AMOR VACUI - zápisky z cesty

Pro kojot:
Tobě se nikdy žádný magický rituál nepovedl?

Připadá mi Kojote, že jsi k sobě poctivý a to je důležitější než to, co ti dává smysl studovat. Nic si nenalhávat a umět si v sobě zamést nepatří totiž bohužel do výbavy většiny lidí.

Len takto riskuješ že prídeš o Lucienne. Rozhádže Vás uplne rozdielny náhlad na svet - tak sa nedá dlho konzistentne existovať. Ak chceš mať dlhodobý dobrý vzťah - tak sa musíte meniť v nazoroch spoločne tým istým smerom obaja.Aspoň zhruba. Toto riziko veľmi trefne zhodnotila jedna rádová sestra, ktorá mojej manželke pred vydajom tvrdila, že manželstvo je najťažšia rehoĺa, jej ako rádovej sestre sa totižto ženích nezmení:)Detto Jiřina Šiklová ako sociologička videla problém vysokej rozvodovosti práve vo vysokej miere flexibility a turbulentnosti vzťahov kde podstatná je uloha názorov páru, ktorý hoci si predtým rozumel jednoducho vývojom každého iným smerom sa dostal na iné pozície a nerozumie si. Sú to iní dvaja ľudia.Rozumejú si zase s inými, ktorí sú na podobnej úrovni. To sa v minulosti nestávalo často, ľudia sa tak prudko nemenili v priebehu života.
Takže pozor na toto riziko.
Inak to kritické prehodnotenie smerom k ateizmu chápem.

Slightly off topic ale ne tak úplně:
Hrozně by mě zajímal tvůj názor/recenze na knihu P. K. feyerabenda - Against Method (Rozprava proti metodě)... A taky Zen a údržba motocyklu od Pirsiga. jen to zmiňuju, chápu že asi máš spoustu jiný literatury v itirenáři. Takže to fakt jenom tak nadhazuju.
Bod 2: Tyhle introspektivní články jsou neobyčejně fascinující... Možná proto, že prožívám podobné (vzdáleně) názorové změny... Boj mezi racionální a iracionální složkou. Upřímně poslední dobou se přikláním spíš k té druhé...
Každopádně bych ti chtěl moc poděkovat za intelektuální podněty. Hodně štěstí na tvojí cestě, ať už tě zavede kamkoli.

*v itineráři

Hele, to je normální. Já byl vcelku ortodoxní katolík, co trpěl všemi těmi předsudky, jako že satanismus, "okultismus" apod. je nebezpečné svinstvo, v jehož centru stojí podřezávání černých koček a bledých pannen na hřbitově při měsíčku, pak jsem se stal liberálním katolíkem, který za tyhle předsudky kritizoval další katolíky, taky jsem se posunul k čistému agnosticismu, materialismu a náboženské lhostejnosti s tím, že jsou to stejně všechno neprokazatelné a nevyvratitelné hypotézy (to si myslím dodnes), pokračoval jsem přes jakýsi filozofický monismus a cosi, co jsem si trochu s úsměvem pojmenoval jako "demonismus" a co jsem tak nějak začal postupně filozoficky rozvíjet sám pro sebe, až se z toho vyklubalo jakési filozofické pohanství. A jo, měl jsem období, kdy mě strašně fascinovala estetika smrti kvůli litrům krve, pachu rozkládajících se těl linoucímu se z hrobů a podobně, dneska to taky pojímám daleko křehčeji a zároveň emotivněji. Každý se takhle nějak neustále motá po cestě, na níž se vydal díky požehnání hříchu, a to, co jsem si z toho (zatím) nejsyrověji praktického odnesl je, že rozum je především nástrojem vůle a že si inteligentní člověk před druhými i sám před sebou obhájí skoro všechno, když má k tomu vůli.
Takže jo, nebudu se divit, jestli budeš za rok největší bojovník proti moru ateismu a materialismu, a mám-li být k sobě upřímný, nemohu vyloučit, že ze mě za nějaký čas bude agitátor nějaké letniční církve burcující lid proti svodům Satanovým. I když snad raději ne:)

Souhlasím,je evidentní,že i v mém případě se řídím jakousi hyperracionalitou,já to nazývám prozřeným stavem-pocitem okusení ovoce poznání. Čistota duše je jedna, a nic nelze na ni nabalovat,čistota duše je jak lotosový list-je to prozření lotosové povahy. V tomto případě můžete dojít jen k jednomu k absolutníhu božskému vnímaání světa a dějů v něm,pokud ovšem v přerodu sebe sama nezkluznete k projevování ega,to je konec všech černých mágů),kteří neuspěli na cestě ke světlu...Každý mág jako v případě pána prstenu a Gandalfa,kdy putovali pustinou podzemí Boroduru(trpasličí podsvětí)dojdou na rozcestí,tak je to i v cestě mága-volba nezodpovědné cety temnoty ega získá sice čarovnou moc,ale i zkázu své duše,a zatracení v dalších životech. Důležité je nesejít z cesty a vůlí přemoci svody vniřních slapových sil tužeb po moci,nadřazenosti,bohatství,apod.

Díky za komentáře, jsou to zajímavé reflexe, nicméně mne nyní nenapadá, co bych k nim řekl.
Odpovím tedy je Warhammerovi: Ale ano, povedl. Hned několik. Ale to vůbec nic nedokazuje. Netvrdím, že magi je stoprocentně jenom hlavologie, možná v tom je něco víc, ale pokud ano, tak jen o malinko víc, protože jinak by byla všeobecně praktikována, což evidentně není. Jako nástroj k dosahování cílů je magie jen málo zajímavá, podle mě nanejvýš jako třešnička na dortu, podpůrný prostředek...

Chtělo by to propojit tyto různé osobnosti. Sama mám za sebou období materialistické hyperracionality, které jsem se vzdala za účelem metamodelu, jenž by mi umožnil akceptovat předchozí stádia a využívat jejich "realitu". Protože jinak je to jako sedět v kině na SF akčáku a kritizovat chyby ve scénářích, historický nesoulad, přehnané pyrotechnické výbuchy, nadhodnocené lidské výkony - namísto toho si to užívat :-).

Pro Kojot:
Já to nemyslel ve smyslu důkazu, ale ve smyslu toho, že pokud něco nějakým způsobem funguje, tak proč se na to vysrat.
Catalessi má trochu pravdu, i když propojení tolika tak odlišných a na sobě protichůdných osobností by taky mohlo vyvolat nějakou mentální schizofrenní kdovíco.
Věda taky není všeobecně praktikována a přesto je v ní zjevně něčeho "malinko" víc. A to že se magie nepoužívá tak široce jako v pravěku ještě nic neznamená. Ztracené poznání ještě není lživé, či hloupé poznání.

Pro A:
No jo, ego je ten největší nepřítel lidstva, jasně...
Nemyslíš třeba, že vzhledem k tomu, že lidé jsou od pradávna egoisti a nijak se to na lidstvu jako takovém nepodepsalo, to s tím egem nebude zas až tak nahnuté? Já bych řekl, že největším hnusem je pokrytectví, hloupost a sebeklam, ego je jen nositelem základních vlastností lidské osobnosti.

Děkuji za podněty, nechávám zatím bez komentáře.
@ Warhammer: Rozhlédni se kolem sebe. Co v běžném životě využíváš? Když se chceš s někým na dálku spojit, použiješ magický rituál, telepatii nebo mobilní telefon či internet? ;-)

Pro Kojot:
Hm, hlavně že jsi dal zrovna ten případ, kdy je odpověď jednoznačná, takže jo mobil, jenže zase využití telepatie tě příjde zadarmo a nemusíš ustavičně platit těžké prachy za ten zasraný kredit.
A přístroj na ovlivňování pravděpodobnosti ve svůj prospěch ještě vynalezen nebyl a ublížit někomu kletbou apod. není trestná činnost dle trestního zákoníku.
Vše má své pro a proti.
Krom toho jak jsi říkal, o tom všeobecném praktikování - co ta malá magie? Tu přeci praktikuje každý, nebo ne?

Ahoj Kojot,
ma prekvapila tvoja introspekcia. Ja som nikdy nebral mágiu a materializmus ako sa vylučujúce pozície. Samozrejme mágia sa s materializmom a s vedou vylučuje ak okultista dáva svojmu koníčku nejakú epistémickú hodnotu. Ak niekto hľadá v mágii poznanie, chce veštiť budúcnosť alebo pumpovať karmu tak sa nečudujem ich krčovej reakci na materializmus a naopak krčovitej reakcie materialistov. Ako som už na tomto blogu viackrát písal ja chápem mágiu ako určitú formu umenia, ktorá ma napĺňa.
Nikdy som nevidel nejaký rozpor medzi svojím okultným koníčkom a štúdiom materialistickej literatúry. K tomu postoju brať mágiu ako umenie som sa nedostal štúdiom Dawkinsa vskutku žiadnym štúdiom. Pred pár rokmi som začal pracovať s goeciou. Vyvolával som démonou a oni sa nezjavovali. Trávil som mrte času naháňaním "démonou" po poliach až som si uvedomil, že to nie je dôsledok mojej svedomitosti ale že ma proste baví behať v róbe, vykrikovať, kliať po latinsky a s mečom bojovať proti kúdolom kadidla.
V podstate som takto pochopil, že čo ma na mágii priťahovalo nikdy neboli tie prísľuby poznania ale jej estetická hodnota. Bavilo ma otáčať tie krásne tarotové obrázky, bavilo ma malovať hebrejské písmena na strom života a bavilo ma sledovať svoju myseľ ako týmto obrázkom dáva význam. A baví ma to dodnes.
Čiže možno aj ty mágiu znova objavíš pod iným uhľom. A možno ju neobjavíš, možno ťa jej estetická hodnota neosloví, tak ako mňa absolutne neoslovuje poézia.
Ešte jedna vec. Myslím, že Crowleymu krivdíš, keď sa rozčuluješ nad dedičstvom zo svojho thelemského obdobia. Crowley bol proti používaniu tarotu na veštenie, strom života pokladal za mapu a neprikladal jej vysokú epistemologickú hodnotu. Nakoniec ACeho inšpirované texty by som nehádzal na jednu kopu s Derridovymi tliachaninami. Skôr by som ich klasifikoval niekde medzi ľudové rozprávky a Wagnerovho parcifala.
Crowleyho koncepcia spirituality je v podstate materialistická, ateistická a naturalistická. Samozrejme táto esencia sa stráca medzi okultistickými interpretáciami moderných thelemitov (ako je tvoj MOT ). Ale sú thelemiti, ktorí sa jej ešte držia (napr. http://www.erwinhessle.com/blog) a nemajú problém ju skĺbiť s ateizmom. Myslím, že thelema by mohla s tvojim materializmom, ateizmom kľudne spolunažívať.

warhammer
Pochop ego-pochopíš,co je čeho nositelem-lidstvo může být dál,zatím se jen díky omezování ega a navracení do něj nijak daleko neposunulo...
Já bych rád viděl vyspělejší humanoidní druh-bohužel vidím jen pořád obyčejný,špinavý,pokleslý druh,tím nechci říct,že bych byl vůči lidskému druhu pokrytecký a nadřazený...Respektuji tento nehnutý stav vývoje lidstva-OSUD ví,proč je to tak,a proč to musí být...

@ Warhammer: Já přeci neříkám "magie vůbec ne", jako doplňkový faktor může posloužit, ale ne jako něco, na co by se měl člověk spoléhat či něco, co by jej mělo stát více úsilí než dosažení výsledku standardními cestami...

@ Matúš: Crowleyho je samozřejmě možné interpretovat všelijak. Otázkou je, co si vybereš... V každém případě ale musíš v případě naturalistického a materialistického názoru asi poněkud násilně reinterpretovat význam rovnodennosti bohů, Hóra, Babalon, aeoniku a spoustu dalších dogmat s thelémou spojených. Je člověk, který nevěří ve výše uvedené věci ještě thelémitou? Já si fakt myslím, že ne. Připadá mi to podobné, jako říci, že člověk, který pokládá Ježíše za inspirativní postavu, jeho příběh za okouzlující, ale nevěří ve zmrtvýchvstání (či je inspiruje jen jako působivou metaforu), posmrtný život, druhý příchod a především nevěří v Boha, je křesťan...
Proti magii jako umění a psychodramatu jako satanista samozřejmě nemám námitek.
Ad Derrida: nečetl jsi pozorně - Crowley je rozhodně mnohem zajímavější než Derrida - právě z toho uměleckého hlediska. Já jsem srovnával to, co jsme dělali v M.O.Th. - tedy interpretace Liber Legis a dalších věcí - a ty se s Derridou srovnávat na mou věru dají - sám jsem jich napsal hafo, takže o tom něco vím ;-)
Obecně ad magie a materialismus. Jasně, proč ne. Jenže neznám žádného mága, který by nevěřil těm či oněm (z mého pohledu) bludům. Prostě drtivá většina z nich je vůči mému postoji v jasné opozici. Výjimkou jsi ty a Karika, který už ale magii nedělá. Tento faktor nelze pominout.

@ A - Dovolím si poznámku. To, co jsi napsal, pokládám za nicneříkající tlach. Ale klidně si o tom s Warhammerem povídej...

Pro A:
Lidstvo se může posunout dál? Na základě čeho tak usuzuješ? To se ti o tom zdálo?
Hm, Osud bych někdy chtěl potkat. Aspoň bych mu mohl rozbít hubu.

Pro Kojot:
To jsem ovšem nikdy netvrdil ani já.

ad Crowley: Nemyslím si, že Crowleyho je možno interpretovať ľubovoľne. Crowley napísal obrovské množstvo textov a kopa jeho denníkov a korešpondencie sa zachovala. Skôr je to o tom, že pre thelemitov je atraktívnejšie prehlásiť svoje pohnútky za Vôlu akoby mali riešiť, čo Crowley napísal o theleme. Čiže ak neveríš na thelemský panteón, určite nie si thelemitom podľa väčšiny thelemitou. Ale skutočnou otázkou je, ako by to vyhodnotil Crowley? Ja odpoveď nemám, ale myslím si, že je možné na základe Crowleyho diela najsť jednoznačnú odpoveď na takéto otázky, ako ukazujú niektoré novšie biografické práce.
ad derrida: ok, mea culpa
ad mágia a materializmus: ten argument, že mágovia veria bludom nechápem. Však tebe to môže byť jedno, v čo ostatní veria, tak ako mne je to fuk, že pre ostatných mágov sú goetický démoni nebezpečné potvory situované v útrobách astrálu.
Alebo mám tomu tak rozumieť, že tvoj odpor k mágii je podmienený osobami a spomienkami, ktoré si s ňou spájaš?

Matúš: Nemyslím si, že by MOTh byli zase až tak příšerní, spíše jsou úplně obyčejní, alespoň jak jsem je poznala já(členkou jsem opravdu nebyla, Kojot možná ví něco navíc).
Zrovna nedávno jsme s magiky z Polska diskutovali nad ortodoxní/liberální thelémou a problémem zasvěcení. Zdá se, že některé věci jsou identické - pokud se člověk na někoho "pověsí", má tendence jej potom nenávidět, až si uvědomí, že mu dal tu moc hodnotit své skutky a myšlenky. Navíc když pochopí, že zmíněný zasvětitel za ním nikdy nepřijde, ať udělá cokoliv, a neřekne mu něco ve smyslu "teď jsi mne překvapil, už tě nemám co naučit..." nebo podobné klišé, poněvadž zasvětitel praktikoval sám magii (thelému) před žákem a bude ji pravděpodobně dělat i po něm. V jeho pohledu to navěky bude žák, kdo vyhledal pomoc, a ne naopak. Možná to tady není to pravé, ale viděla jsem tohle drama tolikrát, zejména v thelémském konceptu, že to nejde nezmínit, možná je míra nenávisti/neurózy u každého jiná a každý se s tím pak popasuje po svém. MOTh byli možná trošku jednodušší v oblastech intelektu, ale rozhodně ne takoví čuráci, jako jsou často jinde.
Jinak to máš moc pěkně napsáno.

perfekcionismus je vzdycky problem, v cemkoliv a vede vzdycky k extremum, kdyz potom clovek zjisti, ze neni dokonaly, ani lidi kolem nejsou dokonali, ego zacne byt nudne, jak se chce porad prosazovat a nevi cim by jeste zaujalo, duse je stale ufnukanejsi, nezbyva, nez byt realista, ono to telo vlastne donuti, bez perfekcionismu s mikroskopickymi ulety, a tim moznosti navratu do realu

Pro Kojota,napsal jsi ve svém článku jednu zajímavou větu:Přemýšlím, jestli mám šanci v oblasti filosofie něčeho smysluplného dosáhnout, ale to je asi předčasné. Došlo mi, kolik úsilí tomu budu muset věnovat... Snad mě nepostihne žádný záchvat šílenství, který by mě z té cesty smetl do propasti těch či oněch bludů...
Tohle bych nepovažoval za nicneříkající tlachy,ale názor každého respektují a ne ,že hned odstřeluji jako za nicneříkající tlachy...
O Thelemě A.Crowleyeho nemohu nic říct určitého,nahlédl jsem jen do pár řádků,a z filozofického hlediska jsem tam nenašel nic objevného...Navíc mám doma knihu o životě A.Crowleyeho,kde ho spíše popisují jako pouťového kejklíře,a zajímavou osobnost s os.magnetismem. Nemohu však říct nic,ani pozitivního,ani negativního-Já os.se neřídím ve filozofii ani moc Tarottem,nebo Kabbalou,protože obecně jsem se posunul někam jinam,kde existuje jen jakési absolutno...
Proto vám chci Kojote říct k vaší prosbě,aby jste pokračoval ve své cestě-obecně však já os.se držím filozofie,která promlouvá ke mně jen prostřednictvím spojení s OSUDEM-pokud dosáhnete spojení,získáte i smysluplnost života,a univerzální pohled na mnoho problematických faktorů života. Zapomeňme i na citování druhých-někde jsem slyšel,že ten kdo dosáhne dokonalosti,cituje,aniž by četl jen jednu knihu toho nejlepšího filozofa.
Když senapojíte na UNUIVERZUM, na Akášu,tak citujete pouze z ní.

Pro warhammer
Jste moc konfrontační,proto se pořád točíte jako pes za svým ocasem:-)

Matúš: Nemyslím si, že by MOTh byli zase až tak příšerní, spíše jsou úplně obyčejní, alespoň jak jsem je poznala já(členkou jsem opravdu nebyla, Kojot možná ví něco navíc).
Zrovna nedávno jsme s magiky z Polska diskutovali nad ortodoxní/liberální thelémou a problémem zasvěcení. Zdá se, že některé věci jsou identické - pokud se člověk na někoho "pověsí", má tendence jej potom nenávidět, až si uvědomí, že mu dal tu moc hodnotit své skutky a myšlenky. Navíc když pochopí, že zmíněný zasvětitel za ním nikdy nepřijde, ať udělá cokoliv, a neřekne mu něco ve smyslu "teď jsi mne překvapil, už tě nemám co naučit..." nebo podobné klišé, poněvadž zasvětitel praktikoval sám magii (thelému) před žákem a bude ji pravděpodobně dělat i po něm. V jeho pohledu to navěky bude žák, kdo vyhledal pomoc, a ne naopak. Možná to tady není to pravé, ale viděla jsem tohle drama tolikrát, zejména v thelémském konceptu, že to nejde nezmínit, možná je míra nenávisti/neurózy u každého jiná a každý se s tím pak popasuje po svém. MOTh byli možná trošku jednodušší v oblastech intelektu, ale rozhodně ne takoví č*****, jako jsou často jinde.
Jinak to máš moc pěkně napsáno.

No, já jsem nemínil, že Crowleyho lze interpretovat "libovolně", ale "všelijak", čímž jsem chtěl říci "na mnoho způsobů".
M.O.Th. nejsou žádní *píp*, to jsem taky netvrdil. Jen jsem se jim odcizil a to, co dělají, mi připadá bezvýznamné.
Co se toho společenského aspektu týče, měl jsem na mysli to, že si s mnohými z těch lidí jako naturalistický materialista prostě nepopovídám, nenaladím se na "jejich vlnu". To mám pochopitelně odzkoušené v praxi. Oni to bezpochyby cítí stejně.

Pro A:
Konfrontace je ingredience zábavy (jakožto antinudy, ne že každá konfrontace je sranda). To s tím ocasem nechápu, zas až tak dobře aby jsi tvrdil něco takového a nebyl to blud, mě neznáš.

To je podivuhodná synchronicita :). Už asi třetím měsícem píšu knihu o tom, jak je hyperracionalita druhem duševní choroby, kořenem všeho zla a jak všechno otravuje a ničí :)

Mě by tedy zajímala definice hyperracionality. Sám si pod tím něco představit dokážu, ale abych věděl kdy už se jedná o duševní chorobu a kořen všeho zla (abych věděl zda-li se nemám dobrovolně vykořenit :) ).

Na knihu jsem samozřejmě zvědav. S radostí ji zrecenzuji! ;-)

Prozatím jen zpracována jen pracovní definice: racionalita jako "axis mundi". Rozum jako měřítko všech věcí. Z užitečného nástroje se stává svrchované kritérium, které nestrpí nic, co nedokáže uchopit. Důsledkem je triáda materialismus-ateismus-nihilismus, která je Nietzscheovými "posledními lidmi" brána jako neproblematická, leč má velmi závažné existenciální, psychologické a etické důsledky. Hyperracionální člověk se z psychologického hlediska vyznačuje dystymií až depresí, cynismem a lhostejností, kterou se může snažit řešit intenzitou agresivity a nenávisti (viz Dawkins - zrovna u tohohle případu sem došel k závěru, že jeho život je osmyslován více bojem s náboženstvím než samotnou vědeckou prací - i jemu je tedy nakonec náboženství dárcem smyslu, byť v negativním pojetí), z existenciálního hlediska se jedná především o ztrátu smyslu (zajímavé je přečíst si například Darwinovu autobiografii), deformaci přirozeného a žádoucího vztahu ke světu a druhým lidem, v extrémnějších formách až k slabší verzi autismu (i když autismus může být někdy spíše příčinou příklonu k hyperracionalitě). Taktéž je znatelný poměrně častý příklon k určité formě dogmatismu - po světě chodí jen málo dogmatiků srovnatelných s těmi, kdo trpí "komplexem hyperracionality".
Nejhorší na tom ale je, že tahle problematika je zatím zpracována jen docela málo (pokud vím, tak především Heidegger nebo Marcuse, Foucault apod.) a hyperracionalita je někdy považována dokonce za cosi normálního, či dokonce za kritérium duševního zdraví, obzvláště v komunitách, kde je nástroj rozumu používán velmi intenzivně, jako jsou komunity vědecké nebo některé filosofické školy. Za všechny můžu provizorně zmínit (co znám) brněnskou katedru filosofie na MU - tam je empirického "materiálu" jak nesněžíno :)

Doufám, že práce nebude podložena jen filosofickými autoritami a osobními dojmy, ale i tvrdými sociologickými, sociálně psychologickými a daty a daty dodané empirickou psychologií. Zatím se k tomu nemohu vyjádřit, protože zde uvedené názory jsou prostě jen názory, které ostatně znám. Zajímá mě, jak budou vyargumentovány.

Aha. Já jsem si představoval osobně hyperracionalitu jako racionalita mínus spiritualita. V tom případě by tam Dawkins rozhodně nezapadal. Dle vaší definice tam nespadá jen Dawkins, ale pravděpodobně i já. Ostatně Dawkinsova poslední kniha je opět spíše o vědě než o náboženství (teda z toho co o ní vím, ještě jsem ji nečetl). A s tou nenávistí a agresivitou si dejte pozor, to se hrozně špatně prokazuje. Třeba Dawkins o sobě prohlásil, že agresivní maximálně tak argumentačně (myslím, že tuto agresivitu jste na mysli neměl).

Jsem vážně zvědav, jak svá tvrzení doloží.

Inu, sociologickým statistikám moc nevěřím, ale možná je tam zamíchám, protože to pak bude vypadat mnohem "vědečtěji" :) Nemyslím si ale, že sociologické analýzy zde postačí, jedná se v zásadě o diagnózu celé jedné kultury, která, jak je docela možné, spěje k zániku. Nejsem si jist, nakolik tyto fenomény byly už psychologií, sociologií apod. zpracovány, prozatím vím o sociologických analýzách komunit fyziků, o psychologické narušenosti psychologů, kontaktu matematiky a psychózy, vysoké procento sebevražd u vědců apod... Z těchto oblastí je kazuistik docela dost. Ostatně lpění na "tvrdých", tedy kvantitativních datech, je jedním z rysů hyperracionality... :) Sotva může mít kritika hyperracionality podobu hyperracionální knihy... :)

V tom případě gratuluju :)
Odstranění spirituality je pochopitelně součástí (hyper)racionalizace. Jedná se mj. i o odstranění smyslu.
Defininice smyslu je ale poměrně obtížná/neřkuli nemožná. Vyjádřil bych to něčím takovým jako - smysl světa se ukáže tehdy, když jsme ve světě "doma". "Být doma" znamená mít se světem určité vazby, které hyperracionalita mj. zpřetrhává. Hyperracionalita je totiž zároveň určitý destruktor "přirozeného světa našeho okolí" - a to jak v teorii, tak v praxi.

Agresivita je agresivitou, lhostejno jak se projevuje - je docela dobře možné ji projevovat i argumentačně. Ne každý má tělesné ustrojení na to, aby jí mohl projevovat fyzicky, a tak existují i kompenzace. Ventil se vždycky najde. Mám ale na mysli víceméně to, že hyperracionální člověk vykazuje zpravidla značně egoickou strukturu osobnosti. Ostatně celá analýza a z toho analytické myšlení je založené na dělení, kategorizaci, segmentaci etc., kteréžto jako nástroj má svoje opodstatnění, ale v okamžiku, kdy jím hyperracionální člověk doslova "nasákne", vzniká pomalu ale jistě čím dál tím radikálnější diference mezi Já a ne-Já. V takovém naladění je např. emoce nenávisti značně opodstatněnější, než např. emoce lásky, která je postavena na přesném opaku - smazávání hranic. Čím víc se člověk identifikuje s procesem této segmentace jako s procesem správným a pravdivým (nebo jediným pravdivým), tím více zabředává do zvláštní situace odcizení vůči přirozenému světu do světa, řekněme zjednodušeně, abstraktního a tady už můžeme hledat zárodky duševní choroby.
U Dawkinse je zajímavé pozorovat zvláštní spor v tom, jak vyčítá náboženství určité aspekty, které sám pak často vykonává. V diskuzích o nebezpečnosti dogmatického náboženství je to pak zpravidla právě on, kdo je agresivním (scientistickým) fundamentalistou. Z behaviorálního hlediska tam mnoho rozdílů není...

K agresitivitě: Ano agresivita je přirozenou součástí lidské psychiky a může se projevovat různě. Ale je rozdíl mezi společensky prospěšnou nebo neškodnou a patologickou agresivitou.
Navíc děláte chybu v tom, že mluvíte přirozeném světu, aniž by bylo možné jej přesně definovat. Nebo přesněji možná by to snad bylo, ale nejsem si jist zda v pojmech, které užíváte.
Dále pak nevím jak hyperracionální člověk, z principu, může zabřednout do abstraktního světa (je pak ještě hyperracionální?). U Dawkinse bych řekl, že když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Až budou novoateisté ve jménu evoluce vraždit své bližní, pak vám dám v tomto za pravdu. Osobně ale doufám, že k tomu nikdy nedojde.

Komatsu, obávám se, že lidé jako ty, tedy lidé, kteří se dívají svrchu na empirická data (coby jakýsi trapný požadavek hyperracionality) a raději citují nějaké "kazuistiky" odhalující to či ono (nejlépe z pera nacisty-udavače), dělají filosofii ostudu, neboť vědecká komunita pak právem říká, že je to jen takové tlachání o ničem. Buď svá odvážná tvrzení opravdu robustně doložíš, nebo budeš jen dalším esejistou prezentujícím pouhé dojmy a osobní názory. Jenže, víš, názor, to je něco, co se čas od času udělá každému. Proč bych zrovna ten tvůj měl brát vážně?

ad Machi ---> ono přirozený svět je právě onen svět, který je před všemi definicemi, tedy onen bezprostřední, po jehož podstatě, existenci, smyslu apod. se ptáme nebo taky neptáme :)
Inu, to víte, to je na dlouhé povídání, jak je vůbec něco takového možné, ale v kostce jde o to, že hyperracionální člověk je takový trochu mimoň, který, obrazně řečeno, žije trochu jinde - třeba ve svém "světě čísel", teorií etc. To je velmi lidově řečeno, ale v zásadě tak. No evolucionisté už vraždili ve jménu čistoty rasy, kapitola sociální darwinismus a antroporasové školy je téma bezmála fascinující. Jsou filosofové, kteří rovnou považují darwinismus za zločinnou ideologii... Pro "vědecký ateismus" zemřelo nebo bylo vyhoštěno nebo suspendováno nebo jinak zničeno mnoho křesťanů...
O tom, jak vypadala čínská okupace Tibetu netřeba se rozepisovat. Inu, ateismus není samospásný...

ad Kojot ---> Jistěže je třeba se na empirii v jistém smyslu dívat "svrchu". To poslední, co by bylo záhodno je být zapleten do hyperracionálního schématu empirické/neempirické, objektivní/subjektivní, fakt/názor apod. Já empirií nepohrdám, já ji využívám, ale nejsem v ní zapleten jako v dogmatickém metodologickém požadavku, který je univerzálním legitimizujícím faktorem. Ale je snadné do takovýchto schémat spadnout. Obzvláště nejistí jedinci, kteří se neobejdou bez čehosi pevného, o co se mohou bezpodmínečně opřít, potřebují takováto univerzalistická kritéria. Je pak jedno, jestli je kritériem katolická tradice nebo vědecká metoda, psychologicky je to jeden a ten samý fenomén.
Jinak kazuistika je empirie, byť ne úplně spolehlivá.
Nevím, o jaké ostudě mluvíš. Ale patrně hovoříš z pozice vědy, která ti je před filosofií primární a ta by se měl řídit heslem "kam věda, tam filosofův plášť", ačkoliv to je právě filosofie, ze které moderní, novověká věda vznikla, aniž si toho je dnes často vědoma. Scientismus úzce souvisí právě s hyperracionalitou. Ačkoliv je v tom i jistý náboženský postoj - odevzdání vlastního úsudku do náruče "expertů". Je velkou škodou, že se vědci na fakultách často ani neučí to, čemu se obecně říká "filosofie vědy". Mnoho z nich by pak svojí práci pojímalo mnohem zdravěji... Ovšem to by se nesměli zastavit už u Poppera, že...
To, že Heidegger byl nacista, se neví, ačkoliv někteří by si rádi mysleli, že ví. Druhému člověku do hlavy se vidí docela obtížně. I kdyby ano - pro jeho filosofii to nemusí nic znamenat, stejně jako se nevykašleme na Heisenbergovy principy neurčitosti proto, že dělal pro Hitlera atomovou bombu nebo na Poppera proto, že vykradnul Peirce, že ne? A to je vůbec zajímavé, Peirce přišel s fallibilismem, Popper to přejmenoval na falzifikaci a oba z toho vyvodili úplně jiné závěry - z Peirce se stal triadický metafyzik, z Poppera jeden z posledních představitelů novopozitivismu... Podivné, že?
Pro vědce může být filosofie tlachání o ničem, ano ale i dnešní věda je z 90% tlachání o ničem :)

ad Heidegger: http://video.google.com...31624007#

http://massive-error.blogspot.com...

"přirozený svět je právě onen svět, který je před všemi definicemi, tedy onen bezprostřední, po jehož podstatě, existenci, smyslu apod. se ptáme nebo taky neptáme"
Správné definice vycházejí z "přirozeného" světa. Nebo spíše reálného světa. Přirozený svět to zní fakt divně.
" hyperracionální člověk je takový trochu mimoň, který, obrazně řečeno, žije trochu jinde - třeba ve svém "světě čísel", teorií etc."
Takové extrémy můžou existovat i ve vědě, ale v podstatě teď mluvíte o esotericích, numerolozích apod. :)
"evolucionisté už vraždili ve jménu čistoty rasy"
Ano? To existovalo nějaké takové hnutí?
"Pro "vědecký ateismus" zemřelo nebo bylo vyhoštěno nebo suspendováno nebo jinak zničeno mnoho křesťanů."
Nevím jestli zrovna pro vědecký ateismus, spíše se jednalo o nepřátele vládnoucího systému. Navíc se jednalo o systémy
kde nebyla doktrína ateismu, ale vědeckého komunismu, což má více společného s náboženstvím než s racionálním ateismem (dogmata apod.).
"dnešní věda je z 90% tlachání o ničem"
Můžete uvést příklady třeba z fyziky? :) 9 zbytečností proti 1 jedné užitečné věci.

ad Kojot ---> Jo, Filip Tvrdý je zábavný člověk :)

ad Machi ---> Přirozený svět je pojem z fenomenologie, Husserlovy, Patočkovy apod. Znamená přibližně ukazující svět bez dalšího vysvětlování.
Inu, numerologové mohou být stiženi podobnými záležitostmi, ale jsou tu určité rozdíly. Numerologové, esoterikové a spol. narážejí spíše na jiná nebezpečí.
Jistě, nacionální socialismus čerpal z mnoha takových protagonistů. Stačí si projít témata antroporasové školy, sociální darwinismus, vědecký rasismus, eugenika, German Monist League, Ernst Haeckel apod. A nebo Mein Kampf :)
Nejsem si jist, nakolik to lze tak snadno bagatelizovat do pouhého politického boje. Vztah marxismu-leninismu k náboženství byl postaven na názorech Marxových, a ty byly vcelku jasné. Pro Marxe je náboženství problém ekonomický a vědecký.
K fyzice: většina kosmického výzkumu je poměrně neužitečná a zbytečná, alespoň ve vztahu k tomu, kolik finančních prostředků je na něj vynakládáno. To se týká i projektu SETI, něco je taky tady: http://www.timesonline.co.uk...5343
Nicméně prohrabávat se grantovými projekty jednotlivých pracovišť a univerzit, se mi zdá zbytečné, ostatně si to každý může zkusit sám :)

Já už nemám sílu tu debatu sledovat. Zavání to další formou ubíjejícího nekonečna a tak to vzdávám rovnou. Jen podotknu, že názor se člověku může udělat jakýkoli a vždy se najde nějaká "autorita", kterou je možné použít pro jeho podporu. Já jsem na tohle příliš "hyperracionální", než abych uvěřil nějakým nepodloženým názorům, jež povstaly z nějaké osobní víry...

Komatsu:
No s tím náboženstvím a Marxismem-Leninismem jste mi v podstatě dal za pravdu.
No ale jinak souhlasím s Kojotem, že v debatě jsme došli do bodu, kdy jsou naše postoje jasné, takže vám přeju abyste úspěšně dopsal svou knihu.
Jo a SETI nepatří do fyziky, ale spíše do exobiologie. A kosmický výzkum má obrovský potenciál do budoucna. Vlastně největší ze všech lidských činností v současné době. Bráno samozřejmě hlavně z materialistického hlediska.
Kojot:
Ano, problém autorit je široce rozšířený. Nejčastěji si každý "bere do chuby" Einsteina.

A ještě k hyperracionálním lidem. Ano jsou to mimoni, a to je dobře. Většinou aspoň nejsou nudní.

A mají ještě jednu obdivuhodnou vlastnost: Pokud jim někdo pádnou argumentací ukáže, že jsou v něčem na omylu, uznají to. ;-)