AMOR VACUI - zápisky z cesty

já tohle taky vídám často. je fakt, že u osmiletého dítěte už by mě to zarazilo; nezaráží mě to ovšem u dětí malých - tak do pěti, šesti let - ty se přeci jen snáz unaví (pokud nejde o hyperaktivní jedince).

no myslím, že tohle je častý jev především kvůli bezpečí dítěte. Protože když sedí, tak je menší pravděpodobnost, že spadne, když to tramvají cukne a také je to o tom přehledu, matka si stoupne před sedačku, takže dítě zůstane sedět a má o něm přehled. Taky je menší pravděpodobnost, že na něj někdo spadne při prutkém brždění apod. Důležité ale podle mě je odhadnout, kdy se mají role otočit, tzn. dítě už je dost velké, aby mohlo samo stát a nedojít úhony.

prudkém ne prutkém, no je vidět, že přemíra učení na státnice se negativně projevuje

No to je rychlost! Díky za komentáře. Ale co když místo k sezení není? To pak musí dítě stát únava neúnava, cukání necukání. A taky to nějak zvládnou, co jim taky zbývá. Ale budu si víc všímat věku dětí, které nechávají rodiče sedět.

Inu, Kojote, když není místo k sezení a malé dítě, cukání necukání (o únavu ani tak nejde) musí stát, trpí hlavně rodič, který jednak musí dítě přidržovat (nedejbože, aby měl těch malých dětí několik, nebo dítě a nějaká rovněž přidržování zasluhující zavazadla), jednak trne, kdy to skutečně škubne, on ho nezachytí a dítě odletí přes půl tramvaje (autobusu)...a vyrazí si zuby. Třeba.
Tohle je u dětí tak asi do šesti let skutečně hodně pádný důvod, proč usazovat radši je než sebe. :)

a taky, pokud měla maminka kočárek, možná si nechtěla sednout, protože kočárek se může odbržďovat, dítě vylézat atd. (když mám kočárek + pěší dítě a někde je místo k sezení, taky tam vyšlu dítě - důvody viz výše - ale sama zůstanu u kočárku).
Nepíšeš, jak staré bylo dítě s PET lahví; od určitého věku můžou děti házet věci na zem schválně, pro zábavu, právě aby je někdo jiný sbíral ("ha, sebere i po stopadesáté? A co po stopadesátéprvé?"), ale taky je možné, že mu ta láhev padala, nebo matka jen nechtěla riskovat jekot v tramvaji (na bloguje.cz je celá řada článků a komentářů, volajících div ne po trestu smrti pro matky, jimž se dítě rozbrečí v prostředku MHD).

Tady v Pardubkách je v přepravních podmínkách Dopravního podniku přímo uvedeno, že při přepravě kočárků musí rodič celou cestu stát u zabržděného kočáru a hlídat si ho.
A zasloužilý rodič je vděčný za každou chvilku, kdy jeho batole neječí, takže zautomatizované podávání jakékoliv věci pořád dokola dobře znám a se spratkovitostí to v kočárkovém věku podle mě rozhodně nemá co dělat :-)

Díky za komentáře. Zní to logicky. Od kolika let věku by mělo být dítě schopno bez obav z cuknutí cestovat MHD?

Jo - a k té padající láhvi. Padala blíž té holce, co seděla, a ta se ani nehnula, aby láhev zvedla.

I v deseti je to v někdy plném provozu od 15:00 do 17:00 o hubu, prostě vidíš, jak je to dítě nezkušené a ani pořádně neví, kam bezpečně uhnout, taška přes rameno paní, kt. se dere k východu, ho vezme po hlavě apod. Ale cca od těch deseti to jde - záleží také na individuálním vzrůstu.
Jde o to, že si možná neuvědomuješ, jak je ta společnost čím dál tím "rozjetější", rychlejší, šup-šup. V Británii např. už od 11:00 do 17:00 ve větších městech nechodí důchodci do center, poněvadž by byli smeteni davem.
Jinak mám dotaz, podává vám váš pes věci, když vám spadnou ze stolu? Samozřejmě že dítě má na jednu stranu být učeno, aby rodičům i mladšímu sourozenci maximálně pomáhalo, na druhé straně je tady něco jako osobnostní integrita, na jejíž celistvost se za našich mladých let tak moc nehledělo. Někdy je rodič natolik unaven, že zkrátka nemá na to přepnout z ochranářského módu do toho cepujícího, zvláště v dopravním prostředku, kde se tyto situace střídají.

S kočárkem je lepší stát, než sedět.
Podávání věcí dítěti do kočárku je normální - v určité životní etapě KAŽDÉ dítě vyhazuje věci a je třeba mu je podávat zpět, protože je to způsob, jakým dítě objevuje/zkoumá prostor a učí se, co je to vzdálenost.
Osmileté dítě posadit místo sebe na uvolněné míst je neslušnost. Ta matka měla místo s poděkováním odmítnout, aby mohla stát u kočárku, a neměla na ně usazovat svou osmiletou dceru, protože pro tu to ten mládenec určitě neuvolnil.

Mírou k sezení budiž velikost klínu matčina. Vejde-li se dítě, nechť sedí. Nevejde-li se, nechť stojí.Neboť se tímto učí. Vytrvalosti, ohleduplnosti, samostatnosti,šikovnosti. Vše ostatní je blud.Vždyť při prudším zabrzdění nabijou si všichni,sedící i stojící. A tedy i sedící dítě.To si vyrazí zuby o přední sedadlo,zatímco to stojící se prostě proletí. Možná se pletu,ale kolik jste kdo zažili rozbitých úst v autobuse? V poměru ke strachu maminek? Kdo se dobře dívá, vidí že děti jsou šikovnější než jejich maminky říkají. Já nevím, mě prostě vadí ta přespřílišná hygiena ve smyslu ochrana dítěte před čímkoliv, víc se přikláním k jednomu přísloví : Nechej své dítě okusiti hladu a chladu,chceš-li z něj vychovati člověka. Jo a hraní si v autobusu MHD taky není to pravé ořechové :-)

a ono někdy i v případech že jde o život má rodič přednost, například kyslík v letadle si nasazují nejdříve dospělí, a záchranář u mola nastaví tělo oběti proti zdi.. Ale vzpomněla jsem si na krásnou větu, když se synátor ptal tatínka proč musí v autobuse stát, a tatínek řekl : protože jsme gentlemani :-)

Ano, Kojote, dítě má vždy, opakuji: VŽDY, přednost před rodiči. Až se k té rodičovské roli propracuješ, nebude ti to připadat divné... ;)

A co takhle Mrazík..Pamatuj na mámu..Dobrá..A starším ustupuj..Dobrá..:-) Mám ke svým dětem úctu jako k samostatným bytostem,a právě proto nemají vždy přednost.A proto nemusím říkat- všechno jsem jim dala, obětovala jsem se,a oni se takhle chovají..Můžu je bránit jako lvice před nepřízní počasí a osudu,ale musím je naučit žít samostatně, o tom je-si myslím- ta pravá rodičovská role..

Mně ta příhoda přijde OK, souhglasím s Manželkou [5] [6].
Ad [10] si myslím, že je v pořádku na uvolněné místo posadit dítě. Mladím vstal, aby té paní pomohl, ne? A jeho konkrétní nabídku, tj. uvolněné místo, ona využila tak, jak to nejvíc potřebovala - usadit dítě. Sedět u kočáru je někdy asi na pendrek.

Uznávám ale, že tohle platí u malých dětí, ne u desetiletých; ti ať naopak místo uvolňují seniorům.
Jenže: Co my víme? Třeba to dítě bylo nemocné, nebo mělo čerstvě sundanou sádru z nohy... nikdy nevíš.

Nedávno jsem odmítla uvolnit místo pro dítě školního věku. Prý aby mohli sedět vedle sebe, matka a dítě, že mám (já, která nejsem osmnáctiletá holka ani muž) zvednout zadek. Tak to jsem odmítla. Místa byla volná i jinde.
Popsala jsem to tady:
http://www.liska.bloguje.cz...e.php