AMOR VACUI - zápisky z cesty

Aleister Crowley mimochodem v Knize lží napsal, že "citoslovce, bezsmyslný výraz extáze, je jediná věc hodna vyřčení; ale i na to má být pohlíženo jako na poklesek." Nebo, jak se píše v Tao te ťing, "Tao, které lze postihnout slovy, není věčné a neměnné tao". Připomeňme ještě slavné poslední věty Wittgensteinova Traktátu – "6.522 – Existuje ovšem nevyslovitelné. To se ukazuje, to je mystično." a "7 – O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet." a obraťme se zpět ke Carnapovi (k tomuto se ještě vrátím).

Nečetl jsem Carnapovu práci, v níž prezentuje své závěry ohledně Boha, nicméně mám pocit, že na jeho tvrzení kus pravdy bude. Došlo mi to, když jsem se zamýšlel nad tím, jak asi fungují ony proslavené náboženské odpovědi na otázku "Proč?", jež věda, odpovídající na otázku "Jak?", zodpovědět nedokáže. Jak zde ve svém komentáři správně poukázal Machi, toto dělení odpovědí na různé druhy otázek je pitomé a neměli bychom si to nechat nábožensky smýšlejícími lidmi vnutit. Věda pochopitelně odpovídá i na otázky typu "Proč?". Existuje-li zde rozdíl, pak zčásti spočívá v nepřítomnosti teleologie ve vědeckých odpovědích, pakliže se týkají nemyslících entit či světa jako celku. Svět nesměřuje k žádnému vytyčenému cíli. Nicméně mne napadla jiná věc: Nepodobají se náboženské odpovědi rozechvělému šepotu milenců, kteří se ujišťují o své lásce a věří, že jejich láska potrvá navždy? A pokud by jim nějaký skeptik řekl, že patrně nepotrvá, přinejmenším v její aktuální vášnivé podobě, věřili by mu? Nebo by, navzdory rozumu, věřili raději ujišťování? A není tomu tak, že jsou chvíle, kdy člověk potřebuje něco slyšet a nechce vědět, zda je to pravda?

Tím chci říci, že náboženské odpovědi nejsou ve skutečnosti smysluplné odpovědi na otázky, nýbrž odpovědi na určitou emocionální poptávku. Jejich charakter je ujišťovací. Jsou předením kočky, jsou něžnými nesmysly, jež říká matka nemluvněti, jsou vyznáním lásky. A z toho titulu nemají žádnou epistemickou hodnotu. O ni zde totiž vůbec neběží. Co na tom, že věta typu "Bůh tě miluje." nic skutečného nesděluje, důležité je, že patřičně naladěnému člověku dělá dobře. Uklidňuje, opájí, působí na příslušná mozková centra... S něčím takovým nelze racionálně polemizovat (a to ani tehdy, když se tyto "odpovědi" někdo snaží odít do racionálního hávu).

Je možné se takových odpovědí vzdát, ale není možné je komukoli vymluvit. Měli bychom se o to vůbec snažit? A je alespoň možné poskytovatele takovýchto "odpovědí" zcivilizovat natolik, aby se vzdali tvrzení typu "Bůh nenávidí homosexuály." či "Když zemřeš jako mučedník, čeká tě v ráji sedmdesát panen?"

A mohou tyto "odpovědi" člověka přivést k něčemu dobrému (záměrně nepíši "k poznání"!)? "Citoslovce jest zvukem, jenž končí v Tichu." (Crowley) A právě v tichu, pod hvězdnou oblohou, naplněni pocitem posvátna, by se snad mohli sejít i věřící s ateistou. Ticho... Jak báječná odpověď!

Literatura:

CROWLEY, Aleister. Book of Lies. Můj vlastní nepublikovaný překlad.

LAO'C. tao te ťing. Přel. Berta Krebsová. Dharma Gaia : Praha, 1997.

PEREGRIN, Jaroslav. Obrat k jazyku a analytická filosofie. in Obrat k jazyku: druhé kolo. Filosofia : Praha, 1998.

WITTGENSTEIN, Ludwig. Tractatus logico-philosophicus. Oikuméné : Praha, 1993.

linkuj.cz vybrali.sme.sk