AMOR VACUI - zápisky z cesty

No, ono na to jsou dost seriozni vyzkumy, nejake tusim publikuje i Yalom ve skupinove terapii, myslim, ze to najdes i v Kratochvilovi v zakladech psychoteapie. Je to zjednodusene o tom, ze nefunguji intrepretace, ale jine veci, ktere jsou v podstate v ruzne mire u vsech terapii -treba rada, vyslechnuti, vztah s druhym clovekem atd.

Míšo, díky za komentář. To, co píšeš, by nasvědčovalo tomu, že skeptikové mají pravdu, ale přesto: Zkoušel někdo diferenciálně odlišit, zda se fakt interpretace na výsledku terapeutického procesu přeci jen nějak nepodílí? Protože podle jiných výzkumů takto působí terapeuticky náboženství (dodává smysl určitou interpretací života a světa, vnášením řádu do chaosu) a u těch psychoterapií by to mohlo být podobné. V obou případech by nezáleželo na tom, že ona interpretace je třeba zcela nepodložený mýtus...

Ach Kojote, tohle snad ani nemá smysl komentovat. Psychoterapie se od sedmdesátých let, kdy Kratochvíl uplichtil první vydání svých (teď už hodně mimózních) Základů, stabilizovala jako docela konzistentní obor. Pro spoustu lidí je to ale stále zjevená psychoterapeutická pravda a Standa je její prorok. Terapie má své principy, které se objevují napříč teoriemi a jsou dobře definované. Stačilo by si o tom přečíst. Ale ty si chceš zřejmě vše znovu odvodit sám. Nejspíš taky jednou objevíš Ameriku...

Ale no tak, Gerte, já se zaměřuji na jednu konkrétní oblast a jedním zcela konkrétním způsobem pohledu. Myslím, že jsem téma článku vymezil dostatečně úzce na to, abych nepůsobil dojmem, že si chci hrát na experta na psychoterapii. Tož co sa čertíš?

Ale dobře, když už se čertíš: Jak tedy vysvětlíš, že obdobné výsledky vykazují školy, jejichž interpretační systémy jsou v mnoha oblastech kontradiktorické?

kojote, já to teda zkusím, ale nesázím moc na to, že bych tě přesvědčil, bo jak si něco vemeš do hlavy...
Začnu definicí. Co je psychoterapie? Ve Vymětalově Úvodu do psychoterapie se to formuluje na 6 stranách, já bych si dovolil citovat z Holmese & Kindleyho: "Psychoterapie je systematické využívání vztahu mezi klientem a terapeutem k vyvolání změn v myšlení, cítění a chování". Systematické je to v tom, že terapeut se opírá o nějakou teorii (psychoanalytickou, objektně-vztahovou, behaviorální,teorii pole, teorii učení, teorii rodinných konstelací atd.). Pozorování klienta terapeut srovnává s teoretickým modelem, což mu umožňuje nějak se v tom orientovat a předvídat vývoj.
Systematické využití znamená, že k teorii se váže jakási metoda, ve které je terapeut zručný a která by měla vést k rozšíření zážitku, např. k uvědomění. Ha, jsme u toho! jednou z cest k uvědomění je interpretace - u psychoanalýzy je to interpretace volných asociací a přenosu (propracování nechám nyní stranou), u KBT je interpretací analýza kognitivních a behaviorálních schémat (jinými slovy totéž). Rogersovská terapie směřuje k zážitku (a uvědomění)inkongruencí, logoterapie k uvědomění smyslu, transpersonálná terapie k uvědomění si přesahu do transcendentna, katatymně imaginativní terapie k uvědomění archetypů a nevědomých obsahů, gestalt k uvědomění kontaktu a jeho narušení a tak do zblbnutí. jenom hypnóza se tomu trochu vymyká.
A to všechno se děje na podkladě terapeutického vztahu. vytvořit vztah s klientem tak, aby byl terapeuticky přínosný není až taková sranda a bez něho se proces klenta sledovat nedá. I s nejlepší znalostí teorie a metodologie to bez schopnosti vztahu je o ničem.
Proč tolik různých metod? jen náznakem: tatíček Freud postuloval strukturální model mysli a vysvětlil neurózy tak, že jde o konflikt mezi instancemi (ego, id a superego). Energie konfliktu by mohla ego zahltit, proto se používají obranné mechanismy, které ho chrání, i když v případě neuróz neefektivním až patologickým způsobem. Na tyhle konflikty mu vystačila metoda interpretace volných asociací a přenosu a následné propracování (neméně důležitá, byť méně vzpomínaná fáze terapie). Ovšem na větší patologie to nestačí. Například když je samo ego splittované a konflikt je přímo v jedné instanci. Tu je potřeba nejprve integrovat fragmenty ega, dokončit vývoj. Přímá interpretace tady nefunguje, výhodnější jsou neinterpretativní zážitkové procesy, respektující vývojové potřeby a intenzivnější vztah terapeuta - třeba dialogický.
Tím vším chci říci, že nejde ani tak o interpretace, jako o zážitek a uvědomění. dokážu si představit spoustu otázek, které by k tomu mohly být, ale zkus třeba místo šťourání pochopit, co mají vlastně terapeutické postupy společné...

Ale jo, já přeci neříkám, že psychoterapie nefunguje nebo že ty teoretické modely jsou k ničemu, kristovanoho. Říkám jen, že nesplňují kritéria empirické vědecké hypotézy (i když se tak tyto modely občas tváří) a uvažuji o tom, co je to, co zde vlastně působí, tedy co způsobuje ono "uvědomění". Já přece proti ničemu nebojuji.

Kojot: jsem už říkala v jedné z dřívějších debat: není problém zjistit, jak funguje kortizol v lidském těle, kde sídlí v mozku emoce a jaké chovaní bude vykazovat člověk, který má poškozenou amygdalu. Problémem je, co je to vědomí, jak to, že to celé dohromady funguje a funguje to tak + - dobře, že se vůbec na něčem shodneme atd. Jak jsem psala, říká se tomu v odborné literatuře lehký a těžký problém vědomí, na ty lehké problémy bude stačit např. potrápit pár zvířátek a budou padat výsledky, ale ty těžké, které nás skutečně odlišují od strojů (příp. zvířat), ty jsou méně podložené, méně zdokumentovatelné a více nejasné. Proto jsou tyto problémy taky nazývány těžké, to dá rozum...

Catalessi, díky za příspěvek. Máš pochopitelně naprostou pravdu. Což nic nemění na tom, že stojí za to se i tím těžkým problémem vědomí zabývat.

Nebo taky právě proto, ne? :-) Je to frajeřina, fušovat právě do těch těěěěžkýýýých.
Jeden pan prof. psychiatrie zakončil svou přednášku slovy, že pokud se ocitáme takto v koncích, pak možná posun v poznání těžkých problémů způsobí někdo mimo obor psychiatrie a psychologie, například z oblasti AI...

..zkoušíš nemožné. Kojot má prostě svůj názor i na věci kterým nerozumí. Ale to má většina lidí. On prostě navíc rád ryje, provokuje, hádá se...prostě Kojot. Tak mu to nech. Nezkoušej učit tuleně aportovat, tuleň trpí a ty také. Jinak budu ti moc povděčen pokud mi podobné materiály jako ses tu rozepsal nějaké pošleš na mail, to mne skutečně zajímá více než bláboly laiků o ničem...

Vewi, s tím despektem běž do háje. Já jsem problém vymezil zcela korektně a tudíž nejsem ten, kdo by blábolil o něčem, čemu nerozumí. Nehledě na to, že mám psychologické literatury nečteno výrazně více, než vzorek běžné populace, a navíc mám praxi jako terapeut. Můžeš o sobě říci totéž? Pakliže nikoli, tak stáhni huňatý ocásek mezi hubené nožičky a zalez zpět do nory.

Tak já si tady zase plácnu něco za laiky:-)Možná že k problematickému místu v lidské psychice vede několik přístupových kanálů,což by znamenalo, že ať použiju kterýkoliv, postižené místo zareaguje..? Ale chtěla bych říct ještě něco: jednou jsem četla,že existenci Boha nelze zkoumat metodikou přírodních věd..nejde tady o něco podobného? Nechci bránit vědě,jen se trošku bojím výzkumů pro výzkum,pak to jede jako když si postavením zrcadel proti sobě vytvořím nekonečno..a mnoho teorií je zajícova smrt..Radost z přemýšlení je hezká věc,ale někdy mi připadá,že se tady někomu zakusuje sama do sebe.Je to ještě kráčení?

vewe-> kojot se svou nadhozenou otázkou snaží něco sdělit. Nad článkem mi sice nejdříve klesla brada, ale na druhou stranu, je o čem přemýšlet.
kojote-> máš nejaký terapeutický výcvik?

Vero, snažit se porozumět tomu, jak funguje lidská mysl, není samoúčelné. Je to hledání toho, co činí člověka člověkem.

Gerte, ucelený výcvik mám v psychosociální rehabilitaci (což ovšem není "plnotučný" terapeutický výcvik) a k tomu spoustu kurzů a seminářů (například z oblasti satiterapie).

Touhám rozumím, jen někdy se rouhám.Otázky si někdy kladu, třeba tuhle..abych poznala jak funguje lidská mysl, musím chodit tak daleko, zkoumat ji na jiných? ta moje je přece úplně stejná..nebo jiná? přijde mi zvláštní,že se při výzkumu lidské mysli vždycky předpokládá, že zkoumáni budou jiní, jakýsi bezejmenný dav nějakých hlav..ale šlo mi o to, zda je možné používat přírodovědnou technologii na oblast vědomí..něčeho rovnocenného Bohu, téměř:-), protože jako laik vidím, že je možné pitvat nějaký problém donekonečna, ale celek tím nevystihnu..

Vero, ve vědě se přeci NIKDY nedobereš jakéhokoli definitivního, jednou pro vždy platného, poznání. Jenže se ukazuje, že tento "nedostatek" je tou největší předností vědeckého zkoumání, protože přinesl výsledky, o nichž se celým generacím mystiků ani nesnilo...
A abys mohla mít vědecké poznání, potřebuješ něco, čemu se říká opakovatelnost. Proto ti nebude stačit vlastní hlava. Také potřebuješ nalézt to, co mají lidé společné - zkoumáním "jedné hlavy" nejsi s to odlišit společné od individuálních odlišností. A tak dále...