AMOR VACUI - zápisky z cesty
Jaroslav A. Polák - Kojot hrající si na filosofa
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
Otestoval jsem se:
Další zajímavé testy:
Osobnostní typ ve vztazích, orientační IQ test (ale mám dlouhé vedení!), politický kompas, horoskop
sobota, 27. června 2009
Anton Szandor LaVey, zakladatel novodobého satanismu, nebyl filosofem v akademickém smyslu toho slova – jeho intencí nikdy nebylo hovořit k obci filosofů. Jeho filosofie se obrací k širšímu okruhu přemýšlivých lidí a tomu odpovídá "populární" způsob jejího podání. Vzhledem k tomu, že jeho myšlenky ovlivnily množství lidí a staly se svébytnou součástí euroamerické kultury, pokládám za vhodné zabývat se jimi i z hlediska filosofického.
Za hlavní filosofické rysy LaVeyovy odrůdy satanismu lze pokládat pragmatismus, vyhraněný materialistický monismus, epikureismus, důraz na nekonformitu a v neposlední řadě apel k uspokojování nejen intelektuálních, ale také tělesných a emočních potřeb člověka, čemuž slouží praktická – "náboženská" – stránka LaVeyova učení, v níž vychází vstříc lidské potřebě rituálu, jíž (nevysloveně) považuje za antropologickou konstantu. Satana chápe jako účinný symbol opozice proti prostřednosti a bezduchosti, nikoli jako reálně existující duchovní entitu. Hlásá (a rehabilituje) egoismus jako přirozený stav člověka, člověk je sám svým vlastním Bohem.
Svou rétorikou je zjevně inspirován dílem Friedricha Nietzscheho; stejně jako on se vymezuje vůči tradičním náboženstvím a především křesťanství, hovoří o smrti Boha a dělí lidi na výjimečné osobnosti disponující vlastní vůlí a manipulované stádo prostředních lidí, které navždy zůstane v osidlech morálky, jíž Nietzsche nazýval otrockou. LaVey zdůrazňuje, stejně jako Nietzsche, důležitou roli zla v dějinách a pokroku lidstva a hlásá morálku, jež se staví mimo tradičně vnímanou dichotomii dobra a zla. LaVeyova filosofie tedy jednoznačně vykazuje rysy nietzscheánské filosofie života, ale také se v ní v důležitých bodech liší. LaVey hlásá satanistu jako svobodného člověka stojícího nad bezduchým stádem, satanista je tak paralelou k Nietzscheho nadčlověku, ale, narozdíl od něj, nemá zvláštní ontologickou kvalitu. Satanista zůstává lidskou bytostí, byť výjimečnou a netuctovou, a není ani nějakým novým dějinným zjevem – vůdčí a sebe-vědomé "satanské" osobnosti působily v celém průběhu lidských dějin. Dalším důležitým rysem LaVeyovy filosofie je důraz na uspokojování lidských potřeb, LaVey je typický epikurejec – nehlásá bezbřehý hédonismus, ale spokojený a pokud možno tvůrčí život. Naproti tomu Nietzsche se se spokojeností nespokojuje: Odmítá spokojenost a jako základní maximu zdůrazňuje vůli k moci, válku a zdatnost. I satanismus, jak už plyne z jeho názvu, představuje permanentní opozici vůči prostřednosti, ale nepropaguje boj i za cenu sebezničení; pud sebezáchovy lze pokládat v satanismu za nadřazený princip. V tomto je LaVey typický Američan – pragmatik. Zmiňme jen krátce, že LaVey zcela pomíjí Nietzscheho věčný návrat téhož a přistupme k dalším možným, byť i jen kulturně zprostředkovaným vlivům na jeho myšlení. Určitě je třeba zmínit Ludwiga Feuerbacha s jeho kritikou náboženství a s tezí, že Bůh (či bohové) je lidským výtvorem, projekcí absolutizovaných a optimalizovaných lidských vlastností. Pro LaVeye je skutečným Bohem pouze člověk v tom smyslu, že každý je svým vlastním Bohem a spasitelem. Současně však pracuje i s myšlenkou projekce – v rámci rituálu může člověk použít nějakou božskou či jinou entitu, jakoby byla vnější a reálně existující, narozdíl od věřícího člověka má však satanista tento proces pod kontrolou a nežije svůj život ve stínu jakéhokoli boha.
Co se svého materialismu týče, vystupuje LaVey osvícenským způsobem, apeluje na rozum a na odhození přebytečného spirituálního haraburdí, ovšem do hloubky svůj materialistický postoj dále nepropracovává. Zdůrazňuje přirozenost a neexistenci jakéhokoli nad-přirozena, je důsledně monistický (je ovšem ochoten připustit, že existují dosud nerozpoznané zákony přírody; krátce se zmiňuje o své víře v existenci telepatie). Duševní oblast pokládá za produkt tělesného života, ale nevytváří žádnou ucelenou teorii jejich vzájemného vztahu. Pravděpodobně mu takové teoretizování připadlo jako nadbytečné, neboť Anton Szandor LaVey je především pragmatikem. Za pravdivé (nevysloveně) pokládá to, co slouží životu – na tom je postavena celá jeho koncepce. Poté, co filosoficky rehabilituje ego a prohlásí egoismus za přirozený stav člověka, zkoumá, co egu slouží, co je posiluje a dodává mu sebejistotu a velikost. Epikurejsky usiluje o překonání strachu z bohů a smrti (respektive posmrtných trestů), snaží se inspirovat a působit na čtenáře, zvláště v případě Satanské bible, svou exaltovaností, zavádí eklekticky pojaté satanské rituály založené na jejich emočním působení. Svým stoupencům neslibuje osvícení ani poznání jakékoli "vyšší Pravdy", nýbrž zajímavější a plnější život. Co tomuto životu slouží, je správné. Z hlediska etického zastává postoj "oko za oko, zub za zub" spojený s hlouběji nezdůvodněnými pravidly soužití, založenými na ideji svobody, jež končí tam, kde začíná svoboda druhého. LaVey tedy nepropracovává svoji etiku do hloubky, pouze se odvolává na lidskou přirozenost. LaVeyovy etické maximy jsou určeny především satanistům, tedy osobám, které se vědomě rozhodly pro život hrdých a nezávislých individualit. Ke "stádu", nacházejícím se ve stavu prostřednosti, se LaVey neobrací, vnímá je jako nutný protipól výjimečnosti a jeho myšlenky směřují k tomu, že s "prostřední lidmi" má být nakládáno tak, aby sloužili záměrům sebe-vědomého exkluzivního individua, nebo mu alespoň nepřekáželi. Lze říci, že pro masy prostředních LaVey doporučuje starou a osvědčenou taktiku chleba a her, přičemž zdůrazňuje, že satanista by se těmito lidmi a jejich kratochvílemi neměl kontaminovat, protože v masových zábavách převládá prvek psychické manipulace.
Pragmaticky přistupuje také ke své koncepci magie. Nižší magii definuje prostě jako účinné manipulativní jednání za účelem dosažení určitého cíle, tu vyšší pak především jako rituální psychodrama, jež má osvobodit lidské emoce a osvobodit tak vnitřní síly. Z jeho textů plyne, že věří v jistou míru objektivní účinnosti magického rituálu, například seslané kletby, o žádnou ucelenou teorii, jak toto působení funguje, se však nepokouší, pouze opakuje, že není možné působit proti zákonům přírody a zmiňuje možnost existence dosud neprobádaných zákonitostí, přičemž výslovně zmiňuje možnost telepatického působení. Zdůrazňuje určité praktické postupy, jež se v magii osvědčují, například nutnost pustit po vykonaném rituálu jeho cíl z hlavy a zabývat se něčím jiným, neboť zaobírání se jím by efekt umenšilo až zrušilo. Tato teze není zdaleka nová a odráží praktickou zkušenost lidí, zabývajících se magií či se snažících o telepatický přenos. Nebudu zde nyní rozebírat "objektivnost" tohoto poznatku, jeho rozšířenost je ovšem prokazatelná a LaVey jej do svého myšlení zcela pragmaticky začlenil.
Neodmyslitelným inspiračním zdrojem LaVeyova myšlení je také romantismus a dekadence druhé poloviny 19. století, kdy byl Satan v jistých kruzích velmi populární. Tento vliv se projevuje jednak v literárním stylu některých LaVeyových textů, v jeho oblibě v nostalgii, v jeho ritualismu a pompéznosti. LaVey však tyto impulsy přetváří v duchu pragmatismu tak, že jim odnímá jejich původní nihilismus a nahrazuje jej službou životu.
Jistě bychom nalezli mnohé další přímé i nepřímé inspirační zdroje, než ty, jež zde byly zmíněny; ty zmíněné však považuji za nejdůležitější. Aby se z "nástinu eseje" stal skutečný filosofický esej, bylo by třeba doplnit text odkazy, citacemi, detailnějším rozpracováním jednotlivých témat a dalšími formálními i věcnými náležitostmi. Pokud k něčemu takovému budu mít dobrý důvod, učiním tak ;)
Svou rétorikou je zjevně inspirován dílem Friedricha Nietzscheho; stejně jako on se vymezuje vůči tradičním náboženstvím a především křesťanství, hovoří o smrti Boha a dělí lidi na výjimečné osobnosti disponující vlastní vůlí a manipulované stádo prostředních lidí, které navždy zůstane v osidlech morálky, jíž Nietzsche nazýval otrockou. LaVey zdůrazňuje, stejně jako Nietzsche, důležitou roli zla v dějinách a pokroku lidstva a hlásá morálku, jež se staví mimo tradičně vnímanou dichotomii dobra a zla. LaVeyova filosofie tedy jednoznačně vykazuje rysy nietzscheánské filosofie života, ale také se v ní v důležitých bodech liší. LaVey hlásá satanistu jako svobodného člověka stojícího nad bezduchým stádem, satanista je tak paralelou k Nietzscheho nadčlověku, ale, narozdíl od něj, nemá zvláštní ontologickou kvalitu. Satanista zůstává lidskou bytostí, byť výjimečnou a netuctovou, a není ani nějakým novým dějinným zjevem – vůdčí a sebe-vědomé "satanské" osobnosti působily v celém průběhu lidských dějin. Dalším důležitým rysem LaVeyovy filosofie je důraz na uspokojování lidských potřeb, LaVey je typický epikurejec – nehlásá bezbřehý hédonismus, ale spokojený a pokud možno tvůrčí život. Naproti tomu Nietzsche se se spokojeností nespokojuje: Odmítá spokojenost a jako základní maximu zdůrazňuje vůli k moci, válku a zdatnost. I satanismus, jak už plyne z jeho názvu, představuje permanentní opozici vůči prostřednosti, ale nepropaguje boj i za cenu sebezničení; pud sebezáchovy lze pokládat v satanismu za nadřazený princip. V tomto je LaVey typický Američan – pragmatik. Zmiňme jen krátce, že LaVey zcela pomíjí Nietzscheho věčný návrat téhož a přistupme k dalším možným, byť i jen kulturně zprostředkovaným vlivům na jeho myšlení. Určitě je třeba zmínit Ludwiga Feuerbacha s jeho kritikou náboženství a s tezí, že Bůh (či bohové) je lidským výtvorem, projekcí absolutizovaných a optimalizovaných lidských vlastností. Pro LaVeye je skutečným Bohem pouze člověk v tom smyslu, že každý je svým vlastním Bohem a spasitelem. Současně však pracuje i s myšlenkou projekce – v rámci rituálu může člověk použít nějakou božskou či jinou entitu, jakoby byla vnější a reálně existující, narozdíl od věřícího člověka má však satanista tento proces pod kontrolou a nežije svůj život ve stínu jakéhokoli boha.
Co se svého materialismu týče, vystupuje LaVey osvícenským způsobem, apeluje na rozum a na odhození přebytečného spirituálního haraburdí, ovšem do hloubky svůj materialistický postoj dále nepropracovává. Zdůrazňuje přirozenost a neexistenci jakéhokoli nad-přirozena, je důsledně monistický (je ovšem ochoten připustit, že existují dosud nerozpoznané zákony přírody; krátce se zmiňuje o své víře v existenci telepatie). Duševní oblast pokládá za produkt tělesného života, ale nevytváří žádnou ucelenou teorii jejich vzájemného vztahu. Pravděpodobně mu takové teoretizování připadlo jako nadbytečné, neboť Anton Szandor LaVey je především pragmatikem. Za pravdivé (nevysloveně) pokládá to, co slouží životu – na tom je postavena celá jeho koncepce. Poté, co filosoficky rehabilituje ego a prohlásí egoismus za přirozený stav člověka, zkoumá, co egu slouží, co je posiluje a dodává mu sebejistotu a velikost. Epikurejsky usiluje o překonání strachu z bohů a smrti (respektive posmrtných trestů), snaží se inspirovat a působit na čtenáře, zvláště v případě Satanské bible, svou exaltovaností, zavádí eklekticky pojaté satanské rituály založené na jejich emočním působení. Svým stoupencům neslibuje osvícení ani poznání jakékoli "vyšší Pravdy", nýbrž zajímavější a plnější život. Co tomuto životu slouží, je správné. Z hlediska etického zastává postoj "oko za oko, zub za zub" spojený s hlouběji nezdůvodněnými pravidly soužití, založenými na ideji svobody, jež končí tam, kde začíná svoboda druhého. LaVey tedy nepropracovává svoji etiku do hloubky, pouze se odvolává na lidskou přirozenost. LaVeyovy etické maximy jsou určeny především satanistům, tedy osobám, které se vědomě rozhodly pro život hrdých a nezávislých individualit. Ke "stádu", nacházejícím se ve stavu prostřednosti, se LaVey neobrací, vnímá je jako nutný protipól výjimečnosti a jeho myšlenky směřují k tomu, že s "prostřední lidmi" má být nakládáno tak, aby sloužili záměrům sebe-vědomého exkluzivního individua, nebo mu alespoň nepřekáželi. Lze říci, že pro masy prostředních LaVey doporučuje starou a osvědčenou taktiku chleba a her, přičemž zdůrazňuje, že satanista by se těmito lidmi a jejich kratochvílemi neměl kontaminovat, protože v masových zábavách převládá prvek psychické manipulace.
Pragmaticky přistupuje také ke své koncepci magie. Nižší magii definuje prostě jako účinné manipulativní jednání za účelem dosažení určitého cíle, tu vyšší pak především jako rituální psychodrama, jež má osvobodit lidské emoce a osvobodit tak vnitřní síly. Z jeho textů plyne, že věří v jistou míru objektivní účinnosti magického rituálu, například seslané kletby, o žádnou ucelenou teorii, jak toto působení funguje, se však nepokouší, pouze opakuje, že není možné působit proti zákonům přírody a zmiňuje možnost existence dosud neprobádaných zákonitostí, přičemž výslovně zmiňuje možnost telepatického působení. Zdůrazňuje určité praktické postupy, jež se v magii osvědčují, například nutnost pustit po vykonaném rituálu jeho cíl z hlavy a zabývat se něčím jiným, neboť zaobírání se jím by efekt umenšilo až zrušilo. Tato teze není zdaleka nová a odráží praktickou zkušenost lidí, zabývajících se magií či se snažících o telepatický přenos. Nebudu zde nyní rozebírat "objektivnost" tohoto poznatku, jeho rozšířenost je ovšem prokazatelná a LaVey jej do svého myšlení zcela pragmaticky začlenil.
Neodmyslitelným inspiračním zdrojem LaVeyova myšlení je také romantismus a dekadence druhé poloviny 19. století, kdy byl Satan v jistých kruzích velmi populární. Tento vliv se projevuje jednak v literárním stylu některých LaVeyových textů, v jeho oblibě v nostalgii, v jeho ritualismu a pompéznosti. LaVey však tyto impulsy přetváří v duchu pragmatismu tak, že jim odnímá jejich původní nihilismus a nahrazuje jej službou životu.
Jistě bychom nalezli mnohé další přímé i nepřímé inspirační zdroje, než ty, jež zde byly zmíněny; ty zmíněné však považuji za nejdůležitější. Aby se z "nástinu eseje" stal skutečný filosofický esej, bylo by třeba doplnit text odkazy, citacemi, detailnějším rozpracováním jednotlivých témat a dalšími formálními i věcnými náležitostmi. Pokud k něčemu takovému budu mít dobrý důvod, učiním tak ;)
sobota, 27. června 2009 | rubrika: Satanismus |
Tvorba tohoto blogu vyžaduje čas, práci a něco peněz, ale dělám to rád a s chutí. Nicméně pokud jste tu rádi, oceňte moji práci čas od času tím, že podpoříte libovolnou částkou projekt Praga-Haiti nebo sluneční školu Surya. Děkuji.
Co četli ostatní?
Komentáře
DISKUSE MŮŽE BÝT MODEROVANÁ
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
[1] (Wu - WWW) Vloženo 28.06.2009, 19:58:47 x
Velmi zajímavé.
Doporučuješ mi Satansku bibli k přečtení?
[2] (Kojot - WWW) Vloženo 28.06.2009, 20:17:13 x
Wu, co bych to byl za satanistu, kdybych Tě od ní zrazoval? Ale zajímavé jsou i jeho další knihy, třeba Ďáblův zápisník, který právě čtu. Pokud si SB nechceš kupovat, je v PDF k dispozici zde:
http://metal4all.ic.cz..._bible.pdf
Ale osobně dávám přednost originálu:
http://std.kku.ac.th...%20Bible.pdf
Satanské rituály (anglicky) jsou zde:
http://www.bibliotecapleyades.net...
[3] (Irwiuss ) Vloženo 29.06.2009, 22:27:09 x
Co podle tebe LaVey přinesl nového? Je prostě jen pragmatický a egoistický(žádná novota) a nějak se nesnaží věc dále rozvíjet. Crowley např. na egoismu zakládá mnohem záživnější a pružnější filosofii. LaVey je takový konzervativní, celkem nudný, stačí mu sedět na hromadě dolarů s nahou blondýnou na každým koleni(dámy prominou). Takže... přinesl něco nového?[4] (Kojot - WWW) Vloženo 29.06.2009, 22:33:44 x
Irwiussi, na rozdíl od strýčka Ala, kterého si stále nesmírně vážím, přinesl přístup, který vede sice k menším výšinám, ale zato k uspokojivějším výsledkům v praktickém životě. Každému, ovšem, co jeho jest...[5]Kecy, samozřejmě... (warhammer ) Vloženo 06.07.2009, 16:38:56 x
Pro Kojot:
Tomu říkám zajímavý článek. Co si posledních pár měsíců pročítám tvé stránky, píšeš samé zajímavé články, tak doufám že ti to vydrží. Jen by mě zajímalo, co si ty osobně představuješ pod výrazem "prostřednost", neboť mě osobně zdá se, že tato spíše neexistuje.
Jo, a smím se zeptat, jakou muziku posloucháš?
Ave Satanas.
Všechna pole jsou nepovinná.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
MÁTE DOMA MÍSTO PRO DALŠÍ DUŠI?
PODPOŘTE UŽITEČNÝ PROJEKT!
Amor Vacui by Jaroslav A. Polák is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial 3.0 Unported License.
AŽ DOSLOUŽÍM, CHCI DO SBĚRU!
*