AMOR VACUI - zápisky z cesty

...čili Mystérium.

Taky jsem míval snahy racionalizovat, resp. rozumově vysvětlovat věci víry. Také proto jsem nedostudoval, protože některé věci takto vysvětlit nelze. Tři roku jsem obcházel téma své diplomky, vypsané prof. Petrem Pokorným, "Vzkříšení a vyvýšení Ježíše Krista v Novém Zákoně", až jsem, nenapsav ani čárku, raději ukončil studium, což mi přišlo nejRozumnější řešení. (Ke konci jsem chtěl po budově fakulty "chodit kanálama", abych pana profesora náhodou nepotkal.)

Až nedávno mě napadlo, že nejschůdnější způsob, jak se k těmto věcem stavět, je brát je jako tajemství. Tajemství vysvětlit nelze. Snad k němu vede nějaká cesta, možná povahy mystické. Asi to také bude nějak souviset s pokorou - 'Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost' - jo, to jsem jsem měl tomu Pokornému napsat :-)

Souhlasím s Bretislavem. Lepší, než vymýšlet na některé úkazy kostrbatá a ničím nepodložená hypotetická vysvětlení, je prostě si přiznat, že v tuhle chvíli to nevím a s vysokou pravděpodobností to v brzké době nezjistím. Křesťané mají pravdu, když poukazují na fakt, že někdo, kdo popisuje zmrtvýchvstání nebo chůzi po vodě za toto své svědectví položil život, skeptikové mají rovněž pravdu, když připomínají různé syndromy falešné paměti, post-traumatického zkreslení vzpomínek, dobře popsaného jevu neochoty smířit se se smrtí blízké osoby (např. jako když se dítě zabije v autě a matka pro něj dál nechává prostřeno u stolu, věříc, že nezemřelo). Pravdu teď po 2000 letech fakt nezjistíme a především spor o náboženské přesvědčení přeci nestojí primárně na racionalizaci nadpozemských či pozemských příčin nějakých úkazů. Aspoň tedy u člověka, u nějž nepřevažuje postoj, který jsem si soukromně pojmenoval meterialistickou spiritualitou, a to jsou všechny ty fetiše svatých obrázků, objíždění samozvaných poutních míst, na nichž se kdysi prý sedlákovi Lojzovi Votrubovi Neposkvrněná Panna a podobně.

Geertz napsal (Interpretace kultur, 2000), že každé náboženství vede své věřící ke zcela střízlivé a pragmatické rozumnosti. Jde jen o to, že se liší ve svých pojetích toho, jaký je svět (metafyzika) a pak se zcela logicky a racionálně propracují k naprosto odlišným etikám a kultuře vůbec. Racionalizace je prostě rozumnost. Jde jen o to, nakolik je člověk ochoten mít svůj metafyzický názor na svět otevřený či uzavřený vůči vlivům, které ho mohou měnit nebo korigovat. V poslední době je v módě metafyzické pojetí světa pojmenovávat jako paradigma. Ale to je převzato z vědy, takže paradigma může těžko zakládat náboženství. To mohou zvládnout jen mýty.

Domnívám se tedy, že kdo zakládá svou praktickou etiku na vědeckém poznání, musí si sám vytvořit z vědeckého ducha (pochybnosti, zvídavost, korektnost a tak) mýtus svého druhu. Náboženství to bude hodně civilní, ale třeba konfuciánství taky nevyniká podporou extatických zážitků. Tak já bych se taky přimluvil za to, abychom se řídili vlastním náboženstvím s vnitřní upřímností a druhé přesvědčovali spíše příkladem než mučením o tom, že právě ta naše spiritualita je fajn. A že se dá sdílet (jako religiozita) bez újmy na tělesném i duševním zdraví. Doufám, že jsem správně pochopil kojotí rozlišování mezi osobní a soukromou spiritualitou na jedné straně a společnou a veřejnou religiozitou na straně druhé.

Podle mě je měřítkem úspěšnosti různých náboženských proudů právě salus - tedy zdraví tělesné, duševní, společenské - které jeho metafyzika a etika přináší svým následovníkům. Mě osobně přijde víra v tajemství zázraků zdravá. Ale přijde mi chorobné, když někdo chápe nádherné vyprávění o povaze vzniku vesmíru (Genesis) jako tiskovou zprávu, která je cenná svou faktografickou přesností. Je hanbou positivismu a triumfalistické vědy vůbec, že naučily lidi považovat za skutečné a pravdivé jen to, co se dá experimentálně změřit a exaktně spočítat.

Pak prostí věřící musí své oprávněné touhy po smysluplném kosmu mršit "vědeckými" důkazy jejich pravdivosti a skutečnosti. Mě je jich líto - ubližují si na duši, protože si myslí, že pravdu má jak křesťanský mýtus tak mýtus pozitivistické vědy. Pro prostší lidi musí být nesmírně těžké domáknout se, že jejich pravdivost není stejného druhu. Vždyť i většina filosofů a vědců až donedávna věřila a vyznávala, že Bytí je Jedno, Pravdivé a Krásné. Ta představa koherentnosti světa je prostě strašně omamná, nakažlivá a tedy asi i rozumná. Asi to fakt máme všichni v tom společném nevědomí.

P.S. Přijde mi velice moudré, že většina náboženských tradic považuje člověka za tvora, který může být úplně zdravý až po smrti. A řekl bych, že spojovat naši nedokonalost s hříchem je rozumnější než ji spojovat s nerozumností. Živly jsou taky čtyři a ne jeden - rozum není jedinou složkou naší psychiky. Paměť, vůle nebo cit jsou taky velice důležité pro celkové zdraví, tedy pro tu rovnováhu šťáv.

"Neproniknutelné tajemství zůstává tím, čím bývalo, čím jest, čím bude, neproniknutelným. Bůh nenáleží vědci, logikovi. Náleží básníkům. Snu. Jest vyznáním Krásy, sama Krása."

(Paul Gauguin)

co se týče Jungova kolektivního nevědomí, tam si myslím, že se nedá jednat o metafyzice, protože Jung na několika místech explicitně označuje takovou interpretaci za chybnou, naopak je tato koncepce striktně empirické, jelikož vychází z bohatého empirického materiálu a dedukce. Ontologický status kolektivního vědomí, co aspoň vím, Jung ponechává stranou, stejně jako podrobné vysvětlení toho, co to přesně toto kolektivní nevědomí je a co je případně jeho "nosičem", víc si s tím pohráli až spíše jeho žáci, následovníci, fanoušci a eklektici...

A k té energii... no mám takový pocit, že mezi hmotou a energií je už skoro jedno století rovnítko :)

K racionalizaci... no ano, možné to imho je. Racionalita je odvozeninou z jazyka a funguje vždy a pouze na jazykové bázi. Racionální víra je zase zpravidla derivátem rozumu, který jí nabízí určitý koncept k věření. Rozum je primární, víra sekundární. Ale každá víra je v jistém smyslu principiálně racionální, protože materiál k věření jí je předložen rozumem. Ale my všichni jsme věřící, ať už to víme nebo ne. Věříme ve spoustu věcí, které nemáme podloženy racionálně. Např. existence světa je v podstatě nedokazatelná, ale máme tendenci v reálnost světa věřit.

Ačkoliv se mi taktéž hnusí racionalizovaná křesťanská víra (často spjatá s určitou arogancí a přehlíživým pohledem vůči náboženstvím a věrám už-ne-tak-racionalizovaným), osobně se domnívám, že z výše uvedených důvodů určitou racionalitu nelze víře nikdy upřít.

@ Břetislav: To je případná připomínka! Ano, takto k tomu přistupovat lze a člověk nemusí znásilňovat rozum.

@ Allegor: Ono mimochodem vůbec není jisté, za co přesně ti svědkové vlastně položili život... Poukaz na “materialistickou spiritualitu“ je zajímavý, ale osobně bych tento pojem raději vztahoval na spiritualitu materialistů (například když Dawkins vnímá přírodu jako něco numinózního). Těžko říct, jak to nazvat, podle mě je to něco na způsob religiózního konzumerismu, ale osobně na tom nevidím nic “špatného“, většina věřících tak fungovala odnepaměti.

@ Phoenics: Nemyslím si že racionalizace=rozumnost. Ve skutečnosti je racionalizace opakem rozumnosti, je to zotročení rozumu pro vysvětlení iracionálního, byť to obvykle slouží k uchování nějaké vnitřní integrity. Viz například zločince racionalizující své zločiny či člověka, racionalizujícího svůj vztek, což se asi stane úplně každému.
Co se “zdravosti“ náboženství týče, myslím, že problém spočívá v tom, že to, co báječně fungovalo v kmenových komunitách (a co se asi vyvinulo jako adaptace pro život v kmenech), může způsobovat problémy, pokud to tuto sféru přesáhne – tedy ve chvíli, kdy například dojde ke konfliktu různých náboženství, tj. k náboženské válce. Pak zde totiž máme vnitřně “zdravé“ komunity, které ale navenek působí vysloveně zhoubně.
Narážka na positivismus je případná. Věda si za to opravdu může sama, bylo-li položeno rovnítko mezi vědecké=pravdivé. Vědecké je jednak ve skutečnosti pouze pravdě více či méně blízké.
Koncept hříchu pochopitelně neakceptuji, ale to je u satanisty očekávatelné ;-)

@ Henry Psanec: Ano, pěkný citát. Škoda jem, že většina věřících takto asi neuvažuje...

@ Komatsu: Mýlíš se na každém kroku! Jungova koncepce je metafyzická, protože je nefalzifikovatelná. Už to tady zaznělo několikrát - jaká událost by musela nastat, aby mohla být koncepce kolektivního nevědomí prohlášena za neplatnou? I metafyzická hypotéza může mít predikční schopnost, ale metafyzickou zůstane. Což ji nedeklasuje, pouze je třeba takovou hypotézu testovat nikoli jako vědeckou empirickou teorii, ale co do praktických důsledků z ní plynoucích. Jo, a je celkem jedno, co o své hypotéze říkal Jung... ;-)

Ne, žádné rovnítko mezi energií a hmotou NEEXISTUJE, nikdy neexistovalo a existovat nebude. V E=mc na 2 je E energie, c rychlost světla a m je HMOTNOST, nikoli HMOTA. Hmotnost je vlastností hmoty stejně jako energie a mezi těmito VLASTNOSTMI existuje výše uvedený vztah.

Já si fakt nemyslím, že rozum předchází víře. Nepředchází jí ontogeneticky a myslím, že ani fylogeneticky. Dítě dříve věří než přemýšlí.
Ano, jistě, všichni věříme různým metafyzickým koncepcím, třeba v existenci světa. Jak řekl Popper, je to velmi účelná metafyzická koncepce.

Nesměšoval bych racionalitu a racionalizaci. racionalizace je de facto psychologický obranný mechanismus.

@ Kojot: Já bych ještě chtěl trošku upřesnit, co jsem myslel tím hříchem. Myslím si, že člověk si život nemrví jenom vlastní hloupostí, ale taky třeba obžerstvím, leností, chamtivostí a tak dále. To je myslím jasné. Stejně tak samozřejmé se mi zdá, že všichni lidé mají k podobným morálním pokleskům různou míru náchylnosti a že není způsobována výlučně neracionálním uvažováním. Vážně si nemyslím, že by se ctnostem dalo naučit výlučně a pouze vyučováním správného typu racionality. V tom se dle mého přesvědčení Sokrates mýlil. A Platón z toho důvodu pak snil o výchovných mýtech a vymýcení soukromého vlastnictví či rodiny. To podle mě není ani trošku působením na racionální stránku člověka – to je poněkud bezradné a dost zvrhlé mýcení neracionální složky lidských duší.

Navíc já jsem chápal racionalizaci jako uplatňování metafyzických zásad na běžný životní provoz. V tom jsem se spolu asi míjeli. Jako že racionalizace výroby znamená uplatnění výsledků vědecky racionálního výzkumu. Potom by se podobně, na základě "objevů" náboženské racionality, měl racionalizovat všední a sváteční život věřícího.


@Henry Psanec: Ten citát je krásný, to je pravda. Ale mít Boha jen za Krásu mi přijde jako trošku nepřiměřené. Spousta lidí není ochotná vidět v Něm jen Zdroj blaženosti - pod pojem Boha se vejde mnohem více představ a všechny mají svoje oprávnění. Je to Stvořitel světa, Dárce života. Je také všemohoucím pánem Pánem osudu. Nebo třeba Vševědoucím zdrojem vší moudrosti, Mstitelem bezpráví a zrady...a tak dále - monoteistický Bůh se zkrátka nedá ošulit ani logikou, ani uměním. Je to náboženský imperialista pár ekseláns. Takže do sebe pojmul spousty různých numinózních prvků v lidském životě. Proto jsem se vůbec chtěl ozvat na tu původní úvahu. Zdá se mi, že je zavádějící chtít odvysvětlit víru jedinou metodou - ať je estetická nebo logická.

Phoeniksi - ne, to s těmi hříchy mi není zcela jasné, já je interpretuji tak, jak to dělá LaVey v Satanské bibli, tedy jako něco, co je nám bytostně vlastní a není na tom nic špatného. K tomu, abychom si nemrvili život, stačí, když budeme "hřešit" vyváženě - marnivost, která člověka ponouká, aby měl hezké tělo, potlačí lenost a obžerství atd. Pro mne, a v tom jsem ve shodě s LaVeyem a třeba i s Peterem H. Gilmorem, je cestou epikureismus - tedy užívat si, ale ne tak, abych si tím způsobil nesnáze, které převáží původní rozkoš. Pojem "hřích" pro mne nic neznamená. Je přirozené jíst i když to nutně nepotřebuji k zachování života, je přirozené být líný a zaměstnávat mysl způsoby, jak si ulehčit práci (to je dokonce produktivní!), je přirozené být chamtivý a chtít to, po čem toužím atd. Ne, s hříchy na mě fakt nechoď, to máš marný... ;-)

Jo, tu racionalizaci jsem myslel jednoznačně v psychologickém smyslu jako zpětné vytváření racionálního zdůvodnění. Myslel jsem, že je to z textu článku zřejmé...

No jo, musím opět oponovat. Za prvé Jung, souhlasím přesně s tím co napsal Komatsu. Idea nevědomí je prostá-je to ta část našeho vnitřního světa, které si nejsme za běžných stavů mysli vědomi(přišel s tím Freud ne Jung) a která přesto, jak správně a také prokazatelně ukazoval Jung a další má na náš život mnohem větší vliv, nežli působení vědomého Já. Kolektivní nevědomí pak nikoliv proto, že by to nutně muselo být nějaké sdílené pole či co, ale proto, že se kromě produktů osobního nevědomí lze setkat i s produkty vědomí, které mají prokazatelně obsah, který nelze vysvětlit individuálním poznáním. Je popsáno velké množství případů, kdy se z nevědomí jedinců vynořovaly a stále vynořují za určitých mimořádných okolností například mytologické postavy a příběhy z velice exotických kultur o nichž má představu jen pár etno-mytologů(což bylo jimi také dostatečně doloženo)Odtud také pramení pozoruhodná hypotéza o vzniku náboženských mýtů v mimořádných prožitcích, které mají původ v nevědomí.Dále kolektivní také proto , že množství obsahů nevědomí má zcela zvláštní velice specifický charakter a přesto se s nimi setkáváme opakovaně u mnoha na sobě zcela nezávislých lidí. Kdyby věda nezahrnula hlubinnou psychologii a hlavně její doložené poznatky do psychologického konceptu, nebylo by to nic jiného, než ignorování faktů, které ovšem mají na psychiku člověka s největší pravděpodobností zcela zásadní vliv.

A něco k tomu "zmrtvýchvstání" Samozřejmě se lze pousmát představě člověka vstávajícího třeba po letech z hrobu. Na toto téma je mnohem zajímavější materiál popisů stavů prožitků vlastní smrti, (nemyslím tím samozřejmě fyzický zánik těla). Jak se shoduje řada duchovních tradic a také řada lidí, kteří něco takového prožili dnes, jde o zážitek tak mimořádný, že vede velice často ke komplexním proměnám osobnosti. Pozoruhodně však téměř bez výjimky v zcela pozitivním smyslu.

Teď k té hmotě a energii, jak správně poznamenal Komatsu, nelze oddělovat tyto pojmy od sebe. Cituji " Podle ní(tebou citované Einsteinovy rovnice) stará filozofická pravda o nezničitelné hmotě přestává ověřitelně platit, neboť hmota je přeměnitelná v energii a naopak. Tato skutečnost byla experimentálně potvrzena v mnoha fyzikálních procesech známých jako anihilace hmoty a defekt hmoty. Namísto původních dvou oddělených zákonů o zachování hmoty a zachování energie platí dnes ve fyzice jeden zákon zachování hmotně-energetického procesu, přičemž obě složky jsou k sobě vázány uvedenou Einsteinovou relací."

A ještě poznámka. Co je to vůbec hmota?

Strojmire, tak jo, pokud je hypotéza kolektivního nevědomí empirická vědecká hypotéza, co zakazuje? Opravdu mě nezajímají její logické implikace a nezajímá mě ani to, co ji potvrzuje. Jaká událost by musela nastat, abychom mohli říci: Pozorováním této události byla hypotéza o kolektivním nevědomí vyvrácena. Víc mě nezajímá. Když mi sem napíšeš formulaci hypotézy o kolektivním nevědomí v podobě zákazu nějakého opakovaného jevu (a pochopitelně zdůvodníš, jakým způsobem tento zákaz z dané hypotézy plyne), tak uznám, že to je empirická vědecká hypotéza. V opačném případě budu stále znovu opakovat, že to je opravdu zajímavá, bezpochyby použitelná metafyzická hypotéza, ale ne věda.

S tou hmotou a energií: Lidi, proberte se. Uvědomte si, že foton je taky hmota, jenže nemá klidovou hmotnost. Když uděláš z elektronu a pozitronu dva fotony, tak nepřeměňuješ hmotu v energii ale hmotu v hmotu. Hmota jsou částice a pole. Je to vcelku dobře definovaná záležitost. A fakt si můžu dovolit dělat chytrého, protože jsem tuto problematiku na Mezi světech osobně konzultoval s člověkem, který pracoval v CERNu, mimo jiné. Energie je vlastnost, hmotnost je vlastnost, a tyto dvě vlastnosti jsou spolu svázané určitým vztahem. Klame jen to, že dle současné fyziky (ale je tomu tak už dlouho) to, o čem mluvíme jako o hmotě, nemusí mít klidovou hmotnost...

A ještě pro vyjasnění: Energie nemusí vůbec souviset s fotony. Například pohybová energie je vlastnost pohybujícího se tělesa a ne oblak fotonů. To, co vzniká anihilací, jsou vysoceenergetické fotony, tedy fotony, které mají vlastnost v podobě vysoké energie. jasné?

Já vím, že se to o té hmotě a energii v některých populárních publikacích objevuje, ale je to opravdu příliš velké zjednodušení.

Mno to si tedy vědu dost zjednodušuješ, když ji redukuješ jen na Popperův princip falzifikovatelnosti, respektive jím ji podmiňuješ. Věda by měla být především o snaze blížit se poznání pravdy. Ještě pro zajímavost recenze jedné vědecké publikace. V tomto článku http://scienceworld.cz...-bozi-1697 se píše o tom jak logik a filozof Pavel Tichý poukazuje právě na logickou chybu ve formalizaci principu falzifikovatelnosti , v podstatě jde o to, že Tichý si povšiml že v Popperových funkcích vycházejí často teorie bližší pravdě jako chybnější. Za sebe musím říci, že mě na vědě moc nebere její formalizovaná stránka, spíše mě zajímá zdali to, co tvrdí funguje a zdali to mohu využít pro vlastní poznání.

Co se týče té fyziky, nejsem s to se dále pouštět na pro mě beztak tenký led, třeba máš pravdu,ale možná na tom ani nezáleží ve vztahu k původně zde řešenému. Když se hovoří o vlastnostech energie, neznamená to, že by se to nemohlo vztahovat k hmotným strukturám. Známý je příklad iontového klimatu, neboli vliv kladně a záporně nabitých iontů v atmosféře na živé organismy.Tímto způsobem má na pro nás tedy energie vlastnost pozitivní nebo negativní. Ještě k tomu fotonu, to je dobrý příklad. Co je tedy, když je nehmotný, byť v klidovém stavu? Respektive bez energie prostě foton není. Ano energie je vlastnost hmoty, ale také její nedílnou součástí. Není hmoty bez energie na tom nic nemění naše vědomé vizualizace.

Strojmire, potíž je v tom, že Popper zase dokázal, že se k ničemu nedopracujeme kupením důkazů. Důkazy pro nějakou teorii totiž najdeš skoro vždycky... Ale oč se tu hádáme? Popper, pokud o něm něco málo víš, nikdy nevedl demarkaci novopozitivisticky, tj. mezi smysluplnými a nesmyslnými výroky, ale mezi empirickými a metafyzickými, přičemž si metafyzických teorií velmi vážil a sám je používal. Pouze zdůrazňoval, že je třeba k nim přistupovat rozdílně od těch empirických...

Opusť představu, že to, čemu říkáme hmota, musí mít klidovou hmotnost. Chápu, že je to intuitivní představa, ale prostě není správná...

Jen pro doplnění, když už jsem to nakousl, tato přednáška o vlivu iontů na člověka z cyklu fyzikálních čtvrtků docela stojí za poslech:
http://www.avc-cvut.cz...hp?id=1744

Neodpustím si : Zde je další odborná kritika Popperovské falzifikovatelnosti :
http://www.sisyfos.cz...is16_02.htm
A ještě něco, přemýšlel jsem nad tím a nenalezl jsem důvod, proč by teorie kolektivního nevědomí nemohla být falzifikovatelná. Nemohu tu samozřejmě něco takového rozvést do nějakého uceleného rámce,ani na to nemám, uvedu jen nástin. Například kdyby se prokázal původ produktů mysli o nichž Jung předpokládá, že pocházejí z kolektivního nevědomí a našel by se jejich zdroj(v mozku či kdekoliv jinde)a nebo by se našel z evolučního hlediska zcela jiný důvod jejich existence(nebo obojí), patrně by to znamenalo možnost vzniku zcela nové, mnohem celistvější teorie,kompatibilnější s přírodní vědou, která by nahradila Jungovu podobným způsobem jako teorie relativity nahradila newtonovské zákony(aniž by ty pozbyly důležitosti pro část fyziky)Hlavní problém Jungovské psychologie, totiž leží v oblasti přírodních věd, konkrétně například předpokládané nemožnosti přenosu k tomu potřebných informací na další generace.

Strojmire, pokud ten ubohý Heřtův text shledáváš býti odbornou kritikou, pak je opravdu zbytečné, abychom spolu dále na toto téma komunikovali. Mohu samozřejmě vyvrátit Heřtovu argumentaci bod po bodu a ukázat její totální scestnost, ale nejsem si jist, že bych tím něčeho docílil. Snad jen jeho argument s kulatou Zemí: 1) Hypotéza, že Země je placka 2) Falsifikace hypotézy 3) Hypotéza, že Země je koule. 4) Verifikace hypotézy - už se na tom nic nezmění. Tak to je tak do očí bijící pičovina, že fakt žasnu, že Tě todo těch očí nepraštilo. Protože hypotéza, že Země je koule, BYLA FALSIFIKOVÁNA. Země není koule, je zploštělá. To, co je v této oblasti hypotetické, je tvar Země a jeho zdůvodnění a zde můžeme do nekonečna zpřesňovat jak popis tvaru tak příčiny jeho vzniku (složení planety, viskozita pláště a jádra etd. atd.) Je to jasné?
Heřt je Brouk Pytlík...

No, problém je v tom, že že přestože se takové hypotézy, o nichž hovoříš, už dávno objevily, Jungovou teorií to neotřáslo. Ona je totiž schopná to všechno nasát jako houba a učinit z těch dílčích teorií své součásti. Ale znovu opakuji, to neznamená, že by to nebyla použitelná a užitečná věc. Proč vlastně tak trváš na tom, že by to měla být empirická vědecká a ne metafyzická hypotéza? Já na metafyzických hypotézách nenacházím nic špatného a sám s nimi často pracuji...

K tomu, abych na tom trval, mě zavedl mimo jiné právě samotný text tvé úvahy. Dáváš teorii nevědomí do stejné škatulky jako jako je například křesťanská metafyzika(a nejsi první, kdo tak činí). V komentáři pak říkáš: " Popper zase dokázal, že se k ničemu nedopracujeme kupením důkazů. Důkazy pro nějakou teorii totiž najdeš skoro vždycky"
Řekni mi tedy kolik důkazů mají křesťané o historické existenci Ježíše, o jeho neposkvrněném početí, zmrtvýchvstání, o tom, že konal zázraky a o tom, že země je stará šest tisíc let. Asi jich moc kloudných nebude,až na nějaké řeči typu "věda je též víra atd..." na rozdíl od teorie nevědomí, která svoje důkazy má a nemalé. Jsou si tedy z hlediska ověřitelnosti rovny? Jakmile se teorie nevědomí přesune do oblasti metafyziky, bude s ní z vědeckého hlediska konec, což by byla vzhledem k objevům, které učinil třeba Stanislav Grof nebo Joseph Campbell škoda.

Strojmire, jsem umořen. Měj si tedy svůj názor a mně ponech můj. Budoucnost rozhodne...

Pro Kojot:
Co to jsou Teilhardovy představy potenciálně oduševnělé hmoty?
Snad nějaké kecy o tom, že hmota má vlastní "inteligenci"(nevím jak jinak to nazvat). A jak to napomáhá racionalizaci stvoření světa Bohem?
Jo a ještě něco. Nejsem sice fyzik, ale vždycky jsem myslel, že hmota bez energie nemůže být a platí to i naopak. Ale to tvoje hádání se se strojmirem mě celkem popletlo. Mě se totiž zdá, že hmota a energie sice nejsou jedno a to samé, ale vzhledem k oné závislosti k sobě navzájem to jsou dvě rozdílné věci v jednom celku, takže nakonec by se dalo říct, že je to jedno a to samé... hm, to jsem dopletl jak svetr. Snad mi nějak rozumíš, co jsem tím vším chtěl říci.
Tohle téma mě celkem aji zajímá.

Začnu s tou energií - každá hmota má energii jako vlastnost. Energii má dokonce i vakuum, ale nekomplikujme to. Energie je nezbytná vlastnost všech částic a polí. To, oč tu šlo, je skutečnost, že E=mc na 2 není o převoditelnosti hmoty a energie ale hmotnosti a energie.

K tomu Teilhardovi - Pierre Teilhard de Chardin (1881-1955) byl vynikající paleontolog, jezuita a filosof. Měl v katolické církvi vážné problémy, protože uznával evoluční teorii. Jeho knihy byly dlouho na indexu. Dnes už je situace jiná a prý se uvažuje dokonce i o jeho blahořečení či dokonce svatořečení. Jeho filosofie spočívala v představě, že hmota je potenciálně oduševnělá, přičemž evolucí si stále více uvědomuje sama sebe. Zatím dosáhla nejvyšší úrovně oduševnělosti v člověku, v budoucnu bude evoluce vědomí pokračovat a z vědomí se zrodí vesmírný Kristus. Je to velmi zajímavá koncepce, nějakou dobu jsem se jí hlouběji zabýval, ale pak jsem ji opustil jako nadbytečnou. každém případě si ale Teilhardovo dílo (a také on sám) zaslouží moji úctu.
Více na wiki: http://cs.wikipedia.org...e_Chardin

Kojote ještě k té metafyzice a Popperovi, když jsem přečetl toto, určitě jsem tě pochopil lépe. Ano, řekl bych ,že je to podobné u hlubinné psychologie. Základní teorie patrně není dobře falzifikovatelná, její části však ano, alespoň při současném poznání. Osobně si ale myslím, že takové názvosloví je dost matoucí. Vždyť je přece propastný rozdíl mezi řekněme původní metafyzikou(alespoň tou mainstreamovou)a objektivní snahou vytvořit teorii zohledňující nové poznatky.
http://scienceworld.cz...ozita-5260

Strojmire, jistě uznáš dvě věci: Myšlenkové systémy Freuda, Adlera a Junga jsou v různých ohledech kontradiktorické. Běžnými způsoby vědeckého testování nebyl ani jeden z těchto systémů vyvrácen. Všechny poskytují nějaké logické důsledky odpovídající realitě. Všechny jsou použitelné a jsou používány jako základ praktického použití - terapie. Když se na to takto podívám, pak prostě nemohu odpovědět jinak, než že všechny tyto systémy jsou na praktické použití zaměřené metafyziky...
Ano, uznávám, že mohou obsahovat vědecky testovatelné části. Mnohé z nich byly falsifikovány... Na funkčnosti systému jako celku však falsifikace jeho části zjevně nemá významný vliv...

K tvému odkazu - nejsem si jist, jak to souvisí s tématem, snad tím, že to může být zneužito kreacionisty. Moje odpověď je dvojí: 1) (obecně) To, že něco neznáme, nedokazuje existenci Vyšší moci 2) (konkrétně k tématu) DNA je natolik složitá, že na ní prvotní život nemohl být založen. Na tom se shodnou snad všichni biologové. Nevím, co tady chtějí zkoumat, patrně minimální míru složitosti buňky založené na DNA, což je záslužné, ale nic to neříká o původu života.

Ajaj, omlouvám se, dal jsem tam zcela špatný odkaz,sice rovněž zajímavý, ale vůbec nesouvisející s tím co jsem předtím napsal, nyní to bude srozumitelnější, jo a šlo mi v posledním příspěvku čistě jen o to, jak to myslí Popper.
http://scienceworld.cz...ismus-2618

Ano, v tomto Popperovi rozumím, v nejširším měřítku evoluční model testovatelný není, ale má spoustu testovatelných částí, například adaptaci, která je testovatelná a testovaná experimentálně i pozorováním. Takže darwinismus je něco jako zákon kauzality - základní myšlenku je možné považovat za metafyzickou, ale konkrétní aplikace za zcela empiricky vědecké. A není sporu, že to báječně funguje.