AMOR VACUI - zápisky z cesty

Nietzsche (v Radostné vědě) napsal, že kdyby v každé době neexistovala převaha lidí, které uráží jakékoli fantazírování a myšlenkové výstřelky, lidstvo by již dávno zahynulo. Dále píše: "A největším dosavadním výkonem lidí bylo, že se navzájem o mnoha věcech dohodli a uložili si zákon dohody – ať už jsou tyto věci pravdivé či nepravdivé. ... Je tedy zapotřebí ctnostných intelektů, – ach! raději použiji slovo méně dvojznačné – je zapotřebí ctnostné hlouposti, je zapotřebí neotřesitelných udavatelů taktu pomalého ducha, aby věřící velké celkové víry zůstali pohromadě a dále tančili svůj tanec: tak káže a nařizuje potřeba prvního řádu. My druzí jsme výjimkou a nebezpečím, - nám je vždy třeba obhajoby! – Nuže, je vskutku možné říci leccos ve prospěch výjimky, za předpokladu ovšem, že se nikdy nechce stát pravidlem." (s. 83)

Satanismus už z principu neusiluje o většinovost, nechce se stát světonázorem stáda, neboť by tím popřel sám sebe. Je třeba, aby zůstal výjimkou a nebezpečím, aby zůstal záležitostí aristokratů ducha (a to zdaleka ne všech), aby inspiroval a dodával sílu těm, kdo jsou toho skutečně hodni, a neplýtval síly na masu prostředních lidí, jenž jsou, řečeno slovy Liber AL vel Legis, otroci, kteří mají sloužit. Za těchto podmínek lze skutečně ve prospěch satanské filosofie říci mnohé. Například to, že lidé kromě "zákona dohody" potřebují i špetku toho nebezpečí, nějaké ty padouchy. Když o tom tak přemýšlím, nemohu se zbavit dojmu, že satanismus v konečném důsledku slouží celku stejně, jako například televize a jiné jí podobné masové trankvilizéry, že pocit svobody, který jako satanista cítím, je jen dalším nástrojem udržujícím společnost pohromadě – filosoficky vzdělaní jistě poznali, že se mi teď do myšlenek vloudil starý dobrý Hegel (v této chvíli navíc okořeněný dickovskou paranoiou).

V těchto intencích je možné uvažovat i o devátém bodu satanského devatera: "Satan je nejlepším přítelem, jakého kdy církev měla, jelikož ji po celá ta léta pomáhal udržovat v chodu" (Satanská bible, str. 21) Dnes již církev nemá na společnost tak totální vliv jako v minulosti, ale to neznamená, že nějaký ten Satan pro chod společnosti není zapotřebí. Myslím, že v tomto smyslu je možné bez problémů nahradit slovo "církev" slovem "společnost". Satanisté mohou roli satanského aspektu ve společnosti úspěšně zastávat...

Ať už je tomu jakkoli, jsem rád, že v té hře "světového ducha" vystupuji v kozlovské roli "výjimky a nebezpečí" a ne v roli ovce.

LaVey píše (The Devil΄s Notebook, str. 61), že svět je divadlo, ale jen nemnozí se kvalifikují jako skuteční herci. Mnohem více lidí účinkuje v komparsu. Hrajme tedy své satanské role, dokud nás to baví a máme dost sil (dodávám já). Možná přijde čas, kdy – předtím, než navždy divadlo opustíme – na chvíli usedneme do hlediště a s vědoucím úsměvem budeme sledovat výkony nového pokolení Hvězd...

Literatura:

LAVEY, A.,S. The Devil's Notebook. Los Angeles: Feral House, 1992.

LAVEY, A. S. Satanská bible. Praha: Reflex, 1991.

linkuj.cz vybrali.sme.sk