AMOR VACUI - zápisky z cesty

Ja myslím, že také písanie blogu má tiež vplyv na to tvoje názorové kolísanie. Aspoň ja to u seba tak vnímam, keď píšem diskusné príspevky. Často ma jazyk obmedzuje smerom, že vyjadrím užší názor, než by som chcel zastať, resp. konfrontácia s inými diskutujúcimi ma k tomu dotlačí (hlavne aby som nezanechal dojem že môj pohľad je inkonsistentný). Myslím, že tento fenomén je doložený aj výskumom v sociálnej psychológii. Keď sú ľudia nútení hladať a formulovať argumenty tak sa ich samotný postoj polarizuje (aj keď im pôvodne bola celá debata ľahostajná). Argumentovanie kumulatívne spevňuje názor jedným smerom. Týmto spôsobom sa písaním (ale samozrejme aj verbálnou argumentáciou) človek doženie k názoru, ktorý vlastne ani zastávať nechce a tu vznikne kríza. No a čím častejšie človek vyjadruje svoj názor, tým rýchlejšie jeho názor kolíše medzi týmito krízami. Preto nerád píšem a produkujem, radšej čítam a vstrebávam. Obíjať intelektuálne mantinely nie je nič pre mňa.

Víra ve vlastní nadřazenost ke kognitivním klamům patří:

http://en.wikipedia.org...periority

Někdy to ale funguje opačně: pokud je člověk v něčem nadprůměrný, má tendenci se podceňovat (Dunningův-Krugerův jev).

http://en.wikipedia.org...er_effect

Teď si ještě vybrat.

Moudrost? velká řeka z malých přítoků se sbírá...

@Matúš: No, na tom určitě něco bude. Ale já jsem prostě tvůrčí typ potřebuji to i s tím, co to s sebou přináší.

@Vera: Moudrost? To je nějaká neměřitelná záležitost, na rozdíl od inteligence, a je hodně závislá na tom, co si pod tím kdo představuje. Existuje něco takového doopravdy? ;-)

Hezkyyy, Kojote!

Tu vlastnost mám taky - jakmile něco řeknu, vyjádřím jako svůj názor, hned začnu sama sebe podezírat z jednostrannosti a koukat na věc z jiných úhlů.
A to i u témat, která si už při vytváření názoru přeberu z různých stran.

Inu, lišky i kojoti prostě mají vrozenou pobíhavost ;-)

Pochybnost je vlastní skeptikům. A to i pochybnost o sobě a svých vlastních postojích. Je to pozitivní vlastnost do té doby, než z toho člověk zblbne :)

Přemýšlet bezchybně není možné, odporovalo by to druhému zákonu termodynamiky.

Jenže, člověk se musí se svými názory ztotožnit a žít jimi. Jinak náš mozek nedokáže pracovat. Neměl by intuici, základ všecho.. Takže člověku nezbývá, než straále bojovat s vlastními myšlenkami

Já se vlastně ani tak nebojím, že bych zblbnul, spíš se bojím, že se zblázním ;-)

Dogberte, nějak mi ta souvislost s druhým zákonem termodynamiky nedochází. Upřesni to prosím.

Anebo :)
Hlavně nebrat úplatky :)

..., ale teď už si nejsem tak jistý.

No, je to takový "okultní jev"... ale ještě Ti chybí jeden stupínek- uznat, že ani inteligenci změřit nemůžeš..:-) Myslím že moudrost je právě ta pochybnost, schopnost uznat, že rub a líc jsou plnohodnotné strany. Odložení vlastní pýchy, ješitnosti, vzdání se role uchvatitele a poučovatele.. A k tomu hrozí, že přestaneš brát vážně všechny autority, na které ses dosud odvolával, a to mě teda docela začíná bavit:-)

Nu, Vero, inteligence je svým způsobem definovaná právě jako to, co měří testy inteligence ;-) Jasně, je to složitější, ale lze to kvantifikovat. Moudrost je něco, co je asi vážně "měřitelné" pouze pocity - takový jogín, který stráví celý život v jeskyni a medituje může jednomu připadat jako moudrý, jinému jako člověk, který promarnil svůj život. To jsem se snažil naznačit. Ovšemže mě těší, že v mém počínání nacházíš jakési stopy moudrosti, ale nezlob se, když to nebudu brát moc vážně. Nemám pocit, že můj život k něčemu takovému směřuje a kdy směřoval.

Břetislave, staré, ale dobré!

Vera:
"Myslím že moudrost je právě ta pochybnost, schopnost uznat, že rub a líc jsou plnohodnotné strany. Odložení vlastní pýchy, ješitnosti, vzdání se role uchvatitele a poučovatele."
Když už, tak je moudrost schopnost kompromisu. Rozumného kompromisu bych ještě dodal. Rub a líc většinou plnohodnotné strany nejsou (aneb co si má člověk představit pod vágním pojmem plnohodnotný). A co se týče pýchy a ješitnosti, to jsou jedny z argumentů poslední obrany. Když už nevím jak dál odvolám se na to, že druhá strana poučuje, je pyšná a ješitná. Nevím jak Kojot (zdá se, že je na tom podobně), ale osobně dávám přednost objektivní pravdě a je mi skutečně úplně jedno jaký jí dají lidé přívlastek (často je nepříjemná). Každý člověk, který je rozumný a vzdělaný dává tuto svou vlastnost najevo, ať záměrně nebo nechtěně. Je to součást lidské psychiky a je to přirozené. Je také jisté, že se najdou lidé, kterým to příjde povýšené. Stejně jako jinému může připadat pyšné a ješitné chování kulturisty, zpěváka, sportovce nebo arcibiskupa či nějakého esoterika. Já jsem rád, že mám alespoň omezený kritický zdravý rozum a jsem vždy rád, když zjistím, že nejsem sám.

Dávám přednost pravdě, jež se mi jeví jako objektivní, což mimo jiné znamená, že se jeví jako objektivní nejen mně ;-)
Ad moudrost: Ano, zde je pěkně vidět, jak neuchopitelná záležitost to je. Je stejně zajímavé, kam ty debaty někdy dospějí...

Já bych přece jen jednu moudrost viděl, přestože je také obtížně definovatelná, možná dokonce nedefinovatelná, přesto jí vnímám zřetelně a to je moudrost životní. Obvykle se například u starých lidí pozná tím, že se s nimi dobře je. Pro mě znamená víc než inteligence, mnohem víc.

Strojmire, na tom něco bude a možná by to šlo i kvantifikovat. Zamyslím se nad tím.