AMOR VACUI - zápisky z cesty

V romštině sloveso mít neexistuje. Ve vazbách, který vyjadřují pojem mít, se užívá spony hin (3. osoba jednotného čísla slovesa jel = být) v příslušném čase s akuzativní vazbou. To by samo o sobě nebylo zase tak moc zajímavé, koneckonců sloveso mít se často nepoužívá v ruštině (kde je nahrazováno vazbou s předložkou u) nebo třeba ve finštině, kde je rovněž tvořeno pomocí 3. osoby slovesa být (olla, 3. osoba je on). V ruštině ovšem sloveso mít reálně existuje (иметь) a ruština zná i slovo vlastnit (владеть), stejně tak i finština (omistaa); podívejme se nyní, jak je to v případě romštiny:

Vycházím-li z kvalitního Romsko-českého a česko-romského slovníku, pak nenacházím slova vlastnit či vlastník. Nacházím ovšem slovo pro české majetek: barvaľipen. Když však nahlédnu do romsko-české části, zjišťuji, že toto slovo znamená bohatství, plurál tohoto slova (barvaľipena) znamená poklad/y a zjevně vychází z barvalo – bohatý. Není to tedy výraz pro jakýkoli majetek, ale o majetek velký. Rovněž české jmění se, patrně případněji než majetek, překládá slovem barvaľipen. To slovo zjevně není neutrální, je emočně zabarveno přepychem.

Implikace? Kromě skutečnosti, že by se do romštiny dosti obtížně překládala Frommova kniha Mít nebo být (rusky Иметь или быть?, finsky Olla vai omistaa), což není zase tak bezvýznamný postřeh, jak by se na první pohled mohl zdát, se zde nabízí zamyšlení v intencích Sapir-Whorfovy hypotézy aplikované na historii a současnost romského etnika pojatou především v sociálně-psychologických intencích...

linkuj.cz vybrali.sme.sk