AMOR VACUI - zápisky z cesty

Kognitivní věda a její pokrok mě nesmírně překvapují... Až se oprostí od materialistických předsudků, máme před sebou prototyp idealistické vědy 21. století.

Komatsu, tohle fakt není debata, kterou bych zde chtěl rozvíjet. Filosofie vědy se tento článek netýká.

OK, protentokrát ti nebudu brát iluze ;D
Jen si myslím, že je záhodno vyzdvihnout pár bodů: totiž posunutí náboženství od něčeho, co nejen, že není "přirozené", nýbrž že dokonce přirozenost deformuje, k tvrzení, že náboženství je "neurologickou konstantou", je vskutku skok, o kterém se donedávna vědě nemohlo ani zdát. Sebrat takto ateismu "přirozenost" znamená sebrat mu jeden z jeho hlavních argumentů, a to vskutku není málo. V poslední době sleduji tento vývoj, a jsem fascinován kam ten svět spěje :D Důsledky plynoucí z přirozenosti religiozity jsou vskutku zásadního charakteru. V historickém okamžiku odklonu od metafyziky a příklonu k pragmatismu, v jakém jsme dnes, je ateismus nucen se legitimizovat právě pragmaticky - a nikoli metafyzicky, tzn. že ateismus musí být vykázán jako LEPŠÍ varianta, než náboženství, dokonce tak dobrá varianta, která stojí zato jít proti lidské přirozenosti, protože ještě donedávna to byla náboženství, která byla nepřirozená a přirozenost deformující, nyní se zdá že tomu je doslova naopak (!!!). Je pozoruhodné sledovat trend, kdy ateisté pomalu slevují z pragmatických argumentů, protože právě onen pragmatismus je trumfem v rukávu, který má náboženství (!); a vracejí se "zpět" k metafyzickým argumentům...

Jinak myslím si, že jedním z klíčových počinů, kterým může religionistika přispět světu jinak, než psaním knih a článků do zaprášených archivů, je analýza religiozity vědy a vědeckého provozu. Uchopit vědu jako druh náboženství by mohlo nést zajímavé výsledky... Osobně mi není známo, že by nějaký religionista analyzoval vědu jakožto náboženství, snad Mary Midgley a její Evolution as a Religion, nebo tak nějak... Možná mi ale něco uniklo...

Ale dovolil bych si i několik věcných záležitostí. To, že Nietzsche "přesunuje" člověka do středu je častá dezinterpretace, a tak mi to nedá: pro Nietzscheho je člověk POUZE A JEN MOSTEM (!) od zvířete k nadčlověku. Nietzsche nemá úctu k lidské zvířecí přirozenosti, snaží se ji překročit. A je také možné, že onen nadčlověk je slaďoučká heroická fikce, protože je to stále prostě člověk, ale to je jiná pohádka.
Je to nabídka transcendence pro nihilistické univerzum. O nemožnosti takového aktu viz mé předchozí komentáře.
U Crowleyho je exegeze někdy vskutku problematická. Sám si nejsem jist. Patrně v rámci hierarchizovaného zasvěcovacího systému se bude pojetí člověka a jeho umístění lišit s jednotlivými stupni. Ego je ale třeba zabít. Co potom zbyde, zda-li člověk, toť otázka.
A je to zvláštní, věda často napadá trojici monoteismů z antropocentrismu...

Komastsu, nekonečné diskuse mě v poslední době nebaví, takže nebudu podrobně rozebírat vše, co vidím jinak, než ty, beztak by to nemělo smysl.

Kojote, to tě furt nenapadlo brát Boha jako ezoterní symbol? To, čemu se neustále bráníš, je de facto modloslužba. Modloslužba imho je, když důležitost přiřknu symbolu, nikoliv tomu, co vyjadřuje. Tedy, když se bahním v teoretizování o Bibli, křesťanské morálce či existenci či neexistenci Boha a přitom mě nezajímá faktická hodnota a podstata těchto věcí jako symbolů(což je problém diskusí s tebou, každý se furt bavíme o něčem jiném). Jasně, že člověk je "nevyléčitelně náboženský", bo člověk vnímá svět skrze symboly, které nelze z našeho vědomí a nevědomí nadobro vymazat a vystrnaďovat je ven se prostě nevyplácí(psychoanalýza a obecně problém kostlivců ve skříni). Zkus napsat dalších pár esejů o symbolické hodnotě náboženství, např. právě toho našeho oblíbeného křesťanství.

Samozřejmě, že Bůh je symbol. Ale není to esoterní symbol, nýbrž univerzální symbol. A je to symbol, který jsme vytvořili - tak jako všechny ostatní symboly.

ja byla vychovana ateisticky. pricemz jsem se jako holka vericim spise smala nez je chapala. Prosla jsem dlouhym vyvojem hledani, kdy jsem pochopila ze vira povznasi a ze cloveku pomaha. Ze mu nabizi urcitou psychickou stabilitu a dava jeho zivotu smysl. Zkousela jsem verit, studovala co to slo. Ale dar viry mi nebyl predan. A tak se vracim zpet k tomu co jsem bez daru viry. Ale spokojena a vyrovnana. A tak nejak smirena ze ten kolobeh sveta, stvoreni a pohybu bezi asi "sam". perpetum mobile. umim s tim zit. zatim. asi nejsou vsichni predurceni verit.

Ratko, myslím, že vždy existují výjimky a Ty k nim prostě patříš. Možná jsi nový evoluční stupeň člověka!

hehe, houby novy evolucni stupen. Jeste me mozna furt ceka to prave poznani :o))

Kojote, co je u tebe univerzální symbol?

Přirozeně, že to je symbol podobný všem ostatním, které jsme vytvořili. Unikátní je tím, co má vyjadřovat.

Univerzálním myslím takový, který je všeobecně přístupný a k jehož symbolickému působení není třeba žádná významnější průprava. Za esoterický symbol považuji třeba kabalistický strom života - kdo se tomu nevěnoval, jen těžko se nechá takovým symbolem ovlivnit.

Takže je Bůh symbol nebo něco za tím symbolem? Hele, já fakt nemám náladu s Tebou zase do nekonečna rozebírat, jestli je Bůh symbol nebo Princip nebo Kůlnička na dříví. Z mého pohledu je Bůh symbol a je, stejně jako všechny symboly, lidským výtvorem. Tečka.

Řekl bych, že v pozadí náboženskosti člověka nepochybně také stojí pocit či víra, že jsem něco mnohem víc, než tomu v podstatě je. Odmítnul bys toto stejně vehementně jako teistický blud?

Ano, Břetislave, to je jen druhá strana téže mince. Nejsem víc než to, co jsem - tedy přírodní a kulturní bytost. Pokud by ono "víc" znamenalo nevyužitý potenciál, tak budiž - ono "víc" je třeba lépe objasnit, jinak se na to nedá rozumně reagovat.

..hm Komatsu a co když je to především NESDĚLITELNÝ PROŽITEK SETKÁNI S OSOBOU, CO? Ty jeden principe a symbole...Indoši mu prý říkali Velké tajemství a ty si myslíš, že takové Tajemství vyšpekuluje panditskou polemikou potažmo na Cojotí stránce nákej Komatsu? Je li Bůh i Otec Cojotův, zajisté ho nehodlá odsoudit ale spíše zachránit, jak pravil jistý náš Guru. Nu a je psáno že pro každého má "jeho čas příhodný". Nevím proč by ho neměl mít pro Cojota. On na něj netlačí naopak si podle mne zcela absolutně cení jeho svobodné vůle a rozhodnutí, tak ho už konečně přestaň tlačit a manipulovat ty. A navíc tím fakt děláš hinduistům moc špatnou reklamu, mám poct že todle by fakt nemělo patřit u nás ani k stylu řadového věřícího, ne? To by měl dělat spíš křesťan ne? A nedělá li proč bys to tedy dělal ty se svým megapoznáním jež k tobě přišlo skrze tajemné Védy a mocné Guruy a božskou Jogu a hluboký Meditace (a vůbec všechny ty mystické parádičky s velkými písmeny pro bílé modní hinduisty), ne ?

..ani ten tvůj Buddha o Bohu téměř nemluvil, i když jeho existenci prohlásil zcela jasně: „Nebýt nezrozeného, nebylo by nic zrozeného“

Ahoj Kojote,

nemyslel jsem to takto, v rovine faktické, myslel jsem to čistě psychologicky - sebeklam, pocit nadřazenosti nad jinými lidmi, či kterýmkoliv člověkem. Takové pokušení je velmi lákavé a nijak si nezadá s pokušením věřit v božstva.

Ne, Břetislave, to jsou dvě různé věci. Pocit nadřazenosti vychází z prostého faktu nerovnosti mezi lidmi (kterou lze poměřovat z mnoha různých hledisek). Ve skutečnosti je naopak tvrzení o rovnosti všech lidí dost možná bludem, protože funguje jen pokud je založeno těžce metafyzicky...

Těžce metafyzicky funguje prakticky úplně všechno, věcí o sobě počínaje :-)

Ale prdlajs, Břetislave, to se Ti jen zdá. Ve skutečnosti by všechno fungovalo úplně stejně ať bys použil jakýkoli metafyzický fundament. ;)

No, on ten článek sám o sobě je, pardon, chybnou logickou argumentací jak řemen. Z poznatku, že náboženská víra patří k základním přirozeným dispozicím člověka nevyplývá, že se jedná o tmářský blud a iluzi. Tohle je obvyklý demagogický postup militantních ateistů, kteří se snaží tvrdit, že člověk je přirozeně náboženský a proto si mozek "tvoří boha", z čehož vyplývá, že nic na ten způsob neexistuje. Tímto postupem mohu vyvrátit existenci jídla, neboť člověk má přirozenou potřebu přijímat potravu, z čehož podle této ateistické logiky vyplývá, že žádná patrně neexistuje.
Pokud jde o údajnou protivědeckost náboženských věr, slyším o ni téměř neustále, ale ještě mi ji nikdo pořádně nedefinoval.

Pokud jde o pojetí člověka jako boha, nevidím v tom žádný zvláštní význam, neboť v panteonu více než 6 miliard bohů jaksi ztrácí smysl být bohem. Daleko raději hovořím o účasti člověka na božství a zbožštění člověka tím, že se vůči božským projevům přírody postaví zpříma, jako suverénní jim rovná bytost, aniž by se je snažil ovládat, čímž se sám stává jedním z ohnisek démonických sil, ovšem ono se to nedá přesně slovy popsat. Ostatně, žádné mystérium přece není možné slovy popsat, tam je rozdíl mezi náboženstvím vznikajícím přirozeně, tzn. prvotním impulsem je prožitek uchvácení, a pokusy vytvořit náboženství z filozofického systému, jako se o to snažili například někteří osvícenci. Mystérium není nikdy zcela zachytitelné.

Allegore, souhlasím s poslední větou. ;) Vzhledem k tomu, že nyní funguji v jiném paradigmatu, než v jakém jsem psal tento článek, nemohu Ti kvalitně oponovat (a přepínat paradigma se mi nechce). V rámci aktuálního paradigmatu mohu odpovědět jen na tu záležitost s šesti miliardami bohů - existuje šest miliard potenciálních bohů, jen málokdo to zrealizuje.

Kde pak dochází k onomu zbožštění člověka a jak se pak takový člověk-bůh projevuje podle tebe ve vztahu k ostatním lidem a k přírodě? Pojímáš to nějak na způsob Nitzscheho Nadčlověka, cosi jako povznesení se, oproštění?
Pokud jde o paradigmata, tak ono "přepínání paradigmat" samo o sobě je tak odporný sofismus, že bych to taky nechtěl dělat:)

Allegore, bohové byli stvořeni lidmi. Přinejmenším jim lidé dali tvar a podobu. Co tedy brání člověku, aby přijal tvar a podobu boha, aby se sám stal nejvyšším bohem svého života. Všimni si, že nepíšu "Bohem", v toho beztak nevěřím, ale "bohem", tedy tím, kdo má moc tvořit, definovat pravidla chování, být sám sebou. A tak... Ale teď jsem vyznavač Velese, Veles je můj bůh a já v něj věřím a nemám teď chuť vést objektivní diskuse. Nořím se do jakéhosi satansko-pohanského mysticismu a hodlám tak načerpat sílu. Proto jsem uzavřel ateisticko-materialistické paradigma. Tento článek je vyvrcholením a současně labutí písní této životní etapy, je současně přechodovým můstkem. Ale teď chci víc prožívat než přemýšlet. Tož tak...

No, výrok, že bohové byli stvořeni lidmi, je zase čistě axiomální povahy a výrok, že lidé dali bohům tvar a podobu, opravdu nijak neimplikuje to, že by se za ně měli prohlásit sami. Ono to vytyčení jakéhosi boha jako zdroj a smysl eticko-morálního systému má mimo jiné čistě praktický význam, byť by se jednalo o nějaké podlehnutí iluzi. Pokud by člověk byl sám bohem, co má moc definovat pravidla chování, nezměnilo by se totiž oproti současnému stavu vůbec nic. Buď by takový bůh-člověk ta pravidla chování musel přizpůsobovat tomu, aby vyžil s ostatními lidmi a bohy-lidmi, nebo by odrovnal v první řadě sám sebe, například časným nástupem do kriminálu nebo rovnou smrtí. To je snad do očí bijící. Považuji to za největší tragédii pozemského bytí, ale ještě jsem nevymyslel nic, co by to vyřešilo.

S tím mysticismem a prožíváním, které přavažuje nad uvažováním a rozvažováním, tě úplně chápu. Mám to hodně podobně.

Allegore, přečetl jsem to jen do čtvrtiny a nejsem schopen se tím zabývat. Vyžadovalo by to znovunastolení způsobu myšlení, který mne v této chvíli nezajímá a kterým nedisponuji. Měj si na celou záležitost takové názory, jaké potřebuješ.