AMOR VACUI - zápisky z cesty

Ne snad, že by člověku určovali, na jakou svatou knihu má přísahat, jsou nábožensky zcela tolerantní. Jen požadují víru ve Velkého Architekta, neboli nějak chápaného Boha. Snad by mi uznali mou verzi Boha coby ideálního souhrnu všech přírodních zákonů, ale jaká svatá kniha by takového Boha mohla nejlépe... no vlastně – jakkoli reprezentovat? Bible ani Korán rozhodně ne. Osobní Bůh aktivně zasahující do lidských záležitostí je to poslední, s čím bych chtěl být spojován. Tao Te Ťing? To je docela milá svatá kniha, ale problém je v tom, že to, o čem je, tedy TAO, je pro mě tím, čemu my laveyáni říkáme Satan a Matka Země, tedy jakási abstrakce živé přírody na této planetě. Satanská bible je pochopitelně moje oblíbená kniha, v mnohém mě inspiruje, ale nevím, jak by se na takovou volbu koukali i jinak velmi tolerantní zednáři. Navíc Satan, jak bylo uvedeno, není Architekt, takže ani z tohoto důvodu by se Satanská bible moc nehodila. Rovněž se nehodí buddhistické spisy. Buddhu sice respektuji jako na svou dobu velmi osvíceného myslitele, ale rozhodně si neujíždím na představě univerzálního utrpení a podobných věcech. Co tu máme dál? No ovšem – Principia Discordia! To je úžasná svatá kniha, jenže Eris, budiž pochválena, nejenže není vhodná jako zednářský Architekt, je vlastně jeho protipólem. S tím nic nenadělám a skutečnost, že jsem diskordiánský papež, je mi v tomto směru houby platná. Liber AL vel Legis pochopitelně nepřichází v úvahu, nejsem už thelémita a přestože ji považuji za velmi inspirativní automatický text, mojí svatou knihou být nemůže.

Když jsem takto nahlas uvažoval, navrhla mi moje žena Popperovu Logiku vědeckého zkoumání. No, je to úctyhodná kniha a má na svatou knihu ty správné rozměry, ale přeci jen asi ne. Totéž platí o dalších vědeckých spisech. I když: Možná bych si měl počkat, až fyzikové zformulují "finální teorii", to by s mou představou Boha docela korespondovalo. Jenže se také dočkat nemusím. Možná by nebylo špatné nechat si vytisknout π na několik desítek tisíc desetinných míst, pěkně svázat do kožené vazby... Ne. To je na mě přílišný redukcionismus. A navzdory víře zednářů v kružítko kruh není všechno. Navíc by takové svaté knize chybělo nekonečné množství znaků do úplnosti...

"Vytiskni si a svaž své články z blogu," navrhla Lucienne. No, to má cosi do sebe, konec konců jsem přece, jako každý slušný a spořádaný satanista, svým vlastním bohem a navíc je zde další důležitý aspekt: Články, které jsem za ty tři roky zveřejnil, jsou mnohdy zmatené a v mnohém si odporují, což je docela důležitá kvalifikace, kterou by měla každá pořádná svatá kniha (alespoň v našem kulturním okruhu) splňovat... Nicméně se opravdu necítím být Architektem universa a dokonce ani Jeho Prorokem. Ne, svůj blog jako svatou knihu musím rovněž zavrhnout. Možná bych si ale mohl napsat nějakou vlastní svatou knihu plnou vznešených myšlenek... Hm. Asi ne. Na tohle mé ego fakt nestačí. I když v nouzi nejvyšší...?

Takže problém se svatou knihou trvá. Možná bych si mohl projít Upanišády, třeba by mi některá z nich sedla – vždyť staří Indové byli teoreticky schopni udělat náboženství i z materialismu...

A možná něco poradí i laskavý čtenář. ;-)

linkuj.cz vybrali.sme.sk