AMOR VACUI - zápisky z cesty

Iluze výjimečné náhody, které podlehneme ve chvíli, kdy nám zatelefonuje člověk, na něhož jsme krátce předtím mysleli, stojí za pozornost. S oblibou si představujeme, že jsme s přítelem navázali určité psychické spojení. Tato představa je obzvláště svůdná, protože nám dodává pocit, jako bychom nadpřirozeně ovládali nějaké události. Můžeme si představovat, že existuje něco jako astrální rovina, v níž naše myšlenka na kamaráda vyvolá představu vzájemného kontaktu. Jsou to zábavné a přitažlivé myšlenky. Pro mě osobně je přitažlivější širší a poctivější pohled na celou záležitost, neboť svědčí o tom, jak úžasné bytosti musíme být, když si vysvětlujeme události právě tímto způsobem. Ve skutečnosti myslíme na lidi po celou dobu. Na kolik lidí si během dne vzpomeneme? Kdyby nám žádný z nich nikdy nezatelefonoval chvíli potom, co jsme na něj mysleli, teprve to by bylo opravdu něco mimořádného. Jsme však uzpůsobení tak, že nemáme žádný důvod pamatovat si situace, kdy jsme na někoho mysleli a on nám nezatelefonoval, všímáme si jenom náhodné shody okolností. Patříte-li mezi ty, kteří se domnívají, že podobné věci se stávají z esoterických příčin, budete mít neodolatelnou příležitost přeskupit události tak, aby dokazovaly, že nastala zvláštní událost. Nevzpomenete si jenom na to, že vám na mysli vytanula vzpomínka na konkrétního člověka, ale budete mít dojem, že jste cítili zvláštní spojení. Časová prodleva mezi vzpomínkou a telefonátem se zkrátí. Náhodu brzy začnete považovat za nevysvětlitelnou. Vytvoříte vlastní příběh. Událost ovšem nemá nadpřirozený původ. Je zcela normální. Posun k racionálnímu uvažování vyžaduje rovněž posun od pocitů k myšlení. Měl by jej učinit každý, kdo se rozhoduje, zda něčemu bude či nebude věřit. Někteří tento krok nechtějí nebo nemohou učinit a zmíněný postup považují za suchopárný. Přirozená vysvětlení však umožňují lepší život, v souladu se svým srdcem i rozumem.

Tož já nevím, myšlení bolí a pocity jsou fajn, ne? ;) Po pravdě řečeno si opravdu nejsem jist, zda vedu šťastnější život tím, že o takových jevech uvažuju skepticky a pravděpodobnostně, tedy... rozumně...