyšlenými neznámými. Dalším příkladem může být dříve populární pojem Nukleární zimy nebo současný pojem Globální oteplování.

Zcela nesouhlasím s pojetím vědeckého konsensu, jako něčeho již zjištěného neměnného a nezpochybnitelného. Mnohdy se k němu takto přistupují. Vědecký konsensus je v daný okamžik nejblíže k ideálnímu poznání dané problematiky, ale nikdy není tím ideálním poznáním. Je nutno říct, že souhlasím s Kojotem v tom, že pravděpodobnost, že někdo (zvláště pak nějaký konspirující outsider) bude blíže pravdě, než vědecká komunita je mizivá. Můj příspěvek je spíše o tom, jakým způsobem je vědecký konsensus pojímán.

Aida:
"neověřené/itelné, ale přesto zkoumané teorie"
"k proinvestování obrovského množství energie a peněz došlo na základě falešného signálu a rovnice s vymyšlenými neznámými. Dalším příkladem může být dříve populární pojem Nukleární zimy nebo současný pojem Globální oteplování."
Všechny zmíněné teorie jsou ověřitelné.
Nukleární zima - tady bych si dovolil tvrdit, že se jedná o ověřenou teorii a to porovnáváním množství popílku a prachu, který by se dostal do vzduchu při jaderné válce s podobnými účinky při výbuchu velkých sopek. To, že o tom nečteme v novinách dnes neznamená, že to byla kachna. Jen to dnes není (naštěstí) tak aktuální.
Globální oteplování - pokud není chyba přímo v modelech (a to snad ve všech), pak se taky nedá říct, že by se jednalo o neověřenou teorii. Navíc se opět používají i znalosti dob minulých. Spíše otázkou zůstává zpětná vazba v pozemské atmosféře.
Inteligentní formy života ve Vesmíru (Mléčné Dráze) - sledování není založeno na Drakeově rovnici ani na signálu WOW. Je založeno na existenci inteligentního života zde na Zemi. Navíc slovy C. Sagana, projekt do poloviny 80. let stál tolik co průměrné překročení rozpočtu u jednoho amerického zbrojního programu v jednom roce. Navíc se jedná o projekty často financované ze soukromých zdrojů.

Sami tvůrci "jaderné zimy" později přiznali, že účinky jaderné války silně nadsadili z politických důvodů (aby vytvořili představu, že "jadernou válku nelze vyhrát").
"Globální oteplování" stojí na modelech, které nedokáží predikovat (po naplnění údaji za předchozí roky) teploty (a další parametry počasí) roků, které už proběhly. Nejsou schopny vysvětlit razantní výkyvy podnebí v minulosti (climategate je také o tom, jak se "modeláři" domlouvali na "zakamuflování" těchto výkyvů podnebí, protože ty celý tento modelový systém silně znevěrohodňují).

Semmelweis nebyl outsider, byl gynekolog, takže na léčení (i prevenci) horečky omladnic byl plně kompetentní. Jen stál mimo "vědecký konsensus", že nějaké umývání rukou před vyšetřením rodičky nemůže mít na tuto chorobu vliv.