AMOR VACUI - zápisky z cesty
Jaroslav A. Polák - Kojot hrající si na filosofa
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
Otestoval jsem se:
Další zajímavé testy:
Osobnostní typ ve vztazích, orientační IQ test (ale mám dlouhé vedení!), politický kompas, horoskop
úterý, 4. srpna 2009
Včera odpoledne (to je tak, když jde člověk číst do postele...) se mi zdál velmi děsivý sen, který jakoby tvořil třetí díl v sérii mých nočních můr (Šelmy na ostrově, Vetřelci).
První, co si ze snu pamatuji, bylo, že jsem konstruoval magickou formuli, s jejíž pomocí jsem měl vyvolat jakéhosi démona, a výsledek si zaznamenával na kus papíru. Její první a druhá část se skládaly ze shluků písmen, který jsem vytvořil metodami (každou část jinou metodou), na něž si ale nevzpomínám. Snad jsem pracoval s magickými čtverci, ale to opravdu jen hádám. Pak následovala nějaká slova a pro lepší efekt jsem celou formuli zakončil zvoláním "Veni, veni, veni!", což je také to jediné, co si z celé formule pamatuji. Někdo se mě snažil od použití této formule odradit, nepamatuji si však kdo.
Sen pokračoval před domem na Výstavní, kde jsem strávil dětství a mládí. Přemýšlel jsem, kde uskutečnit vyvolávací rituál, v duchu jsem si přeříkával tu formuli a představoval si, jaké to bude, až ji budu volat z plna hrdla. Ten plac, kde jsem byl, mi nepřipadl jako vhodný. Navíc jsem potřeboval k rituálu oheň. Zavrhl jsem Žlutý kopec, protože je moc obydlený, a rozhodl jsem se, že se mrknu na Červený kopec. Nutno podotknout, že Červený kopec je pro mne spjat s dětskými magickými představami a legendární jeskyní, o níž jsme si jako děti vyprávěli, a která tam patrně ve skutečnosti není. Je tam však ve snech a to je důležité. Vydal jsem se tam. Původně jsem chtěl vystoupat nahoru, ale pak jsem se vydal doprava podél úpatí a ke svému úžasu jsem objevil obrovský vchod do nějaké podzemní továrny vybudované přímo v kopci. Vzpomněl jsem si na dětské legendy o jeskyni a říkal si, že tam nakonec přeci jen je! Šel jsem dovnitř. Byla tam rozlehlá opuštěná hala, na zemi ležela spousta dřeva, snad z nějakých starých lešení či nábytku, podlaha pode mnou občas skřípala, ale působila dostatečně pevně. Řekl jsem si, že toto je místo jako stvořené pro můj rituál. Odešel jsem a vrátil se tam, bylo pozdě odpoledne, s nějakou dívkou – nevím, kdo to byl. Vešli jsme dovnitř a hovořili o tom, jak zatemníme okna, aby ven nepronikalo světlo ohně a někoho nepřilákalo. Prošli jsme halou a po velkém a širokém schodišti jsme vystoupali do prvního patra, kde byly kanceláře, snad nějaké administrativní zázemí zrušené továrny. Byl tam celkem pořádek, jen tam byl prach a pocit opuštěnosti. Na jednom stolku stálo staré tranzistorové rádio zapojené v síti, které jsem se pokusil zapnout. Šlo z něj nějaké prskání. Přemýšlel jsem, že bych je daroval svému bratrovi, který rádia sbírá – nešlo sice o vzácný kousek, ale byl v perfektním stavu. Právě jsme chtěli nahlédnout do jedné z kanceláří, když se začaly dít magické věci. Po chodbách se pohybovaly nějaké bytosti. Zahlédl jsem starou ženu, která před sebou tlačila kočárek s panenkou, pak se tam pohybovalo jakési zvláštní dítě... Už si nepamatuji na detaily, ale věděl jsem, že to nejsou lidé. Nechávali jsme se navzájem na pokoji. Potom jsme s kamarádkou vyšli na nějakou terasu. Stmívalo se. Začali jsme se s kamarádkou navzájem plácat do dlaní a do rytmu jsme zpívali: "Ko-ko ko-ko ko-ko dák, ko-ko dák, ko-ko dák..." pořád dokola. Znělo to dost strašidelně... V té chvíli se sen proměnil, nebo snad došlo k nějakému ději, na který si nepamatuji. Tato část začala tím, že na terase byla najednou skupina lidí, kteří provozovali ono infantilní tleskání, ale já s kamarádkou jsme tam už v té chvíli nebyli. Nyní jsem ten sen prožíval jako divák. Ona skupina lidí opustila terasu a zjistila, že v továrně vypukl požár. Snažili se dostat ven, ale vše bylo v plamenech. Pokusy uhasit vodou, kterou tam někde našli, schodiště a seběhnout dolů, byly marné – jasně si pamatuji, jak oheň valící se ze schodů jako něco živého, jen na vteřinu ustoupil a pak se opět rozhořel. Říkal jsem si, že by snad měli šanci, kdyby vodu vylili na vrchol schodiště, oni ji však vylili kousek níž. Kromě toho se tam pohybovaly jakési nebezpečné démonické bytosti, které ty lidi velice barvitými způsoby postupně zabíjely. Moc si z této části snu nepamatuji, vzpomínám si konkrétně jen na jednu smrt, kdy démon vypadající jako kostra proměnil jednoho člověka v kostru a jednotlivé kosti se pak působením magie rozletěly na všechny strany. To se stalo ve chvíli, kdy k továrně přijeli hasiči a vysouvali k přeživším žebřík. Čtyři poslední přeživší vylezli na žebřík a ten se začal spouštět dolů. Ale i cestou dolů umírali pod útoky démonů. Myslím, že se zachránil jen jediný člověk, pokud se jich zachránilo víc, tak všichni kromě jediného záhy zemřeli. Nastal střih, v němž poslední přeživší odjíždí na voze taženém snad koňmi (ale možná to byli voli) vstříc volné krajině působící takovým tím uklidňujícím dojem – pole, lesy, širost, čistý vzduch... Poté následoval další záběr na ten vůz – a byl prázdný. Věděl jsem, že to znamená, že démoni nakonec dostali i jeho... Následovaly titulky a já si uvědomil, že jsem v bytě na Výstavní a dívám se na televizi. Film právě skončil. Pak začal další film, který byl o rodinném tajemství – vraždě, díky níž matka hlavní hrdinky zdědila po muži, jehož zabila, ohromné jmění. Ta matka už byla stará a vysvětlovala své dospělé dceři, že to tak muselo být, že by jinak nebyla (ta dcera) tou, kterou je. Film byl plný příslibů zajímavého anglicky laděného dramatu, ale v té chvíli jsem se probudil.
Sen pokračoval před domem na Výstavní, kde jsem strávil dětství a mládí. Přemýšlel jsem, kde uskutečnit vyvolávací rituál, v duchu jsem si přeříkával tu formuli a představoval si, jaké to bude, až ji budu volat z plna hrdla. Ten plac, kde jsem byl, mi nepřipadl jako vhodný. Navíc jsem potřeboval k rituálu oheň. Zavrhl jsem Žlutý kopec, protože je moc obydlený, a rozhodl jsem se, že se mrknu na Červený kopec. Nutno podotknout, že Červený kopec je pro mne spjat s dětskými magickými představami a legendární jeskyní, o níž jsme si jako děti vyprávěli, a která tam patrně ve skutečnosti není. Je tam však ve snech a to je důležité. Vydal jsem se tam. Původně jsem chtěl vystoupat nahoru, ale pak jsem se vydal doprava podél úpatí a ke svému úžasu jsem objevil obrovský vchod do nějaké podzemní továrny vybudované přímo v kopci. Vzpomněl jsem si na dětské legendy o jeskyni a říkal si, že tam nakonec přeci jen je! Šel jsem dovnitř. Byla tam rozlehlá opuštěná hala, na zemi ležela spousta dřeva, snad z nějakých starých lešení či nábytku, podlaha pode mnou občas skřípala, ale působila dostatečně pevně. Řekl jsem si, že toto je místo jako stvořené pro můj rituál. Odešel jsem a vrátil se tam, bylo pozdě odpoledne, s nějakou dívkou – nevím, kdo to byl. Vešli jsme dovnitř a hovořili o tom, jak zatemníme okna, aby ven nepronikalo světlo ohně a někoho nepřilákalo. Prošli jsme halou a po velkém a širokém schodišti jsme vystoupali do prvního patra, kde byly kanceláře, snad nějaké administrativní zázemí zrušené továrny. Byl tam celkem pořádek, jen tam byl prach a pocit opuštěnosti. Na jednom stolku stálo staré tranzistorové rádio zapojené v síti, které jsem se pokusil zapnout. Šlo z něj nějaké prskání. Přemýšlel jsem, že bych je daroval svému bratrovi, který rádia sbírá – nešlo sice o vzácný kousek, ale byl v perfektním stavu. Právě jsme chtěli nahlédnout do jedné z kanceláří, když se začaly dít magické věci. Po chodbách se pohybovaly nějaké bytosti. Zahlédl jsem starou ženu, která před sebou tlačila kočárek s panenkou, pak se tam pohybovalo jakési zvláštní dítě... Už si nepamatuji na detaily, ale věděl jsem, že to nejsou lidé. Nechávali jsme se navzájem na pokoji. Potom jsme s kamarádkou vyšli na nějakou terasu. Stmívalo se. Začali jsme se s kamarádkou navzájem plácat do dlaní a do rytmu jsme zpívali: "Ko-ko ko-ko ko-ko dák, ko-ko dák, ko-ko dák..." pořád dokola. Znělo to dost strašidelně... V té chvíli se sen proměnil, nebo snad došlo k nějakému ději, na který si nepamatuji. Tato část začala tím, že na terase byla najednou skupina lidí, kteří provozovali ono infantilní tleskání, ale já s kamarádkou jsme tam už v té chvíli nebyli. Nyní jsem ten sen prožíval jako divák. Ona skupina lidí opustila terasu a zjistila, že v továrně vypukl požár. Snažili se dostat ven, ale vše bylo v plamenech. Pokusy uhasit vodou, kterou tam někde našli, schodiště a seběhnout dolů, byly marné – jasně si pamatuji, jak oheň valící se ze schodů jako něco živého, jen na vteřinu ustoupil a pak se opět rozhořel. Říkal jsem si, že by snad měli šanci, kdyby vodu vylili na vrchol schodiště, oni ji však vylili kousek níž. Kromě toho se tam pohybovaly jakési nebezpečné démonické bytosti, které ty lidi velice barvitými způsoby postupně zabíjely. Moc si z této části snu nepamatuji, vzpomínám si konkrétně jen na jednu smrt, kdy démon vypadající jako kostra proměnil jednoho člověka v kostru a jednotlivé kosti se pak působením magie rozletěly na všechny strany. To se stalo ve chvíli, kdy k továrně přijeli hasiči a vysouvali k přeživším žebřík. Čtyři poslední přeživší vylezli na žebřík a ten se začal spouštět dolů. Ale i cestou dolů umírali pod útoky démonů. Myslím, že se zachránil jen jediný člověk, pokud se jich zachránilo víc, tak všichni kromě jediného záhy zemřeli. Nastal střih, v němž poslední přeživší odjíždí na voze taženém snad koňmi (ale možná to byli voli) vstříc volné krajině působící takovým tím uklidňujícím dojem – pole, lesy, širost, čistý vzduch... Poté následoval další záběr na ten vůz – a byl prázdný. Věděl jsem, že to znamená, že démoni nakonec dostali i jeho... Následovaly titulky a já si uvědomil, že jsem v bytě na Výstavní a dívám se na televizi. Film právě skončil. Pak začal další film, který byl o rodinném tajemství – vraždě, díky níž matka hlavní hrdinky zdědila po muži, jehož zabila, ohromné jmění. Ta matka už byla stará a vysvětlovala své dospělé dceři, že to tak muselo být, že by jinak nebyla (ta dcera) tou, kterou je. Film byl plný příslibů zajímavého anglicky laděného dramatu, ale v té chvíli jsem se probudil.
Co k tomu snu říci? Analýzy si ponechám na později (jestli vás ovšem něco napadne, klidně napište), jen podotknu, že je evidentně spojen s dětstvím (Výstavní, Červený kopec, infantilní říkanka) a vzbuzuje ve mně, zvláště v souvislosti s dalšími vyvražďovacími sny, znepokojivý pocit, že tu podzimní psychoterapii, jež mě čeká, docela dobře nemusím přežít. Tak či onak...
úterý, 4. srpna 2009 | rubrika: Sny |
Tvorba tohoto blogu vyžaduje čas, práci a něco peněz, ale dělám to rád a s chutí. Nicméně pokud jste tu rádi, oceňte moji práci čas od času tím, že podpoříte libovolnou částkou projekt Praga-Haiti nebo sluneční školu Surya. Děkuji.
Co četli ostatní?
Komentáře
DISKUSE MŮŽE BÝT MODEROVANÁ
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
[1] (Liška - WWW) Vloženo 04.08.2009, 11:52:54 x
...snad přežiješ; třeba ten sen přehání a zdůrazňuje až extrémně, aby upoutal pozornost.
A jakého démona jsi chtěl od začátku vyvolat a s jakým záměrem?
Kokodák-říkanka mě rozesmála (ona existuje jako skutečná říkanka?)
[2] (Kojot - WWW) Vloženo 04.08.2009, 12:20:40 x
Liško, netuším, jakého démona jsem chtěl vyvolat. Myslím, že to mělo nádech jakoby goetický, určitě to byla z běžného pohledu "zlá" bytost, no, prostě démon...
Nepamatuji si, že bych tu říkanku někdy slyšel, zato teď mi pořád vlezle zní v uších...
[3] (Liška - WWW) Vloženo 04.08.2009, 16:05:58 x
... tak ten Červený kopec je zase sopka, tj. oheň v hoře, který se dostane na povrch. Minule se sen taky týkal sopky, vzpomínám si.
V tom případě to trochu varovné je.
[4] (Kojot - WWW) Vloženo 04.08.2009, 17:41:43 x
Oheň v hoře je důležitý, i když v předchozím snu šlo o vysokou horu, to, že to byla sopka, nebylo důležité, ani nebyla činná.[5] (LZ ) Vloženo 04.08.2009, 18:07:49 x
Jen pár nápadů, podrobnou analýzu si jistě nejlíp uděláš sám :-)
Když píše Liška o té sopce, také mi došla ta spojitost, že se tu opět objevuje symbol skrytého vnitřního ohně.
Teď jde o to, jestli je to skutečně varování, a nebo ty sny zobrazují tvůj strach, co přijde, když se do té temnoty uvnitř ponoříš hlouběji. Na jednu stranu to chceš udělat (vyvolávání démona), ale můžeš v sobě mít přesvědčení, že tě to zničí, že tě ti vnitřní démoni dostanou. Na druhou stranu tě tady v tom snu nezabili přímo (jen osoby, na které ses díval seshora) a nakonec i ve snu s vetřelci ses "jenom" proměnil.
Zajímavá se mi zdá ta návaznost druhého filmu...připadá mi, že je tam jakési vysvětlení - vražda muže, která přinese zisk a která je jakoby nutné zlo (oběť) pro budoucnost té dcery. Napadlo mě k tomu nutnost obětovat své staré já (smrt ve smyslu proměny)...možná je to blbost, ale třeba i tohle může být jeden z rozměrů obavy, že tu terapii nemusíš přežít...
[6] (Kojot - WWW) Vloženo 04.08.2009, 19:22:10 x
LZ, díky za postřehy. Budu o nich přemýšlet. Jen... v tom předchozím snu jsem se proměnil, pravda, ale v něco nelidského, vražedného. A vlastně to ani nebyla moje proměna - vetřelec se proměnil ve mě...[7] (LZ ) Vloženo 04.08.2009, 19:39:19 x
Jasně, to je fakt, v tom snu získalo to temné spíš moc nad tebou...nebo tam proběhla nějaká syntéza. Jen jsem chtěla poukázat na to, že se ten konec posouvá k lepšímu :-) (U šelem ses vžil do toho posledního přeživšího a ten skočil z útesu, tedy se zřejmě zabil, u vetřelců sice nic moc, ale totální smrt to nebyla a tady ses od toho odpoutal)[8] (Kojot - WWW) Vloženo 05.08.2009, 09:26:36 x
LZ, po pravdě řečeno nemám obavy z "totální smrti", spíš z proměny v cosi, čím bych nechtěl být. Z ustrnutí v nějakém ne zcela lidském polostavu, tak nějak...[9] (Rowen - Mail ) Vloženo 10.08.2009, 08:45:05 x
Dnes se mi o Tobě zdálo cca po 4. Tuto noc jsi mě a mé mamince zachránil život - takže děkuji :-))[10] (Kojot - WWW) Vloženo 10.08.2009, 11:14:06 x
Rowen, tak či onak, rádo se stalo ;)
Všechna pole jsou nepovinná.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
MÁTE DOMA MÍSTO PRO DALŠÍ DUŠI?
PODPOŘTE UŽITEČNÝ PROJEKT!
Amor Vacui by Jaroslav A. Polák is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial 3.0 Unported License.
AŽ DOSLOUŽÍM, CHCI DO SBĚRU!
*