AMOR VACUI - zápisky z cesty

Ve vymýtáním necronomiconských entit nevidím žádný morální problém :-)

Darkene, tady přeci nejde o MORÁLNÍ problém... Jde o tom, že určité entity na banishing prostě z vysoka... A navíc, ta entita si mě vybrala a kdo ví, třeba prostě ještě nenazrál čas na plodnou spolupráci.

Máš -li neřešitelný problém, vem si větší kladivo :-)

Kladivem můžeš bušit do vody či do vzduchu jak vzteklý a stejně tě sejme povodeň nebo vichřice:-)

Hezký text, krásná vzpomínka, ať byla co do prožitku jakákoli...jako všechny z let kdy jsme byli mladí , chutnaly nám ještě rvačky i sex a vše bylo nové a plné skrytých významů...díky El Coyote..

Darkene, ovšemže nic není nemožné, ale dost možná by to dopadlo asi takto: "Operace se zdařila, pacient zemřel." ;)

Vewiurrko, tak teď alespoň víš něco o tom, co se tam tehdy dělo.

Kojot: Tahle možnost tu je samozřejmě vždy, ale já myslel, že satanisté milují výzvy :-)

Darkene, Ty aby sis nerejpnul... Satanisté, abys věděl, v prvé řadě milují život. A pro mě je výzvou navázání kontaktu s tou entitou - ať už je to část mne samotného nebo něco "from Beyond".

To máš pravdu, to bych pak ani nebyl já. Ale celkem rád bych si poslechl jak si ji na někoho poštval, to by totiž naznačovalo, že je v práci s ní nějaký skutečný potenciál. (A v ideálním případě by ji jen stačilo dostatečně zaměstnat)

No, to byla před dvěma lety L. v nemocnici a děsně tam do ní vysírala jedna spoluobčanka. Situaci mi vysvětlila po telefonu. Tak jsem ve stavu takové střední gnose řekl té entitě, ať tam zaskočí a vyřeší to. No, dotyčná to přežila, alespoň co já vím, ale ten večer pak už dala pokoj a druhého dne ji převezli na jiný pokoj...

To zní zajímavě, zkoušel si ji potom ještě zaúkolovat nějak jinak?

No, já vlastně neměl moc důvod. Ale zkusím si povzpomínat, kdo mě v poslední době opravdu naštval... ;) Jo, vlastně už vím o jednom takovém, ale potíž je v tom, že se špatně zaměřuje... Viz zítřejší článek...

Kojote, tenhle tvůj článek mně zastihl v tíživém rozpoložení, jak jsem sledoval hloubky deprese. měl jsem pořád chuť ti něco napsat, ale na tohle téma se těžko píše z voleje a pořád jsem si nemohl udělat nějaký prostor. No a včera tohleto...
Když jsem si to prošel takhle v kontextu, vyplavalo mi pár myšlenek a zkusím ti je co nejobratněji předat. deprese je tak trochu můj obor (no jo...profesionální gestaltista) a když se stane tématem, poměrně pravidelně se vyprofiluje jako slepá ulice, do které se život dostává. Někdy je to otázka posledních pár měsíců a situace je přehlednější, jindy život nabral prapodivný směr už třeba v dětství, tváří se to endogenně. (tady by se hodilo ještě pár myšlenek o telémě). Když jsem teď četl tvůj magický zážitek, vzpomněl jsem si jak J.K. uvádí Brány Meonu citátem z Lovecrafta: Hned vedle cest, po nichž denodenně chodíme, se nacházejí černé zóny stínu... a popřemýšlel nad tím, jak to je se strážci slepých uliček. jak se vesmír nebo kia nebo HGA stará o to, abychom šli svou cestu? Tvou bytost teď spíš vnímám jako strážce cesty než jako ohrožení. napadá mně, že když jsem chtěl třeba jako malý kluk chodit po kolejích, měl jsem větší strach z toho, jak by se tvářil táta, kdyby to věděl, než z vlaku, který by se mohl objevit. Zlatá maska - to už je na mně moc velká symbolika a ten zážitek po trávě záměrně opomíjím, protože k němu nic nemám. Úvahy si vyšly na procházku....

...Kojota velmi obdivuji. Na rozdíl od mnoha co na netu všem předvádí své přebujelé ego, kojotův hlas do vřavy přináší něco očistného. Nesaje, netyje z druhých. Obdarovává. Snad dostává i něco zpět.

..Katy uměla být tajemná že?