AMOR VACUI - zápisky z cesty

Moc chwalim wef wyborny clanek wef!!!!

napsala jsem dlouhe pojednani a bohuzel se mi to sezralo. Takze ted jen kratce. myslim si ze zpochybnovani (proverovani pres zpetnou vazbu) vlastnich prozitku a pocitu je nejlepsim zpusobem jak se nezblaznit a zustat obemi nohami na zemi. A netyka se to jen mystiky a duchova nybrz i uplne obycejnych veci. Lze zpetne proverovat (zpochybnovat) vlastni vztahy, zamestnani, financní nabidky. Pokazde kdyz nam mame prijemne pocity a supr prozivani tak stoji za to to nechat projet zpetnou vazbou a zpochybnit. je to skutecne laska nebo jenom okamzite vysypani hromonu? Je to skutecne supr job nebo se konecne muze moje ctizadost vyřádit?
je to skutecne mystika - ezoterika nebo jen moje ego (pocity nadrazenosti nad zbytkem)?

Zpochybnovani v kratkodobem meriku je hrozne otravne ale v dlouhodobem je to vyhra. (podle me) clovek se nevydeluje od sveta lpenim na "svych jedinychspravnych prozitcich a nazorech" a postupne se adaptuje na okoli a splyva s nim. a na stari jakoby to nasel :o))postupne se rozpusti ve svem okoli a v klidu premeni na neco jineho.

Wiewi, díky za poklonu.
Ratko, nemám, co bych dodal. Pochybnost je koneckonců jedna z nejdůležitějších satanských ctností ;)

Palčivá touha zbavit se omezení, nezavání to pošilháváním po metě nejvyšší? :-) A co když je to tak, že když chci z objektivní reality vymazat subjektivní jev, tak se dopustím přestupku, protože objektivita přestane být objektivní? někdy si říkám, že naše duše si zoufají právě pro takto postavený neřešitelný problém..Někdy mi objektivní realita připadá jako největší mýtus kterého se člověk dopouští,až na pár konstant je přece naše poznání světa proměnlivé jak jarní počasí..hm,a touha po objektivitě může být také jen subjektivním jevem,který může shořet..a co se pak bude dít?:-)

Vero, jáko epikurejec jsem nakloněn víceméně věřit svým smyslům a věřit i tomu, že se lidé shodnou na víc než jen na pár konstantách. Kopanec do zadku bolí každého víceméně stejně, to je objektivní realita, jen si jej každý může vykládat jinak, to je subjektivní realita.
Jo, a američtí astronauti přinesli z Měsíce nějaké ty šutráky, to je objektivní realita - můžeme si je osahat a víceméně se shodneme na tom, co to vlastně je, šaman, pokud tam byl, vizi, to je subjektivní realita.
Ale samozřejmě může být veškerá ralita matrix, simulace, berkeleyovská či klímovsko-solipsistní iluze. Ale v tom případě by nám stejně nebylo, než fungovat v módu "jako by" (jako by to bylo skutečné). I Berkeley by jistě uskočil před kočárem taženým splašenými koňmi bez ohledu na jeho tvrzení, že vjemy se nezakládají na hmotné skutečnosti, ale posílá nám je Bůh přímo do duší...

..JE ZÁKLADNI CTNOSTÍ OPRAVDOVÉHO VĚDCEa stejně tak i VĚŘÍCÍHO JEŽ JDE PO OBSAHU NIKOLI PO FORMĚ. Nicméně, pochybnost o již poznaném mezi toto nepatří, ta naopak, brzdí poznání, otupuje zkušenost a vede jen k úpadku. To bys mohl myslím ještě zdůraznit, mnoho lidí to směšuje.

Vewi, co je poznané? Co je doopravdy a jednou provždy poznané? Kdyby Einstein nepochyboval o Newtonově teorii gravitace, jak by mohl vytvořit obecnou teorii relativity?

PS: Netvrdím přeci, že satanisté mají na pochybnost patent, jen že ji pokládají za jednu ze svých základních ctností.

Nikoli, překonal ji. Počítáme snad vektorový součin dle Eisteina? Nikoli, stále dle Newtona. Dobrý vědec neboří jako Mao, ale buduje i když často neortodoxně...a o tom to právě je.

Překrucuješ to, Viewi, Einstein ji skutečně překonal, a to právě proto, že o ní pochyboval. To, že o něčem pochybujeme, neznamená, že to chceme nutně zrušit. Můžeme to chtít změnit, vylepšit, překonat nebo... nebo ověřit, že je to tak skutečně správně...