AMOR VACUI - zápisky z cesty
Jaroslav A. Polák - Kojot hrající si na filosofa
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
neděle, 4. října 2009
Již delší dobu uvažuji o evropské okultní scéně v intencích her na hrdiny, neboť zde shledávám četné paralely. K alespoň předběžnému shrnutí mých dosavadních úvah mne přiměl Jozef Karika svou důkladnou recenzí druhého vydání Nakonečného knihy Novodobý český hermetismus, v níž výše zmíněnou paralelu zmínil.
Podívejme se nyní na jev, s nímž budeme situaci na okultní či magické scéně srovnávat, tedy fenomén hry na hrdiny zvláště v jeho variantě známé jako LARP (Live Action Role-Playing game).
Hráči her na hrdiny (Role Playing Games, RPG) hrají role, stávají se "někým jiným" (mafiánem, upírem, čarodějem, bojovníkem...), řídí se všeobecně akceptovaným systémem pravidel a v pozadí hry je obvykle nějaký příběh, který je dále rozvíjen – můžeme jej označit za svého druhu "mýtus počátků". V případě klasické hry na hrdiny, jakou je u nás třeba Dračí doupě, je prostorem hry sdílený imaginární svět hráčů. Fyzicky tedy sedí v jednom pokoji, ale jejich "postavy" třeba právě pronikají do tvrze záludného černokněžníka. V případě LARPu se hra odehrává na pomezí běžné reality a imaginace – hráči se pohybují ve skutečném fyzickém prostoru, ale interakce mezi účastníky hry má jinou kvalitu než interakce hráče a běžného, "nezasvěceného", člověka. Pro "nezasvěceného" člověka může být chování hráčů nepochopitelné a matoucí, zvláště pokud se jedná kupříkladu o policistu, který je svědkem konfliktu dvou "mafiánů", kteří se do svých rolí vžili natolik, že jim unikl kontext běžné reality...
Mám-li to shrnout, pak zde máme hru, její pravidla, její příběh a hráče, kteří jsou schopni a ochotni vstoupit do své role a jednat v módu "jakoby". To je velmi důležité – hráč RPG se může se svou "postavou" identifikovat, často hru velmi intenzivně prožívá, ale obvykle je schopen rozlišit prostoročas hry od prostoročasu běžné reality. Hra je mu zábavou či případně psychodramatem, může významně ovlivnit některé aspekty jeho života, ale v zásadě lze říci, že hráč ví, že je mafiánem, upírem či čarodějem pouze v interakci s ostatními hráči a v čase a prostoru hry; v interakci s "nezasvěcenými" je schopen normálního chování. Existují pro něj tedy dvoje různá pravidla – dobrovolně přijatá pravidla hry a více či méně společností vnucená pravidla běžné reality (jež se dále štěpí na pravidla různých sociálních rolí atd.). Lze říci, že funkcí RPG je mimo jiné záměrné osvobození se od běžně zastávaných sociálních rolí, možnost svobodně a většinou bez následků být na chvíli "někým jiným".
Podívejme se nyní na jev, který se vyznačuje mnoha podobnostmi, ale jenž se také od RPG výrazně liší. Tímto jevem je náboženství. I zde máme komunitu lidí, kteří se vyznačují určitými pravidly vzájemné komunikace, ustavujícím mýtem a příběhy plnými bohaté imaginace. Kupříkladu některé jurodivé evangelikální skupinky bezvýhradně věří i ve velmi nepravděpodobné zázraky, vytvářejí sdílenou fantaskní realitu plnou zlovolných démonů, dábelských nástrah atd. Jaké jsou odlišnosti? Zásadním rozdílem je skutečnost, že věřící je ve své roli pořád, je s ní pevně identifikován. To ovlivňuje jeho komunikaci s "nezasvěcenými" – zatímco hráč RPG je schopen opustit svou herní identitu a chovat se normálně, věřící člověk v takové situaci ve skutečnosti začíná "hrát". Pokud vůbec. Existují blouznivci, kteří doslova cpou svou víru do veškeré komunikace, čímž obvykle dosáhnou toho, že nakonec komunikují pouze se svými souvěrci. Ale mnoho věřících je schopno svou víru v rámci běžné komunikace, například na pracovišti, v rámci udržení fungující skupiny, zčásti "uzávorkovat" a volit neutrální témata. V zásadě však není problém takového člověka vhodně zvolenou poznámkou vrátit do jeho role věřícího (například o sobě prohlásíte, že jste satanista...
Dále se komunita hráčů RPG a komunita věřících liší v pojetí nepřítele. V rámci hry na hrdiny jsou nepřátelé toho kterého hráče součástí komunity hráčů, je to součástí dohody. Nepřítel věřícího je především vnější, tedy někdo nebo něco za hranicemi skupiny (samozřejmě i uvnitř náboženských komunit dochází ke konfliktům, aliancím atd., ale to nyní pomineme). Oponent či dokonce nepřítel, vůči němuž se věřící vymezuje (chce jej "obrátit", "spasit", "přesvědčit o své pravdě"...), je "nevěřící" – všimněme si, že pro hráče RPG je "nezasvěcený" prostě indiferentní. Není součástí hry. Věřící naproti tomu vtahuje do své hry celé univerzum. To, co bylo řečeno o náboženské víře, platí víceméně stejně i o silné víře v jakoukoli jinou ideologii. Rozdíl může někdy spočívat v užším vymezení nepřítele (kapitalisté, Židé, Romové, skinheadi, pankáči, ODS, ČSSD...). Poznamenávám, že takzvaní "rowdies", tedy "fotbaloví chuligáni", vykazují spíše znaky hráčů RPG (tvoří komunitu rozdělenou na nepřátelské klany, domlouvají předem vzájemné bitky), jen s tím rozdílem, že se obvykle nespokojí s pouhým symbolickým útokem na nepřítele a také je třeba poznamenat, že nemají zvlášť velký cit pro pravidla "nezasvěceného" okolí...
Ukázal jsem tedy podobnosti a rozdíly hry na hrdiny a náboženské víry, podívejme se nyní, kde se v této analogii nachází magická subkultura. Zdá se, že někde na půli cesty. Najdeme zde silně věřící hermetiky, pro jejichž život je jejich víra zcela určující, ale i "experimentální spisovatele", kteří na magii pohlížejí skepticky a s nadhledem. Podstatné je sdílení určitého společného paradigmatu mezi jinak velmi odlišnými skupinami. Tímto ústředním mýtem je tvrzení, že magie funguje. Jednotlivé "klany" se mohou vzájemně obviňovat z praktikování "černé magie" či třeba z magické neschopnosti, často si vjedou do vlasů, ale vypadá to, jako by se tak dělo spíše v rámci pravidel hry na hrdiny než v rámci výše zmíněného náboženského paradigmatu. Ten rozdíl spočívá v tom, že zde obvykle není podstatný konflikt s "nezasvěcenými" ("mág" se ovšem může vůči nim cítit jako nadřazený), ale v rámci magické subkultury. Dokonce i v případě, že mág sešle na někoho z "nezasvěcených" kletbu, je tato záležitost komunikována nikoli v celém spektru sociálních vztahů, ale především v rámci subkultury. Zdá se, že i mágové ze soupeřících názorových směrů si vzájemně pomáhají v budování vlastní identity a v rozvoji přijatých rolí – i v tom se jejich počínání podobá počínání hráčů RPG. Pomineme-li extrémní případy, které už mají blízko k náboženskému pojetí, jsou mágové vcelku schopni fungovat i v normálních módech existence, čímž myslím to, že obvykle nevnášejí své pojetí světa do běžných záležitostí tak intenzivně, jako náboženští fanatici. Rozdíl mezi "mágy" a "hráči" spočívá v tom, že "mágové" tu hru v historickém smyslu hrají tak dlouho, že povětšinou skutečně věří, že základní premisa o funkčnosti magie je pravdivá, a berou za své i další mýty, jako je existence démonů, bohů, andělů, astrálu, energií a spousty dalších atributů vlastních jejich konkrétnímu "klanu". V rámci svého paradigmatu jsou pak hrdinnými bojovníky světla, sofistikovanými kabalisty, tradicionálními hermetiky, neméně tradicionálními thelémity, revolučními postthelémity, stoupenci stezky levé ruky, sexuálními magiky, prométheovskými psychonauty, drsnými satanisty, andělskými esoteriky, mistry reiki, šamany či urban-šamany, novopohanskými čaroději, pragmatickými chaosmágy, experimentálními spisovateli a kdo ví čím ještě – bylo by rozhodně zajímavé vysledovat výběr "magických rolí" na základě psychologických profilů jednotlivých "mágů". Čtenář by mohl položit otázku: "A co samotářští magikové či mystikové, kteří s nikým nekomunikují?" Zde je třeba poukázat na to, jak často hrajeme RPG hry sami se sebou – říká se tomu denní snění...
Co říci závěrem?
Je magie v rámci euroamerické civilizace (řekněme tak od konce středověku dodnes) hrou na hrdiny?
Ovšem! A je dokonce inspirátorkou mnoha později vzniklých her, které jí nesahají ani po kotníky.
Hrozí, že – narozdíl od jiných her – jí hráči propadnou natolik, že ztratí smysl pro realitu?
Ano, to se opravdu stává.
A jak to vlastně doopravdy je s tou funkčností magie? Je to sdílená iluze, nebo je v tom "něco víc"?
Mlčím jako hrob...
Hráči her na hrdiny (Role Playing Games, RPG) hrají role, stávají se "někým jiným" (mafiánem, upírem, čarodějem, bojovníkem...), řídí se všeobecně akceptovaným systémem pravidel a v pozadí hry je obvykle nějaký příběh, který je dále rozvíjen – můžeme jej označit za svého druhu "mýtus počátků". V případě klasické hry na hrdiny, jakou je u nás třeba Dračí doupě, je prostorem hry sdílený imaginární svět hráčů. Fyzicky tedy sedí v jednom pokoji, ale jejich "postavy" třeba právě pronikají do tvrze záludného černokněžníka. V případě LARPu se hra odehrává na pomezí běžné reality a imaginace – hráči se pohybují ve skutečném fyzickém prostoru, ale interakce mezi účastníky hry má jinou kvalitu než interakce hráče a běžného, "nezasvěceného", člověka. Pro "nezasvěceného" člověka může být chování hráčů nepochopitelné a matoucí, zvláště pokud se jedná kupříkladu o policistu, který je svědkem konfliktu dvou "mafiánů", kteří se do svých rolí vžili natolik, že jim unikl kontext běžné reality...
Mám-li to shrnout, pak zde máme hru, její pravidla, její příběh a hráče, kteří jsou schopni a ochotni vstoupit do své role a jednat v módu "jakoby". To je velmi důležité – hráč RPG se může se svou "postavou" identifikovat, často hru velmi intenzivně prožívá, ale obvykle je schopen rozlišit prostoročas hry od prostoročasu běžné reality. Hra je mu zábavou či případně psychodramatem, může významně ovlivnit některé aspekty jeho života, ale v zásadě lze říci, že hráč ví, že je mafiánem, upírem či čarodějem pouze v interakci s ostatními hráči a v čase a prostoru hry; v interakci s "nezasvěcenými" je schopen normálního chování. Existují pro něj tedy dvoje různá pravidla – dobrovolně přijatá pravidla hry a více či méně společností vnucená pravidla běžné reality (jež se dále štěpí na pravidla různých sociálních rolí atd.). Lze říci, že funkcí RPG je mimo jiné záměrné osvobození se od běžně zastávaných sociálních rolí, možnost svobodně a většinou bez následků být na chvíli "někým jiným".
Podívejme se nyní na jev, který se vyznačuje mnoha podobnostmi, ale jenž se také od RPG výrazně liší. Tímto jevem je náboženství. I zde máme komunitu lidí, kteří se vyznačují určitými pravidly vzájemné komunikace, ustavujícím mýtem a příběhy plnými bohaté imaginace. Kupříkladu některé jurodivé evangelikální skupinky bezvýhradně věří i ve velmi nepravděpodobné zázraky, vytvářejí sdílenou fantaskní realitu plnou zlovolných démonů, dábelských nástrah atd. Jaké jsou odlišnosti? Zásadním rozdílem je skutečnost, že věřící je ve své roli pořád, je s ní pevně identifikován. To ovlivňuje jeho komunikaci s "nezasvěcenými" – zatímco hráč RPG je schopen opustit svou herní identitu a chovat se normálně, věřící člověk v takové situaci ve skutečnosti začíná "hrát". Pokud vůbec. Existují blouznivci, kteří doslova cpou svou víru do veškeré komunikace, čímž obvykle dosáhnou toho, že nakonec komunikují pouze se svými souvěrci. Ale mnoho věřících je schopno svou víru v rámci běžné komunikace, například na pracovišti, v rámci udržení fungující skupiny, zčásti "uzávorkovat" a volit neutrální témata. V zásadě však není problém takového člověka vhodně zvolenou poznámkou vrátit do jeho role věřícího (například o sobě prohlásíte, že jste satanista...
Dále se komunita hráčů RPG a komunita věřících liší v pojetí nepřítele. V rámci hry na hrdiny jsou nepřátelé toho kterého hráče součástí komunity hráčů, je to součástí dohody. Nepřítel věřícího je především vnější, tedy někdo nebo něco za hranicemi skupiny (samozřejmě i uvnitř náboženských komunit dochází ke konfliktům, aliancím atd., ale to nyní pomineme). Oponent či dokonce nepřítel, vůči němuž se věřící vymezuje (chce jej "obrátit", "spasit", "přesvědčit o své pravdě"...), je "nevěřící" – všimněme si, že pro hráče RPG je "nezasvěcený" prostě indiferentní. Není součástí hry. Věřící naproti tomu vtahuje do své hry celé univerzum. To, co bylo řečeno o náboženské víře, platí víceméně stejně i o silné víře v jakoukoli jinou ideologii. Rozdíl může někdy spočívat v užším vymezení nepřítele (kapitalisté, Židé, Romové, skinheadi, pankáči, ODS, ČSSD...). Poznamenávám, že takzvaní "rowdies", tedy "fotbaloví chuligáni", vykazují spíše znaky hráčů RPG (tvoří komunitu rozdělenou na nepřátelské klany, domlouvají předem vzájemné bitky), jen s tím rozdílem, že se obvykle nespokojí s pouhým symbolickým útokem na nepřítele a také je třeba poznamenat, že nemají zvlášť velký cit pro pravidla "nezasvěceného" okolí...
Ukázal jsem tedy podobnosti a rozdíly hry na hrdiny a náboženské víry, podívejme se nyní, kde se v této analogii nachází magická subkultura. Zdá se, že někde na půli cesty. Najdeme zde silně věřící hermetiky, pro jejichž život je jejich víra zcela určující, ale i "experimentální spisovatele", kteří na magii pohlížejí skepticky a s nadhledem. Podstatné je sdílení určitého společného paradigmatu mezi jinak velmi odlišnými skupinami. Tímto ústředním mýtem je tvrzení, že magie funguje. Jednotlivé "klany" se mohou vzájemně obviňovat z praktikování "černé magie" či třeba z magické neschopnosti, často si vjedou do vlasů, ale vypadá to, jako by se tak dělo spíše v rámci pravidel hry na hrdiny než v rámci výše zmíněného náboženského paradigmatu. Ten rozdíl spočívá v tom, že zde obvykle není podstatný konflikt s "nezasvěcenými" ("mág" se ovšem může vůči nim cítit jako nadřazený), ale v rámci magické subkultury. Dokonce i v případě, že mág sešle na někoho z "nezasvěcených" kletbu, je tato záležitost komunikována nikoli v celém spektru sociálních vztahů, ale především v rámci subkultury. Zdá se, že i mágové ze soupeřících názorových směrů si vzájemně pomáhají v budování vlastní identity a v rozvoji přijatých rolí – i v tom se jejich počínání podobá počínání hráčů RPG. Pomineme-li extrémní případy, které už mají blízko k náboženskému pojetí, jsou mágové vcelku schopni fungovat i v normálních módech existence, čímž myslím to, že obvykle nevnášejí své pojetí světa do běžných záležitostí tak intenzivně, jako náboženští fanatici. Rozdíl mezi "mágy" a "hráči" spočívá v tom, že "mágové" tu hru v historickém smyslu hrají tak dlouho, že povětšinou skutečně věří, že základní premisa o funkčnosti magie je pravdivá, a berou za své i další mýty, jako je existence démonů, bohů, andělů, astrálu, energií a spousty dalších atributů vlastních jejich konkrétnímu "klanu". V rámci svého paradigmatu jsou pak hrdinnými bojovníky světla, sofistikovanými kabalisty, tradicionálními hermetiky, neméně tradicionálními thelémity, revolučními postthelémity, stoupenci stezky levé ruky, sexuálními magiky, prométheovskými psychonauty, drsnými satanisty, andělskými esoteriky, mistry reiki, šamany či urban-šamany, novopohanskými čaroději, pragmatickými chaosmágy, experimentálními spisovateli a kdo ví čím ještě – bylo by rozhodně zajímavé vysledovat výběr "magických rolí" na základě psychologických profilů jednotlivých "mágů". Čtenář by mohl položit otázku: "A co samotářští magikové či mystikové, kteří s nikým nekomunikují?" Zde je třeba poukázat na to, jak často hrajeme RPG hry sami se sebou – říká se tomu denní snění...
Co říci závěrem?
Je magie v rámci euroamerické civilizace (řekněme tak od konce středověku dodnes) hrou na hrdiny?
Ovšem! A je dokonce inspirátorkou mnoha později vzniklých her, které jí nesahají ani po kotníky.
Hrozí, že – narozdíl od jiných her – jí hráči propadnou natolik, že ztratí smysl pro realitu?
Ano, to se opravdu stává.
A jak to vlastně doopravdy je s tou funkčností magie? Je to sdílená iluze, nebo je v tom "něco víc"?
Mlčím jako hrob...
neděle, 4. října 2009 | rubrika: Úvahy a postřehy |
Tvorba tohoto blogu vyžaduje čas, práci a něco peněz, ale dělám to rád a s chutí. Nicméně pokud jste tu rádi, oceňte moji práci čas od času tím, že podpoříte libovolnou částkou projekt Praga-Haiti nebo sluneční školu Surya. Děkuji.
Co četli ostatní?
Komentáře
DISKUSE MŮŽE BÝT MODEROVANÁ
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
[1] (Irwiuss ) Vloženo 05.10.2009, 19:45:40 x
No, v zásadě souhlas. To konstatování o stereotypech magiků je ok, ale zároveň jsem přesvědčen, že pokud magik tak fatálně upadne do své formy "snu", je to chyba a stává se někým skutečně podobným hráči LARP a taky jsem přesvědčen, že kloudní magici do takové iluze neupadají.[2] (LZ ) Vloženo 05.10.2009, 20:41:19 x
Zajímavá úvaha. Ono na těch rčeních "Svět je jedno velké divadlo" nebo "Život je hra" asi něco bude :-)[3] (Kojot - WWW) Vloženo 05.10.2009, 20:44:26 x
LZ - ano, je to tak, život je divadlo. Malá část lidí jsou herci, větší část z nich je komparz a většina z nich jsou diváci. Navíc můžeme hovořit o mnoha různých divadlech, v nichž buď účinkujeme, nebo se jen díváme...
[4]No co znám magiky.. (černá wewiurrka ) Vloženo 06.10.2009, 00:11:15 x
..tak mají na psychatrii v mnoha případech o dost blíže nežli věřící, bez urážky. A to prosím proto že víra povětšinou (nemyslí křesťany, i když zde je to jednoznačně nejobvyklejší složka, ale např. i ten islám, hinduisty, buddhisty a třebas klidně konfuciány), zkrátka cokoliv náboženského, kulturně a civilizačně zakotveného (nikoliv sektáře na hraně psychické normality typu Parcifalovců apod.) plní ve spoečnosti nemalou úlohu sociální a taktéž socializační, což se moji milí o vaší milované magii opravdu nedá říci ani omylem. Co jsem v žití zatím četl i viděl končí v praxi přečasto čím dál hlubším žitím v bludu a to zase končívá leckdy psychózou a poté logickou hospitalizací (a to ještě v tom lepším případě).[5] (Kojot - WWW) Vloženo 06.10.2009, 09:26:42 x
[6] (Matúš ) Vloženo 06.10.2009, 13:17:45 x
Tento fenomén posadnutia rolami by som vysvetlil práve túžbou vyžiť si vlastný etnocentrizmus. O význame 'klanu' som sa už zmienil a rowdies som tiež v tomto súvise spomínal. Etnocentrizmus je však len jednou z hybných motivačných síl, v tomto zmysle mágia určite nie je LEN o hre na hrdinou.
S tou stratou zmyslu pre realitu je to komplikovanejšie. Spomeň si na žabu ktorej Jerry Lettwin hádzal papieriky a žaba ich jazykom lovila a jedla. V tomto prípade boli pre žabu tie papieriky reálne naozaj muchy - aktivovali žabacie detektory presne ako muchy.
Kopu evolúciou naprogramovaných ilúzii jednoducho nemôžeme transcendentovať, a dokonca by to bolo priam na škodu. V tomto zmysle sú tie ilúzie realitou.
O rolách to platí len čiastočne. Mnohé z nich sú kultúrne nakondicionované a teda je možné z nich vykročiť. Myslím, že jedným z cieľov mágie je práve vykračovanie z rôľ, teda určitý non-komfortizmus.
S úvahou môžem len súhlasiť ale čo sa týka tých záverov, tam by som bol opatrnejší...
[7]Myslím že mezi.. (černá vewiurrka - Mail ) Vloženo 06.10.2009, 14:01:15 x
[8] (killer_bee ) Vloženo 06.10.2009, 14:18:30 x
Satanovi je jedno z jake strany k nemu duse prijde. Kdyz se mu tak klanis, jiste znas co vlastne v hebrejstine to slovo znamena :). Satan je v hebrejstine vyraz pro Uchyla :), vzhledem k tomu, ze to nemuze zmenit, stejne jako nezmeni svoji znacku treba Adidas, taxe tomu zoufale snazi dati jiny obsah, ale Uchyl zustane Uchylem. Z toh mi plyne, ze kdyz o sobe nekdo prohlasuje, ze je Satanista, je to vlastne uchylak. Jestli mi neveris, zeptej se rabinu ;)[9] (Kojot - WWW) Vloženo 06.10.2009, 23:21:01 x
[10] (Kojot - WWW) Vloženo 07.10.2009, 11:23:52 x
Postuluješ, že počet lidí zabývajících se magií je mezi lidmi, co mají psychické problémy, vyšší než v průměrné populaci. Na základě jakého výzkumu tak činíš? Ale řekněme, že tomu tak je, ostatně já si myslím, že je to vcelku pravděpodobná hypotéza (hypotéza, nikoli fakt!). Pominu nyní i důležitost zjištění, zda mezi lidmi, co mají psychické problémy, není vyšší než průměrné množství intenzivně religiózních (myslím, že i to je vcelku pravděpodobná hypotéza).
Máme zde tedy hypotetickou korelaci mezi lidmi praktikujícími magii a lidmi s psychickými problémy. Na co všechno to může ukazovat?
1) Praktikování magie způsobuje či zhoršuje u některých lidí psychické problémy.
2) Dispozice k psychickým problémům, případně přímo existence psychických problémů, vede u některých lidí k zájmu o magii.
Jak vidíš, z korelace vyplývají minimálně dva různé závěry, a vědec nemůže prohlásit jeden z nich za pravdivý, aniž by 1) Ověřil, že taková korelace skutečně existuje a 2) pokud by prokázal, že ano, odhalil správnou příčinou souvislost a vyargumentoval ji.
(a mimo jiné provedl srovnání s religiozitou u lidí s psychickými problémy)
Ergo: Žvaníš nepodložené nesmysly; jako obvykle...
[11]Jakákoli víra (Kajak21 - Mail ) Vloženo 07.10.2009, 11:50:45 x
Pokud není jakákoli hra (ovšem v každé hře vždy jde o narcistické orál-anální regrese, ať už je to cokoli z "hermetismu" a/nebo třeba RPG), příliš fanatická, zůstává jen projekcí a tedy "lidskou hrou", pokud fanatická je ukazuje na neurózu a(nebo psychózu jedince, která může skončit nebezpečným fundamentalismem, před nímž by se ovšem každá společnost či společenství lidí mělo nekompromisně chránit.
[12] (Kojot - WWW) Vloženo 07.10.2009, 12:29:07 x
K té RPG - podobně jako náboženství je to omezené na počet jedinců zpovídající velké tlupě, takže by to mohlo být celkem funkční...
[13]Souhlasím s tebou v tom (Kajak21 - Mail ) Vloženo 07.10.2009, 12:58:33 x
Výňatek z knihy:
"Vrozený dualismus a vrozená teleologie nás za vhodných podmínek predisponují k náboženství, stejně jako reakce na světelný kompas predisponuje můry k nechtěné „sebevraždě“. Vrozený dualismus nás připravuje k tomu, abychom spíše věřili na „duši“, která obývá naše tělo, než aby byla jeho nedílnou součástí. Lze si pak snadno představit, že takový odhmotněný duch se po smrti těla přesune někam jinam. Také si snadno můžeme představit existenci boha jako čistého ducha,
který není vynořivší se vlastností složité látky, ale existuje nezávisle na ní. Dětská teleologie nás na náboženství připravuje ještě zřetelněji. Má-li všechno svůj účel, čí účel to je? Samozřejmě že boží.
Jaký má ale užitečnost můřího světelného kompasu protějšek? Proč by přírodní výběr v mozcích našich předků a jejich dětí dualismus a teleologii upřednostnil? Teorie „vrozeného dualismu“, jak jsem ji zatím popsal, jednoduše předpokládá, že lidé jsou přirození dualisté a teleologové. V čem by ale spočívala darwinovská výhoda? Pro naše přežití je důležité umět předpovídat chování entit v našem světě, takže bychom měli očekávat, že přírodní výběr vytvaroval naše mozky tak, aby to dělaly rychle a účinně. Je možné, že dualismus a teleologie jsou pro nás díky této schopnosti prospěšné? Tuto hypotézu bychom mohli lépe pochopit ve světle toho, čemu Daniel Dennett říká intencionální postoj. Dennet přišel s užitečnou klasifikací tří „postojů“, které zaujímáme, snažíme-li se pochopit, a tedy předvídat chování entit, jako jsou zvířata, stroje či my sami navzájem. Jsou to postoje fyzikální (physical stance), projektový (design stance) a intencionální (intentional stance)."
Knihu Richarda Dawkinse Boží blud právě čtu, v první části je pozornost autora věnována tzv. hypotéze Boží existence, ve druhé části se autor snaží najít přirozené důvody proč je náboženství všudypřítomné a zda je nezbytné pro naši morálku. V závěru pak vysvětluje, jaké jsou jeho důvody pro nekompromisní postoj k náboženství a jeho dogmatům, kvůli kterým umírají tisíce lidí v zemích třetího světa na pohlavní choroby, jak je dětem vnucována víra rodičů fyzickým a psychickým terorem, jak náboženský fundamentalidmus bojuje proti vědě, genetice, evoluční teorii a jak stojí v pozadí terorismu (jak muslimského, tak euro-amerického). K
[14]Dej pozor Kojote (Kajak21 - Mail ) Vloženo 07.10.2009, 13:19:43 x
[15] (Kojot - WWW) Vloženo 07.10.2009, 13:22:15 x
[16] (Kojot - WWW) Vloženo 07.10.2009, 13:28:08 x
[17] (warhammer ) Vloženo 10.10.2009, 15:10:40 x
Pro Kojot:
Jsem velkým fandou fantasy a sci-fi. Mám rád pravá RPG (Dračák samozřejmě ), ale taky gamebooky a karetní hry. Však i můj nickname je podle fantasy světa Warhammer. No a tak by mě zajímalo, jak jsi na tom ty, tzn, jestli máš svůj oblíbený fabtasy svět (pořád mluvíš třeba o Pratchettovi ), popř. co máš rád za typ hry- jestli dřevárnu, nebo stavdardní RPG. Díky za odpověď.
[18] (Kojot - WWW) Vloženo 10.10.2009, 16:13:10 x
Ale teď jsem se alespoň trochu víc zapojil do LARPU jménem "Česká magická scéna" ;)
Všechna pole jsou nepovinná.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
MÁTE DOMA MÍSTO PRO DALŠÍ DUŠI?
PODPOŘTE UŽITEČNÝ PROJEKT!

Amor Vacui by Jaroslav A. Polák is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial 3.0 Unported License.
AŽ DOSLOUŽÍM, CHCI DO SBĚRU!
*




