AMOR VACUI - zápisky z cesty
Jaroslav A. Polák - Kojot hrající si na filosofa
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
Otestoval jsem se:
Další zajímavé testy:
Osobnostní typ ve vztazích, orientační IQ test (ale mám dlouhé vedení!), politický kompas, horoskop
neděle, 18. října 2009
Naposledy mě záda opravdu echtovně bolela začátkem roku 2008. V prosinci roku 2007 jsem si našel brigádu – nakládání kamionů pro jednu velkou logistickou firmu – a makal jsem tam jako barevnej. Nebyla to špatná práce, alespoň co se peněz týče, ale odehrávala se v permanentní zimě a průvanu a spočívala ve zvedání těžkých břemen. Abyste si udělali představu: Stáli jsme na takové rampě podélně rozdělené pásovým dopravníkem, po němž jezdily balíky, a ty jsme třídili a umisťovali do šesti různých kamionů, jež pak vyrazily do šesti různých směrů do celé republiky. Bylo před Vánoci a balíků bylo hodně (ne, neptejte se, jak se s nimi zacházelo...). Nejhorší však byla úplně poslední směna těsně před svátky. Několik hodin prakticky nebylo co dělat a tak jsme tam pokuřovali, tuhli chladem a klepali kosu. A pak to přišlo. Hop šup! Spousta těžkého zboží k naložení!
Když jsem se druhého dne probudil, zjistil jsem, že nemůžu vstát z postele. Záda ukrutně bolela a – a to především – bolest vystřelovala do pravé nohy...
Ne, nebylo to poprvé, co mě chytly záda, poprvé to bylo, když mi bylo při rytí zahrady v době, kdy mi mohlo být tak dvacet. Máme tyhle trable v rodině, moje máma byla se zády dlouho v nemocnici.
Ale dosti odboček a zpět k prosinci 2007. Šel jsem tehdy na pohotovost, žral patáky a skučel bolestí. V lednu jsem navštívil neurologa, absolvoval různá vyšetření a bylo zjištěno, že mám silnou artrózu jednoho z bederních obratlů. Pak jsem chodil na injekce, jedl patáky a začal chodit na elektroléčbu a rehabilitaci. Trochu se to zlepšilo, ale stále docházelo k trapným situacím, kdy jsme šli s Lucienne z nákupu a sousedka užasle hleděla, jak nesu malý batůžek zatímco moje žena vláčí batoh a dvě tašky... Když jsem měl nastoupit do nové práce v pojišťovně, opět se to zhoršilo, viděl jsem v tom psychosomatické vyjádření obav z neznámého a překonal jsem to. Někdy koncem března 2008 se záda konečně umoudřila.
Od té doby se bolesti tu a tam objevily, ale nikdy s razancí, jež by mi zabránila ve víceméně normálním fungování. Až včera...
Ráno mě záda pobolívala, nepřikládal jsem tomu ale váhu, to se občas stává. Umyl jsem nádobí, to už byla bolest horší, pak jsem se pustil do ladění povídky a když jsem s tím skončil, zjistil jsem, že se mi obtížně vstává z křesla. Pak už to šlo hodně rychle a záhy bolest přetrvávala i v klidové poloze. Vyštrachal jsem nějaké Veraly a doufal, že pomohou. Nepomohly. Noc byla strašná, budil jsem se bolestí. Ráno jsem snědl jeden docela silný opioid (DHC 120) a další Veral, účinek ovšem nic moc. Bolí to když ležím, chodím, stojím, sedím... (Felix Holzmann by se patrně zeptal, zda jsem se zkoušel věšet. ;)
Přemýšlím, jak jsem si to uhnal. Roli asi hraje prudké ochlazení, možná se nasčítaly všechny ty nákupy, svou roli jistě hraje i psychosomatika...
Jak dlouho to bude trvat. Pár dní? Pár týdnů? Pár měsíců?
Je to zvláštní pocit, jak určité pocity rezonují s pamětí. Jako byste se skrze pocit napojovali na minulé události s tímto pocitem spojené. Teď jsem napojený na události spojené s bolestmi zad a až nepříjemně dobře se mi vybavují...
Když jsem se druhého dne probudil, zjistil jsem, že nemůžu vstát z postele. Záda ukrutně bolela a – a to především – bolest vystřelovala do pravé nohy...
Ne, nebylo to poprvé, co mě chytly záda, poprvé to bylo, když mi bylo při rytí zahrady v době, kdy mi mohlo být tak dvacet. Máme tyhle trable v rodině, moje máma byla se zády dlouho v nemocnici.
Ale dosti odboček a zpět k prosinci 2007. Šel jsem tehdy na pohotovost, žral patáky a skučel bolestí. V lednu jsem navštívil neurologa, absolvoval různá vyšetření a bylo zjištěno, že mám silnou artrózu jednoho z bederních obratlů. Pak jsem chodil na injekce, jedl patáky a začal chodit na elektroléčbu a rehabilitaci. Trochu se to zlepšilo, ale stále docházelo k trapným situacím, kdy jsme šli s Lucienne z nákupu a sousedka užasle hleděla, jak nesu malý batůžek zatímco moje žena vláčí batoh a dvě tašky... Když jsem měl nastoupit do nové práce v pojišťovně, opět se to zhoršilo, viděl jsem v tom psychosomatické vyjádření obav z neznámého a překonal jsem to. Někdy koncem března 2008 se záda konečně umoudřila.
Od té doby se bolesti tu a tam objevily, ale nikdy s razancí, jež by mi zabránila ve víceméně normálním fungování. Až včera...
Ráno mě záda pobolívala, nepřikládal jsem tomu ale váhu, to se občas stává. Umyl jsem nádobí, to už byla bolest horší, pak jsem se pustil do ladění povídky a když jsem s tím skončil, zjistil jsem, že se mi obtížně vstává z křesla. Pak už to šlo hodně rychle a záhy bolest přetrvávala i v klidové poloze. Vyštrachal jsem nějaké Veraly a doufal, že pomohou. Nepomohly. Noc byla strašná, budil jsem se bolestí. Ráno jsem snědl jeden docela silný opioid (DHC 120) a další Veral, účinek ovšem nic moc. Bolí to když ležím, chodím, stojím, sedím... (Felix Holzmann by se patrně zeptal, zda jsem se zkoušel věšet. ;)
Přemýšlím, jak jsem si to uhnal. Roli asi hraje prudké ochlazení, možná se nasčítaly všechny ty nákupy, svou roli jistě hraje i psychosomatika...
Jak dlouho to bude trvat. Pár dní? Pár týdnů? Pár měsíců?
Je to zvláštní pocit, jak určité pocity rezonují s pamětí. Jako byste se skrze pocit napojovali na minulé události s tímto pocitem spojené. Teď jsem napojený na události spojené s bolestmi zad a až nepříjemně dobře se mi vybavují...
neděle, 18. října 2009 | rubrika: Co život dal a vzal |
Tvorba tohoto blogu vyžaduje čas, práci a něco peněz, ale dělám to rád a s chutí. Nicméně pokud jste tu rádi, oceňte moji práci čas od času tím, že podpoříte libovolnou částkou projekt Praga-Haiti nebo sluneční školu Surya. Děkuji.
Co četli ostatní?
Komentáře
DISKUSE MŮŽE BÝT MODEROVANÁ
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
[1] (dewberry ) Vloženo 18.10.2009, 12:32:42 x
jo, pocity s pamětí rezonují hodně, taky tím někdy docela trpívám.
a s těmi zády to musí být hodně nemilé, držím palce, ať to co nejdříve samo odezní a nemusíš zase lítat po doktorech.
[2] (Kojot - WWW) Vloženo 18.10.2009, 12:36:44 x
Díky. Uvidíme, jak to dopadne. Zatím to nevypadá moc dobře...[3]Upřímnou soustrast (černá vewiurrka - Mail ) Vloženo 20.10.2009, 16:45:35 x
Mne zase trápí s příchodem zimmy pravidelné záněty zubů, bohužel se k tě ložiskům nedá dostat (neprořezané dolí osmičky). Tím pádem wefka nemůže hlodat a kolikrát se ani napít, řeší to valetol ale jen přchodně. Minulou zimu sem si udělala zásah sama, před zrcadlem s čelovkou, skalpelem a preparačními jehlami, 15 min prořezání, vyčištění hnisavého váčku, desinfekce a zavedení drenu...krví a hnisem bylo postříkané půl zrcadla tak sem letos změnila zubaře a zatím to vypadá dobře...wef! To víte zdravé hlodáčky sou pro wefki důležité!
Všechna pole jsou nepovinná.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
MÁTE DOMA MÍSTO PRO DALŠÍ DUŠI?
PODPOŘTE UŽITEČNÝ PROJEKT!
Amor Vacui by Jaroslav A. Polák is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial 3.0 Unported License.
AŽ DOSLOUŽÍM, CHCI DO SBĚRU!
*