AMOR VACUI - zápisky z cesty
Jaroslav A. Polák - Kojot hrající si na filosofa
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
středa, 29. července 2009
Jedna z věcí, které se člověku mohou vybavit ve spojitosti se satanismem, je černá mše. A tato představa skutečně není úplně od věci – černá mše coby parodie na katolický obřad je dobrým symbolem útoku zkostnatělá tabu, je účinnou blasfémií v prostředí, kde je katolicismus ještě brán vážně... Jenže k čemu je vlastně taková blasfémie v prostředí, kde hrají roli jiné prostředky sociální kontroly než ty náboženské?
Na tomto blogu se již dlouho zabývám kontroverzí a blasfémií, protože to vnímám jako jedno ze svých poslání – zneklidňovat, upozorňovat na myšlenkové stereotypy, zůstávat neustále v pohybu – chci létat nad tématy jako dravec a zahlédnu-li nějaké tabu (a tabu je systém kontroly par exellence!), zaútočit přímo do jeho středu. Někdy se mi to daří lépe, někdy hůře, občas nadzvednu širší spektrum čtenářů, jindy jen jeho úzký segment. Ale vždy je to nesmírně zábavné.
Potíž je v tom, že náboženská blasfémie na tomto blogu nemá příliš valný význam. Občas si ji střihnu, aby se neřeklo, ale tato témata už dávno nejsou příliš slibnou kořistí. Nehledě na to, že je mnohem zajímavější hledat tabu, na nichž se shodnou lidé napříč různými světonázory. Jedno takové tabu je minulý týden probíraná otázka nerovnosti mezi lidmi. Samotného mne překvapilo, jakou bouři nevole a snah přesvědčit mě, že se mýlím, toto téma vyvolalo. Bylo to vážně senzační. Nebudu poukazovat na nikoho konkrétního, ale nejprve se pozastavím u několika pozoruhodných nekonzistencí.
První z nich zní: Považuji určité lidi (doplňte libovolnou skupinu či typ lidí) za svoloč A ZÁROVEŇ tvrdím, že lidé jsou si rovni a že nejsem v z celkového pohledu lepší než někdo jiný (mohu být lepší v nějaké specializované oblasti).
Druhá nekonzistence plyne z mého myšlenkového experimentu: Tvrdím, že lidé jsou si rovni a že nejsem v z celkového pohledu lepší než někdo jiný (mohu být lepší v nějaké specializované oblasti), ale pokud by šlo o oběť mého vlastního života ve prospěch života jiné lidské bytosti, pak jej neobětuji (logicky tedy považuji svůj život za hodnotnější než život někoho jiného).
Ti, kteří by se obětovali jen pro člověka, jenž by nad ně vynikal, uznávají nerovnost mezi lidmi, to je snad zřejmé (uznávají, že něčí život je důležitější, než život někoho jiného). Totéž platí pro ty komentující, kteří by nechali žít sebe, ale v případě, že by to bylo na úkor vynikající osobnosti, by měli větší pocit viny či větší snahu v životě něco významného dokázat. Mimochodem: Já bych se života ve prospěch jedince, jenž by mne svými kvalitami a svým budoucím dílem překonal, v takové situaci vzdal.
Co se týče těch, kteří by svůj život obětovali vždy, nechť sami uváží, zda jsou tak svatí a čistí, či zda mají tak mizerné sebehodnocení nebo jsou právě v depresi...
Ale jak to s tou nerovností lidí vlastně je? Především záleží na vztažné soustavě. Vztáhneme-li životy lidí k nicotě, případně, pro ty, co v něco takového věří, k Absolutnu, mají stejnou hodnotu. To je třeba přiznat, abychom učinili spekulativní filosofii zadost. Žijete-li v neustálém kontaktu s Absolutnem či Nicotou a disponujete permanentním filosofickým nadhledem, pak máte právo tvrdit, že lidé jsou si rovni. Pokud však nejste na takové výši, a třeba já na takové výši opravdu nejsem, je třeba se více přiblížit žité realitě: Použijeme-li totiž jako vztažnou soustavu nějakou kulturu ve vymezeném časovém období, a místo absolutní objektivity teoretického rozumu aplikujeme intersubjektivní hledisko empirické zkušenosti a rozumu praktického, pak si lidé prostě rovni nejsou. Argument, že každý je v něčem lepší než někdo jiný, je sice pravdivý, leč naprosto nesmyslný. Nelze srovnávat neurochirurga s prodavačkou v hypermarketu jen proto, že dotyčná prodavačka umí uplést svetr a neurochirurg ne. Celková míra neurochirurgových schopností je prokazatelně vyšší než míra schopností prodavačky, která umí plést. Při vší úctě k prodavačkám, které umějí plést (s jednou takovou se mimochodem přátelím) by neurochirurg (nevyznačoval-li by se nějakými ohavnými osobnostními rysy) chyběl společnosti více než prodavačka, neboť nalézt adekvátní náhradu za prodavačku je mnohem snazší. Tečka. Rovněž ona rovnost před zákonem je rovnost iluzorní. Lidé si před zákonem rovni nejsou – v ideálním případě jsou si před zákonem rovni občané. Ale ne každý člověk má občanská práva toho kterého státu. Ilegální imigrant sice má nějaká práva, ale rozhodně je v mnohem nižším postavení než občan. A to nerozebírám skutečnost, že před zákonem nebýváme v ideálním postavení – někdo má na špičkového advokáta, jiný nikoli atd. Odhlédneme-li tedy od výše zmíněných filosofických výšin a zůstaneme pěkně na zemi a v přítomnosti, pak je zjevné, že koncept mezilidské rovnosti hlediska pořádně kulhá. A přesto za něj budou bojovat lidé všemožných světonázorů až do roztrhání těla... No, do roztrhání těla většinou ne, na to se mají, alespoň někteří, až moc rádi.
Něco tady smrdí. Je zde tabu jako hrom, tabu, které se lidem dostalo pod kůži, tabu, oproti kterému jsou například sexuální témata naprosto nevinná.
Jak toto tabu vlastně funguje, k čemu slouží, jakou část lidského myšlení ovládá a jak se projevuje v nedávných dějinách? Mám tedy zajímavé téma k přemýšlení (a jako vždy: Uvítám jakoukoli inspiraci, jakýkoli podnět, cokoli, co vás k tomuto tématu napadne...).
V rámci diskusí, jež proběhly, obzvláště cenné byly debaty s Dogbertem, vyšlo najevo, že problém nutně nemusí být v nerovnosti mezi lidmi, ale ve "vyvyšování se", tedy v případě, že se člověk odváží prohlásit, že je lepší než někdo jiný. Dogbert poukazoval na to, že zákaz vyvyšování se je antropologická konstanta (proč to v tom případě ovšem někteří lidé dělají?), přičemž doplnil, že toto tabu platí jen v rámci skupiny sobě rovných. K tomu jen dodám: Právě. Je nevhodné se vyvyšovat nad někoho, kdo je mi prokazatelně roven či je dokonce lepší než já. O něčem takovém zde ostatně nikdy nebyla řeč. Celé téma se týká oprávněné pýchy podložené konkrétními činy, nikoli sebeklamem.
Nicméně: Nikdy jsem netvrdil, že by se satanista nutně měl deklarativně vyvyšovat nad kohokoli, v běžném životě to může být dosti nepraktický postoj. Horší je, že je tabuizován i samotný pocit nadřazenosti, což má za důsledek pocity viny a člověk je tak tímto introjektem ovládán.
Nastal čas celé téma jasně a srozumitelně shrnout: Použijeme-li jako vztažnou soustavu kulturu v nějakém časovém období, lidé si prokazatelně nejsou rovni. Prohlášení tohoto typu je v dnešní společnosti tabuizováno (což dokládají četné emotivní reakce, jež se při otevření tohoto tématu objevily). Rovněž je tabuizován pocit nadřazenosti (jenž se může vcelku logicky objevit, vzhledem k objektivně existující mezilidské nerovnosti), zvláště pokud je veřejně deklarován. Tabu je formou sociální kontroly a nástrojem manipulace jedince společností. Proto je důležité přemýšlet, jak, nakolik a za jakým účelem jsme výše zmíněnými tabu manipulováni.
Potíž je v tom, že náboženská blasfémie na tomto blogu nemá příliš valný význam. Občas si ji střihnu, aby se neřeklo, ale tato témata už dávno nejsou příliš slibnou kořistí. Nehledě na to, že je mnohem zajímavější hledat tabu, na nichž se shodnou lidé napříč různými světonázory. Jedno takové tabu je minulý týden probíraná otázka nerovnosti mezi lidmi. Samotného mne překvapilo, jakou bouři nevole a snah přesvědčit mě, že se mýlím, toto téma vyvolalo. Bylo to vážně senzační. Nebudu poukazovat na nikoho konkrétního, ale nejprve se pozastavím u několika pozoruhodných nekonzistencí.
První z nich zní: Považuji určité lidi (doplňte libovolnou skupinu či typ lidí) za svoloč A ZÁROVEŇ tvrdím, že lidé jsou si rovni a že nejsem v z celkového pohledu lepší než někdo jiný (mohu být lepší v nějaké specializované oblasti).
Druhá nekonzistence plyne z mého myšlenkového experimentu: Tvrdím, že lidé jsou si rovni a že nejsem v z celkového pohledu lepší než někdo jiný (mohu být lepší v nějaké specializované oblasti), ale pokud by šlo o oběť mého vlastního života ve prospěch života jiné lidské bytosti, pak jej neobětuji (logicky tedy považuji svůj život za hodnotnější než život někoho jiného).
Ti, kteří by se obětovali jen pro člověka, jenž by nad ně vynikal, uznávají nerovnost mezi lidmi, to je snad zřejmé (uznávají, že něčí život je důležitější, než život někoho jiného). Totéž platí pro ty komentující, kteří by nechali žít sebe, ale v případě, že by to bylo na úkor vynikající osobnosti, by měli větší pocit viny či větší snahu v životě něco významného dokázat. Mimochodem: Já bych se života ve prospěch jedince, jenž by mne svými kvalitami a svým budoucím dílem překonal, v takové situaci vzdal.
Co se týče těch, kteří by svůj život obětovali vždy, nechť sami uváží, zda jsou tak svatí a čistí, či zda mají tak mizerné sebehodnocení nebo jsou právě v depresi...
Ale jak to s tou nerovností lidí vlastně je? Především záleží na vztažné soustavě. Vztáhneme-li životy lidí k nicotě, případně, pro ty, co v něco takového věří, k Absolutnu, mají stejnou hodnotu. To je třeba přiznat, abychom učinili spekulativní filosofii zadost. Žijete-li v neustálém kontaktu s Absolutnem či Nicotou a disponujete permanentním filosofickým nadhledem, pak máte právo tvrdit, že lidé jsou si rovni. Pokud však nejste na takové výši, a třeba já na takové výši opravdu nejsem, je třeba se více přiblížit žité realitě: Použijeme-li totiž jako vztažnou soustavu nějakou kulturu ve vymezeném časovém období, a místo absolutní objektivity teoretického rozumu aplikujeme intersubjektivní hledisko empirické zkušenosti a rozumu praktického, pak si lidé prostě rovni nejsou. Argument, že každý je v něčem lepší než někdo jiný, je sice pravdivý, leč naprosto nesmyslný. Nelze srovnávat neurochirurga s prodavačkou v hypermarketu jen proto, že dotyčná prodavačka umí uplést svetr a neurochirurg ne. Celková míra neurochirurgových schopností je prokazatelně vyšší než míra schopností prodavačky, která umí plést. Při vší úctě k prodavačkám, které umějí plést (s jednou takovou se mimochodem přátelím) by neurochirurg (nevyznačoval-li by se nějakými ohavnými osobnostními rysy) chyběl společnosti více než prodavačka, neboť nalézt adekvátní náhradu za prodavačku je mnohem snazší. Tečka. Rovněž ona rovnost před zákonem je rovnost iluzorní. Lidé si před zákonem rovni nejsou – v ideálním případě jsou si před zákonem rovni občané. Ale ne každý člověk má občanská práva toho kterého státu. Ilegální imigrant sice má nějaká práva, ale rozhodně je v mnohem nižším postavení než občan. A to nerozebírám skutečnost, že před zákonem nebýváme v ideálním postavení – někdo má na špičkového advokáta, jiný nikoli atd. Odhlédneme-li tedy od výše zmíněných filosofických výšin a zůstaneme pěkně na zemi a v přítomnosti, pak je zjevné, že koncept mezilidské rovnosti hlediska pořádně kulhá. A přesto za něj budou bojovat lidé všemožných světonázorů až do roztrhání těla... No, do roztrhání těla většinou ne, na to se mají, alespoň někteří, až moc rádi.
Něco tady smrdí. Je zde tabu jako hrom, tabu, které se lidem dostalo pod kůži, tabu, oproti kterému jsou například sexuální témata naprosto nevinná.
Jak toto tabu vlastně funguje, k čemu slouží, jakou část lidského myšlení ovládá a jak se projevuje v nedávných dějinách? Mám tedy zajímavé téma k přemýšlení (a jako vždy: Uvítám jakoukoli inspiraci, jakýkoli podnět, cokoli, co vás k tomuto tématu napadne...).
V rámci diskusí, jež proběhly, obzvláště cenné byly debaty s Dogbertem, vyšlo najevo, že problém nutně nemusí být v nerovnosti mezi lidmi, ale ve "vyvyšování se", tedy v případě, že se člověk odváží prohlásit, že je lepší než někdo jiný. Dogbert poukazoval na to, že zákaz vyvyšování se je antropologická konstanta (proč to v tom případě ovšem někteří lidé dělají?), přičemž doplnil, že toto tabu platí jen v rámci skupiny sobě rovných. K tomu jen dodám: Právě. Je nevhodné se vyvyšovat nad někoho, kdo je mi prokazatelně roven či je dokonce lepší než já. O něčem takovém zde ostatně nikdy nebyla řeč. Celé téma se týká oprávněné pýchy podložené konkrétními činy, nikoli sebeklamem.
Nicméně: Nikdy jsem netvrdil, že by se satanista nutně měl deklarativně vyvyšovat nad kohokoli, v běžném životě to může být dosti nepraktický postoj. Horší je, že je tabuizován i samotný pocit nadřazenosti, což má za důsledek pocity viny a člověk je tak tímto introjektem ovládán.
Nastal čas celé téma jasně a srozumitelně shrnout: Použijeme-li jako vztažnou soustavu kulturu v nějakém časovém období, lidé si prokazatelně nejsou rovni. Prohlášení tohoto typu je v dnešní společnosti tabuizováno (což dokládají četné emotivní reakce, jež se při otevření tohoto tématu objevily). Rovněž je tabuizován pocit nadřazenosti (jenž se může vcelku logicky objevit, vzhledem k objektivně existující mezilidské nerovnosti), zvláště pokud je veřejně deklarován. Tabu je formou sociální kontroly a nástrojem manipulace jedince společností. Proto je důležité přemýšlet, jak, nakolik a za jakým účelem jsme výše zmíněnými tabu manipulováni.
středa, 29. července 2009 | rubrika: Satanismus |
Tvorba tohoto blogu vyžaduje čas, práci a něco peněz, ale dělám to rád a s chutí. Nicméně pokud jste tu rádi, oceňte moji práci čas od času tím, že podpoříte libovolnou částkou projekt Praga-Haiti nebo sluneční školu Surya. Děkuji.
Co četli ostatní?
Komentáře
DISKUSE MŮŽE BÝT MODEROVANÁ
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
[1]... (komatsu ) Vloženo 29.07.2009, 14:21:24 x
Takže tě vlastně nemáme brát příliš vážně? Jsi jen takový agent provocateur...[2] (Kojot - WWW) Vloženo 29.07.2009, 14:27:45 x
[3] (bicarbona - WWW) Vloženo 29.07.2009, 21:39:19 x
(údajně Kierkegaard
tvrdí Camus
podle Svitáka
ale přeložila to Šabatková
pokud věřím Světové literatuře č.1/1963)
[4] (Kojot - WWW) Vloženo 29.07.2009, 22:01:31 x
Srovnávání bych, ač nejsem velkým stoupence biologických determinant lidských vlastností, označil za vrozené, protože se vyskytuje už u zvířat a to dokonce v ritualizované podobě soubojů samců. Bez srovnávání nemůže existovat žádný společenský řád a žádná pravidla chování. Tak to prostě je. Představa lidské společnosti bez srovnávání, je naprosto nesmyslná.
[5] (bicarbona - WWW) Vloženo 30.07.2009, 00:03:34 x
Jinak srovnávání jako akt lidské a zvířecí činnosti (jako obecninu zastřešující všechna konkrétní srovnávání) asi zrušit nejde, ale "srovnávání konkrétní"jakože místo onoho s tímhle a támhletoho s onímhle a ještě tohodle s tímhletím a nakonec ještě srovnat kdo z nás je lepší, by asi zredukovat na třeba jenom támhleto s onímhle jít mohlo...
Nebo-li (a mám pocit, že to zaměňuješ vlastně v rámci celé této elitně - nadřazenostně - nerovnostní trilogie) je rozdíl mezi růzností ve smyslu neidentity - faktem, že dvě věci na světě nejsou stejné, a z toho zdánlivě plynoucím závěrem, že jedno (různé) musí být nutně lepší/horší než jiné (různé).
Tedy pochopitelně můžu například srovnávat neurochirurga s paní prodavačkou z pohledu předpokládané prospěšnosti pro nějakou předpokládaně si to zasluhující společnost, můžu srovnávat důležitost pletení svetrů s já nevím čím, ale co to jako vypovídá o těch lidech, kromě toho, že je zaškatulím do nějakých vazeb Velkého Společenského Stroje na Dělbu Práce a Tomu Přiměřených Odměn Nejen Finančních Ale i Uznávacích v Rámci Hierarchicky Uspořádané Společnosti? Kdybych měl prostě řešit, kdo z nich je lepší člověk, nebo co se to tu vlastně řeší, tak bych se prostě usrovnával v tadyhletěch dílčích rozdílnostech...
Tudíž já na výroku "Považuji určité lidi (doplňte libovolnou skupinu či typ lidí) za svoloč A ZÁROVEŇ tvrdím, že lidé jsou si rovni a že nejsem v z celkového pohledu lepší než někdo jiný (mohu být lepší v nějaké specializované oblasti)"nevidím nic nekonzistentního...
[6] (Kojot - WWW) Vloženo 30.07.2009, 07:54:44 x
To, co píšeš na konci by nebylo rozporné, kdyby to znělo takto:
Považuji určité lidi (doplňte libovolnou skupinu či typ lidí) za svoloč A ZÁROVEŇ tvrdím, že lidé jsou si CO DO BYTOSTNÉ PODSTATY/VZHLEDEM K ABSOLUTNU/VZHLEDEM K BOHU/VZHLEDEM K NICOTĚ... rovni a že nejsem z pohledu VĚČNOSTI lepší než někdo jiný (mohu být lepší v nějaké specializované oblasti)"
[7] (bicarbona - WWW) Vloženo 30.07.2009, 09:47:42 x
příklad: chci srovnávat hrušky s jabkama, a fakt nevím, někdy mám chuť na hrušku, jindy na jabko, a když mám chuť na jabko, ale mám akorát hrušku, tak taky může přijít vhod, ale odpovědět na otázku jestli je lepší hruška nebo jabko? fakt nevím, a to jsem v relativně malé kategorii "ovoce k jídlu" nebo něco takovýho, a stejně nedovedu vyřešit "problém" jestli je lepší jabko nebo hruška (teď si představ srovnávat jabko třeba s mp3 přehrávačem), tak ho prostě neřeším :-)
podobně je mi fuk jestli v rámci "vztažné soustavy kultury v nějakém časovém období" někdo považuje neurochirurga za nadřazenějšího prodavačce, protože a) nevím co si představit pod "kulturou v nějakém časovém období" (příliš velká množina dílčích nerovností) b) když potřebuju neurochirurga jdu za ním, když potřebuju rohlík, jdu za prodavačkou a nepotřebuju se nijak vymezovat ani k jednomu z nich (nadřazeně/podřazeně), čímž ale samozřejmě nehodlám nijak shazovat neurochirga v rámci nějaké "množiny dovedností" a rozhodně má mou úctu :-)
a to nemluvím o tom, že v námi diskutovaném případě jsem součástí množiny, kterou srovnávám (hodnotím, vypovídám o ní), čímž vzniká další nezanedbatelné procento komplikací...
takže abych to nějak shrnul (což je zjevně můj problém), ať předpokládám nebo nepředpokládám (pro tuto úvahu) existenci PODSTATY, vůči které se vymezuje dobré a špatné, je to úplně jedno, protože nejsem schopen vyhodnit vztahy jakékoli trochu větší (komplikovanější) množiny čehokoli...
[8] (Kojot - WWW) Vloženo 30.07.2009, 12:55:09 x
[9]Cesta k Pravdě (černá vewiurrka - Mail ) Vloženo 30.07.2009, 15:47:03 x
[10] (Kojot - WWW) Vloženo 30.07.2009, 15:53:15 x
[11] (bicarbona - WWW) Vloženo 30.07.2009, 16:25:32 x
dík za pokec
[12]Wefka (černá vewiurrka - Mail ) Vloženo 30.07.2009, 17:40:13 x
[13] (Kojot - WWW) Vloženo 30.07.2009, 17:53:36 x
[12] Tak Ti nevím, Vewi, tak Ti nevím. To pojetí, o kterém píšeš, vypadá krásně, je to taková ta humanistická theologie, nicméně většina křesťanů zastává, na základě Bible opodstatněný názor, že kdo neuvěří a nepřijme Krista jako Spasitele má prostě smůlu (nebudu teď hledat příslušné citace, ale je jich tam dost). Koncepci, že víra je dar, lze chápat i v mnohem brutálnějším - kalvinistickém predestinačním smyslu, tedy že je předem rozhodnuto, kdo půjde do nebíčka a kdo do peklíčka. Nicméně Bible je natolik rozporuplný a chaotický text, že se s ní dá obhájit téměř jakékoli stanovisko, takže se nechci pouštět do debat tohoto druhu. Když přemýšlím o křesťanství, vnímám je hodně sociologicky - tedy všímám si spíše převládajících názorů a ne výjimečných jedinců, jako je třeba Tomáš Halík či Odilo Štampach, kteří jsou mi dosti sympatičtí. A to, co převládá, se mi po pravdě řečeno dost hnusí. Nicméně i kdyby bylo křesťanství tvořeno samými Halíky a jinými krásnými osobnostmi plnými soucitu a respektu, nic by to nezměnilo na skutečnosti, že je pro mne nepřijatelná sama idea spásy, posmrtného života atd. Takže ani v tom případě bych takovou víru nemohl přijmout.
[14]Mno fakt je jsem to nenapsala moc stručně tedy.. (černá vewiurrka - Mail ) Vloženo 30.07.2009, 18:08:25 x
[15] (Kojot - WWW) Vloženo 30.07.2009, 20:28:05 x
No, a třeba já fakt nevěřím, takže jsem již odsouzen. To je jednoduchá implikace. Jestli Ty si to křesťanství tak trochu nelakuješ na růžovo...
[16]Samozřejmě... (černá vewiurrka - Mail ) Vloženo 30.07.2009, 21:25:29 x
[17] (Kojot - WWW) Vloženo 31.07.2009, 10:43:14 x
[18]No proč? (černá vewiurrka - Mail ) Vloženo 31.07.2009, 10:55:18 x
[19]Mno a eště k té většině.. (černá vewiurrka - Mail ) Vloženo 31.07.2009, 11:07:43 x
[20] (Kojot - WWW) Vloženo 31.07.2009, 11:49:15 x
Ale zeptám se Tě na jinou věc. Píšeš: "Většina sataniostů co znám jsou opravdoví asociální zmetkové ujíždějící na týrání zvířat." - takže: Jak víš, že se vůbec hlásí k satanismu? Podle čeho tak usuzuješ? Ty se s nimi znáš osobně? A pokud ano, proč už jsi jim nerozbil hubu, jak zaslouží? Uvítal bych více informací.
[21]Znám je... (černá vewiurrka - Mail ) Vloženo 31.07.2009, 15:22:07 x
[22] (Kojot - WWW) Vloženo 31.07.2009, 17:43:15 x
PS: V LaVeyovi pochopitelně nemohli najít nic, co by je mohlo přivést k takovému způsobu chování.
[23]Mno... (černá vewiurrka - Mail ) Vloženo 31.07.2009, 17:55:09 x
[24] (Kojot - WWW) Vloženo 31.07.2009, 18:14:28 x
[25] (warhammer ) Vloženo 02.08.2009, 19:26:44 x
Pro Kojot:
Zase velice trefný článek. Já strašně moc nesnáším větu "sebechvála smrdí". Když udělám něco dobře, jsem spokojený se sebou, svým výkonem atd., nechápu, proč bych se za něj nemohl pochválit. Sebechvála je zdravá a přirozená, pokud není přehnaná.
Ave Satanas.
[26] (Kojot - WWW) Vloženo 02.08.2009, 20:23:22 x
[27]No co jsem se jich tak ptal... (černá vewiurrka - Mail ) Vloženo 03.08.2009, 23:29:47 x
[28] (Kojot - WWW) Vloženo 04.08.2009, 11:10:43 x
[29] (Allegor - Mail - WWW) Vloženo 11.09.2009, 21:56:11 x
Drtivá většina lidí, co satanismus praktikuje dlouhodoběji, promyšleněji a bere ho opravdu vážně, žádnou násilnou činnost (mimo vlastní obrany) nevyvíjí, neboť si uvědomují, že jako pro jedince je pro ně existenčně daleko výhodnější dodržovat nějaká základní pravidla vzájemného soužití, na nichž se lidé domluvili, a jejich porušení je tak skutečně otázkou naprosto vyjímečných situací, do nichž se člověk normálně nedostává (ano, kdyby mi kupříkladu hypoteticky sociálka chtěla odebrat dítě, vezmu zbraň a zabiju je).
Z obrazu satanismu, jaký tu prezentuje wiewurrka, pak vznikají takové perly, jako popis satanismu v jisté učebnici občanské výchovy pro základní školy (psal o tom ve své studii Ondřej Ipner), kde byli satanisté popsání kouzelnou větou "Jedná se o duševně nenormální lid", přičemž to slovo "lid" tam skutečně stálo v tomto tvaru a dokreslovalo tak rozvernou atmosféru konstatování.
Pokud jde o Charlese Mansona, tak on sice prohlašoval něco o tom, že je Kristem i Satanem, nicméně jeho řazení do satanismu je silně problematické a ač se objevuje i v něterých seriózních pracích, já bych ho tam neřadil.
[30] (Kojot - WWW) Vloženo 11.09.2009, 22:45:04 x
Všechna pole jsou nepovinná.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
MÁTE DOMA MÍSTO PRO DALŠÍ DUŠI?
PODPOŘTE UŽITEČNÝ PROJEKT!

Amor Vacui by Jaroslav A. Polák is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial 3.0 Unported License.
AŽ DOSLOUŽÍM, CHCI DO SBĚRU!
*




