AMOR VACUI - zápisky z cesty

Trochu taky znám různý depresivní stavy, drž se.

Jo, ten pocit zbytečnosti všeho znám...nedávno mi díky jedné knize o systému vzdělávání ve škole došlo, že pro mě platí "kde chybí smysl, není vnitřní motivace".

Jinak ten mozkomor ještě není tak strašný, pořád proti němu existuje obrana. Možná ta vize skrytě napovídala i to.
Říkám si, že dokud si dovedu představit, že za tím černým mrakem svítí slunce, tak to jde... Jinak mě nad vodou drží ty malé světlé věci v životě, kvůli kterým to člověk nechce vzdát. Říká se, že na co se soustředíme, to se rozrůstá...tak snad to funguje na to dobré :-)

http://sendesatsedmicka.bloguje.cz...

[3] Souhlasím až na pár výhrad...pokud si myslíš, že život je boj, pak jím bude :-)

...kromě toho, ne vždy je boj ideální řešení - zvláště pokud by měl být vedený se sebou samým. Tam je mnohem výhodnější usmíření, dosažení míru.

LZ - přesně..proti některým věcem nemá smysl bojovat, nelze bojovat např. se svým odrazem v zrcadle, na druhou stranu je to legrační pohled a humor skýtá velké možnosti jak přežít :)
Kojote, když jsem se svého dědy ptávala, jestli někdy zvažoval možnost dobrovolného odchodu, říkal vždy, že toto řešení považuje za neslušné..ale že v lágru to snad nebylo tak úmorné, jako pak ten všední život..takže párkrát o tom uvažoval, paradoxně v době, kdy už měl "klid", ačkoli byl plný nápadů, pořád něco podnikal..
úmorné je mnohdy horší než úmrtí...může to člověka podrtit, hra mu pak opravdu už nepřipadá jako proces s povzbudivým horizontem někde vzadu..
jediné co pomůže je kreativita, špetka ironie a láska - tož držím palce

Už jednou jsem to psal a myslel jsem to vážně, skutečně potřebuješ práci :). Lopatu a krompáč; nabídni se někomu jako přidavač na stavbě. Nebo aspoň vezmi na záda batoh s vodou, jídlem o oblečením (nic dalšího, žádonu mapu!) a jdi se podívat, co je za dalším kopcem. A pusť z hlavy všechny tyhle kokotiny. Nic z toho neexistuje. Znalosti a schopnosti totiž mají smysl pouze tehdy, když je využiješ. Jinak je to jen zbytečná váha, kterou s sebou vláčíš. Tobě už pod ní poklesávají kolena -- topíš se ve všech těch sračkách, které sis naskládal do hlavy.

Ahoj Kojote. Máš pravdu, život je šachová partie a na konci nás čeká prohra ,anebo je to výhra? Kdo,ví? Záleží na úhlu pohledu. Dnes a denně se sekávám se stářím (pracuji v domově seniorů) a při pohledu na něj si říkám :“Má cenu žít, má cenu milovat a má cenu se radovat z toho co nám dává zem.“ S lidmi už je to těžší. Jsou příčinou mých depresí. Lidské sobectví, pýcha, netolerance, atd.Jak těžko se tímto bojuje. Ale proč jsem se zmiňovala o stáří. Když člověk zestárne, je jako kronika ve které můžeš číst. V očích, v úsměvu, ve výrazu tváře, v tom když Ti podá starý člověk ruku, poznáš jaký byl. Většina z nich, dokázala dát svojí lásku jen těm nejbližším a podat ruku těm kdo potřeboval, snažila se žít dobře a vážit si toho mála co má. Každý z nich udělal jistě v životě nějakou chybu. Ale kdo z nás je neomylný? Nebudu se zmiňovat o tvářích těch, co byli v životě pyšní, sobečtí a netolerantní.... Píšu to protože vím, že když se člověk snaží žít dobrým životem, tak stojí za to žít. K životu nejsou třeba žádné velké skutky. Stačí prostě žít. A na konci toho všeho přichází konec hry, konec šachové partie. Zažila jsem už několikrát odchod dobrého člověka. A vím, že z tohoto světa odchází vyrovnaný a klidný. Jako by neprohrál, ale dokončil své dílo. Nějak jsem se do toho zamotala, nejsem žádný filozof, jen obyčejný neviditelný člověk, který chce tu svou šachovou partii dohrát až do konce. Chtěla bych se ve stáří vrátit ve vzpomínkách zpět a říct si :“Stálo to za to, už chci jít.“ Dnes je můj dobrý den, někdy třeba napíši jak to vidím, když podlehnu depresím.Život má dvě strany mince…Ale stejně chci být usměvavou starou stařenkou. A jestli se toho dožijeme, napíšu Ti jaká je ze mne bába.
(S odkazem na Tvé pravidlo č.2 : Mikyho žena.)

Kdo nezažil depresi, neví o čem mluví.

Omlouvám se,ale nedá mi to: Ty se Kojote prostě jen bojíš že zhloupneš, když se odmlčíš..:-) Ty se strašně bráníš udělat ten krok, který sám v sobě pociťuješ jako žádoucí. Možná to nejsou Věci které tě táhnou dolů..možná Ti Veles říká,tohle ze sebe vyrvi..Na chvíli se vzdát činnosti neznamená přijít o ni úplně, proč si to myslíš? Divoká řeka je kalná, ničivá síla..ale když se uklidní, nikoliv zastaví!..je průzračná :-)

Díky za komentáře. Co se rad týče - tak kupříkladu můj psychoterapeut mě zná VELMI DOBŘE, aby ne za ty roky, a radí jen minimálně. Je jasné, co tím chci říci? Prostě na základě několika článků bych se neodvážil někomu říci, ať udělá to či ono, ba dokonce, že to udělat musí. Pokora člověka, která zná terapii z obou stran?

Ano, je možné opustit boj, vím to, vím, že je to cesta k vyrovnanosti a klidu, je to varianta, o níž v článku píšu jako o "patu". Dokonce vím, že bych dokázal učinit takový krok. Svobodně jsem se rozhodl, že jej, alespoň v této chvíli, neučiním. Je to moje volba a ponesu za ni odpovědnost.
Obávám se, že učinit tak na nějaký čas by mělo právě ten efekt na nějaký čas. Vlastně jsem to už také zkusil - když se člověk vrátí do života-boje-tvorby, vrátí se i všechno ostatní. V současné době si to tu a tam dopřávám třeba na den nebo pár hodin...

PS: K té fyzické práci - to už jsem taky zkoušel. Moc to nezabíralo. Ano, člověk je tak fyzicky unavený, že v době, kdy se to děje a v době odpočinku po práci nemá deprese moc šanci. Ale když si tělo zvykne a člověk už není tak vydřený, začnou se ty stavy, jsou-li právě na pořadu dne, vracet. V zásadě jde opět o zmíněnou "patovou variantu" s tím rozdílem, že se u ní nemedituje, ale fyzicky maká. No, a navís se svou artrózou bederního obratle bych, zvoliv tuto variantu, mohla také skončit na vozíku...

Marie, ja? O mne se nebavime. A navic,musim nejdriv nechat sezrat lvem, abych si mohl dovolit rict, ze lev te sezere kdyz k nemu prijdes? To snad nemyslis vazne.

Tohle je jak bazina, cim vic se v tom clovek hrabe, tim hloubeji do toho zapadne. Kojotova mysl navic diky svemu vzdelani dokaze delat klicky takoveho charakteru, ze je jen malokdo rozplete. Nicmene, tim jak ho chlacholis a utesujes jenom jeho utrpeni pridavas a posilujes jeho viru, ze ty deprese nezvladne a ?? co vlastne? Co kdyz ty deprese nezvladne?

Kojote, cvicis magicka cviceni kdovijak dlouho; co takhle ji aspon jednou skutecne pouzit? Negativni stav, pamatujes? Nedovol ani jedine myslence vystoupit z nicoty. Vnimej co je kolem tebe a nech to sebe pusobit, bez jedine myslenky. Ty zijes pro svoje deprese, mas jich plnou mysl, a nehodlas se jich vzdat - a to je tvuj problem. Ackoli se mi to bezne nestava, presne tuhle argumentaci jsem od tebe ocekaval - "ve skutecnosti mne neznas, jak muzes soudit na zaklade nekolika clanku, jsem fyzicky nemocny a mohlo by to pro mne znamenat smrt, bla bla bla." Tohle schema je tak pruhledne, az je trapne.

Btw, zkusil jsi aspon jednou toho mozkomora zazehnat treba pentagramovym ritulanem? Udelal jsi vubec neco, nebo se jenom litujes?

Tvuj terapeut te zna velmi dobre. Takze si te poslechne, odkyve ti, co chces slyset, protoze vi svoje. A co ty, vis co si skutecne ten chlapek mysli? Neco ses jenom spokojeny, ze ti dal za pravdu a ze te pochopil? A ses si skutecne jisty, ze te chape, nebo se tak jenom tvari a ty to nejsi schopny poznat? Protoze, co kdybys jednou zjistil, ze ve skutecnosti nema ani paru, o co jde? Slova, kecy, jenom kupa sracek.

A doprcic, nerozhoduj se, ale konej. Za muze mluvi ciny. Beres sve rozhodnuti jako neco posvatneho, ale pritom to vubec nic neznamena dokud ho nezacnes naplnovat. NAPLNOVAT. Jsi prazdny, proto máš deprese, proto máš potřebu zhroutit se sám do sebe. Zoufale se potrebujes naplnit.

Artrozu... kurna, tak ses magik, tak nastuduj veci, ktere se toho tykaji a zacni je resit. Ne "rozhodni se je resit" ale skutecne zacni delat kroky k tomu, abys je vyresil a napravil. Do to doby, nez udelas jediny krok, nedelas vubec nic.

Jo, a posledni vec: NESOUDIM a NERADIM. TVUJ ZIVOT JE TVUJ a muj zase muj. Mam sve starosti, problemy i radosti. Pokud cokoli z toho, co jsem ti rekl udelas, delas to POUZE NA VLASTNI ZODPOVEDNOST a mne se to nijak nedotkne. Mohu ti jen poskytnout jiny uhel pohledu pro to, abych te inspiroval. Nic vic. Nic min.

(Tem co nechapou, sorry trochu ostrejsi vyrazivo ;).)

..většinou do kojota reju a sekýruji, ale nyní se ho fakt musím zastat to cos tu vyplodil - to jsou setsakramentsky největší pitomosti co jsem tu čet: "Jsi prazdny, proto máš deprese, proto máš potřebu zhroutit se sám do sebe. Zoufale se potrebujes naplnit. ...
Artrozu... kurna, tak ses magik" Nastuduj si něco o mechanismu vzniku artrozy a deprese, mezuláne a pak o ní kaž tomu kdo se stím roky potýká! Být kojotem dám si s tebou rande a tam ti dám expres i doporučeně po tvé intoušké hu... Fakt si myslíš že když někdo němá nohu je třeba mu porád opakovat :"no tak vstaň a choď?" Co jsi to za megalomanského, nafoukaného, neuvěřitelně arogantního smrada?

černá vewiurrko, pokud ti to pomuze, tak si klidne mysli, ze jsem skutecne megalomansky, nafoukany a neuveritelne arogantni smrad. Ale hlavne, ja to nepsal Tobe, ale Kojotovi, tak radeji sklapni ;).

Zábavné, Nemo tu řekne co si myslí a hned je megalomanský, nafoukaný, neuvěřitelně arogantní smrad. No já to vidím tak že jen hlupák používá agresi, když mu dojdou argumenty, urážet a vulgárně někoho v komentářích jen základě toho, že s ním nesouhlasím může udělat opravdu jen omezený blb.

Takže abych se snížil na tvoji úroveň komunikace - běž si ho vyhonit na krucifix a neventiluj si zde svoje problémy ano?

Osobně s Nemem v mnohém souhlasím. A sám vím, že Kojot některé metody řešení jeho situace odmítá. Takže asi na tom ještě není tak zle.
Jsem toho názoru, že pokud je člověku fakt zle tak využije každou možnost řešení jeho problémů. Osobně myslím, že problém vězí někde jinde.

..píšeš li tento článek po našem posledním setkání fakt mne mrazí, a přiznám se že mám poprvý v životě fakt velikou chuť vyvěsit bílý prapor, ale ...tím bychom přeci jen potěšili různá zjevení ze špinavých koutů dávno zapomenutých sklepů a všelijaké jim podobné křívé ježibaby, lidské krysy a slizké pijavice, ne? Ale je rozdíl mezi námi lidmi a tvory jež se v špíně zrodili, v špíně žijí a v špíně a plni špíni také jendou zákonitě pojdou. Tož pro ten rozdíl srazit řady, překročit mrtvoly, zvednout štíty, kopí vpřed! Když bozi lidstvo stvořili smrt mu za úděl dali. Ale jen my - ne bozi -rozhodneme jaké bude před tím než spadne opona naše představení. A máme li jen jednu premiéru jenž je zároveň i derniérou tak ji aspoň zahrajme tak aby závěrečný potlesk zboural celé toto podělané divadlo. Máme li tedy zdánlivou volbu - ústup, kapitulace nebo smrt - je to nulová volba. Protože my na rozdíl od zjevení a krys neustupujeme a nevzdáváme se. Takže naše budoucnost je kříšťálově jasná a čistá - a aspoň se tady že to tak povím nebudeme musit otravovat donekonečna, což by myslím bylo mnohem, mnohem horší. Dost bych se nasmál, kdybychom nakonec zjistili, že právě ty zbabělé, křivé a slaboššké krysy čeká prostě další repete - opakování této šedi tak dlouho - dokud se aspoň jednou ve svých zbytečných životech nepokusí narovnat svou od přírody křivou páteř. Ale to nás zajímat nemusí. Je to jejich a jen jen jejich malý a špinavý boj. Jen málo lidí si myslí že zdejší divadlo je celým vesmírem, ale i kdyby bylo co nám na tom vlastně záleží? A že smrt vládne nad námi? A co má být - nad našimi činy již nemá moc žádnou. A záleží jak moc jsou viditelné? Domívám se že nikoliv. Třebas je nesmrtelnost právě zde? 3:o)))

Vidím, že hustota projekcí na komentář krychlový roste nebývalou měrou. Nemám chuť se k tomu vyjadřovat, protože nemám chuť se jakkoli obhajovat. Jsem který jsem, tohle je můj blog a já sem občas píšu o tom, jak se cítím. Až budu chtít rady, tak si o ně řeknu. Tímto tuto diskusi uzavírám.