AMOR VACUI - zápisky z cesty
Jaroslav A. Polák - Kojot hrající si na filosofa
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
sobota, 14. listopadu 2009
Zamýšlím se nad tím, jak vysvětlit skutečnost, že různé psychologické školy, jejichž interpretační systémy netvoří vzájemně konzistentní systém a místy si v mnoha směrech evidentně protiřečí, úspěšně fungují. Jak tuto skutečnost interpretovat?
Nejprve si vyjasněme, proč nelze většinu idejí psychologických škol považovat za empirické vědecké hypotézy. Hypotéza by totiž, podle Poppera, jehož názor pokládám za správný, rozdělovat svět jevů do dvou oblastí: Jevy, které jí neprotiřečí a jevy, jejichž výskyt hypotéza zapovídá. Pokud hypotéza nějaké jevy objasňuje, ale nic nezakazuje (za "zákaz" lze považovat i předpověď, že nějaký jev nutně nastane – jsou tedy zakázány všechny ostatní události), nelze ji dle Poppera označit za vědeckou, protože není falzifikovatelná, tedy vyvratitelná. V takovém případě nejde o vědeckou hypotézu, nýbrž o metafyzické tvrzení (mimochodem: narozdíl od logických pozitivistů nepokládá Popper metafyzická tvrzení za nesmyslná, pouze určuje demarkační čáru mezi nimi a tvrzeními empirické vědy). Z tohoto hlediska se učení psychologických škol jeví povětšinou jako metafyzická tvrzení, jejichž pravdivost je (nutno dodat, že asi úspěšně) potvrzována pragmaticky, ale které nemají charakter řádných empirických hypotéz (netvrdím, že neobsahují potenciálně testovatelné subsystémy).
Skeptický názor na to, jak je možné, že terapeut, pracující s naukou té které psychologické školy, vykazuje nějakou úspěšnost, tvrdí, že jde výhradně osobnost terapeuta a jeho schopnosti, a že psychologická teorie, kterou používá, je indiferentní. Je to možné, nicméně nabízím alternativní hypotézu. Zdá se, že lidé touží po interpretaci, po vysvětlení. Udává se, že tato touha je jednou z příčin úspěšnosti náboženství a stojí u zrodu mýtu. V takovém případě lze přemýšlet o tom, že učení mnoha psychologických škol jsou novodobé mýty, které působí tak, že osmyslňují lidskou životní historii, vytvářejí z chaosu nějaký typ řádu. Lze tedy prohlásit, že to, co zde působí, je fakt, že dochází k nějaké interpretaci, přičemž není tak podstatné, o jakou interpretaci se jedná. Dalo by se ovšem uvažovat i o tom, že různí lidé tíhnou k různým druhům psychologických mýtů, tedy že na každého působí něco jiného. Roli zde patrně hraje i složitost systému a pozice terapeuta coby "zasvěcence".
Toto je jen takový náčrt. Aby mohlo jít o něco víc, musel bych promyslet způsob, jak takovou hypotézu testovat. Možná by se výzkum měl zaměřit na rozdíly v úspěšnosti u psychologů, kteří nabízejí nějakou sofistikovanou interpretaci a psychologů, kteří tak nečiní. Námitkou by mohlo být, že člověk si může díky působení psychologa vytvářet i interpretace vlastní, aniž by byl indoktrinován nějakým učením. Dále je třeba uvážit další aspekty psychoterapeutického působení, včetně rozdílu mezi nadáním jednotlivých terapeutů. A už se samotné srovnávání různých psychoterapeutických přístupů je velký problém. Kromě pozorování by samozřejmě bylo teoreticky možné testovat hypotézu experimentálně a to tak, že bychom měli rozsáhlou skupinu psychologů, kteří by léčili své pacienty stejným souborem technik a postupů, přičemž polovina by navíc použila interpretaci problémů pacienta na základě nějakého psychologického systému, takže bychom mohli ověřit předpoklad, že interpretující psychologové mají vyšší úspěšnost. Obávám se však, že takový experiment je v praxi nerealizovatelný. V zásadě si tedy myslím, že tato hypotéza testovatelná je, nicméně by celá tato záležitost vyžadovala opravdu důkladný výzkum...
Skeptický názor na to, jak je možné, že terapeut, pracující s naukou té které psychologické školy, vykazuje nějakou úspěšnost, tvrdí, že jde výhradně osobnost terapeuta a jeho schopnosti, a že psychologická teorie, kterou používá, je indiferentní. Je to možné, nicméně nabízím alternativní hypotézu. Zdá se, že lidé touží po interpretaci, po vysvětlení. Udává se, že tato touha je jednou z příčin úspěšnosti náboženství a stojí u zrodu mýtu. V takovém případě lze přemýšlet o tom, že učení mnoha psychologických škol jsou novodobé mýty, které působí tak, že osmyslňují lidskou životní historii, vytvářejí z chaosu nějaký typ řádu. Lze tedy prohlásit, že to, co zde působí, je fakt, že dochází k nějaké interpretaci, přičemž není tak podstatné, o jakou interpretaci se jedná. Dalo by se ovšem uvažovat i o tom, že různí lidé tíhnou k různým druhům psychologických mýtů, tedy že na každého působí něco jiného. Roli zde patrně hraje i složitost systému a pozice terapeuta coby "zasvěcence".
Toto je jen takový náčrt. Aby mohlo jít o něco víc, musel bych promyslet způsob, jak takovou hypotézu testovat. Možná by se výzkum měl zaměřit na rozdíly v úspěšnosti u psychologů, kteří nabízejí nějakou sofistikovanou interpretaci a psychologů, kteří tak nečiní. Námitkou by mohlo být, že člověk si může díky působení psychologa vytvářet i interpretace vlastní, aniž by byl indoktrinován nějakým učením. Dále je třeba uvážit další aspekty psychoterapeutického působení, včetně rozdílu mezi nadáním jednotlivých terapeutů. A už se samotné srovnávání různých psychoterapeutických přístupů je velký problém. Kromě pozorování by samozřejmě bylo teoreticky možné testovat hypotézu experimentálně a to tak, že bychom měli rozsáhlou skupinu psychologů, kteří by léčili své pacienty stejným souborem technik a postupů, přičemž polovina by navíc použila interpretaci problémů pacienta na základě nějakého psychologického systému, takže bychom mohli ověřit předpoklad, že interpretující psychologové mají vyšší úspěšnost. Obávám se však, že takový experiment je v praxi nerealizovatelný. V zásadě si tedy myslím, že tato hypotéza testovatelná je, nicméně by celá tato záležitost vyžadovala opravdu důkladný výzkum...
sobota, 14. listopadu 2009 | rubrika: Úvahy a postřehy |
Tvorba tohoto blogu vyžaduje čas, práci a něco peněz, ale dělám to rád a s chutí. Nicméně pokud jste tu rádi, oceňte moji práci čas od času tím, že podpoříte libovolnou částkou projekt Praga-Haiti nebo sluneční školu Surya. Děkuji.
Co četli ostatní?
Komentáře
DISKUSE MŮŽE BÝT MODEROVANÁ
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
[1] (Misa ) Vloženo 15.11.2009, 20:05:38 x
No, ono na to jsou dost seriozni vyzkumy, nejake tusim publikuje i Yalom ve skupinove terapii, myslim, ze to najdes i v Kratochvilovi v zakladech psychoteapie. Je to zjednodusene o tom, ze nefunguji intrepretace, ale jine veci, ktere jsou v podstate v ruzne mire u vsech terapii -treba rada, vyslechnuti, vztah s druhym clovekem atd.[2] (Kojot - WWW) Vloženo 15.11.2009, 20:44:28 x
[3] (gert - Mail ) Vloženo 15.11.2009, 21:18:15 x
[4] (Kojot - WWW) Vloženo 15.11.2009, 21:49:55 x
Ale dobře, když už se čertíš: Jak tedy vysvětlíš, že obdobné výsledky vykazují školy, jejichž interpretační systémy jsou v mnoha oblastech kontradiktorické?
[5] ( ) Vloženo 16.11.2009, 13:22:25 x
kojote, já to teda zkusím, ale nesázím moc na to, že bych tě přesvědčil, bo jak si něco vemeš do hlavy...
Začnu definicí. Co je psychoterapie? Ve Vymětalově Úvodu do psychoterapie se to formuluje na 6 stranách, já bych si dovolil citovat z Holmese & Kindleyho: "Psychoterapie je systematické využívání vztahu mezi klientem a terapeutem k vyvolání změn v myšlení, cítění a chování". Systematické je to v tom, že terapeut se opírá o nějakou teorii (psychoanalytickou, objektně-vztahovou, behaviorální,teorii pole, teorii učení, teorii rodinných konstelací atd.). Pozorování klienta terapeut srovnává s teoretickým modelem, což mu umožňuje nějak se v tom orientovat a předvídat vývoj.
Systematické využití znamená, že k teorii se váže jakási metoda, ve které je terapeut zručný a která by měla vést k rozšíření zážitku, např. k uvědomění. Ha, jsme u toho! jednou z cest k uvědomění je interpretace - u psychoanalýzy je to interpretace volných asociací a přenosu (propracování nechám nyní stranou), u KBT je interpretací analýza kognitivních a behaviorálních schémat (jinými slovy totéž). Rogersovská terapie směřuje k zážitku (a uvědomění)inkongruencí, logoterapie k uvědomění smyslu, transpersonálná terapie k uvědomění si přesahu do transcendentna, katatymně imaginativní terapie k uvědomění archetypů a nevědomých obsahů, gestalt k uvědomění kontaktu a jeho narušení a tak do zblbnutí. jenom hypnóza se tomu trochu vymyká.
A to všechno se děje na podkladě terapeutického vztahu. vytvořit vztah s klientem tak, aby byl terapeuticky přínosný není až taková sranda a bez něho se proces klenta sledovat nedá. I s nejlepší znalostí teorie a metodologie to bez schopnosti vztahu je o ničem.
Proč tolik různých metod? jen náznakem: tatíček Freud postuloval strukturální model mysli a vysvětlil neurózy tak, že jde o konflikt mezi instancemi (ego, id a superego). Energie konfliktu by mohla ego zahltit, proto se používají obranné mechanismy, které ho chrání, i když v případě neuróz neefektivním až patologickým způsobem. Na tyhle konflikty mu vystačila metoda interpretace volných asociací a přenosu a následné propracování (neméně důležitá, byť méně vzpomínaná fáze terapie). Ovšem na větší patologie to nestačí. Například když je samo ego splittované a konflikt je přímo v jedné instanci. Tu je potřeba nejprve integrovat fragmenty ega, dokončit vývoj. Přímá interpretace tady nefunguje, výhodnější jsou neinterpretativní zážitkové procesy, respektující vývojové potřeby a intenzivnější vztah terapeuta - třeba dialogický.
Tím vším chci říci, že nejde ani tak o interpretace, jako o zážitek a uvědomění. dokážu si představit spoustu otázek, které by k tomu mohly být, ale zkus třeba místo šťourání pochopit, co mají vlastně terapeutické postupy společné...
[6] (Kojot - WWW) Vloženo 16.11.2009, 14:26:02 x
[7] (Catalessi ) Vloženo 16.11.2009, 17:28:06 x
Kojot: jsem už říkala v jedné z dřívějších debat: není problém zjistit, jak funguje kortizol v lidském těle, kde sídlí v mozku emoce a jaké chovaní bude vykazovat člověk, který má poškozenou amygdalu. Problémem je, co je to vědomí, jak to, že to celé dohromady funguje a funguje to tak + - dobře, že se vůbec na něčem shodneme atd. Jak jsem psala, říká se tomu v odborné literatuře lehký a těžký problém vědomí, na ty lehké problémy bude stačit např. potrápit pár zvířátek a budou padat výsledky, ale ty těžké, které nás skutečně odlišují od strojů (příp. zvířat), ty jsou méně podložené, méně zdokumentovatelné a více nejasné. Proto jsou tyto problémy taky nazývány těžké, to dá rozum...[8] (Kojot - WWW) Vloženo 16.11.2009, 17:37:13 x
[9] (Catalessi ) Vloženo 16.11.2009, 17:56:17 x
Nebo taky právě proto, ne? :-) Je to frajeřina, fušovat právě do těch těěěěžkýýýých.
Jeden pan prof. psychiatrie zakončil svou přednášku slovy, že pokud se ocitáme takto v koncích, pak možná posun v poznání těžkých problémů způsobí někdo mimo obor psychiatrie a psychologie, například z oblasti AI...
[10]Gerte.. (černá vewiurrka - Mail ) Vloženo 16.11.2009, 18:24:38 x
[11] (Kojot - WWW) Vloženo 16.11.2009, 20:51:15 x
[12] (vera - Mail ) Vloženo 16.11.2009, 22:18:27 x
[13] (gert - Mail ) Vloženo 16.11.2009, 23:03:34 x
kojote-> máš nejaký terapeutický výcvik?
[14] (Kojot - WWW) Vloženo 17.11.2009, 10:38:06 x
Gerte, ucelený výcvik mám v psychosociální rehabilitaci (což ovšem není "plnotučný" terapeutický výcvik) a k tomu spoustu kurzů a seminářů (například z oblasti satiterapie).
[15] (vera - Mail ) Vloženo 18.11.2009, 19:15:52 x
[16] (Kojot - WWW) Vloženo 18.11.2009, 19:33:43 x
A abys mohla mít vědecké poznání, potřebuješ něco, čemu se říká opakovatelnost. Proto ti nebude stačit vlastní hlava. Také potřebuješ nalézt to, co mají lidé společné - zkoumáním "jedné hlavy" nejsi s to odlišit společné od individuálních odlišností. A tak dále...
Všechna pole jsou nepovinná.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
MÁTE DOMA MÍSTO PRO DALŠÍ DUŠI?
PODPOŘTE UŽITEČNÝ PROJEKT!

Amor Vacui by Jaroslav A. Polák is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial 3.0 Unported License.
AŽ DOSLOUŽÍM, CHCI DO SBĚRU!
*




