AMOR VACUI - zápisky z cesty

Při úvahách o genezi náboženství je třeba brát v potaz nejen objevy biologických věd, ale i religionistiky a to navzdory skutečnosti, že se tato společenská věda hodí více na práci s ustavenými náboženskými formami. Religionistickým poznatkem, který zde může hrát roli, je provázanost mýtu a rituálu. Rituál je dramatizací mýtu a mýtus je explanací rituálu. Mýtus se samozřejmě může od rituálu oddělit a následně i rozkošatět, nicméně prvotní svázanost mýtu a rituálu je nesporná.
Dále je zjevné, pátráme-li po genezi fenoménu náboženství a jde-li nám o evoluci, že rituál je o celé věky starší než mýtus, protože je součástí života nejrůznějších druhů živočichů. Lze tedy oprávněně předpokládat, že první náboženské rituály nevznikly jako dramatizace mýtů, ale spíše naopak: Mýty vznikly jako jazykové zdůvodnění rituálů.
Robin Dunbar předpokládá, a patrně důvodně, že tanec a zpěv jsou starší než lidská řeč. Lze proto s rozumnou pravděpodobností předpokládat, že naši pradávní předkové rituálně konali dávno předtím, než si o tom začali vyprávět příběhy. Tyto prapůvodní rituály se ještě neobracely k nadpřirozenu, jež předchůdci Homo sapiens patrně nebyli schopni myslet, ale měly společenskou funkci – udržování vztahů a snižování napětí (vyplavováním endorfinů). Pokládám za rozumné tvrdit, že k rituálnímu chování jsme epigeneticky predisponováni.
Současně lze pokládat za nezpochybnitelné, že při rytmických pohybech a určitém druhu zpěvu může docházet k prožitkům změněných stavů vědomí. Pokládám za představitelné, že se vznikem řeči se objevila potřeba takové prožitky nějak pojmenovat a vysvětlit. Tak mohly postupně vznikat mýty.
Nutno podotknout, že se náboženství mohlo objevit i na základě pokusů interpretovat sny a vize, jak se domnívá kupříkladu Lewis-Williams, a já nepochybuji o tom, že skutečně mohlo. Nicméně je otázkou, jak by se za podmínek, že by šlo o snahu interpretovat snové a vizionářské zážitky, vyvinul rituál. Proto si myslím, že rituální chování skutečně mohlo náboženství předcházet a jeho vznik pak mohla dotvořit řeč a pokusy o interpretaci (jak zážitků při rituálech, tak i zmíněných snů).
V takovém případě by náboženství jako celek nebylo ani čistou adaptací, ale ani čistým vedlejším produktem rozvinutého myšlení; bylo by kulturním fenoménem, nicméně by obsahovalo pro náboženství neodmyslitelný prvek, který adaptací patrně je – sklon k rituálnímu chování.
Mám-li to shrnout, pak bychom mohli říci, že to může být i tak, že rituál je (genetickou) adaptací zatímco mýtus je memetický. Jejich spojením pak vzniká náboženství.

linkuj.cz vybrali.sme.sk