AMOR VACUI - zápisky z cesty
Jaroslav A. Polák - Kojot hrající si na filosofa
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
čtvrtek, 7. ledna 2010
Na knihu evolučního biologa a známého bojovníka proti náboženství Richarda Dawkinse jsem se již dlouho těšil a tušil jsem, že se mi bude líbit. Knihu jsem přečetl, líbila se mi a nyní si pokládám otázku, zda mohu za takových podmínek napsat nezaujatou recenzi...
Po pravdě řečeno si myslím, že napsat nezaujatou recenzi Božího bludu je asi nemožné, pokusím se tedy alespoň v textu oddělovat fakta od svého pohledu na ně, tedy od své reflexe.
Začnu od konce, konkrétně od doslovu č 2. Stanislava Komárka nazvaného "Jak zatočit s konkurencí" – v tomto krátkém a emocemi nabitém textu autor srovnává Dawkinse s fundamentalistickými fanatiky a nešetří přitom pohrdáním (zato však šetří jakýmikoli argumenty). Je to typická ukázka reakce intelektuála, jenž naprosto nepochopil, komu je kniha určena a jaký má cíl. Nicméně u Čecha je to pochopitelné – slovní spojení "vědecký světový názor", jež se v knize objevuje, skutečně i po letech na našince funguje jako příslovečný červený hadr. Dawkins ale nepsal svou knihu proto, aby rozčilil české intelektuály s nezvládnutým traumatem z totality. Jeho cílovou skupinu tvoří úplně jiní lidé, konkrétně ateisté a lidé, kteří mají potřebu osvobodit se z náboženského sevření. To si nevymýšlím, autor to sám takto deklaruje. Uvědomme si, a je třeba tuto skutečnost zdůrazňovat znovu a znovu, že my žijeme v typu společnosti, v níž můžete být ateistou a nic, vůbec nic vám kvůli tomu nehrozí. Nikdo se na vás nebude koukat skrz prsty, nikdo vám nebude nadávat, žádný ředitel školy vás nevyhodí z práce, jste-li učitelem. A můžete kandidovat do parlamentu a skutečnost, že se prohlásíte za ateistu, vaše preference patrně nikterak neovlivní. Čeští ateisté, díky Bohu ;-), Dawkinse vlastně ani moc nepotřebují (i když, na druhou stranu, u nás vlastně nekvete ani Dawkinsův ateistický humanismus – my jsme vůbec tak nějak země bez přesvědčení...). Zcela jiná situace panuje ve Spojených státech amerických a právě významné menšině amerických ateistů je kniha adresována především. A věřte mi, kdybych byl americkým ateistou, byla by pro mě tato kniha velkou vzpruhou a dodala by mi sílu, útěchu a odvahu. Copak si myslíte, že, narozdíl od stoupenců všemožných náboženství, ateisté nemají nárok na svou literaturu? Ono je to vůbec zvláštní – když křesťan řekne něco nehezkého o konkurenční víře, třeba o islámu, je to v pořádku. Je to projev jeho náboženství! A vice versa. Když křesťan či muslim svorně prohlásí, že ateista, třeba Dawkins, skončí v pekle, je to v pořádku, mají na to právo, je to přeci projev jejich náboženství! Ale když ateista řekne cokoli nepřátelského o náboženství, hned se na něj snese vlna kritiky a slov o tom, kterak postrádá respekt, jenž si náboženství (narozdíl od jiných světonázorů) v naší i americké kultuře uzurpuje (mimochodem – dospěl jsem k závěru, že hovořit o "euroamerické kultuře" je nepřesné. Přinejmenším by mezi nimi měla být velmi výrazná pomlčka).
Ale zpět ke knize. Jak již jistě víte či alespoň tušíte, nejedná se o odbornou religionistickou, či jakoukoli jinou vědeckou, publikaci, nýbrž o knihu filosoficko-etickou, knihu, která vyjadřuje světonázor autora a s touto optikou nahlíží na problematiku náboženství. Nebo také můžete říci, že je to "ateistická agitka" – a budete mít pravdu. Jenže, a to je třeba zdůraznit, na tom není vůbec nic špatného. Spočítejte, kolik u nás za posledních dvacet let vyšlo agitek křesťanských, kolik zde vyšlo knih, které povzbuzují věřící, ať už katolíky nebo protestanty. A všimněte si, a to pokládám za zvláště podstatné, že v žádné z nich nenajdete kritický doslov, nad žádnou z nich nikoho ani nenapadlo se pozastavit či ji jakkoli korigovat. Když křesťané vydávají své knihy, je to v pořádku, když vydá knihu představitel radikálního humanistického ateismu, je to lump? A zde se dostáváme k jednomu z klíčových motivů knihy, jímž je zvyšování povědomí o určitých skutečnostech, například o tom, s jakou samozřejmostí se chováme k určité výseči možných ideologií jinak, než ke zbytku. Osobně soudím, že toto hájení, jež se na náboženství vztahuje, je v podstatě nežádoucím vedlejším produktem jinak dobré a užitečné náboženské tolerance.
K jakému světonázoru se tedy Richard Dawkins hlásí? Je monista, nevěří v nadpřirozeno, příroda a její zákonitosti v něm vyvolávají zážitky numinózna, a báječně mu to takto v životě funguje. A má potřebu se o to dělit, či – řečeno jeho vlastním jazykem – je šiřitelem tohoto memplexu (nikoli však nějakého "evolučního náboženství", jak je mu podsouváno v doslovu – náboženství musí splňovat kritéria, která sekulární naturalistický humanismus nesplňuje).
Otázkou zůstává, nakolik je Dawkins schopen odstupu, tedy nakolik si uvědomuje, kdy opouští svět přírodních věd a vstupuje na půdu filosofie a etiky. Ono se totiž obojí v jeho knize, a nutno dodat, že nevyhnutelně, prolíná. V kapitolách, v nichž polemizuje s kreacionismem a stoupenci tzv. "inteligentního designu", hovoří a argumentuje z pozice přírodní vědy. A prosím, nechoďte na mě s postmoderním blábolením o tom, že ti kreacionisté mají vlastně také pravdu, jen věří jinému paradigmatu atd.
Evolučně-biologicky (a z mého pohledu dosti věrohodně) pojímá vysvětlení morálky, zajímavý je jeho poukaz na měnící se zeitgeist, přičemž s tím, jak se mění etické hodnoty, nemají náboženství dle autora nic společného – a už vůbec ne jejich svaté knihy... Zde bych se pozastavil, protože toto je opravdu důležitý postřeh. Setkáváme se s názorem, že bez Boha není morálka myslitelná a že naše morálka vychází z té které svaté knihy, v našem kulturním okruhu z Bible. Jenže v Bibli nalezneme ohromné množství morálních maxim, jež jsou v dnešní době naprosto nepřijatelné. Ty ovšem pomineme a vybereme si to, co odpovídá naší, ve skutečnosti světské a humanistické, a nikoli tedy starověké biblické (Dawkins má pifku především na Jahveho a já s ním v tomto naprosto souzním), morálce. Jenže Písmo samo neposkytuje žádný klíč k takovému výběru, jediným klíčem je naše vlastní mravní ustrojení. Ve skutečnosti bychom dokázali "ty správné" maximy jednání najít ve spoustě jiných knih, nebo je s pomocí trochy introspekce sami napsat...
Zpracování některých témat knihy pokládám za slabší. Poněkud mě zklamalo vysvětlení vzniku náboženství jen jako vedlejšího produktu, nechtěného dítka, které se zrodilo z jinak užitečné schopnosti dětského mozku přijímat a internalizovat to, co se dozví od rodičů a kmenových vůdců. Náboženství je z tohoto pohledu vlastně jakýsi virus, který na lidech parazituje. Taková teorie mi připadá příliš zjednodušující a autor zcela pomíjí skutečnost, že by náboženství mohlo poskytovat nějakou evoluční výhodu. Dále se zmiňuje i o jiných teoriích, nicméně dává najevo, že náboženství je pro něj především druhem memetické infekce. V tomto směru je dle mého názoru třeba pro doplnění číst Robina Dunbara, Davida Lewis-Williamse a v neposlední řadě kvalitně zpracované shrnutí různých teorií v knize "Bůh jako psychický virus" Petra Bakaláře.
Zajímavá je autorova polemika s agnosticismem, v níž ukazuje, že pokud nevíme, zda něco existuje či nikoli, neznamená to, že by to existovalo s přesně padesátiprocentní pravděpodobností. On sám pochopitelně pokládá existenci Boha za krajně nepravděpodobnou, přičemž opakovaně argumentuje tím, že Stvořitel by musel být natolik komplikovaný, že jeho vznik by byl ještě mnohem nepravděpodobnější, než jev, který je jím vysvětlován. Což vede k nekonečnému regresu.
Zajímavá a pro mne naprosto srozumitelná je Dawkinsova polemika s menšinou věřících vědců (čímž jsou myšleni kupříkladu křesťané a nikoli filosofičtí panteisté). Dawkins je ptá, jak je možné současně být biologem a věřit v narození z panny, kříšení mrtvých a především pochopitelně ve zmrtvýchvstání. Dawkins má pocit, že je to trapné a já se mu, po pravdě řečeno, nedivím. Podle jeho názoru totiž tato věroučná tvrzení spadají do sféry přírodních věd, i když je už asi nikdy nebudeme moci skutečně prozkoumat. A pokud všechny ty zázraky opustíme, zůstane nám ještě vůbec nějaké křesťanství? Nehledě na to, že jsou to právě zázraky, které většinu věřících zajímají především...
V knize je toho na více než čtyřech stech stranách pochopitelně mnohem více a není možné to všechno postihnout. Dawkins je kritizován místy za to, že volá na podporu svých tvrzení osobnosti z minulosti a podsouvá jim, že kdyby disponovali dnešními vlastnostmi, byli by ateisty. Mimo jiné zmiňuje (i když musím uznat, že dosti opatrně) i Newtona, což je poněkud komické, protože zrovna Newton byl velmi náboženský člověk. Inu, prostě když Dawkins tvrdí, že by si někdo z minulosti něco dnes myslel jinak, je to pochopitelně pouhá spekulace. Podstatné ale je, že zrovna na této autorově libůstce nestojí žádný argument. Další kritika se týká faktu, že se kniha orientuje téměř výhradně na judaismus, křesťanství a islám (nepočítáme-li krátkou, ale velmi zábavnou vsuvku o cargo kultech). Bylo by jistě zajímavé přečíst si kritiku zaměřenou kupříkladu na náboženský (třeba tibetský) buddhismus, hinduismus či praktiky šintoismu, ale nechtěli bychom toho po autorovi příliš mnoho? Musíme skutečně uvážit autorovy možnosti a především cílovou skupinu, která pochází z euro---amerického kulturního okruhu a logicky se tedy orientuje na náboženství, jež jsou v tomto ohledu nejdůležitější.
Bez ohledu na to, co v knize chybí, podstatné je, že je to velmi čtivá publikace (což u Dawkinse nepřekvapuje), dosti zábavná, argumentačně slušně zvládnutá a navíc obsahující řadu fakt, jež zaujmou i religionisty, například co se týče aktuální náboženské scény v USA a v Británii. Odhaluje také spoustu pokrytectví spojeného s náboženstvím a jeho tematizováním a klade provokativní a důležité otázky – například se ptá, na základě jaké kvalifikace vlastně povoláváme náboženské představitele, aby se vyjadřovali k etickým otázkám? Poukazuje také na pokrytectví zdánlivého oddělení náboženství a vědy: Když věda postuluje něco, co se náboženství nehodí a snižuje pravděpodobnost jeho tvrzení, pak je to "odlišné magisterium", které nemá k duchovním otázkám co říci. Takto se náboženští představitelé vyjádřili například v případě, kdy byla v kontrolované studii jednoznačně vyvrácena takzvaná "uzdravující moc modlitby". A Dawkins se ptá: Řekli by totéž, kdyby experiment moc modlitby potvrdil? Řekli by "To nás nezajímá, protože věda je odlišné magisterium!"? Sotva...
Důležité je, že kniha není založena pouze na popírání – či, lépe, na radikálním zpochybňování – existence Boha a smysluplnosti náboženství, Dawkins nabízí i pozitivní alternativu založenou na humanismu a naturalismu, tedy k úctě a obdivu k lidským bytostem a k přírodě, přičemž tuto alternativu pokládá za pravdivější a lepší životní postoj než náboženskou víru, s čímž osobně naprosto souhlasím.
Zmínil jsem, že v knize jsou dva doslovy. O vzteklém a nenávistném doslovu Komárkově jsem již psal, předchází mu rovněž kritický, a z mého pohledu dosti nemastný-neslaný, doslov recenzenta Filipa Jaroše, který se dovolává korektnosti a agnosticismu. Znovu mi to nedá, abych se nezeptal, proč by vlastně měl být hlasatel naturalisticko-humanistického ateismu korektní a proč by měl ustupovat něčemu, s čímž bytostně nesouhlasí, navíc když se kritizovaná strana korektně často nekoná a prochází jí to (protože, narozdíl od humanistického ateismu, má náboženství ona několikrát zmíněná exkluzivní práva...).
Je ostatně zajímavé, že český vydavatel doplnil knihu právě odmítavými doslovy. Šlo mu snad právě o vyvolání zdání jakési (vydavatelské) korektnosti a "vyváženosti"? Vím, že jsem zaujatý, ale na mě osobně doslovy působily spíše trapně...
Jak to tedy s náboženstvím je? Je kořenem zla či nikoli? Je naturalistický humanistický ateismus lepší variantou? A může tato kniha někoho obrátit?
Domnívám se, že náboženství určitě není kořenem všeho zla, to ostatně netvrdí ani Dawkins, ale náboženské ideologie ke zlu ve světě bezpochyby přispívají, zvláště v dnešní době, a je správné a užitečné tuto skutečnost kriticky reflektovat. Mohou být jiné ideologie, třeba humanistický ateismus, lepší? Nelze v této souvislosti nevzpomenout na Velkou francouzskou revoluci a na zvěrstva, jež byla napáchána ve jménu rovnosti, volnosti, bratrství a antiklerikalismu. Neboli – jakákoli ideologie by v nás měla vyvolat pocit ostražitosti. Domnívám se ale, že pokud je do současného humanismu zabudován důraz na pluralitu, nejedná se o ani zdaleka tak nebezpečnou ideologii jakými jsou islám, určité křesťanské směry, marxismus, nacismus a další. Jsem stoupencem Popperova hodnocení a poměřování metafyzik (a ideologie jsou metafyzické systémy) na základě domýšlení jejich důsledků. V tomto smyslu Dawkins, i když je úzce a jednostranně zaměřený, bezpochyby odvádí důležitý díl práce. Přesto bychom potřebovali nějakou (meta)kritiku zacílenou na veškeré v současné době relevantní ideologie, nikoli tedy pouze na ideologie náboženské.
Nyní odpovím na otázku poslední: Pokud někdo váhá a hledá, tato kniha jej může nasměrovat, může si díky ní uvědomit, že má právo opustit náboženství, o němž pochybuje či kterému již stejně nevěří. Skutečného věřícího nepřesvědčí, neboť, jak víme (přistupme nyní na autorovu logiku), blud je nevývratný a ten boží není výjimkou... Člověka, který je duchovně opravdu na výši (nebudu nyní řešit, co přesně to znamená), by kniha rozhodně neměla jakkoli urazit či naštvat. U spousty religiózních lidí a intelektuálů patrně dokáže vyvolat silný metaforický břichabol spojený s tendencí autora nenávistně pozvracet. A ateistům, pro něž je psána především, bezpochyby poslouží jako pramen živé vody...
Začnu od konce, konkrétně od doslovu č 2. Stanislava Komárka nazvaného "Jak zatočit s konkurencí" – v tomto krátkém a emocemi nabitém textu autor srovnává Dawkinse s fundamentalistickými fanatiky a nešetří přitom pohrdáním (zato však šetří jakýmikoli argumenty). Je to typická ukázka reakce intelektuála, jenž naprosto nepochopil, komu je kniha určena a jaký má cíl. Nicméně u Čecha je to pochopitelné – slovní spojení "vědecký světový názor", jež se v knize objevuje, skutečně i po letech na našince funguje jako příslovečný červený hadr. Dawkins ale nepsal svou knihu proto, aby rozčilil české intelektuály s nezvládnutým traumatem z totality. Jeho cílovou skupinu tvoří úplně jiní lidé, konkrétně ateisté a lidé, kteří mají potřebu osvobodit se z náboženského sevření. To si nevymýšlím, autor to sám takto deklaruje. Uvědomme si, a je třeba tuto skutečnost zdůrazňovat znovu a znovu, že my žijeme v typu společnosti, v níž můžete být ateistou a nic, vůbec nic vám kvůli tomu nehrozí. Nikdo se na vás nebude koukat skrz prsty, nikdo vám nebude nadávat, žádný ředitel školy vás nevyhodí z práce, jste-li učitelem. A můžete kandidovat do parlamentu a skutečnost, že se prohlásíte za ateistu, vaše preference patrně nikterak neovlivní. Čeští ateisté, díky Bohu ;-), Dawkinse vlastně ani moc nepotřebují (i když, na druhou stranu, u nás vlastně nekvete ani Dawkinsův ateistický humanismus – my jsme vůbec tak nějak země bez přesvědčení...). Zcela jiná situace panuje ve Spojených státech amerických a právě významné menšině amerických ateistů je kniha adresována především. A věřte mi, kdybych byl americkým ateistou, byla by pro mě tato kniha velkou vzpruhou a dodala by mi sílu, útěchu a odvahu. Copak si myslíte, že, narozdíl od stoupenců všemožných náboženství, ateisté nemají nárok na svou literaturu? Ono je to vůbec zvláštní – když křesťan řekne něco nehezkého o konkurenční víře, třeba o islámu, je to v pořádku. Je to projev jeho náboženství! A vice versa. Když křesťan či muslim svorně prohlásí, že ateista, třeba Dawkins, skončí v pekle, je to v pořádku, mají na to právo, je to přeci projev jejich náboženství! Ale když ateista řekne cokoli nepřátelského o náboženství, hned se na něj snese vlna kritiky a slov o tom, kterak postrádá respekt, jenž si náboženství (narozdíl od jiných světonázorů) v naší i americké kultuře uzurpuje (mimochodem – dospěl jsem k závěru, že hovořit o "euroamerické kultuře" je nepřesné. Přinejmenším by mezi nimi měla být velmi výrazná pomlčka).
Ale zpět ke knize. Jak již jistě víte či alespoň tušíte, nejedná se o odbornou religionistickou, či jakoukoli jinou vědeckou, publikaci, nýbrž o knihu filosoficko-etickou, knihu, která vyjadřuje světonázor autora a s touto optikou nahlíží na problematiku náboženství. Nebo také můžete říci, že je to "ateistická agitka" – a budete mít pravdu. Jenže, a to je třeba zdůraznit, na tom není vůbec nic špatného. Spočítejte, kolik u nás za posledních dvacet let vyšlo agitek křesťanských, kolik zde vyšlo knih, které povzbuzují věřící, ať už katolíky nebo protestanty. A všimněte si, a to pokládám za zvláště podstatné, že v žádné z nich nenajdete kritický doslov, nad žádnou z nich nikoho ani nenapadlo se pozastavit či ji jakkoli korigovat. Když křesťané vydávají své knihy, je to v pořádku, když vydá knihu představitel radikálního humanistického ateismu, je to lump? A zde se dostáváme k jednomu z klíčových motivů knihy, jímž je zvyšování povědomí o určitých skutečnostech, například o tom, s jakou samozřejmostí se chováme k určité výseči možných ideologií jinak, než ke zbytku. Osobně soudím, že toto hájení, jež se na náboženství vztahuje, je v podstatě nežádoucím vedlejším produktem jinak dobré a užitečné náboženské tolerance.
K jakému světonázoru se tedy Richard Dawkins hlásí? Je monista, nevěří v nadpřirozeno, příroda a její zákonitosti v něm vyvolávají zážitky numinózna, a báječně mu to takto v životě funguje. A má potřebu se o to dělit, či – řečeno jeho vlastním jazykem – je šiřitelem tohoto memplexu (nikoli však nějakého "evolučního náboženství", jak je mu podsouváno v doslovu – náboženství musí splňovat kritéria, která sekulární naturalistický humanismus nesplňuje).
Otázkou zůstává, nakolik je Dawkins schopen odstupu, tedy nakolik si uvědomuje, kdy opouští svět přírodních věd a vstupuje na půdu filosofie a etiky. Ono se totiž obojí v jeho knize, a nutno dodat, že nevyhnutelně, prolíná. V kapitolách, v nichž polemizuje s kreacionismem a stoupenci tzv. "inteligentního designu", hovoří a argumentuje z pozice přírodní vědy. A prosím, nechoďte na mě s postmoderním blábolením o tom, že ti kreacionisté mají vlastně také pravdu, jen věří jinému paradigmatu atd.
Evolučně-biologicky (a z mého pohledu dosti věrohodně) pojímá vysvětlení morálky, zajímavý je jeho poukaz na měnící se zeitgeist, přičemž s tím, jak se mění etické hodnoty, nemají náboženství dle autora nic společného – a už vůbec ne jejich svaté knihy... Zde bych se pozastavil, protože toto je opravdu důležitý postřeh. Setkáváme se s názorem, že bez Boha není morálka myslitelná a že naše morálka vychází z té které svaté knihy, v našem kulturním okruhu z Bible. Jenže v Bibli nalezneme ohromné množství morálních maxim, jež jsou v dnešní době naprosto nepřijatelné. Ty ovšem pomineme a vybereme si to, co odpovídá naší, ve skutečnosti světské a humanistické, a nikoli tedy starověké biblické (Dawkins má pifku především na Jahveho a já s ním v tomto naprosto souzním), morálce. Jenže Písmo samo neposkytuje žádný klíč k takovému výběru, jediným klíčem je naše vlastní mravní ustrojení. Ve skutečnosti bychom dokázali "ty správné" maximy jednání najít ve spoustě jiných knih, nebo je s pomocí trochy introspekce sami napsat...
Zpracování některých témat knihy pokládám za slabší. Poněkud mě zklamalo vysvětlení vzniku náboženství jen jako vedlejšího produktu, nechtěného dítka, které se zrodilo z jinak užitečné schopnosti dětského mozku přijímat a internalizovat to, co se dozví od rodičů a kmenových vůdců. Náboženství je z tohoto pohledu vlastně jakýsi virus, který na lidech parazituje. Taková teorie mi připadá příliš zjednodušující a autor zcela pomíjí skutečnost, že by náboženství mohlo poskytovat nějakou evoluční výhodu. Dále se zmiňuje i o jiných teoriích, nicméně dává najevo, že náboženství je pro něj především druhem memetické infekce. V tomto směru je dle mého názoru třeba pro doplnění číst Robina Dunbara, Davida Lewis-Williamse a v neposlední řadě kvalitně zpracované shrnutí různých teorií v knize "Bůh jako psychický virus" Petra Bakaláře.
Zajímavá je autorova polemika s agnosticismem, v níž ukazuje, že pokud nevíme, zda něco existuje či nikoli, neznamená to, že by to existovalo s přesně padesátiprocentní pravděpodobností. On sám pochopitelně pokládá existenci Boha za krajně nepravděpodobnou, přičemž opakovaně argumentuje tím, že Stvořitel by musel být natolik komplikovaný, že jeho vznik by byl ještě mnohem nepravděpodobnější, než jev, který je jím vysvětlován. Což vede k nekonečnému regresu.
Zajímavá a pro mne naprosto srozumitelná je Dawkinsova polemika s menšinou věřících vědců (čímž jsou myšleni kupříkladu křesťané a nikoli filosofičtí panteisté). Dawkins je ptá, jak je možné současně být biologem a věřit v narození z panny, kříšení mrtvých a především pochopitelně ve zmrtvýchvstání. Dawkins má pocit, že je to trapné a já se mu, po pravdě řečeno, nedivím. Podle jeho názoru totiž tato věroučná tvrzení spadají do sféry přírodních věd, i když je už asi nikdy nebudeme moci skutečně prozkoumat. A pokud všechny ty zázraky opustíme, zůstane nám ještě vůbec nějaké křesťanství? Nehledě na to, že jsou to právě zázraky, které většinu věřících zajímají především...
V knize je toho na více než čtyřech stech stranách pochopitelně mnohem více a není možné to všechno postihnout. Dawkins je kritizován místy za to, že volá na podporu svých tvrzení osobnosti z minulosti a podsouvá jim, že kdyby disponovali dnešními vlastnostmi, byli by ateisty. Mimo jiné zmiňuje (i když musím uznat, že dosti opatrně) i Newtona, což je poněkud komické, protože zrovna Newton byl velmi náboženský člověk. Inu, prostě když Dawkins tvrdí, že by si někdo z minulosti něco dnes myslel jinak, je to pochopitelně pouhá spekulace. Podstatné ale je, že zrovna na této autorově libůstce nestojí žádný argument. Další kritika se týká faktu, že se kniha orientuje téměř výhradně na judaismus, křesťanství a islám (nepočítáme-li krátkou, ale velmi zábavnou vsuvku o cargo kultech). Bylo by jistě zajímavé přečíst si kritiku zaměřenou kupříkladu na náboženský (třeba tibetský) buddhismus, hinduismus či praktiky šintoismu, ale nechtěli bychom toho po autorovi příliš mnoho? Musíme skutečně uvážit autorovy možnosti a především cílovou skupinu, která pochází z euro---amerického kulturního okruhu a logicky se tedy orientuje na náboženství, jež jsou v tomto ohledu nejdůležitější.
Bez ohledu na to, co v knize chybí, podstatné je, že je to velmi čtivá publikace (což u Dawkinse nepřekvapuje), dosti zábavná, argumentačně slušně zvládnutá a navíc obsahující řadu fakt, jež zaujmou i religionisty, například co se týče aktuální náboženské scény v USA a v Británii. Odhaluje také spoustu pokrytectví spojeného s náboženstvím a jeho tematizováním a klade provokativní a důležité otázky – například se ptá, na základě jaké kvalifikace vlastně povoláváme náboženské představitele, aby se vyjadřovali k etickým otázkám? Poukazuje také na pokrytectví zdánlivého oddělení náboženství a vědy: Když věda postuluje něco, co se náboženství nehodí a snižuje pravděpodobnost jeho tvrzení, pak je to "odlišné magisterium", které nemá k duchovním otázkám co říci. Takto se náboženští představitelé vyjádřili například v případě, kdy byla v kontrolované studii jednoznačně vyvrácena takzvaná "uzdravující moc modlitby". A Dawkins se ptá: Řekli by totéž, kdyby experiment moc modlitby potvrdil? Řekli by "To nás nezajímá, protože věda je odlišné magisterium!"? Sotva...
Důležité je, že kniha není založena pouze na popírání – či, lépe, na radikálním zpochybňování – existence Boha a smysluplnosti náboženství, Dawkins nabízí i pozitivní alternativu založenou na humanismu a naturalismu, tedy k úctě a obdivu k lidským bytostem a k přírodě, přičemž tuto alternativu pokládá za pravdivější a lepší životní postoj než náboženskou víru, s čímž osobně naprosto souhlasím.
Zmínil jsem, že v knize jsou dva doslovy. O vzteklém a nenávistném doslovu Komárkově jsem již psal, předchází mu rovněž kritický, a z mého pohledu dosti nemastný-neslaný, doslov recenzenta Filipa Jaroše, který se dovolává korektnosti a agnosticismu. Znovu mi to nedá, abych se nezeptal, proč by vlastně měl být hlasatel naturalisticko-humanistického ateismu korektní a proč by měl ustupovat něčemu, s čímž bytostně nesouhlasí, navíc když se kritizovaná strana korektně často nekoná a prochází jí to (protože, narozdíl od humanistického ateismu, má náboženství ona několikrát zmíněná exkluzivní práva...).
Je ostatně zajímavé, že český vydavatel doplnil knihu právě odmítavými doslovy. Šlo mu snad právě o vyvolání zdání jakési (vydavatelské) korektnosti a "vyváženosti"? Vím, že jsem zaujatý, ale na mě osobně doslovy působily spíše trapně...
Jak to tedy s náboženstvím je? Je kořenem zla či nikoli? Je naturalistický humanistický ateismus lepší variantou? A může tato kniha někoho obrátit?
Domnívám se, že náboženství určitě není kořenem všeho zla, to ostatně netvrdí ani Dawkins, ale náboženské ideologie ke zlu ve světě bezpochyby přispívají, zvláště v dnešní době, a je správné a užitečné tuto skutečnost kriticky reflektovat. Mohou být jiné ideologie, třeba humanistický ateismus, lepší? Nelze v této souvislosti nevzpomenout na Velkou francouzskou revoluci a na zvěrstva, jež byla napáchána ve jménu rovnosti, volnosti, bratrství a antiklerikalismu. Neboli – jakákoli ideologie by v nás měla vyvolat pocit ostražitosti. Domnívám se ale, že pokud je do současného humanismu zabudován důraz na pluralitu, nejedná se o ani zdaleka tak nebezpečnou ideologii jakými jsou islám, určité křesťanské směry, marxismus, nacismus a další. Jsem stoupencem Popperova hodnocení a poměřování metafyzik (a ideologie jsou metafyzické systémy) na základě domýšlení jejich důsledků. V tomto smyslu Dawkins, i když je úzce a jednostranně zaměřený, bezpochyby odvádí důležitý díl práce. Přesto bychom potřebovali nějakou (meta)kritiku zacílenou na veškeré v současné době relevantní ideologie, nikoli tedy pouze na ideologie náboženské.
Nyní odpovím na otázku poslední: Pokud někdo váhá a hledá, tato kniha jej může nasměrovat, může si díky ní uvědomit, že má právo opustit náboženství, o němž pochybuje či kterému již stejně nevěří. Skutečného věřícího nepřesvědčí, neboť, jak víme (přistupme nyní na autorovu logiku), blud je nevývratný a ten boží není výjimkou... Člověka, který je duchovně opravdu na výši (nebudu nyní řešit, co přesně to znamená), by kniha rozhodně neměla jakkoli urazit či naštvat. U spousty religiózních lidí a intelektuálů patrně dokáže vyvolat silný metaforický břichabol spojený s tendencí autora nenávistně pozvracet. A ateistům, pro něž je psána především, bezpochyby poslouží jako pramen živé vody...
DAWKINS, R. Boží blud. Praha: Academia, 2009. 477 stran, 395Kč.
čtvrtek, 7. ledna 2010 | rubrika: Recenze |
Tvorba tohoto blogu vyžaduje čas, práci a něco peněz, ale dělám to rád a s chutí. Nicméně pokud jste tu rádi, oceňte moji práci čas od času tím, že podpoříte libovolnou částkou projekt Praga-Haiti nebo sluneční školu Surya. Děkuji.
Co četli ostatní?
Komentáře
DISKUSE MŮŽE BÝT MODEROVANÁ
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
[1]Ano (Ten [openID] - Mail - WWW) Vloženo 07.01.2010, 18:01:15 x
[2] (Kojot - WWW) Vloženo 07.01.2010, 18:08:16 x
[3] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 07.01.2010, 19:03:11 x
- Proto jsou taková supervelmoc.
(Black books)
Dawkins mne sice nepřesvědčil, co se týká světonázoru (to Tě asi nepřekvapí), ale dovedu si představit, jak takováto kniha pomáhá lidem hlavně v USA, kde - jak sám RD píše - jsou ateisté v postavení homosexuálů před padesáti lety. Navíc je tam řada vynikajících postřehů, mne osobně - ač jsem se s tím kvůli tomu, že žiju v ČR nesetkal - zaujalo hlavně to, jak absurdní je prezentoval malé děti jako stoupence nějakého náboženství (a srovnání "tohle je můj syn, jsou mu čtyři, a je republikán), o tom jsi ostatně už psal.
P. S.: http://www.youtube.com...kzV5AIK8iM
[4] (dogbert ) Vloženo 07.01.2010, 20:40:47 x
Agresívní doslovy jsou možná tradice této edice. Brockmanova Třetí kultura měla naprosto psychopaticky nenávistný:) doslov A. Markoše.[5] (strojmir ) Vloženo 07.01.2010, 21:57:00 x
Přiznám se, že Dawkinsovy úvahy o náboženství znám jen z několika byť obsáhlých článků a úryvků z této knihy (např.http://scienceworld.cz...ins-5000)a z této recenze. Odpočátku jsem cítil potřebu se proti některým jeho názorům ohradit, ale později jsem si stále více uvědomoval, že to s čím se Dawkins pouští do boje nestojí za žádnou obhajobu. Neboli z mého pohledu a s velkou nadsázkou, to zdůrazňuji: nepravda bojující s nepravdou. Proč nevěřím stejně jako Dawkins křečovitým a často také v podstatě povrchním náboženským pseudomoralistním autoritám dobře vyjádřil Kojot ve svých některých článcích a já s ním v této věci naprosto souhlasím. Nyní však k tomu, co mi nesedí na Dawkinsovi. Nemohu, než jeho materialistické postoje považovat za spekulativní. Ač je to stěží uvěřitelné, jsem lépe obeznámen se soudobými poznatky o lidském vědomí, než mnozí současní mainstreamoví biologové, mezi něž Dawkins bezpochyby patří. Většina z nich považuje činnost mozku za zcela popsatelnou pomocí Newtonových zákonů, zejména proto, že velikost molekul mozkové kůry pohodlně stačí na to, aby se do toho nemusela míchat kvantová fyzika. A na tomto základním předpokladu stojí téměř veškeré teoretické závěry biologie o činnosti lidské mysli. Jenomže existuje celá řada dobře popsaných projevů lidské mysli, které tento předpoklad silně zpochybňují. Znovu se musím odvolat na Grofa. Čtenáře bych chtěl upozornit na to, že neexistuje v současnosti větší kapacita v poznání změněných stavů vědomí jimiž se Grof systematicky zaobírá více než padesát let. Grof ve svých knihách mimo jiné upozorňuje na množství dobře zdokumentovaných případů(zdůrazňuji,že čerpá výhradně z dobře ověřených zdrojů a nikoliv jen ze svých pozorování, kterých bylo tisíce, ale z řady publikovaných výzkumných studií a jiných materiálů), kdy lidská mysl odvedla z hlediska soudobé biologie zcela nemožné výkony. I v jeho poslední u nás vyšlé knize Lidské vědomí a tajemství smrti(Argo2009)Grof popisuje (opět) několik takových neobvyklých případů. Již to zde beztak natahuji a jako vždy přemýšlím, jestli by mě za to kojot nejraději neposlal k šípku a tak rozhodně nemohu tyto záležitosti podrobněji zde rozepisovat. Mohu však uvést jeden z příkladů, byť zdaleka ne ten nejpůsobivější který pochází z mého blízkého okolí.(není jediný) Když byla moje žena ještě dítě, velice milovala svého dědečka, který jí měl z vnoučat patrně též nejraději. Byla zrovna někde na dětském táboře, když její děda zemřel, aniž by o tom měla mít sebemenší tušení. Jenomže ona neměla tušení, ona to v tu chvíli věděla, dokonce se svým dědou(neptejte se mě prosím jak) komunikovala a rozloučila se, nezůstal v ní proto z tohoto zážitku žádný pocit smutku. Rodiče jí smrt prarodiče prozatím neprozradili, aby jí nekazili pobyt v táboře. K jejich údivu neshledali na své dceři později žádné známky překvapení ani lítosti. Vyprávěla mi, jak jí to připadalo až nepatřičné a jak na ní nepříjemně působil tušený postoj okolí vůči ní.
Netvrdím ovšem, že tyto pozorovatelné, byť vyjímečné jevy dokazují snad například existenci boha, Zajisté však poukazují na to, že model vědomí tak jak jej chápe většina soudobých vědců je použitelný jen v omezené míře analogicky k Newtonovým zákonům ve fyzice.
[6] (strojmir ) Vloženo 07.01.2010, 21:59:23 x
Můj odkaz nefunguje, protože se k němu přilepilo na konci "a"[7] (Kojot - WWW) Vloženo 07.01.2010, 22:01:35 x
Henry, ano, je to důležité téma, protože tímto způsobem vznikají bariéry. Otázkou je, co s tím. Ale skutečně je možné, že pokud se změní jazyk, začne se měnit i situace. Takže už žádné "katolické děti" ale "děti katolických rodičů"...
[8] (Kojot - WWW) Vloženo 07.01.2010, 22:09:07 x
[9]zajímavý článek Václava Bělohradského (Kojot - WWW) Vloženo 07.01.2010, 22:12:45 x
[10] (strojmir ) Vloženo 07.01.2010, 22:17:40 x
Pravda, nenapsal jsem to nejobratněji to o Newtonových zákonech, mělo to být spíše Newtonovská věda nebo jsem to ještě lépe mohl nechat být a napsat to jinak,význam by byl stejný. Nechal jsem se ovlivnit tímto:
http://scienceworld.cz...-vuli-3401
[11]Dawkins (Galan - Mail ) Vloženo 08.01.2010, 00:32:05 x
Re:
Trapné je možná i to, že Dawkins tyto symboly chápe naturalisticky, čímž se nelyší od většiny věřících. Pak musí být jeho závěry pochopitelně takové jaké jsou. Nejdříve by Dawkins musel být věřící, a dosáhnout určitého stupně vnitřního poznání, nikoliv mentálního, aby porozuměl tomu, že uvedené symboly jsou vyjádřením vnitřních stavů člověka, nikoliv však fyzických.
Ohledně náboženství však má pravdu. Většině věřícím brání náboženství v jejich cestě k Bohu.
Nabídnu vám i jiný pohled :
„A tak se náboženství stala do značné míry spíše rozvratnou než jednotící silou. Místo aby přinesla konec nenávisti a válek tím, že by lidem zprostředkovala vědomí jednoty s veškerým životem, jen rozdmýchala další nenávist a boje a rozdělila a znepřátelila mezi sebou lidi nejen různých vyznání, ale i uvnitř jednotlivých církví. Stala se ideologií, vírou , s kterou se lidé mohou ztotožnit , a posílit tak své falešné vnímání.
Díky své víře se člověk cítí být lepším než ostatní – „ti druzí“, „nevěřící“, „lidé jiného vyznání“, kteří se pak stávají jeho nepřáteli a on se cítí oprávněn je zabít. Člověk si stvořil „Boha“ k obrazu svému. Věčné, nekonečné a nepopsatelné zredukoval na mentální idol, ve který musí věřit a uctívat ho jako „svého boha“.
A přitom … navzdory všem šílenostem a krutostem spáchaných ve jménu víry lze v jádru většiny náboženství stále najít Pravdu i když už je následkem nesčetného překrucování a chybným interpretacím špatně rozpoznatelná. Je pravděpodobné, že byste jí porozuměli , pokud by jste si jejích záblesků nevšimli už dřív sami v sobě, ve svém nitru. Několik výjimečných jedinců už posun vědomí zaznamenalo poznalo, že uvnitř samých je něco, na co upozorňují všechna náboženství . A slovy nepopsatelnou Pravdu opsali pomocí pojmů svého jazyka a víry. „
Mnoho lidí dnes už nechápe rozdíl mezi duchovností a náboženstvím. Uvědomují si , že víra – soubor myšlenek, které člověk považuje za absolutní pravdu – z vás neudělá duchovního člověka, ať je jakákoliv. Spíše naopak, čím více se s nějakými myšlenky,i , názory nebo přesvědčením ztotožňujete, tím více se vzdalujete od své vnitřní duchovní podstaty. mnoho nábožensky založených lidí uvízlo právě v tomto bodě. Považují určité myšlenky za pravdu, a protože se s nimi /a tím pádem i se svou myslí/ ztotožňují , odmítají cokoliv jiného z podvědomého strachu, že by to mohlo narušit jejich identitu. Neuvědomují si , jak je jejich myšlení omezené. Pokud nevěříte tomu, co oni * a nemyslíte stejně jako oni/, budete v jejich očích „špatní“, a není tomu tak dávno, kdy se lidé cítili oprávnění za takovou opovážlivost zabíjet. Někteří to tak cítí dokonce ještě dnes…
Katolická církev i mnohé další mají v podstatě pravdu, když považují relativismus – víru, že neexistuje žádná absolutní pravda, kterou by se lidé mohli řídit – za jedno z největších neštěstí dnešní doby. Jenže hledají pravdu tam, kde ji nemohou nalézt: v doktrínách, ideologiích, pravidlech a legendách. Co mají všechny vyjmenované formy společného? Jsou založeny na myšlení. Myšlenka může na pravdu maximálně poukázat, ale nemůže ji nikdy být. Proto buddhisté říkají : „Prst ukazující na Měsíc není Měsícem.“ Všechna náboženství jsou pravdivá i klamavá a lživá, záleží na tom, jak si je vykládáte. Můžete je využívat pro potřeby ega, nebo v zájmu Pravdy. Pokud věříte, že Pravda se skrývá jen ve vašem náboženství , využíváte ho pro své ego. Z náboženství se pak stává ideologie, která vytváří klamné pocity nadřazenosti a oddělenosti od ostatních , jež jsou příčinou mnohých konfliktů. Ve službách Pravdy jsou náboženská učení jen ukazateli nebo mapami , které nám zanechali osvícení jedinci, aby nám pomohli duchovně prozřít, neboli osvobodit se od identifikace z formami
Existuje jen jedna absolutní Pravda, ze které všechny ostatní pravdy vycházejí. Když ji poznáte, budete jednat v souladu s ní. Lidské činy mohou odrážet buď Pravdu, nebo iluzi. Může být tato Pravda vyjádřena slovy? Samozřejmě , že ano, ale tato slova nebudou nikdy pravdou samotnou. Mohou na ni pouze ukázat.
Pravda je neoddělitelná od vašeho skutečného já. Ano, v jste tou Pravdou. Jestliže ji budete hledat kdekoliv jinde než v sobě, vždy jste nakonec odsouzeni k neúspěchu. Touto Pravdou jste vy, vaše čisté Bytí. Přesně to se snažil vyjádřit Ježíš, když řekl : „Já jsem ta cesta , pravda i život.“ Tato slova , správně pochopena, jsou nejpřímější a nejsilnějším vyjádření Pravdy, které kdo kdy vyslovil. Naopak , pochopena špatně, mohou způsobit spoustu problémů. Ježíš hovořil o našem nejvnitřnějším Bytí, esenci každého muže a ženy, každé životní formy. Mluvil o životě v každé bytosti. Někteří křesťanští mystici to nazývají „Kristus v nás“, buddhisté „Buddhova přirozenost“, hinduisté „atmán“, „vnitřní Bůh“. Když jste v kontaktu s touto vnitřní dimenzí – což je v podstatě váš přirozený stav, ne nějaký nereálný cíl – ve všech vašich vztazích a činech se bude odrážet jednota s Životem, který můžete cítit hluboko ve svém nitru. To je láska. Zákony, zákazy a pravidla jsou nutné jen pro ty, kteří nejsou v kontaktu s tím, čím jsou, se svou nejvnitřnější podstatou, vnitřní Pravdou. Ta je chrání před nejhoršími výstřelky ega. Svatý Augustin řekl : „Miluj a čiň, co chceš.“ Pomocí žádných slov se nedostane blíže k pravdě než touto cestou.“
[12] (KajaK - Mail - WWW) Vloženo 08.01.2010, 00:56:46 x
Strojmíre, ty přestaň blábolit, prosím, K
[13] (Kojot - WWW) Vloženo 08.01.2010, 05:36:51 x
@ Galan: Ano, existuje takové duchovní uchopení náboženství a Dawkins si jej příliš nevšímá, to proto, že je to natolik vzácný a ve své podstatě neškodný jev, že jej klidně může i ve své vypjaté kritičnosti nechat na pokoji...
@ KajaK: Díky!
[14] (Libor - Mail ) Vloženo 08.01.2010, 07:38:58 x
[15] (Allegor - Mail - WWW) Vloženo 08.01.2010, 08:16:22 x
V kontextu tohoto jsou pochopitelné Dawkinsovy teze, často dost chabě podložené.
U Dawkinse souhlasím kupříkladu s jeho kritikou častého křesťanského přístupu k vědě, kdy studie, která se hodí do krámu, podporuje pravdivost jejich náboženství, a ta, která ne, vlastně nic nedokazuje. Se studií "síly přímluvné modlitby" jsem pochopitelně seznámen, vím, jak dopadla, a vím, že ve své podstatě skutečně nic nedokazuje: I velká řada věřících křesťanů přímo bojuje proti pojímání modlitby jako "automatu na kávu" a uznává, že Bůh se rozhodne člověka uzdravit jen v naprosto vyjímečných ojedinělých případech (pak je tu otázka, proč má tedy modlitba smysl, když Bůh se stejně rozhoduje podle svého moudrého úradku, ale to je teď fuk). Potuď by nebyl z hlediska náboženství problém, jenže to by tu potom nesměli být křesťané, kteří budou schopni považovat za důkaz pravdivosti své víry čísi dosud nevysvětlené bleskové vyléčení z rakoviny...a podobně.
Kde s Dawkinsem nesouhlasím:
Z tezí, které Kojot v článku jmenuje, jde zejména o absurditu narození z panny nebo zmrtvýchvstání. Jak jsem uváděl výše příklad s rakovinou: Současná fyzika, chemie nebo bilogie si stále nedovede vysvětlit celou řadu jevů. V 18. století francouzští akademici odsoudili svědectví o kamenech, které spadly z nebes, jako tmářské křesťanské bludy. Kámen přece nemůže vyletět nahoru, to odporuje gravitačnímu zákonu, tak jak by mohl spadnout. S rozvojem poznávání vesmíru ve 2. polovině 20. století jsme dospěli k závěru, že se patrně jednalo o zbytky nějakého meteorického roje. Vědecky nekorektní je samozřejmě říkat, že nějaký dosud neobjasněný jev je důkazem toho či onoho. Této chyby se dopouští řada křesťanů, kteří podkládají svou víru třeba existencí Turínského plátna (skutečně dodnes velká záhada, kterou vzhledem ke zprasené restauraci předmětu z.r. 2002 asi nikdo neobjasní), této chyby se dopouští kupříkladu Stanislav Grof. My víme, že existují jevy dosud neobjasněné, možná budou popsány a objasněny za rok, možná za deset, možná nikdy. Každopádně se stále jedná o jakási zákoutí fyziky, do nichž současné věta zatím nepronikla, nic nedokazují a nic nevyvrací, tudíž opírat o ně svou nějakou víru je absurdní, no tvrdit, že samy o sobě neexistují, ještě absurdnější. Nemohu prohlásit, že nějaká žena nepočala dítě bez předchozího pohlavního styku, nebo že někdo zcela očividně dlouhou dobu nejevící známky života náhle neprocitl. Koneckonců, známe dobře popsané důkazy těl, která se nerozkládají, a také nevíme, proč tomu tak je. Což nedokazuje ani jakousi zázračnou moc boží, ani to, že ona těla patří třeba nemrtvým vampýrům, kteří jedné noci vstanou a vydají se na lov.
Základní Dawkinsův problém je potom vyvracení existence Stvořitele na základě jeho údajné obrovské komplikovanosti.
O prvotním faktoru, který můžeme nazvat stvořitelem, má cenu hovořit pouze tehdy, nevznikl-li sám, nýbrž je čímsi věčným, popřípadě stojícím mimo rozměry na samém okraji metafyziky. Těžko si představit, že by takový princip neexistoval, byť by měl být třeba duchem bytí samotného, žijícím stále v procesu věčné inflace. Jak vyplývá z nutných vlastností takového principu, nemůžeme o jeho komplikovanosti říci zhola nic.
Ke křesťanské a humanistické morálce:
Je pochopitelně pravdou, že dnešní pilíře evropské morálky, zejména individuální svoboda a ochrana idividuální identity, nejsou explicitně zakotvany v bibli, nicméně na druhou stranu je notno připustit (a jako pohan bych neměl žádný ideový důvod to tvrdit), že kontinuálně z Nového zákona vycházejí, a ten zase vychází ze starého zákona. Jednodušše řečeno, nebýt Ježíše, nevznikl by s vysokou pravděpodobností žádný humanismus, nebýt Pentateuchu, nezformoval by Ježíš patrně takové učení, jaké zformoval. Úcta k člověku jako k individuu nebo výchozí bod pro rovnoprávnější postavení žen ve společnosti pochopitelně jsou v bibli obsaženy, byť zdaleka ne ve formě, v jakou se vyvinuly v průběhu dvou tisíc následujících let.
A zase: Chápu, na co Dawkins naráží: "Bible je zárukou morálky, bible řiká, že nenecháš čarodějnici naživu, až převezmeme moc, bude konec s magií, pohanství a uctívačstvím ďábla."
Podtrženo a sečteno:
Dawkins si nehraje na to, že by se obracel k nám žijícím ve veskrze sekulární společnosti, jeho potoje jsou tvrzeními ateisty určenými jeho ateistickým souputníkům v prostředí, kde jsou tito souputníci v menšině a často ve společenských problémech, a jako takového je třeba Dawkinse pojímat. Pro nás tady není naštěstí příliš relevantní.
[16] (Kojot - WWW) Vloženo 08.01.2010, 08:32:02 x
Allegore, ty toho taky naprdolíš ;-) Dawkins neneguje absolutně a prakticky. Tedy říká, že určité jevy jsou natolik nepravděpodobné, že je logické v ně nevěřit. Viz Russelova čajová konvice obíhající kolem Slunce.
AD "Těžko si představit, že by takový princip neexistoval, byť by měl být třeba duchem bytí samotného..." - to se ale fakt moc pleteš. Je to naopak lehko si představit. Není nic lehčího! :-))
[17] (Allegor - Mail - WWW) Vloženo 08.01.2010, 10:02:08 x
Odpovím Platónsky: Proč je spíše něco nežli nic?
K těm jevům: Já taky osobně nevěřím v narození člověka z panny, nicméně třeba v "zázračná" uzdravení nejde věřit, protože tam existují celkem podrobné lékařské anamnézy. A co se týče krajní nepravděpodobnosti narození z panny, tak jako nějakou kuriózní genetickou deformaci si to s trochou fantazie umím představit:) Někde by musela mít i nějaké mužské pohlavní žlázy. Je to hodně střelené, ale představit si to dovedu:)
[18]Dawkins 2 (Galan - Mail ) Vloženo 08.01.2010, 10:02:45 x
Poněkud mě zklamalo vysvětlení vzniku náboženství jen jako vedlejšího produktu, nechtěného dítka, které se zrodilo z jinak užitečné schopnosti dětského mozku přijímat a internalizovat to, co se dozví od rodičů a kmenových vůdců. Náboženství je z tohoto pohledu vlastně jakýsi virus, který na lidech parazituje. Taková teorie mi připadá příliš zjednodušující a autor zcela pomíjí skutečnost, že by náboženství mohlo poskytovat nějakou evoluční výhodu.
Re:
Kojote, jaký pak má význam kritizovat prostředek poznání, když nevím, co je předmětem poznání ? Pochopil bych, kdyby náboženství , v tom smyslu jak je dnes chápáno a šířeno, tedy materialisticky, zpochybňoval nějaký člověk, jemuž náboženství tímto prostředkem bylo. Takový člověk má samozřejmě nadhled a umí rozeznat zrno od plev. To si myslím, že pan Dawkins, při vší úctě, není.
Není pak tento subjektivní pohled analogický s Prokopovým vnímáním satanismu ?
[19] (Kojot - WWW) Vloženo 08.01.2010, 10:26:36 x
Proč je spíš něco než nic? Protože kdyby nebylo nic, nikdo by nekladl takovou otázku. Jestli Ti jde o ten nejpůvodnější původ vesmíru, tak samozřejmě zatím nevíme, proč se něco takového objevilo, ale to přeci vůbec neimplikuje Stvořitele. Pak by se otázka jen posunula o krok dál: Proč Bůh spíš je než není? Napsal jsem to už mnohokrát a napíšu to opět: NEVĚDOMOST NENÍ DŮKAZ! To, že něco nevíme, neznamená, že to musíme vysvětlit hypotézou boží existence. Vždyť to je absurdní...
Galane, to není srovnatelné. Prokop Remeš by mohl získat široké znalosti o satanismu (širší, než jakými evidentně disponuje) a mohl by se k němu vyjadřovat, aniž by jej musel zakusit, tedy stát se satanistou. Navíc nikterak neupírám panu Remešovi právo vysvětlovat satanismus tak, jak mu rozumí, to ostatně nebylo předmětem mého konfliktu s ním.
K tomu, co píšeš: Dawkins má hlubokou zkušenost posvátna či numinózna - opravdu mu to věřím. Jen k tomu nepotřebuje postulovat nadpřirozeno, nachází to v přírodě. Je snad jeho prožitek posvátna méně hodnotný než prožitek třeba katolíkův?
Ale jak jsem napal: Jemu nejde o kritiku vytříbené teologie a universalistické spirituality, jemu jde o to, čemu věří většina věřících a jak tomu věří. Jde mu o religiozitu, ne o spiritualitu.
Mimochodem: Četl jsi tu knihu?
[20] (Allegor - Mail - WWW) Vloženo 08.01.2010, 10:49:33 x
To neimplikuje vlastnosti "toho". "Stvořitel" je celkem neurčitý termín. Pochopitelně, že žádný důkaz existence takového nebo makového boha nebude. Ale ano, o ten absolutní původ vesmíru mi v zásadě jde.
Kojot: "Proč je spíš něco než nic? Protože kdyby nebylo nic, nikdo by nekladl takovou otázku."
To je zase taková odpověď, na kterou se dá reagovat otázkou "proč si někdo klade takovou otázku?" Já neříkám, že znám odpověď na otázku, proč se spíše něco nežli nic, ale takováto antropogenní vysvětlení mě nějak neuspokojují.
[21] (Kojot - WWW) Vloženo 08.01.2010, 10:56:36 x
[22] (Allegor - Mail - WWW) Vloženo 08.01.2010, 13:15:36 x
[23] (Kojot - WWW) Vloženo 08.01.2010, 13:44:14 x
[24] (Kojot - WWW) Vloženo 08.01.2010, 13:49:35 x
[25] (Allegor - Mail - WWW) Vloženo 08.01.2010, 14:48:23 x
Tím posunem to nevzniklo, z kontextu vyplývá, že "panna" má být fakt panna, nicméně, pořád považuji za nejpravděpodobnější, že šlo o normální početí z pohlavního styku dvou lidí a "zrození z panny" je někdy během 2. poloviny 1. století utvořeným mýtem, který by ostatně nebyl prvním svého druhu.
Ad "možná se cosi kvantově protunelovalo z nicoty do bytí":
Nedovedu si představit, jak z ne-bytí (čistě filozoficky pojato) může vzniknout bytí jakékoliv formy. Ale s radostí přenechám úvahy o fyzikálním popisu pravzniku vesmíru fyzikům, nemá to pro můj život žádný zásadní význam.
[26] (Kojot - WWW) Vloženo 08.01.2010, 14:58:21 x
Ano, je spousta věcí, které si nedovedeme představit. A někteří z nás pocítí v takové chvíli horror vacui a snaží se to zaplnit - třeba Bohem...
[27]Dawkins 3 (Galan - Mail ) Vloženo 08.01.2010, 17:27:32 x
Re:
Možné to je, ale přesto si myslím, že „stát“ se něčím, něčím, co se týká stavu našeho vědomí, to možné není. Můžeme tím pouze „být.“ Jetli mi tedy rozumíte. Je rozdíl znát lásku a být zamilován. Představte si, že by jste se „chtěl stát zamilovaný,“ a ještě k tomu díky nějaké filosofii nebo náboženství. To si myslím, že nejde. Ale třeba se mýlím.
K tomu, co píšeš: Dawkins má hlubokou zkušenost posvátna či numinózna - opravdu mu to věřím.
Re:
Zatím jsem o jeho zkušenostech nic nečetl, takže se nemohu vyjádřit.
Jen k tomu nepotřebuje postulovat nadpřirozeno, nachází to v přírodě. Je snad jeho prožitek posvátna méně hodnotný než prožitek třeba katolíkův?
Re:
Z mého pohledu žijeme v Božím prostředí. I vzduch je Boží energie, přestože není vidět. Já také čarpám v přírodě: Vždyť všechny formy, které nás obklopují, ať již se jedná o rostliny, zvířata nebo o nás, jsou oživovány neviditelnou Boží silou. Nevím jak to vnímá katolík.
Ale jak jsem napal: Jemu nejde o kritiku vytříbené teologie a universalistické spirituality, jemu jde o to, čemu věří většina věřících a jak tomu věří. Jde mu o religiozitu, ne o spiritualitu.
Re:
Nevím o co mu jde, ale těžko může dojít k pravdivým závěrům, když má špatné zadání. Samozřejmě dodávám, že je to můj pohled.
Mimochodem: Četl jsi tu knihu?
Re:
Knihu jsem zatím nečetl, ale také vám něco doporučím :
http://otz.wu.cz...ako_hologram.pdf
[28] (Allegor - Mail - WWW) Vloženo 08.01.2010, 18:42:11 x
http://www.youtube.com...re=related
Aneb, ať žijí projektory. Všimněte si hlavně svítivosti objektu a rozlišení na kameře, porovnejte s běžnými světly reflektorů kolem:)
[29] (Kojot - WWW) Vloženo 08.01.2010, 19:20:08 x
Jo, o tom vesmíru coby hologramu jsem četl, už mi to zde kdysi předhodil Strojmir. Dokud z toho nepolezou nějaké rozumné predikce a nebude jasné, čím je ta hypotéza účinnější než ty současné, budu to brát jako docela zajímavou sci-fi myšlenku, nic víc.
[30] (Galan - Mail ) Vloženo 08.01.2010, 20:23:53 x
Re:
Dík, kouknu na to.
Aspectův objev není účinnější než ty současné, pouze nabízí něco "nového" k zamyšlení. Je to svýmzpůsobem důkaz , že můžeme poznávat skrze vědu i našeho ducha, že tak můžeme dojít k velmi podobným závěrům. Není to přesvědčování. Když si pustíte film "Co jen víme," kde také hovoří vědci, zjistíte, že to stále o tom samém.
[31] (strojmir ) Vloženo 08.01.2010, 20:29:40 x
Upřesnil bych to. Určitě jsem to o hologramu nepsal já, ale bylo to patrně v nějakém odkazu od mě.
Ještě k otázce na Grofa. Kojote řekl bych, že je možné sáhnout po té posledně vydané knize s názvem Lidské vědomí a tajemství smrti , mimo jiné proto, že zahrnuje i úspornější shrnutí témat knih předchozích. Dobrá je i Psychologie Budoucnosti. Poněkud tematicky odlišnější jsou pak knihy Nesnadné hledání vlastního já a Krize duchovního vývoje, tyto dvě se týkají především tématu psychospirituálních krizí. Poslední zmíněná kniha je však kompilací jednotlivých textů k tématu od mnoha autorů sestavenou manžely Grofovými.
Pokud jde o to mé"blábolení" z něhož mě viní Kajak, nevím o co přesně mu vadilo. Dílčí nepřesnost jsem po upozornění Kojota snad poopravil, na ostatním trvám. Co se týče mé ženy pro upřesnění pokud narážka byla směřována směrem k jejímu příběhu, ona je člověk který stojí oběma nohama pevně na zemi. Ačkoliv je v podstatě duchovně založená, nijak výrazně to nedává ve svém životě najevo, tedy ne v tom smyslu, že by jí nějak vypjatě zajímalo mystično, či nadpřirozeno, není ani členem žádné církve nebo sekty a o svých zážitcích se zmiňuje jen velice zřídka. Pochopitelně to nemohu nijak prokázat, ale nevidím sebemenší důvod, proč by si měla vymýšlet. Jo a kromě jiného je taky bakalář psychologie a sociologie, což vystudovala v Brně.
[32] (Kojot - WWW) Vloženo 08.01.2010, 20:47:23 x
Strojmire, k zážitku Tvé ženy mohu jen popperovsky pokrčit rameny. Mohlo se to stát, pravděpodobně k tomu i došlo, i když paměť umí různé kousky, ale je to, coby jednorázový výskyt události, zcela netestovatelné...
Přečtu si tedy tu poslední vydanou knihu, zhodnotím ji, udělám všechno proto, abych byl nepředpojatý a napíšu sem recenzi.
[33] (Attila: ) Vloženo 08.01.2010, 20:47:56 x
stojmir: "Ač je to stěží uvěřitelné, jsem lépe obeznámen se soudobými poznatky o lidském vědomí, než mnozí současní mainstreamoví biologové" neverim :).
btw. moj nazor na "vedomie" sa zhoduje zhruba s tým, čo je povedané tu: http://www.youtube.com...sPn5dXfTvA
[34] (strojmir ) Vloženo 08.01.2010, 21:25:01 x
Attila věděl jsem, že to zní přehnaně až namyšleně,byla to nadsázka. Jsem sice nevzdělaný v biologii(v porovnáni s biology), zato vím dost a dost o tzv. změněných stavech nebo jinak holotropních stavech vědomí a to mimo jiné, což považuji za celkem podstatné z vlastní zkušenosti, kromě toho jsem přečetl vše, co jsem o tomto tématu objevil a zdálo se mi přínosné. Věř nebo nevěř jsem dosti skepticky laděný člověk a trvalo dlouho než jsem posunul své názory směrem, za který se dnes rozdávají bludné balvany.[35] (Galan - Mail ) Vloženo 08.01.2010, 22:45:27 x
Re:
Tak to se vám ani nedivím. Dokonce si myslím, že Vláďa dochází i k logickým závěrům. Vidí však jen to, co chce vidět. Nedá se mu upřít, že na základě své analýzy může přimět dost lidí k zamyšlení. Třeba by pak neskončili ve slepé uličce. To je jistě záslužné. Ale jak jinak poznám, že je ulička slepá , než že dojdu na její konec. Něco mu však uniká. Říká se, že zjeveno může být jen to, co je skryto. Ale jak to poznat, když má člověk zavřené okenice. Jak může očekávat, že uzří světlo. Na mé straně jsou osobní zkušenosti. To je jediný způsob, jak se můžeme přesvědčit o pravdě, skrze sebe. Tyto zkušenosti se nedají nijak předat. Pokud bych se je snažil nějak popsat, jako že to není možné, stejně by mi nikdo neuvěřil. Ježíš se snažil připodobnit své vnitřní stavy různými podobenstvými, a především svým životem. Hudebník se vyjadřuje prostřednictvím hudby, malíř svým obrazem. Vláďa mi tak trochu připomíná Matta Damonda ve filmu Dobrý Will Hunting. Ten také dokonale „rozebere“ život Robina Williamse, díky své inteligenci a vynikajícímu analytickému myšlení. Robin mu však druhý den odpoví něco ve smyslu, že sice může vědět kde se nachází Sixtenská kaple, ale že v ní nikdy nebyl, že nikdy neprožíval ten pocit, když stojí uvnitř a dýchnou na něj ty dokonalé malby, že také může vědět ledacos o ženách, ale že určitě neví, co člověk prožívá, když se ráno probudí vedle ženy, kterou miluje.......Myslím si, že to nemusím dále rozvádět. Určitě jste takových vnitřních stavů zažil za svůj život hodně, a určitě víte, že vám může porozumět jen ten, kdo měl alespoň podobné prožitky. Mohl bych vám tedy nabídnou zcela jiný komentář k uvedenému filmu, ale nechci vás okrádat o čas, nechci být příčinou vaší frustrace, jak uvádíte v jiném článku. Takže si každý ponecháme to své a v míru se rozejdeme.
[36] (KajaK - Mail - WWW) Vloženo 09.01.2010, 10:53:52 x
Často mi připadá, že "víry" některých přispěvatelů tohoto blogu jsou jako plyšový medvídek, se kterým se nechtějí rozloučit na cestě z dětství do dospělosti, mezifáze, víra jako "přechodový objekt", most mezi dvěma psychickými světy, z jedné strany nás strhává do dětství (všechno ovládám svým přáním), z druhé nás učí je překonávat, obejít se bez něj. Hodně štěstí ve vývoji, když to dobře dopadne, dospějete!
[37] (Allegor - Mail - WWW) Vloženo 09.01.2010, 11:06:03 x
[38] (KajaK - Mail - WWW) Vloženo 09.01.2010, 11:14:56 x
[39] (KajaK - Mail - WWW) Vloženo 09.01.2010, 12:02:39 x
[40] (Kojot - WWW) Vloženo 09.01.2010, 15:23:19 x
KajaKu, ta metafora je vynikající! Díky! Možná se dokonce na ten film podívám ještě jednou (napoprvé mě moc nezaujal, ale když jsem se na něj díval, byl jsem unavený a poněkud otrávený).
[41] (strojmir ) Vloženo 09.01.2010, 22:54:33 x
Kojote, Král je můj oblíbenec pouze do té míry, do jaké mi fascinuje jeho zážitek. Co se týče jeho knih, zajímavé k přečtení, ale pro mě určitě ne klíčové nebo zcela převratné. Jeho zážitek mě fascinuje proto, že jsem podobný, byť v daleko mírnější zažil a proto, že to není nějaký předhozený bonbon od jednotlivce, který se mohl prostě a jednoduše pomátnout na rozumu, ale vědecky popsanou a velice dobře zdokumentovanou kategorií zvláštních psychických stavů, které již zahrnuje i soudobá mainstreamová psychologie, byť je mezi odborníky samozřejmě celé spektrum pohledů na tyto jevy.
Kajaku, jestli to s těmi medvídky a podobně platilo i na mě, chtěl bych tu vyjasnit jednu věc. Nejsem deista. Bůh mě sice zajímá, ale věřím jen v to, co si můžu pro mě relevantním způsobem ověřit. Timothy Leary, Terence Mc Kenna, John Lilly, Aldous Huxley nebo třeba Stanislav Grof a mnozí další, ti všichni měli, či mají společné nikoliv, že velebí boha nebo mystiku. Tyto pojmy jsou pro ně vedlejší a podnětné jen do té míry, do jaké historicky vzato jsou v souladu s jimi prožitými a ověřenými zkušenostmi. Některé mystické texty obsahují dobovým jazykem popsané informace o různých stavech lidského vědomí, pro které věda do nedávna neměla vůbec vhodné pojmosloví neboť je opomíjela coby fantazie či halucinace nebo výmysly. Všichni tito lidé nebyli ani nejsou mystiky a v podstatě ani věřícími, tak jak je to obvykle chápáno. To co je spojuje a spolu s dalšími co to chápeme podobně, je to, že máme díky tomu co život přinesl dost důvodů považovat běžný vědecký popis reality za neúplný a vědecký popis vědomí jako ještě neúplnější. Nezajímá mě co si o tom myslí tzv. rozumní skeptici, pokud k těmto záležitostem přistupují předpojatě a s nezájmem. Takový postoj mě nemá čím obohatit.V tomto měl pravdu Galan, když má někdo okenice zavřené, ať raději nemluví o tom, co existuje za nimi.
A k té čokoládě. Necítím se být žádným postmoderním konzumentem, až na to, že nevidím důvod vyhýbat se moderním vynálezům a používám je, můj život není nijak zvlášť moderní ani konzumní. V chlívku máme kozu, na zahradě psa a u kachlových kamen přede kočka. To je realita nikoliv postmoderní, stejně jako naše dvě děti. Takže jinak řečeno ano konzument jsem také, ale všeho s mírou, to je to, co je mi blízké.
[42] ( ) Vloženo 10.01.2010, 00:11:24 x
Obojí je mimochodem trochu iluzorní a pyšný náhled, protože leckterý ateista se stal věřícím (kupříkaldu Strojmirův oblíbenec pan Král) a leckterý věřící se stal ateistou (například já).
Re:
Kojote, jestli to vyznělo jako „pyšný náhled,“ tak to mě mrzí. Mělo to být jen konstatování. Jinak věřícími jsme v podstatě všichni. I malé dítě ve škole musí věřit svému učiteli , když mu říká, že 1+1 jsou 2. Různé však mohou být formy a samozřejmě stav mysli. Znám mnoho lidí, kteří očividně věří, pouze si to neuvědomují. Naopak jeden „pán“ s oblibou říká , že většina věřících si myslí, že věří.
Pokud jste byl věřící, a dnes jste nevěřící, takovou zkušenost nemám. Pouze se domnívám, že jste věřil jen myslí. Ta je totiž omylná, stejně tak jako naše ostatní smysly. Naopak duše se nikdy nemýlí, je totiž součástí Vědomí. Víra je při našem poznávání velice důležitá, nezbytná, ale nad ní vždy musí být rozum. Bez rozumu bychom se nenapili vody, bez rozumu by Ježíš skočil ze skály.
Strojmíre, napsal jste to pěkně. Kachlový kamna vám závidím.
[43] (Kojot - WWW) Vloženo 10.01.2010, 14:26:35 x
O mých duchovních proměnách pojednávají tyto dva články:
http://kojot.name...v-krestanem.php
http://kojot.name...k-satanismu.php
[44] (strojmir ) Vloženo 10.01.2010, 20:17:24 x
Řekl bych, že kajak tu továrnu na čokoládu má odsud, že Kajaku? ttp://www.blisty.cz...art50693.html[45] (Kojot - WWW) Vloženo 10.01.2010, 20:24:42 x
http://www.blisty.cz...rt50693.html
[46] (Galan - Mail ) Vloženo 10.01.2010, 20:28:43 x
Re:
Kojote, možná jsem to neobratně napsal, nemám takové vyjadřovací schopnosti jako vy, ale projistotu jsem napsal "domnívám se," nikoliv , že "vím." Má doměnka měla být myšlena v obecné rovině. Za to se vám omlouvám. Pokud bych to myslel tak, jak uvádíte, popřel bych tím své předešlé příspěvky, popřel bych tím sám sebe.
Na odkazy se podívám, díky.
[47] (Kojot - WWW) Vloženo 10.01.2010, 20:43:36 x
[48] (Galan - Mail ) Vloženo 10.01.2010, 20:56:03 x
re:
Ne, byla to dobrá reakce, a hlavně pravdivá. Proto jsem nepolemizoval. Pro mě je to užitečná "lekce." Některé nehmatalené věci se těžko popisují, pak dochází k nepochopení.
[49] (Matúš ) Vloženo 11.01.2010, 12:52:33 x
Dík za recenziu Kojot. Vidím, že najviac argumentujú, tí čo knihu nečítali. Moc sa nie je čo čudovať, Dawkins moc priestoru svojim kritikom nenechal. Argument z ignorancie je vždy po ruke.
Nadhodil si otázku, či je náboženstvo adaptácia alebo vedlajší produkt evolúcie človeka. Tá debata je v stále otvorená.(napr. posledný prírastok do diskusie: http://www.economist.com...5124974)
Ten Dawkinsov názor - že náboženstvo je vedľajší produkt - nie je menšinový. Zastávajú ho napr. Steven Pinker alebo Dan Dennett. Z pozície biológa, vyzerá Dawkinsov záver pravdepodobnejší. Keďže náboženstvo je skupinový fenomén, muselo vzniknúť ako adaptácia pomocou selekcie na úrovni skupín (náboženské kmene vyhubili tie nenáboženské). Existencia selekcie na úrovní skupín (ak vôbec existovala) bol veľmi slabým faktorom v evolúcii na to aby vytvoril nejaké komplexné adaptácie ako náboženstvo.
Dôležité je pochopiť, že evolucionisti majú veľmi striktné kritéria toho, čo môže byť považované za adaptáciu. Tieto striktné kritéria sú výsledkom dlhej diskusie a kritiky z oblasti sociálnych vied, ktoré chceli zachrániť "sociálne konštrukty" ako morálka, reč alebo odpor k incestu pred tým, aby nadobudli štatút adaptácii. Reč a incest majú dobre doloženú inštiktuálnu povahu, aby zdolali aj vysoko nastavenú latku.
Ohľadom morálky - to je pre kresťana nasledovná dilema. Znížme latku pre posudzovanie adaptačných mechanizmov a hop, náboženstvo je adaptácia. No pri týchto laxnejších kritériach sa stane aj morálka adaptáciou - a to je anatema pre náboženstvo. Ak je morálka evolúciou naprogramovaná, potom nepotrebujeme žiadne náboženstvo - žiadne sväté knihy, aby sme sa správali morálne.
Evidencia, že morálka je adaptáciou sa začína množiť. Zaujímavá bude situácia, keď naozaj objavíme "morálny inštikt". V takejto situácii samotní teológovia možno pristúpia na hon za adaptáciami. Niečo v zmysle: "Ok, zlí vedci nám zobrali morálku, reč, inteligenciu a ostatné úžasné výdobtky náboženskej (rozumej kresťanskej) spoločnosti a kultúry a lokalizovali ich v génoch. Nemáme už čo stratiť. Pristúpme na ich hru a spravme z náboženstva adaptáciu!" Čo ak sa evidencia, že náboženstvo je adaptácia nemanifestuje? Alebo len v slabej miere. Pohnútka znížiť latku sa stane neodolateľnou - nie je predsa už čo stratiť. Z horlivých kritikov panadapcionizmu sa stanú jeho najartikulovanejší zástancovia.
Takáto názorová zmena je podobná argumentácii s odlišnými magistériami. Hádam sa ešte tohoto prevliaknia kabátou u teológov, pobožných vedcov a filozofov dožijem. Bude to dobrá šou.
[50] (Kojot - WWW) Vloženo 11.01.2010, 13:08:42 x
[51]kam dospěl ateistický humanismus, víme (Křišťálová Lebka ) Vloženo 13.01.2010, 10:33:19 x
uvedl nás do jedné totalitní epochy - a nyní zase rozumbrada Dawkins znovu pokouší.tomu se říká dráždění hada bosou nohou. promiňte, ale ten Dawkins bude asi vážně pitomec neschopný zobecnění a konečného závěru![52] (samas - Mail ) Vloženo 13.01.2010, 11:19:13 x
[53] (Kojot - WWW) Vloženo 13.01.2010, 11:38:44 x
@ Samas: Ano, je to tak - marxleninismus byl de facto kryptonáboženstvím a kupříkladu kult Stalina byl regulérním náboženstvím všetně zažívaných mystický prožitků a mysterií fascinans i tremendum, tedy prožitků posvátné úcty a děsu. Stalin byl bezpochyby pro mnoho lidí zcela regulérní bůh...
[54] (Allegor - Mail - WWW) Vloženo 14.01.2010, 10:33:31 x
[55] (Kojot - WWW) Vloženo 14.01.2010, 10:55:23 x
[56] (Allegor - Mail - WWW) Vloženo 14.01.2010, 11:05:19 x
[57] (samas - Mail ) Vloženo 14.01.2010, 12:11:50 x
[58] (Allegor - Mail - WWW) Vloženo 14.01.2010, 12:16:39 x
Je to z pohledu církevních představených logické: Kdybych byl třeba předsedou politické strany, která bojuje proti zavedení progresivní daně, a dva mí poslanci začali veřejně horovat za progresivní daň, taky bych to řešil rázně.
[59] (Kojot - WWW) Vloženo 14.01.2010, 12:17:20 x
@ Samas: Je ještě jeden píšící Jaroslav Polák, bez A. uprostřed. To nejsem já. Z mých knih stojí za přečtení snad jen druhé vydání knihy Conan - Třetí krok do hlubin. Objednat si jej lze přímo od nakladatele a to dokonce se slevou. http://brokilon.cz...krok-do-hlubin
[60] (Kojot - WWW) Vloženo 14.01.2010, 12:20:58 x
[61] (samas - Mail ) Vloženo 14.01.2010, 12:49:04 x
[62] (Kojot - WWW) Vloženo 14.01.2010, 12:54:54 x
[63] (Kojot - WWW) Vloženo 14.01.2010, 13:19:27 x
[64] (Kojot - WWW) Vloženo 14.01.2010, 13:20:43 x
[65] (samas - Mail ) Vloženo 14.01.2010, 14:22:47 x
[66] (Allegor - Mail - WWW) Vloženo 14.01.2010, 18:34:17 x
http://www.sme.sk...-a-diakona.html
Asi maji jejích biskupové přeci jen trochu rozumu.
[67] (Kojot - WWW) Vloženo 14.01.2010, 19:26:14 x
[68] (Allegor - Mail - WWW) Vloženo 14.01.2010, 21:21:14 x
Katolická církev nikdy nebyla a není nějakou jednotnou doktrínou, a to dnes je ještě poměrně standartizovaná; jak vtipně poznamenává David Zbíral, kdyby si někdy v časech ranného až vrcholného středověku udělal papež výlet po Evropě, asi by měl dost problémy poznat, co je to za náboženství, které lidé tam nebo onehde praktikují.
Současný kurz katolického magisteria sice poněkud ubral na liberálním náboji II. vatikánského koncilu, nicméně stále je poměrně značně otevřený kupříkladu mezináboženskému dialogu nebo ekumenismu v rámci křesťanství. To je i převládající směr uvnitř té církve.
Druhá věc je, že oficiální postoj církve k fenoménům, jako je magie, má církev pevně zakotvený ve svém katechismu: Jedná se o navazování kontaktu s duchovními silami, které nejsou od Boha, tzn. jsou od Satana (jiné ani být nemohou, což dá skutečně rozum), člověk praktikující něco takového hřeší svou nedůvěrou vůči Bohu a otevírá se působení démonických sil (a ne snad - "ďábelský škleb"). :))
[69] (Kojot - WWW) Vloženo 14.01.2010, 21:42:48 x
[70] (samas - Mail ) Vloženo 14.01.2010, 22:23:36 x
[71] (Kojot - WWW) Vloženo 14.01.2010, 22:28:44 x
[72] (Allegor - Mail - WWW) Vloženo 15.01.2010, 08:45:48 x
[73] (samas - Mail ) Vloženo 15.01.2010, 11:51:12 x
[74] (Allegor - Mail - WWW) Vloženo 15.01.2010, 12:30:47 x
[75] (samas - Mail ) Vloženo 15.01.2010, 14:38:35 x
[76] (Kojot - WWW) Vloženo 15.01.2010, 14:40:47 x
[77] (Allegor - Mail - WWW) Vloženo 15.01.2010, 21:40:18 x
Co se týče "člena hitlerjugend", tak to je fakt ale podpásovka. Přece nikdo nemůže soudit člověka na základě toho, že byl jako dítě v dětské organizaci, kam všechny děti byly přihlašovány. To by byli skoro všichni Češi, co vyrostli za bolšana, vinni členstvím v pionýru.
[78] (Allegor - Mail - WWW) Vloženo 15.01.2010, 21:43:57 x
Ještě k té evoluci: Ta pochopitelně křesťanské učení nepopírá, ani teoreticky nemůže, protože to, opakuji, není nic pevně kodifikovaného. Jsou samozřejmě nějaké pilíře, tzv. Pravdy víry, mají nicejsko-cařihradské krédo, mají nějaká dogmata, ale jinak je teologie normálním polem názorových střetů o význam svatých knih; to, co se většinově vykládá nějak, se za 100 let vykládá zase úplně jinak, normální vývoj interpretace.
[79] (Kojot - WWW) Vloženo 15.01.2010, 22:27:09 x
Co se evoluční teorie týče, KC stále de facto odmítá výzkum toho, jak jsme se stali lidmi, protože to připisuje vložení duše Bohem do člověka. Nicméně jinak je v této věci pochopitelně pokrokovější než mnohé jiné křesťanské směry.
[80] (samas - Mail ) Vloženo 15.01.2010, 23:06:21 x
[81] (Allegor - Mail - WWW) Vloženo 16.01.2010, 17:03:22 x
Co se týče vložení duše Bohem do člověka, tak tam pokud křesťané věří, že řekněme u nějakého z vývojových stupňů homo dal Bůh člověku nesmrtelnou duši, neměli by s tím mít a většinou nemají problém. Přeci jenom, pojem "duše" je cosi natolik abstraktního, že je v tomto ohledu biologie nemá co vzrušovat.
[82]Zajímavý názor převzatý (se souhlasem) z Facebooku (Kojot - WWW) Vloženo 26.01.2010, 14:54:16 x
[83] (dogbert ) Vloženo 27.01.2010, 18:39:12 x
Do vychovy a politiky, v tom me Dawkins trochu nadzvedl. Nevim, jak si to v praxi predstavuje, jaka instituce by dle nej mela zkoumat, ze rodice detem nevykladaji bludy, kdo urci, co jsou bludy, a ze rodice detem nic nevstepuji atd. citoval tam v te souvislosti N. Humphreyho, ktery by zakrocil i kvuli vire v astriologii. Myslim si, ze ty se svou slovanskou magii a satanismem bys byl na rade prvni :)[84] (Vít Štourač - Mail ) Vloženo 09.09.2010, 15:34:05 x
[85] (Jiří P. ) Vloženo 04.10.2010, 23:12:10 x
Dobrý den,
při brouzdání internetem jsem narazil na váš článek.
Přiznávám, že knihu Richarda Dawkinse jsem ještě nečetl, ale uvažuji o tom. Má-li být totiž človék skutečně věřícím, měl by prozkoumat i argumenty druhé strany a pokoušet se s nimi vypořádat.
Děkuji za vcelku mírný, nikoli oslavně ateistický komentář, který však přesto neskrývá váš názor.
Netvrdím, že v závěru knihy musely být dva zmíněné doslovy, nicméně dovolím si polemizovat s tvrzením, že co se týká vyjadřování náboženských názorů, je to pro jejich autory i vydavatele snažší; v této době a v ČR dle mého názoru spíše naopak.
Nedávno tuším vyšel sborník příspěvků - teď nebudu úplně přesný - z nějaké konference katolickych kněží. Tento sborník se jmenuje "K výzvě jménem Boží blud" a podle všeho se s touto knihou snaží polemizovat. Jaký je přesně obsah tohoto sborníku, nevím, snad doporučuji pro doplnění obzoru.
Po svých zkušenostech nevnucuji komukoli jakýkoli soubor dogmat, a tak vám jen chci popřát, abyste si ve svém životě kladl otázky, jejichž odpovědi nepředjímám.
Zdraví Vás Jiŕí P., Brno
[86] (Kojot - WWW) Vloženo 05.10.2010, 11:08:13 x
Všechna pole jsou nepovinná.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
MÁTE DOMA MÍSTO PRO DALŠÍ DUŠI?
PODPOŘTE UŽITEČNÝ PROJEKT!

Amor Vacui by Jaroslav A. Polák is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial 3.0 Unported License.
AŽ DOSLOUŽÍM, CHCI DO SBĚRU!
*




