AMOR VACUI - zápisky z cesty

Osobně nejsem příznivcem těchto tvorů, ale když k tomu má někdo vztah, tak ať si to klidně chová... Jako známý, kterému se rodiče vrátili s malým vetřelcem v zavazadle. Řekla bych, že to pro něj byl ideální suvenýr.

No, někdo má rád vdolky, jiný zase štíry. No, a já mám rád štíry. A vdolky taky. O holkách nemluvě ;)

Omylem nefungovalo správně rozklikávání obrázků, teď už se opravdu lze prokliknout ke zvětšenině.

Jak se s takovými miláčky zachází? Třeba při čištění terária? Předpokládm že do ruky je nebereš...

Wu, není to ani zdaleka tak denervující, jako pracovat s některými pavouky (takové jsem míval a už je nemám). Štír je obvykle na jednom konkrétním místě a nemá tendenci je opouštět, takže pokud chci jen něco z terária vyndat, prostě pro to sáhnu. Pokud potřebuju manipulovat se štírem, pak buď měkkou pinzetou (obalím konce třeba vatou). Nebo naženu štíra do krabičky a tu zavřu. Toho Androctona bych přiklopil krabičkou a podsunul víčko. Vlastně je to triviální. ;)

Když to takhle napíšeš, vypadá to jednoduše a bezpečně. Už tě někdy některý z Tvých hojných jedovatých chovanců pokousal? (tip na článek ;)).

Štír mě ještě nedostal. Ale dvě zkušenosti mám. První z nich nebyl můj miláček, byl to sršeň v nohavici. Druhá zkušenost: Jedovatá užovka Hydrodynastes gigas. Obojí bylo drsné, sršeň byl, myslím, horší. Určitě o tom napíšu víc, ale v současné době nezvládám psát to, co psát chci a potřebuji především, takže později...