AMOR VACUI - zápisky z cesty

to je v naprostem souladu si mym pohledem. Ty rikas, ze jsi prohledl skrzeva iluzi diky nemoci, nekdo pomoci drog a ja např. prozitkem. Najednou to clovek vi a je si toho vedom. Jak to funguje. Presne jak rikas kontinualni iluze identity. V momente kdyz prohlednes skrz tak ji muzes prochazet, popochazet a vystoupit ven a opet vstopupit dovnitr.
Kdyz jsi nemocny depresi, tak asi kontinualni iluze nefachci. Z ruznych duvodu. Treba systemu tvorby obrazku v mozku chybi nejaka ta biolatka, hormon. A ty mas uzasnou fascinujici moznost vystoupit z iluze a jen existovat.

omluvam se pokud prilis zjednodusuju, nebo dokonce zlehcuju. Neni mym umyslem. Jeste k ty svobodne vuli. Pokud chapeme vuli jako "rozhodovani kontinua" tak je to taky iluzorni vule. Protoz "kontinuum" si dela to co povazuje za optimalni samo. Je to prace nasi mysli. A my pak nasledne rekneme ze jsem to chteli.

Ale existuje podle me jeste jina vule. Nikoliv vule "kontinua" ve smyslu chteni. Ale vule jako tvurci projev existence. Slovo ktere se stava skutecnosti. TEd samozrejme mzim a jen tak fantaziruju :o)) Ale predem se omlouvam pokud jsem zlehcila tvoje trapeni. mam kamaradku s depresi, vim co to je. TEmer umrela hladem. Dotahla jsem ji k lekari na posledni chvili. Dostala leky. A ted je jakztakz.

Svobodná vůle, je z mého pohledu, spíše iluze, než idea. Pokud by člověk žil sám, v pro něho ideálním světě pak by mohl uplatnit svobodnou vůli. V reálném životě však její uplatnění omezuje tolik faktorů, že z ní nakonec zůstane sice krásný, ale nodosažitelný pojem. O depresi nemluvě protože ta často sebere člověku jakoukoli vůli. Reálný život přináší mnoho rozhodnutí, která se rozcházejí se svobodnou vůlí ve smyslu volby podle toho co odpovídá touhám a přáním jedince. Jsme nuceni, z mého pohledu vážit osobní prospěch, při jejím uplatnění či neuplatnění.

Samasi, ale svoji iluzorni vuli muzes uplatnit kdykoliv. Ovsem s rizikem, ze to co tvoje iluzorni vule chce nedostanes, nedosahnes, ze budes potrestany nebo ze to bude pro tebe nevyhodne. Zkusit to muze vzdycky. Ten vulni akt muze byt proveden za kazdych okolnosti. Akorat bude zmaren. Treba budu mit ochrnoutou ruku a moje vule bude chtit ji zvednout.
A znovu. A znovu. Ta vule muze furt dokola chtit i kdyz vysledek se nedostavi.
Vule muze fungovat porad i kdyz je to zdanlive nesmyslne.
Vule k zivotu dokaze clovek obzivnout prakticky z "mrtvych". Mam tu zkusenost s otcem.
Uzasne je sledovat vuli behem extremnich podminek. Kdyz dava prikazy k chuzi. Zveda nemohouciho ze zeme a donuti ho jit dal.
Nevim co to je. Proc ma nekdo zeleznou vuli. A proc nekomu chybi. Zajimalo by me co to ta vule je.

Nevím jak by se dala měřit, ale vím že svobodná vůle existuje nezávisle na naši vůli:-) Je neoddělitelnou součástí našeho vědomí,a i když může být otupena výchovou, vzděláním, tresty, láskou, nemocí, může se zase obnovit

presne kvoli tomuto som sa pohadal skoro s celou katedrou. zda sa mi velmi nepravdepodobne, ze by nieco ako slobodna vola mohlo existovat. ked zacneme rozoberat hocake "slobodne" jednanie trochu z nadhladu, zistime ze je uplne determinovane prostredim a genetikou (popripade interakcia genetiky a protredia) - clovek si ani jedno ani druhe nevybera. ma sice vlastnosti, ktorym sa hovori sebautvaranie - ale tie su takisto determinovane.

experimentalna situacia, kde by sa vsak mohla slobodna vola prejavit: osoba ma tlacitko, a je len jej volba, v ktorom okamihu ho stlaci - je uplne jedno kedy, nie je tlacena ziadnymi motivmi, cize by to malo zavisiet ciste od slobodnej vole. ukazal sa vsak opak: http://www.youtube.com...g3hDzkmPww

pokial determinizmus plati vo fyzike, neviem preco by nemal platit v mozgu. slobodna vola mi pride ako paranormalny jav

pre úplnosť ešte definície:
free will: schopnosť vyberať medzi alternatívami nezávisle na biol. a soc. faktoroch,
determinizmus: teória, podľa ktorej všetky udalosti včítane morálnych rozhodnutí, sú úplne determinované príčinami, ktoré im predchádzajú

Co když při rozhodování mám vždycky svobodnou vůli, tedy možnost vybrat si z několika variant, čímž však odstartuju předurčení toho co mě bude potkávat – protože abych mohla mluvit s určitým člověkem, musím mít určité vědomosti a vypěstovaný způsob jednání, nebo abych měla peníze tak musím pracovat nebo podvádět atd. A předurčenost toho co se mi stává, vychází z projevů svobodné vůle těch ostatních kolem mě, z naší vzájemné interakce. Najednou stojím v úžasu před vznešeností života, který si hledá formu aby se uskutečnil..Správným pochopením těchto pravidel mě život propustí na vyšší level:-)

Díky za komentáře a Attilovi za vynikající odkaz.

vera: trochu si sa zamotala. keď vyberáš z niekoľkých variant, aj to ako si nakoniec vybereš, ti je jaksi determinované...
"predurčenosť" toho čo sa ti stáva nemôže potom vychádzať zo slobodnej vôle ostatných ludí, lebo ani tí žiadnu slobodnú vôľu nemajú.
a nejaký "úžas pred vznešenosťou života, ktorý si hladá formu aby sa uskutočnil" mi príde ako argument proti
determinizmu trochu slabý.

No, já už se k některým věcem, jako je třeba zmíněný "úžas před vznešeností života, který si hledá formu aby se uskutečnil" nevyjadřuji. Každý má právo na svou osobní poesii, ale diskuse se o tom vést nedá.

mam trochu problem s definici vule. Chapat to jako vyber z nekolika moznosti nebo jako spis jako schopnost (vuli) tento vyber zrealizovat.

Ta prvni moznost mi prijde spise jako vyber z moznosti. Muze byt determinovan moznostmi a pravdepodobnosti vyberu.
Ta druha moznost mi prijde jako mira energie vlozena do realizace urciteho programu. treba vule v k zivotu.

Ratko, svobodná vůle je to, co je definováno v komentáři [7]. Vůle k životu je něco úplně jiného. Navíc to nemá se svobodnou vůlí nic společného. Nerozhoduješ se. Prostě máš nějakou vůli k životu, což je vlastně sebezáchovný mechanismus. To, co se projevuje v extrémních podmínkách jako vůle k životu nemá se svobodnou vůlí už vůbec co do činění.

napadlo ma, že ono je to v psychológií s tou slobodnou vôľou ako s bohom - keď si nevieme vysvetliť, prečo sa človek správa ako sa správa, švacneme tam slobodnú vôľu a hotovo. taký postoj sa mi nezdá moc praktický, miesto toho sa môžme radšej snažiť čím je determinované. aby sme lepšie porozumeli a mohli tak správanie manipulovať.

Kojote, dik. me zmatlo to stejne slovo. V tomto smyslu vyberu z ruznych moznosti simylsim ze je svobodna vule determinovana a bezi jako vysledek pricina - naseldek.

@ Attila: Výborný postřeh! Zapamatuji si!

bohuzel neumim moc dobre anglicky a tak jen odhaduju, ze ten odkaz ve videu je na znamy experiment, ze v mozku se nas vyber projevi drive (o nekolik sekund) nez ho fakticky uskutenime v nasi vedome casti mysli. To nahrava teorii, ze nase mysl nam na zaklade ji jiz znamych (determinovanch) zkusenosti a vzorcu predklada optimalni vysledek a my si ho pak uvedomime jako nase "svobodne" rozhodnuti.
Pritom to bylo optimalizovane rozhodnuti nasi mysli (to co si myslela ze nam pro preziti nejlepe prospeje)a nam jen podstrcene do vedomych casti.

Tohle taky dokumentuje, jak funguje nase podvedomi. Ze je rozhodujici pro to co udelame, jak se citime, co prozivame a zazivame. Co nas potkava a jak to vyresime. Vse si mysl ridi sama podle sebe. Ji nezajima co chceme my jako ego. Ona se ridi vzorci a zkusenostmi v nasem podvedomi. Funguje jako serizeny pocitac.

Se svobodnou vůlí se to má jako s depresemi. Kdo je má, velice dobře pozná kdo o nich jen akademicky kecá. Sorry všem, aleje to tak. Když jsem pozorná, když utiším svoje ego (plné hněvu, strachu, ambicí,atd) tak zjistím že před každým rozhodnutím opravdu najede software – a dostanu možnosti na výběr , s tím že jedna varianta je označena výrazněji. Když ji vyberu, když poslechnu tento vnitřní hlas, stávám se schopná řešit stále náročnější situace, nebo naopak jsem schopna v obyčejné situaci netradičního chování. Jako když někdo umí hrát šachy – po prvním tahu se před ním otevřou tisíce možností, a on si vybere jednu variantu a pak ji každým tahem tvoří.Žiju to co si vybírám. Naopak když mě válcuje ego, tak nevidím tolik možností, nemůžu si vybrat, neumím správně reagovat – a zůstane pachuť spálených příležitostí, schodišťový efekt..

[6] a co stálo za tvým rozhodnutím rozhádat se s celou katedrou, prostředí nebo genetika? co tě donutilo vstát a obhajovat své tvrzení

vera: so slobodnou vôľou je to inak ako s depresiami, tie totiž bohužial existujú, slobodná vôľa nie. to, že si myslíš, že si vytušila všetky motívy svojho konania a vybrala si si slobodne nezávisle na nich, je len ilúzia (a predstav si že ju mám aj ja) je totiž veľa iných takých motívov, ktoré si neuvedomuješ. introspekcia je velmi dobrý klamár, nie každá elektrochem. reakcia mozgu, kt. dterminuje naše správanie, je sprevádzaná uvedomovanou myšlienkov. za prvé by ťa z toho drblo a za druhé to z evolučnho hľadiska ani nie je potrebné.

vera:
RE (19): čo stálo za mojim rozhodnutím:
1) znalosti zo psychológie, prírodných vied a všeobecné znalosti, ktoré mi napovedali, že tvrdenie "existuje slobodná vôľa (tak ako som ju definoval vyššie)" je nesprávne. - tieto boli získané PROSTREDÍM, ktoré pôsobilo informáciami (to že som ich aktívne vyhladával bolo tiež determinované)a GENETIKOU - mozog, ktorý tie informáci jaksi sracuje
2) zvedavosť, prečo si pani doktorka myslí, že existuje slobodná vôľa - tá zvedavosť je myslím že vrodená, čiže GENETIKA
3) presvedčenie, že žijeme v demokracii a nikto ma neupáli na univerzitnom námestí, aj keď je to kresťansky založená unverzita PROSTRDIE (ale niekedy fakt uvažujem či som na kresťanskej pôde, alebo na vedeckej :-D)
4) dostatočne vysoká hladina serotonínu - blokuje negatívne emócie, takže som sa nebál ´povedať svoje, aj keď som vedel že sa v miestnosti nenájde nikto, ktobude súhlasiť (nakoniec sa jedna osoba našla) GENETIKA
a tak by som mohol pokračovať... za všetkym sa dá nájsť GENETIKA a PROSTREDIE, poprípade ich interakcia.
ona tá debata začala tak, že nám bolo povedané, že psych. je determinovaná BIOLOGICKY, PROSTREDÍM, a SEBAUTVARANIM, tak som sa začal pýtať, čo tam hladá to tretie, keď aj to je nakoniec výsledkom interakcie prvých dvoch

tentokrát s článkem souhlas.Dobrá úvaha,vidím to podobně.
Ale napadá mne,že výraz "svobodná vůle" je kontradikce.
Tam kde je vůle,je i očekávání,nebo přímo touha po nějakém výsledku,není to tedy svoboda,ale naopak závislost.
Ovšem můžeme svobodně diskutovat to,jestli jsme schopni svobodně si rozhodnout o svojí nesvobodě:-0
Re20:
"introspekcia je velmi dobrý klamár"
myslím,že introspekce je možná jediný nástroj,jak svoji nesvobodu odhalit.
Dost možná se jí i postupně zbavovat.

Saule, v tom pripade se priklanis k moznosti ze vule je energie kteru vkladame do naseho chteni (jiz spusteneho programu). komentar 12

nebo to chapu spatne?

myslím ratko,že ty dvě možnosti nemůžeš postavit proti sobě.Jsou to spojité nádoby,nebo spíš řetěz a obávám se,že se spojenými konci-"nekonečný bludný kruh".
Touha a její realisace ovlivňuje následnou touhu atd.....

ad24:
"Touha a její realisace ovlivňuje následnou touhu atd....."

a tím pádem ovlivňuje i volby

to ano, to chapu, tak to chapu. ja na svobodnou vuli ve smyslu vyberu z moznosti nebo lpeni na nich neverim. i vule k poznani omezuje. kazda vule je jiz omezenim. natoz svobodna :o)))

RE 22: vysvetlim na príklade: pozri komentar 6, kde som dal odkaz. keď osobamačká tlačítko, introspekciou dospeje k tomu, že jedná slobodne. presnejšie metódy ukážu, že je tomu inak.
na to, že je introspekcia nespoľahlivá, existuje veľmi vela experimentálnych dôkazov...

[21]To všechno vím, ba dokonce vím že tam ještě tam chybí pohled na hodinky:-)ale opravdu je vědomé rozhodnutí mohu-nemusím-chci determinováno elektrochemickou reakcí? Nemůže to být třeba naopak? Že naše rozhodnutí (prozatím neuvědomělé)je spouštěčem el-chem reakce, vedoucí v mozku ke spuštění funkcí spojených s provedením našeho přání - tedy něco jako komplexní signál pro sw a hw?

Vero, když ono to obráceně opravdu nedává moc smysl, protože bys musela definovat nějakou na mozku nezávislou duši, která by to nějak spouštěla. A to nám materialistům připadá jako zbytečně komplikovaná hypotéza, která klade více otázek než kolik jich zodpovídá, protože je pak třeba se ptát kde se ta duše vzala, jak působí na hmotu atd. V jednoduchosti je prostě krása a já dávám přednost jednodušším vysvětlením před složitějšími.

vera: jak by si potom vysvetlila ten experiment na ktorý som tu dal odkaz????

Pro Kojota: Hmmmm, vy materiálisti, a na počítání byl nejlepší abakus, he.. :-) Jestli se tak bojíš slova duše, tak si můžeme vytvořit genderově vyváženější formu, třeba dušík? Stav nehmotnosti přece nemůže být na překážku zkoumání a přemýšlení, to přece dělává filosofie běžně. Anebo když chceme zůstat v přírodě, kvarky taky někdo nejdřív vymyslel a teprve pak viděl.

Pro Attila: A když to vysvětlím, dostanu nobelovku ? Co jsem v tom pokusu viděla? Že 6 vteřin před provedením nějakého pohybu proběhne v mozku aktivace. Mně to přijde docela srozumitelné – blbý pohnutí palcem v tak složitém stroji jako je lidské tělo si vyžaduje určitou souhru všech možných elektrických a chemických reakcí, ne? Ale já je nemusím (ani nemůžu, jaks dobře podotknul) kontrolovat všechny, mně stačí ta výstupní, závěrečná fáze – až tu si uvědomuju vědomě. Takže mám pocit, že jsem se rozhodla až tehdy, ačkoliv rozhodovací proces proběhl už dávno předtím. Něco jako když zapnu PC – od zmáčknutí tlačítka k naběhnutí Woken si uvařím kafe, aniž bych viděla všechny probíhající operace.

Pro Attilu: Jo, v genech máme mnohé, ale podle mě je to stavební materiál, který bez oživení nemá smysl. Na první pohled se zdá být logické, že by tím šémem mohlo být prostředí. Ale na druhý si říkám, že to prostředí je přece dnes jiné než bylo před sto lety, před tisícem let..něco ho změnilo. Podle mě nespokojenost člověka, jeho touha řešit problémy, překročit svá omezení, zlepšit své chování.Utvářel sebe i své okolí.. Chemické reakce provázejí moje jednání, určitě ano. Ale každá reakce potřebuje spouštěcí mechanismus. Nevím co to je. Psychickofyzická záležitost. Dušík. Kefalín. Nějaké jiné jméno..

vera: (32) ak ťa správne rozumiem, pochopila si z experimentu, že k rozhodnutiu NEdochádza vedome. napriek tomu tvrdíš, že to je slobodné, nedeterminované rozhodnutie. tak tomu mám rozumieť? lebo tým sa potom tiež nevyhneš definovaniu akejsi na mozgu nezávislej duše, ako napísal Kojot, a v tomto prípade ešte k tomu nevedomej, ktorá rozhoduje 6 sekúnd pred tým, ako si ty uvedomíš, že si sa rozhodla. čiže nevedomá duša, ktorá nepodlieha determinizmu :D. nuž to veru neni moj fach, s tým sa musíš obrátiť sem: http://www.youtube.com...W7rfNt_Jxs

vera (33): "človek... utváral seba a svoje okolie" - to bezpochyby, ale to ako ho uváral, bolo výslekom zdedených vlastností, rozvíjaných a utváraných v prosredí. (myslím, že máš problém pochopiť, čo to ten detrminizmus je, dal som tam definíciu, pozri sa na ňu, lebo sa furt budeme míňať)
"reakce potrebje spúšťací mechanizmus" to je pravda, ale ani duša ani dušík chúďatá nemôžu zato, že sa nejaký neurotrasmiter vyberie z vezikuly do synaptickej štbiny ;-) to je spúšťané tým, ako mozog interaguje s prostredím.

Vero, nezlob se, ale nebudu s tebou dle diskutovat, nemá to pro mě žádný význam. Věř si čemu chceš a potřebuješ.

dvakrat jsem si precetla kometare Very a zajimalo by me, v cem je jeji interperetace svobodniho rozhodovani jina nez ta determinovana. Kdo to teda rozhoduje svobodne kdyz ne my?

Jestli rekneme ze rozhoduje mozek samostatne nezavisle na nasem vedomi tak rozhoduje asi v zavislosti na nejakych pricinach (podminkach) a rozhodnuti je jiz nasledkem techto pricin.

"Iluzi svobodné vůle vytváří skrytá příprava duševní činnosti. Rozhodnutí děláme z důvodů, které často jen matně tušíme, a málokdy - jestli vůbec - je chápeme úplně. Tento druh nevědomosti pociťuje vědomá mysl jako nejistotu, kterou musí vyřešit; tím je zaručen svobodný výběr." Konsilience, str. 135

to me ale Kojote momentalne dal neposune. Ctu velice zajimavou knihu, je to pojednani o historickem vyvoji jogy a jejim vnikani do indickych nabozenstvi, a vztahu jogy k evropskym folosofickym smerum.
Jogu lze velice dobre vyuzit k tzv.prozitkovemu poznavani, kdy cloveku postupne docvakavaji souvislosti ktere naznacuji i uvedene experimenty.
Pricemz v joze nejde ani tak o vytvareni nejakych dalsich struktur (jako v nabozenstvi) a vubec ne o nejake uctivani neceho co nas presahuje jako spise o odstraneni nevedomosti a tim umozneni vnitrni svobody.
Touha po vnitrni svobode je vetsinou startovaci mechanismus a nemoznost teto svobody dosahnout (a stim spojene frustrace) jsou hnacim motorem proc clovek setrvava dlouhodobe v hledani a hlavne proc nepodleha ruznym modnim esoterickym proudum.
Protoze ty ho naopak zalepi dalsim balastem a on je jeste min svobodny nez predtim :o))
Kazdy ma svuj nastroj jak odhalovat souvislosti. kazdemu funguje neco.

Ratko, tady je třeba definovat, co to znamená "Já", které se "rozhoduje". Představa, že je někde v mozku oblast, která je "Já" a která nějakým způsobem "sedí v kontrolním centru" a dohlíží na zbytek mozku, je patrně iluzorní. Jak řekl už Buddha, který o neurologii nevěděl nic, ale dobře to trefil, "Já" je iluze. Takže zde vlastně žádné "Já", které by analyzovalo vše ostatní a pak se rozhodovalo, neexistuje. Pokud ale za "Já" označíme celý mozek+hormony+všechny senzorické a další vstupy, pak můžeme říci, že "Já" se rozhoduje. Ale, jak napsal Wilson, rozhoduje se na základě důvodů, které není praktické všechny znát (taková znalost by jen zatěžovala systém), a proto, aby nebylo vědomí zatíženo všemi vstupy a současně aby neexistoval nepříjemný stav nevědomosti, vyvinul se pocit svobodné vůle při rozhodování. Zřejmě byla schopnost takového pocitu evolučně úspěšná a tak jsme ji zdědili...
Co se jógy týče, pokládám za nesporné, že je to technika, která umožňuje dosahovat různých zajímavých stavů vědomí, vnitřního klidu a pocitu svobody.

ano Kojote, takhle to chapu taky. Ze nase iluzorni ja je vlastne slozita soustava smyslovych cidel, zkusenosti (a na ne navazujicich programu), hormonu, vlastnich vyhodnoceni jako forma nam zkryteho podvedomi a krome toho jeste jsou zde jeste vlivy minulych pricin a nasledku a to zejmena ve forme geneticke ale i energeticke (ontologie vztahu, prostredi, tzv zkusenosti predchazejicich generaci).

Takhle to alespon vysvetluje joga. Cely tento gulas je ve forme potncialu (moznosti tj. semen) ktere se chteji dostat z podvedomi do vedomi a tim uzrat. Jakmile dozraji tak zmizi. Bohuzel se rodi porad dalsi a dalsi semena ktera chteji uzrat v plody (karma)

Proto ma tak velky vyznam vlastni zkusenost, protoze nase potencialy se realizuji a zkrzeva tuto realizaci ziskavame pouceni (nase karma dozraje).
Zdalo by se ze psychoanalyza cerpa z jogy.
Ale beru to s usmevem. nejsem zadny velky stoupenec cehokoliv, co je moc namahave :o)))

Pro Kojot:
Já si myslím, že svobodná vůle se u nás lidí projevuje v rámci možností. Což znamená, že svobodná není. Ale dělat si s ní můžeš co chceš, takže je zdánlivě svobodná.
Aspoň něco.

To je fakt jedno čemu věřím. Ale vědecký experiment ukázal, že pár vteřin před vědomě vykonaným pohybem se v mozku něco stane. V určitém místě proběhne nějaká reakce. Je opakovatelná, kontrolovatelná, měřitelná. Jenom se neví co za místo to je, a jak dochází k onomu začátku. Do tohoto okamžiku se snad shodneme všichni kdo jsme video viděli. Od tohoto okamžiku se oddělujeme. Vy materialisti tvrdíte, že je obtížné definovat odkud by se tam vzala „duše“, tedy něco nehmotného co rozhoduje. Je pro vás jednodušší tvrdit, že rozhodnutí v mysli vzniká samo, nějakou chemickou reakcí. Nemám nic proti tomu, ale popravdě řečeno, představit si, že hmota ovlivňuje hmotu je pro mě úplně stejně obtížná věc. Znám chemické reakce, znám urychlovač částic, znám běsnění živlů, ale zatím jsem tam nikde nenašla zmínku o tom, že by se setkávající se strany nějak dohadovaly na vzájemném dávání přednosti, třeba, nebo aby se dohodly jak bude dneska vypadat jejich vzájemná reakce..

Vera, treba pod dusi rozumis psychomentalni vybaveni cloveka. jeho mozku, jeho zkusenosti, genetickeho vybaveni, smyslovou a logickou soustavu.

Pokud jeste neco jineho navic tak rekni, co si myslis ze to je? Astralni a mentalni telo?

Hic sunt leones, Ratko:-) Tvrdím jen to, že naše "rozhodovací centrum" se stále ještě vymyká našim poznávacím možnostem, že jde o kvalitativně zcela jinou záležitost. A kdoví jestli budeme někdy schopni ji poznat, copak může poznávat sama sebe? Oko se taky nemůže vidět..Víš, mně osobně se líbí jedna věc: že smysl něčeho čemu nerozumím, můžu dát tím že to zařadím do vyššího systému. Jako krevní oběh má smysl až uložením do lidského těla. Tak i o našem „rozhodovacím centru“ tvrdím, že jeho smysl pochopíme, až se najde vyšší systém, do kterého ho budeme moci zařadit. V téhle chvíli se mi k tomu nejvíc blíží teorie superstrun, M-teorie, teorie našeho světa jako brány. Možná se v těch složitých světech najde i místo pro myšlenkovou energii:-) Tím nemyslím boha, proboha :-)

to je zajimave, ja bys teda to rozhodovaci centrum zaradila do teorie superstrun.

Souhlas s tim, ze to co je dole je taky nahore, ze vzorce se opakuji.
A hlavne ze to video zde bylo danoe jako priklad neceho tajemneho, cemu nerozumime a co ani pochopit zatim nedokazeme. Ale muzeme tusit ze nase podvedomi nas ridi. Dle jakych vstupnich informaci nevime. Dokonce by sem zapadl i zakon karmy :o))
Pro me je dulezite slyset nazory jinych a vymyslet si i fantasmagoricke teorie :o)) na ty jsem expert.
Takze jestli nejakou mas, tak sem s ni.

oprava: jak bys to rozhodovaci centrum zaradila do teorie superstrun?

Brainstorming, říkáš..Pořád to je mechanická věc, ale teorie strun pracuje s energií i hmotou současně. Proto je mi sympatičtější než obyčejné el-chemické reakce, ts. Všechno, tedy hmota i energie,jsou jen různou vibrací jediného objektu, struny. Kdybych si řekla, že myšlení je práce, a tudíž jde o nějaký druh energie, a že neznámé energie je plný vesmír (až 70%), pak bych třeba mohla říct, že myšlení je také projevem vibrace strun. Takže struna možná současně působí psycho- i fyzicky.Ale víš co, tohle je už opravdu bláznivina :-)

Ano lze dokázat, že běžně prožívané já je naprostou iluzí a z tohoto hlediska svobodná vůle neexistuje. Toto iluzorní já je zřejmě zcela determinováno. Buddha na to přišel proto, že toto lze pochopit i určitou introspekcí. Je to ještě horší, stav takto prožívaného já, nevědomého já,řízeného podvědomím je příčinou lecčeho hnusného v člověku, třeba chtivosti, chamtivosti atd... Attila to vyjádřil přesně v této pasáži,když vlastně upozornil na chybné prožívání reality : "taký postoj sa mi nezdá moc praktický, miesto toho sa môžme radšej snažiť čím je determinované. aby sme lepšie porozumeli a mohli tak správanie manipulovať." To je naprosto přesné. Jenomže pochopit fungování mozku jen pomocí vnějšího pozorování je podle mého na velmi dlouhou dobu silně omezené a vyvozovat z toho nějaké závěry je zcestné. Kdesi jsem četl, že trvalo patnáct let, než se podařilo vědcům zcela zmapovat mozek milimetrového červa, který obsahoval asi 400 neuronů. Mozek lidský jich má sto miliard. Způsobem jakým toto prováděli by u člověka zmapování trvalo patnáct milionů let. I kdyby se použil jiný způsob, který by byl schopen neskutečně rychlého mapování, není dostupná technika, která by byla schopna získávaná data uložit, pro jejich obrovitost. Snad kdyby se použil celý internet, ale to je jen moje spekulace, která mě navíc napadla právě nyní. Je to jako zmapovat celý vesmír s veškerými důležitými interakcemi. Někteří zde stále tvrdíte, že introspekce je klam a nemožný způsob k získání objektivních dat (navzdory současnému výzkumu vědomí v hlubinné psychologii), ale uvědomte si, že objektivní výzkum mozku má možná mnohem nepřekonatelnější překážky a za současného stavu jsou jakékoliv hlubší poznatky stále silně omezené i přes nesporně obrovský skok v tomto výzkumu v poslední době. Možná právě ten je příčinou přílišného optimismu a spekulování o systému fungování mozku. Ještě bych chtěl dodat, že introspektivní pochopení iluze vlastního já, má zčásti podobu pochopení determinace já naprogramováním mysli a že také existují způsoby rychlého přeprogramování. Tím nemyslím, že by i tak muselo jít o svobodnou vůli, ale možná je to právě jeden z kroků, jak konání ovlivňovat (Attila)
Ještě se trochu zastanu Very, sice se leckdy pustí na tenký led a hlavně tam, kde si není příliš jistá a snaží se tak doložit svá tvrzení, ale je to jen výsledek její snahy obhájit to hodnotné co je schopna napsat viz. např.45 tedy právě až na poslední dvě věty, které jsou tam navíc. To předtím, řekl bych je věda, která se jmenuje kybernetika.

Uf. Ne, fakt nemám sílu se k tomu vyjadřovat a ani to číst. Nezlobte se. Ale klidně si povídejte.

Strojmire. Takymi to prijde dlouhe. Pouzivam obycejnou meditaci. Nekdy je uplne spontanni, treba v nejake vyjimecne situaci, kdy s emusim extremne soustredit. (napr. na hrebenu ctyrtisickovky) jsem velky sympatizant buddhismu, ale mam problem s ritualy. Proste si to musim vsekco ohmatat sama a smaozrejme musim narazit na hranici. kdyz to beru jako hobby.