AMOR VACUI - zápisky z cesty

No, a krátce poté zavolala Luciennina kamarádka Adél, že by dnes mohla přijet do Brna na návštěvu. A z telefonátu jsem zaregistroval, že bude projíždět Pardubickem. Velmi zajímavá souhra okolností. Jenže inzerující dala do inzerátu jen mail a ne telefon. Napsal jsem jí tedy mail s tím, že buď zareaguje, nebo ne, a pustil se do luxování. V té chvíli se však iniciativy ujala moje žena, našla na internetu telefon odpovídající e-mailu, jenž byl uveden v inzerátu, zavolala dotyčné a nakonec domluvila možnost předání želvy v Litomyšli, kudy bude Adél projíždět.

Operace se zdařila, jedinou, ovšem nepříjemnou, potíží byla skutečnost, že želva byla předána v igelitové tašce s vodou, která crčela ven, což se dvakrát nelíbilo řidiči autobusu. Nakonec byla voda vylita, což ovšem želvě pochopitelně neuškodilo, protože dvě hodiny na suchu vodní želvě neublíží. Nicméně želva byla aktivní, podařilo se jí igelitku zcela rozdrásat, také průběžně kálela a smrděla a není divu, že Adél neměla ty správné pozitivní pocity, jaké člověk při kontaktu s milým zvířátkem obvykle zažívá...

Nicméně, teď už je želva, které její přechodná majitelka říkala Tuttinka (to si opravdu ještě rozmyslím), doma v želváriu a seznamuje se s Bulbíškem, který se jí trochu bojí, protože je o dost menší než ona. Na rozdíl od Bulbíška tato želva není příliš plachá, nechá se hladit po hlavičce a je velmi milá. Lucienne si ji zamilovala na první pohled. 

Děkuji tímto Adél zato martyrium s převozem, přechodné majitelce za rychlé jednání a také za jídlo a vitamíny pro želvy,  které poslala, a Lucienne za skvělé uplatnění komunikačních dovedností a logistiky. Jsem rád, že to všechno takto pěkně klaplo a odložené zvířátko je v odpovídajících podmínkách. Mám z toho dobrý pocit.

Nová želva je vpravo, tedy v mé levé ruce.

linkuj.cz vybrali.sme.sk