AMOR VACUI - zápisky z cesty

Esej jsem cetla poprve a jsem nadsena. je v ni odpoved na vsechny otazky.
Je v ni spousta mist, ktera stoji za zaznamenani.
VYberu jen jednu:
Na každého člověka přijde dřív nebo
později velká pokora. Pro mladé není nic nedosažitelné; že nějaká dobrá věc, po níž touží
s celou silou vášnivého chtění, je přece jenom nedosažitelná, se jim jeví jako něco
neuvěřitelného. Ale smrt, nemoc, chudoba nebo hlas povinnosti nás nicméně musí poučit,
prostě každého z nás, že svět nebyl stvořen pro nás a že jakkoli krásné mohou být věci, po
nichž toužíme, osud nám je přece jenom může znemožnit. Je to dílem odvahy, dostaví-li se
neštěstí, snášet bez reptání zmar našich nadějí, abychom odvrátili naše myšlenky od marné
lítosti. Tento stupeň podřízenosti vůči moci není jenom spravedlivý a správný; je to
opravdová brána moudrosti.

Ano, Ratko, věděl jsem, že se Ti to bude líbit... ;-)

Pro Kojot:
Taky jsem už uvažoval o tom, že Bible by se lépe četla, kdyby se z ní vyškrtalo všechno o Bohu plus by se to ještě všelijak přeskládalo aby to dávalo smysl a provedlo by se ještě pár menších změn a úprav... a bylo by to!

Jo, o Epikurovi by měla být i Yalomova kniha "Pohled do slunce" - zatím jsem četla jen její recenzi od J.Křivohlavého (na netu).
A tvoji recenzi. Tak teď jdu na toho Russella.

Jsem netušila, že to budu číst hodinu, když z toho chci něco mít :-)

Čte se to dobře, jednoduše, jakoby to nepojednávalo o tak závažných věcech, o jakých to je. A to se mi líbí - přístupnost textu.

Úvod, který zaujme, končí větou boha, co právě zničil svět: "Byla to pěkná hra; chci, aby byla uvedena ještě jednou" - tak to je bomba :-D

Zaujala mě strana 3 a strana 4, zvláště věta "avšak rozhořčení je i poutem, neboť nutí naše myšlenky k tomu, aby se zabývaly špatným směrem..." a dál. Na straně 5 jsem se trochu ztratila a hledala, jaký že je ten rozdíl mezi otrokem a svobodným člověkem. Pak na str.6 a 7 jsem se zase snad chytla.
Potěšilo mě, že autor zdůraznil to soucítění - to, že všichni lidi jsme lidi a je nás v tom hodně (inteligentněji to v tuto hodinu neumím říct:) - potěšilo proto, že i mě to včera / předvčírem vytanulo na mysli jako TO zásadní, zásadní vlastnost života, na které se jeho smysl musí postavit. Když se zdá, že žádný smysl není a je to všechno marnost,která skončí beze stopy.

[1] Můžu se zeptat, ratko, jak to děláš, že z tohohle formátu textu zkopíruješ citace? Omlouvám se za OT, když tak to pak smaž, kojote.

nakopiruj si to nejdriv na disk v tvojem pocitaci jako obycejne pdf. Pak vyznacis text mysi a zkopirujes ho.
ted takhle jsem to udelala ja :o)

Liško, jsem rád, že Ti to něco dalo.