AMOR VACUI - zápisky z cesty

Pravicově orientovaní lidé často zapomínají, že v dobách Marxe s Engelsem či, o něco později, v době, kdy se v Bezručově mysli a srdci rodily Slezské písně, na tom byl proletariát opravdu zle. Marx měl plné právo být rozhořčený, stejně tak i Bezruč. Dnešní nezaměstnaný si žije jako král ve srovnání s tehdejším zaměstnaným dělníkem. A srovnávat tehdejšího a současného nezaměstnaného prakticky nelze. Tehdejší kapitalismus dokázal být opravdu nelidský. Proč to píši: Jsem přesvědčen, že levice zcivilizovala Evropu. Nemám ovšem na mysli revoluční levici komunistickou, ale levici sociálnědemokratickou. Zakořenění principu solidarity coby neodmyslitelné součásti současného evropského státu je významným příspěvkem levicového étosu a málokdo si dnes uvědomuje, že se nejedná o odvěkou samozřejmost, ale o relativně nedávný civilizační výdobytek.

Proč se tedy k levici nehlásím, když na ni píši takové ódy? Nehlásím se k ní proto, že všeho moc škodí a každý extrém nakonec vede k sebedestrukci. Současná levice, tak, jak ji vnímám, postrádá nějakou nosnou ideu a tento nedostatek nahrazuje populismem. Uvědomme si, že současný sociální stát narazil na své limity a začíná se vlastní vahou hroutit. Rok od roku narůstají schodky státních rozpočtů (nejen toho našeho). Málokdo si uvědomuje, že nikoli pouze statisíce domácností, ale celý tento stát žije na dluh. Před několika lety jsem žil na dluh. Chvíli to bylo fajn, ale pak to bylo dlouho hodně zlé. Rozumějte: Já naprosto souhlasím s tím, aby lidé, kteří trpí nouzí, dostali sociální dávky, jež jim umožní žít normální život a neskončit na ulici. Souhlasím s tím, aby vážně nemocní lidé dostávali invalidní důchody. A přeji penzistům příjem, který je nedonutí přestěhovat se do domova důchodců, protože nemají na komerční nájemné. To je podle mě v pořádku, je to v souladu s evropským étosem solidarity (kdybychom se vrátili k velkorodinám a vzájemné péči příbuzných, nebylo by nutné budovat tak širokou sociální síť; ale tímto směrem se vývoj patrně ubírat nebude). Ale současně si přeji, aby potřební lidé nebyli necháni napospas osudu za dvacet, třicet, padesát let... Jsem toho názoru, že je lepší, když současní potřební dostanou méně, pokud to umožní přežít i další generacím potřebných.

Současná levice jakoby ztratila ze zřetele jakoukoli jinou než bezprostřední budoucnost. Zatímco v minulosti myslela na roky dopředu a podílela se na utváření politického étosu Evropy, nyní jsou pro ni nejzazším okamžikem nejbližší volby. A tak levice rozdává a tváří se přitom, jakoby ty peníze milostivě tahala z vlastní kapsy. Jenže ve skutečnosti je tahá z kapes všech daňových poplatníků a to nejen těch současných, ale – vzhledem k schodkovým rozpočtům – i těch budoucích. Je docela dobře možné, že letos narozené děti budou ze svých daní platit současný státní dluh. To se mi nelíbí. Měli bychom žít z toho, na co máme, a pokud se zadlužovat, tak ne proto, abychom to "projedli", ale abychom to investovali. Třeba do infrastruktury... Nebo do podpory porodnosti, což je podle mě dobrá investice (přičemž výše porodného by mohla záviset na počtu odpracovaných let rodičů – můj příspěvek k tématu eugeniky, vrátím se k tomu ve zvláštním článku).

Současná levice předstírá, že je Jánošík – chce bohatým brát a chudým dávat. Skutečnost je však dramaticky odlišná: Když na ty opravdu bohaté daňově udeříte příliš tvrdě, tak naleznou způsob, jak uniknout. Například do některého z "daňových rájů". Ten, kdo takový úder odnese nejvíce, nejsou bohatí, ale střední vrstvy. Ty jsou vůbec tak jaksi na odstřel... A poté, co to střední vrstvy vzdají a sníží se jimi generovaný zisk, budou muset nést břímě solidarity vrstvy nižší. Nakonec se to celé zhroutí jako domeček z karet. To nechci.

Chci, aby bohatí lidé platili na daních stejné procento ze zisku jako lidé chudí. Chci to, protože je to fér. Diskriminovat schopnost vydělat hodně peněz je stejně nechutné, jako diskriminovat kvůli barvě kůže, pohlaví či náboženství.

Chci, aby podnikaví lidé u nás žili v prostředí, které jim umožní vyniknout a zbohatnout, což znamená jasná a stabilní pravidla, přiměřené a transparentní daně a v neposlední řadě také respekt a úctu (nikoli tedy pěstování představy, že bohatý člověk je lump).

Chci, aby výše daňové zátěže nepřerostla míru, kdy si bohatí lidé řeknou, že je přeci jen bližší košile než kabát, a ze solidárního systému se tak či onak vyvážou.

Chci, aby dlouhodobě nezaměstnaní povinně vykonávali obecně prospěšné práce a aby vůbec bylo důkladněji kontrolováno kdo co a proč pobírá a to bez jakékoli diskriminace – včetně té "pozitivní".

To všechno chci, protože bych byl rád, aby bylo za čtyřicet let na důchody, chci to už proto, že existuje možnost, že se té doby dožiji. Tak, a teď mi řekněte – koho mám volit?

Mám volit Sociální demokracii, která chce řešit ekonomickou krizi tím, že zvýší důchody? No to snad ne... Ovšem, ODS je strana plná... já dnes nechci být sprostý. Prostě až na pana Julínka mi z té strany v současné době není sympatický snad nikdo. Ale alespoň se zdá, že si tam uvědomují, že rozdávat nelze do nekonečna a dívají alespoň o malý kousek dál než ČSSD. Pak také mohu volit nějakou neparlamentní liberálně laděnou stranu, jež mi bude tak či onak sympatická. To udělám při volbách do Evropského parlamentu, neboť tam zase o tolik nejde. Ale při volbách do Sněmovny... Posledně jsem volil Zelené a dokonce se tam dostali; jak to dopadlo, všichni víme...

linkuj.cz vybrali.sme.sk