AMOR VACUI - zápisky z cesty

ahoj jarouchu,
rad bych se vymezil vuci dvema generalizacim ve tvem textu:

1)pojimani nemoci jako daru od Boha neni typickym prikladem postoje vericich. lze to snad pri nejlepsi vuli zobecnit na to, ze se jedna o typicky priklad postoje fundamentalistickeho katolicismu, pripadne evagelikalismu, ktere jsou minimalne v evropskem prostoru mensinove.

2)laveyuv citat o sebevrazde je mimo z hlediska talmudu, ktery za specifickych okolnosti sebevrazdu schvaluje, byt s naslednymi konotacemi stran pohrbu etc. a je zcela mimo stran krestanskeho pohledu na sebevrazdu, ktery ji na svych konzervativnich pozicich neschvaluje v zadnem pripade, ne tedy pouze v pripade, ze prinese ulevu. ale mozna jsem mimo ja a lavey miril jinam.

Sobe, dobře, že jsi na to upozornil, udělám v textu malou úpravu. LaVey ze svého pokladu pokládá za sebevraždu mučednictví pro víru a vůči tomu se vymezuje.

K tomu prvnímu: No, já nevím - asi jak kde, ale neznám moc věřících, kteří by schvalovali právo na dobrovolnou smrt a pokud je neschvalují, pak používají argumenty, že "člověk si život nedal" a že "má snášet" a t d.

Přesně tak. Pokud chce někdo umírat bolestivou smrtí, nechť je po jeho. Je-li to v souladu s jeho přáním, společnost je tím posledním, kdo má právo jakkoli mu v tom bránit. Ale pokud má být umožněno tohle, poté musí být v souladu se spravedlností umožněno lidem, co se nepřejí zemřít bolestivou smrtí, předejíti tohoto jevu euthanasií, asistovanou i odbornou.
to je spravedlivé a moudré.
Cokoli jiného je odporná diskriminace bez hlubšího významu.

I Ježíšova smrt by se dala považovat za sebevraždu, protože byla dobrovolná.

Já osobně jsem taky proti sebevraždám, ale ne proti eutanázii. Odsuzuju, když někde zahodí život, protože se mu s ním nechce poprat. Zahodí tak svou budoucnost. Pokud je ale člověk nemocný a chce prostě důstojně zemřít, dokud je sám sebou a mezi blízkými. Nelze tomu odporovat. Tohle totiž není žádné vzdávání boje... Je to jako položit krále, když už je šachmat nevyhnutelný.

Panu Pratchettovi přeju klidné dožití dle jeho představ a to včetně i té chvíle úplně poslední.

Existuje-li Bůh a tohle odmítá, pak to není Bůh a není se třeba obávat.

Téma sebevraždy je příliš rozsáhlé na tuto diskusi, jen připomínám, že sebevražda v důsledku deprese není žádným vzdáváním či zahazováním, ale činem ve stavu nesvéprvnosti, a proto sebevrahy obecně neodsuzuju, protože si myslím, že většinou za tím stojí buď duševní nemoc, zkrat nebo racionální rozhodnutí jako v případě euthanasie. Málokdo si podle mě řekne: "Tak, teď se cítím mizerně, sice zase bude líp, ale já svůj život zahodím, protože mě to už nebaví." ;-)

Hlavně je potřeba, aby se tato diskuse rozumně otevřela. Což napsals, tak to jen podtrhuju.

Kojot: Těžké deprese ale zahrnuji pod nemoc. Stejně jako může zabít rakovina, tak může zabít deprese.

Pro Kojot:
Tak jako tak, mnohem lepší sebevraždy z deprese, nevyrovnanosti s krutým životem atd., které se týkají nen oněch zhrzených lidí, než sebevražedné útoky teroristů - a kteří jsou za to ještě uctíváni. Včera jsem zrovna četl, že se nějaká kurva odpálila mezi šíitama a pěkných pá jich vzala s sebou.
No prostě hnus.

Teď už tady problém sebevraždy jako takové neřešme. Jestli mě k tomu napadne něco víc, napíšu zvláštní článek. Yuri - šlo mi o to, že se důvodně domnívám, že sebevražd, kdy by šlo hovořit o vědomém, svévolném a zbytečném zahození života je fakt minimum.
K těm sebevražedným atentátníkům: Další zajímavé téma. Je to z hlediska věřícího de facto "hrdinská sebeoběť". Problém, jak definovat, která sebeoběť je v pořádku a která ne, je složitější než se na první pohled zdá. Určitě se k tomu vrátím, zatím to nechme být.

Byl bych rád, abychom zde hovořili spíše o problematice euthanasie a o tom, zda to, co brání zavedení této praxe, je tradiční náboženské myšlení, obavy před zneužitím (nacisté jako odstrašující případ) nebo nějaká všeobecná mentalita založená třeba na instinktivním děsu ze sebevraždy nebo kombinace toho všeho... Jak to vidíte?

pak-li by to melo byt tradicni nabozenske mysleni (tim co brani), tak v nasi zemi spis coby jakysi resentiment kolektivniho nevedomi - vzledem k stupni sekularizace. krom toho vim o tom, ze neni zas tak malo krestanu, kteri s euthanasii problem nemaji. pravda je, ze v mem liberalnim pohledu na vec mi nejvetsi "ale" pusobi zkusenosti lidi kolem hospicoveho hnuti. podle tvrzeni vsech, s kterymi jsem se zatim potkal, neni nejvetsim problemem umirajicich bolest, ale osamelost a ztrata dustojnosti. co se mozneho zneuziti tyce, neni pro me moc tematem k diskusi. bude-li mozna legalni euthanasie, tak se to proste dit bude.

Sebevraždy tedy odložíme. Každopádně jsem nechtěl nějak porovnávat moje zkušenosti s depresemi/sebevraždami s vašimi.

Co se týče eutanázie:
Určitě je to podle mě kombinace všech těchto faktorů.
Určitě se ale také přikláním k tomu, že největší váhu má základ, čili zakořeněná myšlenka "sebevražda=hřích".

Co podle mě vadí zavedení do praxe?
Kdybych to sestavil od nejdůležitějšího tak by seznam vypadal asi takto:
1. Již podvědomý názor o špatnosti sebevraždy (Starý strom se zlomí, ale nevykotlá)
2. Etický rozpor s běžnou lékařskou praxí
3. Právní problém při určování svépravnosti
4. Onen strach ze smrti, čili snad i ze zabití...

Jinak co se týče křesťanství. Není snad všeobecně známo, že Bůh=volba? Potom to tedy z pohledu křesťanství nechápu...

Díky za zajímavé myšlenky. Ostatně si říkám, že byly doby, kdy bylo nemyslitelné volební právo žen a dnes je to samozřejmost. Atd. Myslím, že se euthanasie asi v nějaké formě nakonec prosadí a bude to souviset se změnou společenského klimatu. V tomto smyslu vnímám za velmi pozitivní právě Pratchettovo vystoupení coby vlivné osobnosti.
Ještě k tomu křesťanství - těší mě, že se najdou křesťané, kteří s myšlenkou euthanasie nemají problém, ale mám takové podezření, že mezi věřícími (pomineme-li ty formální, tedy pokřtěné, ale nepraktikující) asi přeci jen převažují odpůrci euthanasie...