AMOR VACUI - zápisky z cesty

"Někdo by měl zavést nový studijní obor, kterému by se říkalo nějak jako psychologie či sociologie filosofie. Na sociologii vědy se už pracuje, ale na filosofii se, pokud vím, nikdo z tohoto úhlu nepodíval. Bylo by mimořádně zajímavé, kdyby mohla být osvětlena role, jakou má ve filosofických debatách argumentace. Ve vědě je role argumentů omezená. Věda se ve svých výsledcích opírá o pozorování a experimentování – o logiku tolik ne. Ve filosofii je na druhé straně logika tím jediným nástrojem. Filosof má buď platný argument, nebo nemá nic; jeho návrhy stojí a padají s argumenty, které je podporují.

Nebo tak by se to alespoň mohlo zdát. Praxe filosofie ale nabízí podstatně odlišný obrázek. Prohlédneme-li si podrobně to, co je k vidění, můžeme snadno získat dojem, že působivost filosofické teorie je ve skutečnosti tím větší, čím slabší jsou argumenty, o které se opírá. Široká popularita Wittgensteinových Filosofických zkoumání je například úzce spojena s rezolutní politikou jejich autora nikdy nenabízet koherentní argumentaci. Někdo dokonce říká, a to není daleko od pravdy, že tato politika je jenom důsledkem Wittgensteinovy politiky nenabízet ani žádné filosofické teze.

Zajímavější ale je, že existují případy, kdy filosof teze a argumenty na podporu teorie předložil a kdy si tato teorie stále získává velkou popularitu přes fakt, že se příslušné argumenty ukázaly jako chybné. Příkladem, který hned přichází na mysl, je samozřejmě marxismus. Marxova teorie hodnoty byla zcela vyvrácena dokonce již dříve, než zhlédl světlo světa poslední svazek Kapitálu. Ale ukázalo se, že to není překážkou pro triumfální pochod marxistické víry kontinenty. Dokonce ani dnes, kdy tento pochod skončil na smetišti, není žádnou překážkou toho, aby byl Marx na mnoha západních univerzitách uctíván. Zdá se, že emocionální přitažlivost některých teorií je tak neodolatelná, že úvahy o koherenci a přiměřenosti odsouvá zcela stranou. K čemu často dochází, je jakási výměna rolí mezi teorií a logikou. Teorie, která je sexy, už vůbec není vnímána jako teorie, ale jako jistý druh zákona myšlení, kterým jsou ostatní teorie poměřovány. Jakmile se toto stane, je jakákoli kritika takto opevněné teorie rovnou diskvalifikována na základě toho, že se s ní neshoduje. Dogma je tu, obrněné proti přísnosti racionální debaty."

(citováno z: TICHÝ, Pavel. O čem mluvíme? Vybrané stati k logice a sémantice. Filosofia: Praha, 1996. Str. 147-8)

linkuj.cz vybrali.sme.sk