AMOR VACUI - zápisky z cesty

Jaroslav A. Polák - Kojot hrající si na filosofa

"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito

TOPlist
Kojotek

neděle, 27. června 2010
Stejně je ten tvůrčí proces zvláštní

Včera jsem začal psát povídku a dnes jsem ji dokončil. Přes 17 normostran textu, o němž si ještě pořád myslím, že je velice dobrý – a to od dokončení uplynulo už několik hodin. Pocit euforie ovšem již pominul. A právě o tom chci psát...
Tu povídku zde mimochodem (alespoň v dohledné době) nezveřejním, protože s ní mám jiné plány zahrnující nalezení vhodného literárního časopisu; nejlépe takového, který vyplácí honoráře. Máte-li nějaký tip, sem s ním! Ale zpět k tvůrčímu procesu. Předevčírem jsem vytvořil osnovu (jíž jsem se při psaní držel asi tak ze dvou třetin – to je dost!). Začal jsem tím příběhem žít. Včera večer jsem se pustil do psaní a skončil kolem čtvrté ráno, pak jsem odpadl. Dnes odpoledne jsem to dotáhl do konce, vytiskl, zkorigoval, vytiskl, žena zkorigovala, rozeslal přátelům.
Ten pocit byl fantastický. Vždycky je. Je to pocit, který by bylo možné vystihnout slovy: "Teď už můžu třeba i umřít." No vážně. Obvykle trvá několik minut až půl hodiny, tentokrát mě blažil skoro hodinu. No, a pak přijde jiný pocit, úzkostný pocit takové zvláštní prázdnoty. Je to jakýsi neklid, možná neklid člověka, který by si rád dal další dávku nějakého stimulantu. Nemám s tím osobní zkušenost, ale mělo by to tak fungovat u kokainu. Jenže dejte si další kolo tvůrčího psaní! To se povede málokdy... Očekávám, že pocit prázdnoty jako obvykle nakonec vymizí a moje psychika se vrátí do normálního stavu.
Přemýšlím, proč to tak u mě je, jaké skryté mechanismy fungování duševna v tom mají prsty, a nic kloudného mě nenapadá. Je to ovšem v každém případě zvláštní. A mimochodem: Navzdory tomu, že ta euforie nakonec vždy ustoupí té zúzkostňující prázdnotě, stojí to za to. Je to dobrá droga a čert vem ten příliš rychle se dostavující absťák...
 
Edit (28. 6. 2010): No, a poté, co jsem se vyspal, mi už ta povídka vlastně ani jako moc dobrá nepřipadá. To je fakt k zbláznění ;-)

linkuj.cz vybrali.sme.sk



neděle, 27. června 2010 | rubrika: Co život dal a vzal |


Tvorba tohoto blogu vyžaduje čas, práci a něco peněz, ale dělám to rád a s chutí. Nicméně pokud jste tu rádi, oceňte moji práci čas od času tím, že podpoříte libovolnou částkou projekt Praga-Haiti nebo sluneční školu Surya. Děkuji.


Teď si chci přečíst:

Co četli ostatní?


[1] (Tasselhof [openID] - Mail - WWW) Vloženo 29.06.2010, 22:18:59 x
avatar A pak nejhorší je, když ti někdo o povíde řekne, že je úplně blbá... :)

[2] (Kojot - WWW) Vloženo 29.06.2010, 22:41:15 x
avatar Ani ne. Horší je, když řekne "nic moc".
Mimochodem: Povídka, o které je zde řeč vzbudila mezi mými přáteli buď žádný nebo hodně rozpačitý ohlas. Což není tak zlé, jako "nic moc", ale nic moc to není. Uvidíme, jak a ni zareagují cizí lidé...

[3] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 14.07.2010, 04:39:24 x
avatar To prázdno popisoval Beethoven po každém dopsaném díle. Ale nebylo pro něho vůbec úzkostné, ba naopak! Tak přeju totéž.
Všechna pole jsou nepovinná.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
URL vašich stránek:
Nadpis:
Znáte pravidla pro komentátory?
Pokud ne, KLIKNĚTE ZDE.
Text:

MÁTE DOMA MÍSTO PRO DALŠÍ DUŠI?


PODPOŘTE UŽITEČNÝ PROJEKT!





Creative Commons License
Amor Vacui by Jaroslav A. Polák is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial 3.0 Unported License.

AŽ DOSLOUŽÍM, CHCI DO SBĚRU!

*