AMOR VACUI - zápisky z cesty

"Já totiž nemusím těm příběhům věřit, aby na mě působily. Stačí, když věřím v ně..."

Díky za tuhle větu. Připomíná mi blízko/středovýchodní způsob myšlení, kde taky člověk věří v příběh, a jeho reálná historická pravdivost ho prostě nějak nezajímá. Třeba ke Starému zákonu se ani jinak než takhle přistupovat nedá.

Allegore, díky za komentář. I když zrovna ten Starý zákon je plný příběhů, v něž opravdu nemohu věřit... ;-)

Však na tomhle principu fungují všechny mýty, legendy a pohádky. Člověk buď ví, že nejsou skutečné nebo nemá šanci si jejich pravdivost ověřit, přesto na něj působí někde hluboko uvnitř a ovlivňují tak i jeho vědomí. Vlastně tím, že jsou skutečné a stále se opakující v jakési "mýtické realitě", jsou mnohém pravdivější než skutečnost kolem nás, které je snadné věřit, ale těžší věřit v ní.

Tvoje věta Kojote :"Já totiž nemusím těm příběhům věřit, aby na mě působily. Stačí, když věřím v ně..." se mi taky líbí a připomíná mi to slova Černého jelena ,který když dovyprávěl legendu o bílé bizoní ženě tak řekl: "Tak se to vypráví a já nevím ,jestli se to tak stalo či ne ,ale když se nad tím zamyslíš ,pochopíš ,že je to pravda."

Díky za komentáře. Ano, Černého jelena si už dlouho chci přečíst. Tolik knih a tak málo času...

@ TPM: S tou větší pravdivostí mýtické reality máš do značné míry pravdu, ale je třeba dodat, že je to větší subjektivní pravdivost.

Souhlas. Na mě takhle hodně působí zmilmované zeměmoří, Gedo senki. Sandmany se smrtí mám taky rád, a ještě bych vzpomenul jednu větu z jednoho z nich- "věř příběhu, ne vypravěči"

Pro Kojot:
Máš pravdu, na mě tak pán prstenů taky působí, stejně jako Letopisy Narnie.