AMOR VACUI - zápisky z cesty

Pretože spoločenské vedy nie sú exaktné, ale radi si tento kredit od prírodných vied preberajú.
Potom spoločnosť budovaná na "vedeckých základoch marxizmu leninizmu" prinesie obrovské množstvo utrpenia a prekvapenie ako to, že spoločnosť budovaná pomocou vedy tak otrasne zničila všetko na čo siahla.
A vysvetlenie je práve v tom, že tá veda bola neexaktná a zrejme ešte dlhý čas bude.To je tragédia neexatných vied a príčina, prečo sa nimi pohrda.

Milane, a jak jsi u všech ďasů přišel na to, že společenské vědy nejsou exaktní? Co tím vlastně myslíš? Jestli exaktnost znamená disponování metodologií, pak Tě ujišťuji, že exaktní jsou. O minulosti a marx-leninismu tady diskutovat nebudeme, to je jako kdybych přírodním vědám předhazoval neexaktnost a odkazoval se přitom na Mičurina.

A co se týče škodlivosti, mohl bych fyzice předhazovat jaderné zbraně...

Což mi připomíná: Je či není vhodné oddělovat vědu od těch, kteří využívají nebo zneužívají jejích objevů?

Velmi, velmi velmi zajímavý, hezký a podnětný článek, opravdu! Vědu dělají vědecké metody...možná bys mohl napsat o vědeckých metodách v humanitních vědách, třebas konkrétně v religionistice? Jinak má výtka - humanitní vědy se dělají daleko více na společenskou či přimo např. dnes politickou objednávku než ty naše přírodní - ale to zřejmě víš?

Exaktnosť vedy je daná jej pojmologickým aparátom a práve zavedenie intenzifimárneho počtu vo fyzike a neskôr chémii vytvorilo z týchto nauk exaktné vedy, kde matematická štrukturalizácia umožnuje presný opis a tým je daná aj predikatívna sila týchto vied. To je rozdiel alchýmie a chémie.Preto vieme vo fyzike formalizovaným jazykom matematiky tak presne vypočítť dráhu planét, družíc...
Ak by sme rovnakú revolúciu, ako zavedenie intenzifinárneho počtu mali aj v spoločenských / hunanitných / vedách, vedeli by sme vytvárať spoločnosť, porozumeli by sme sebe.
Ibaže tá komplexicita spoločenských vied je oveĺa vyššia, ako u fyziky a na tú "revolúciu" matematiky v týchto vedách ešte len čakáme.Preto sa nepodaril ten pokus vytvoriť komunizmus.
Mičurina jednoducho usvedčili vlastné fakty / popperovsky falzifikovateľné / ale ten komunizmus sa mohol budovať stovky rokov a mohol fungovať, keďže na základnej báze do cca 40 -50 ľudí fungoval v ľudskej spoločnosti až do neolitu.Ale dá sa na to pozerať ako na obrovský sociálny experiment, a tam už vidno, prečo to vlastne krachlo.
http://novageneracia.sk...w/239/24/
.
Teda nejde len o metodológiu.Ide o to, že humanitné vedy sú v princípe na tom stupni, čo kedysi alchýmia.Aj v tej alchýmii boli pravdivé myšlienky, napr vyrobiť zlato z iných prvkov ide. Ale nie pri úrovni poznania aká bola v alchýmii.

Hodně dobré,

to je něco, co vím, ale nedokázal jsem to nikdy úplně přesně zformovat. Výtečná úvaha.

Bingo!

Milane, já teď na to nemám čas, vyhledej si třeba něco o metodologii sociologie.
A ano, společenské vědy nikdy nebudou tak přesné jako fyzika, a nikdy by neměly sloužit ke konstruování společnosti, to by byl zlý sen! Ale ostatně kromě starého Comta a marxistů už o to nikdo neusiloval. Taková sociologie by měla poukazovat na různé jevy ve společnosti, analyzovat je (i matematicky), a upozorňovat na (často nežádoucí) trendy. V tomto smyslu může společnosti prospět, nikoli však tím, že se ji bude snažit řídit!
Nějak teď nemám sílu na takovou debatu. Snažil jsem se ukázat, že společenské vědy jsou užitečné a důležité a proč, ne debatovat o tom, kdo je exaktnější a o "vědeckém řízení" společnosti.

Vewiurrko, metody v religionistice se liší podle typu a účelu zkoumání. Religionistika přebírá metody věd sociologických, pokud zkoumá současnost, případně historických, pokud se zajímá o dějiny náboženství atd.

On ten problém totiž vůbec neleží v oblasti metod, ty jsou vypracované ve společenských vědách velmi dobře, ale v neexistenci ústředního paradigmatu (společenské vědy jsou obvykle multiparadigmatické), což si ovšem většina kritiků ani neuvědomuje. Z pragmatického hlediska ovšem nejednoznačnost paradigmatu není na překážku hodnotnému bádání...

Ahoj,
zdá se, že se funkčnost, resp. dostupnost blogu zlepšila, což je vynikající, už jen třeba proto, že ležím doma s angínou :-)

Myslím, že není třeba obhajovat důležitost jakéhokoliv oboru poznání z hlediska pragmatismu (What is it good for?). To, že toto hledisko dnes bohužel převládá, je jen dobově podmíněné. Navíc jde o hledisko značně, značně omezené. Mnohé obory humanitních věd před jeho surovými požadavky neobstojí. Přesto mají svou cenu. Snaha o obhajobu takových oborů z hlediska pramatismu je jejich degradací. Myslím, že to není zapotřebí.

Břetislave, snažil jsem se i tento aspekt zohlednit a poukázat na to, že i leckteré přirodovědné oblasti zkoumání nejsou z hlediska primitivního pragmatismu "k ničemu dobré" - a přesto mají svou cenu.

..žáden fujtajb..počet o němž píšeš v biologii nemáme, máme jen biostatistiku, a ta nám stačí a nemyslím že bychom proto byli na úrovni alchymistů...A nejspíš podobný nesmysl ani nikdy potřebovat nebudeme, víš?

Snad by bylo záhodno přidružit k jinak podnětnému článku pár poznámek, které jsem nasbíral z dob svých úvah o vztahu věd "humanitních" a "přírodních" a filosofie především.
Zaujala mě představa filosofie jako metavědy. Souvisí s problémem filosofie vědy a vůbec vymezením hraniční čáry mezi filosofií a vědami, která není nikterak samozřejmá, ale počítá se s ní až od novověku/renesance, zatímco předtím byly vědy součástí filosofie. Heideggerovo pojetí filosofie v díle Konec filosofie a úkol myšlení je jednoduché - filosofie=metafyzika=platonismus a jejím údělem je rozpuštění do jednotlivých věd; věda je tedy v zásadě rozvinutým platonismem (no jistě!); v případě akceptace takovéhoto schématu jsou veškeré řeči vědy o exaktnosti, etc. jen jalovým mlácením slámy a nepochopením celé věci a toho, kdo je tady pánem.
Totiž dle mého názoru veškerá stanoviska vypovídající o vědách nepocházejí a nemohou pocházet ze samotného vědeckého diskurzu, ale z určitého metadiskurzu/filosofie (vědy). Samozřejmě tehdy, pokud budeme filosofii uvažovat jako specifický pohyb našeho myšlení a ne jenom jako to, co se děje na katedrách filozofie/poměrně častá dezinterpretace.
Spor mezi přírodními a společenskými vědami je podivný. Ona exaktnost glorifikovaná přírodními vědami /spočívající v zásadě v matematizaci/ jakožto jejich hlavní přednost se totiž velmi snadno stává jejich největší slabinou, která nakonec s jakousi pravdou nemusí mít vůbec nic společného - to záleží na povaze matematiky (filosofie matematiky!)(!). V zásadě ať si vědy říkají co chtějí, katem jim je zas jen filosofie/filosofie vědy a to je právě onen prostor, kde se rozhoduje a rozhodovalo o jejím osudu. Zajisté si vědci nemusejí pokládat filosofické otázky (které jsou podstatně fundamentálnější) a strčit svou pštrosí hlavu do písku grantové politiky, technokratického světonázoru etc., ale pak se z nich stávají pouze dělníci, kteří ani neví, kdo jim onen pás před ně připravil.
Výtka ze zbytečnosti spol. věd je absurdní společně s absurdností technokratického světonázoru (který je jedinou možnou argumentační pozicí, která dovoluje takovéto silné stanovisko!!!). Pragmatický aspekt/přínos přír. věd je mince se dvěma stranami.

2 komatsu: Díky za brilantní analýzu, skoro by si zasloužila figurovat (po mírném rozvedení) někde jako samostatný článek, tady bude poněkud utopená a to je škoda.

jak se na to tak zpětně dívám, věru je to příspěvek poněkud více afektovaný než by bylo zdrávo, což je způsobeno patrně tím, že se mi krapet zvedly mandle při pohledu na milanovy myšlenkové stereotypy... :)
ale podrobnější analýzu by to bezesporu zasloužilo, ostatně téma je to v podstatě nevyčerpatelné, leč se necítím býti k tomu prozatím dostatečně kompetentní... analýza je to provizorní a jako taková asi jen a jen do diskuze...