AMOR VACUI - zápisky z cesty

U mě to není svíravá úzkost výběru, ale lehká zuřivost nad tím, že jich nemůžu číst deset, dvacet najednou (ačkoliv občas se mi to rozjede a rozečtu jich moc - http://blog.wuwej.net...ctes.html).

Pocity z dočtení knihy mívám tři, podle její kvality.
1) nostalgická touha číst dál a lítost nad tím že příběh končí a musím ten svět opustit, to u hodně dobrých knihy, nebo takových, které se mnou souzní
2) úleva, že už jsem se jí zbavil - jednak jsem maniakálně vytrvalý a nedočíst knihu je prohra, jednak když nějakou knihu čtu už příliš dlouho, přestanu z toho mít takovou radsot (asi proto, že ztrácím čas nad touhle, a všude kolem čekají spousty dalších)
3) prostě dobrý pocit z toho, co jsem se dozvěděl a tak podobně.

Wu, příběhy už moc nečtu, někdy povídky nebo známé věci jako relaxaci (třeba se vracím k Pratchettovi). Víc čtu knihy odborné a populárně naučné. A i těch je tolik...

..nejvíc je li to např. 5. díl Angeliky a nemám 6. a 7. a 8. ale až 9....

To ,že nemám šanci do své smrti přečíst všechno co bych chtěl už mi došlo taky. Rád bych se pustil třeba do knih o historii(středověk atd.) ,nebo Dostojevskij ,na toho mám už taky dlouho spadeno ,ale pořád to odsouvám ,protože jsou knihy které vnímám jako právě teď aktuálnější. A pak dostanu od kamaráda knihu Tamilské listy od Jaroslva Hovorky (měl jí dvakrát)a když jí přečtu zjistím ,že je úplně skvělá ,ale narazit na ní v antikvariátu asi bych po ní nesáhl. Kolik takových dobrých knih mi uteče ,protože mi o nich nikdo neřekl a já nevím ,že vůbec existují? Zřejmě hromady. Ale utečou mi i ty o nichž vím ,protože prostě nemám čas číst. Kradu chvilky na čtení ,při jízdě autobusem atd. ,a to je zatraceně málo...

Ano, Miky, a také je tady spousta knih, o kterých nám někdo řekne, že jsou skvělé, a my je stejně nepřečteme...

Není třeba mít úzkost z toho, že to všechno nestihneš. To nejdůležitější se stejně dozvíme až po smrti. :)

Komatsu, mrtvý prd ví...

Jistěže, tento "prd" je fundamentem celého vesmíru.

Já věřím, že se ke mně z toho obrovského množství knih dostanou za život do rukou ty pravé, které pro svůj život a vývoj potřebuji, takže se zase nějak zvlášť netrápím těmi, které si nikdy nepřečtu.
Možná by ti trochu pomohlo udělat si nějaký pořadník, ale pokud nechceš přijít o ten pocit, o kterém píšeš, pak nezbývá než si pokaždé prožít vlastní smrtelnost. Určitě i to je cenné a třeba se i díky tomu tohle téma u tebe časem někam zajímavě posune.

Jo, proto jsem o tom také napsal...