AMOR VACUI - zápisky z cesty

Jedná se ale skutečně ve všech případech, kdy se jí někdo ohání, o toleranci? Tolerovat znamená něco skousnout, dovolit někomu něco, co musíme vydržet, tolerovat znamená nést břímě váhy telete (je tam etymologická souvislost!). Člověk, který skutečně toleruje, je vystaven zátěži.

Nejprve si vyjasněme, co tolerance není. Netoleruji něco, co je mi lhostejné. Je-li mi totiž něco lhostejné, pak se tím nezabývám a nijak mne to nezatěžuje ani neobtěžuje. V tom případě opravdu není důvod mluvit o toleranci. Například mně osobně je zcela lhostejný golf. Mám snad prohlašovat, že jsem vůči golfu tolerantní? Ovšemže nikoli!

Pokud mi něco lhostejné není, pak je mi to buď sympatické, nebo k tomu chovám nepřátelské či jinak nelibé pocity. V prvním případě je mi něco blízké a podporuji to, pak to netoleruji, protože to není něco, co bych musel snášet – naopak jsem toho příznivcem či součástí, v případě člověka přítelem či kolegou. Tolerance se tedy týká pouze možnosti, kdy mi něco, jde-li o fenomén, libé není, je to v rozporu s mými zájmy nebo se zájmy těch, které podporuji, případně jde o člověka, který jedná v rozporu s mými zájmy. V takovém případě se mohu rozhodnout vzít na sebe břímě tolerance. Otázka však zní: Proč bych to měl u všech ďasů dělat? Jedná-li se o tolerování člověka, může to být proto, že je mi v mnoha směrech blízký a jsem proto ochoten tolerovat, tedy snášet, některé jeho nepříjemné vlastnosti. To je dosti běžný typ skutečné tolerance a společnost by bez něj patrně nefungovala. Je však třeba si uvědomit, že tím, že někomu něco toleruji, zároveň vyjadřuji nesouhlas s tím, co toleruji (pokud bych s tím souhlasil nebo pokud by mi to bylo lhostejné, pak by nešlo o toleranci). Tolerance, aby fungovala, musí být reciproční záležitostí. Někdy jí je, jindy nikoli – v tom případě nakonec kotel vybuchne a je po toleranci. Totéž platí mezi lidmi i ve větších měřítcích.

Přeneseme-li problém tolerance do oblasti skupin, ať už náboženských, etnických či jiných, případně do oblasti ideologií, pak – aby tolerance fungovala – musela by být rovněž reciproční. Pokud se dostanu do střetu se skupinou křížící jako masa nebo jako smečka (zde se odvolávám na Canettiho) zájmy mé skupiny, proč by to měla být má skupina, která má vydržet, která má nést břímě? Ústupek v případě tolerance konkrétního člověka má význam z evolučního hlediska, protože upevňuje mezilidské vazby. Většinou se navíc týká příbuzných, kde je výhodná pro mé geny. V případě, že hovoříme o skupinách, pak už je evoluční hledisko mnohem slabší. Stále však může být tolerance v zájmu státu, například aby se předešlo nepokojům či občanské válce. Dějiny však ukazují, že to příliš nefunguje a projev tolerance bývá tolerovanými obvykle vnímán jako projev slabosti. Často nedochází k žádné reciprocitě.

Postoupíme-li k ideologiím: Proč snášet ideje, s nimiž nesouhlasím a které jsou v přímém rozporu s idejemi, jež zastávám já? Proč je tolerovat, kdy se mi při pouhém pomyšlení na ně vaří krev? Proč trpně snášet pomluvy, výsměch, pohrdání a být tolerantní vůči ideologii, jejíž představitelé se k tomu, co představuji, staví otevřeně nepřátelsky? Mělo by to smysl v případě, že by do oblasti mých idejí nebylo ze strany protivné zasahováno. Kdyby byly vymezeny sféry vlivu a tolerance byla reciproční. To se však stává málokdy... Abych něco toleroval, je třeba, aby to pro mne bylo výhodné – aby pozitiva převážila negativa.

Ale budiž, chce-li někdo hlásat toleranci, ať ji hlásá a trpně snáší všechna příkoří (či k nim alespoň potenciálně svoluje!), nastavuje druhou tvář a užívá si pocitu mravní převahy. Ale ať si uvědomuje, že říká-li toleruji, říká tím také nelíbí se mi to... V mnoha případech však vnímám řeči o toleranci spíše jako dunění prázdného bubnu, plavání s proudem vytvořeným nadužíváním probíraného pojmu.

V mnoha případech jsem ochoten být tolerantní, pokud je to v mém zájmu a plusy jsou větší než mínusy, v mnoha jiných případech, kdy by tolerance mohla přijít do konfliktu se zákonem přežití (fyzického, psychického či ideového a to jak mého osobního, tak i skupin, k nimž přináležím) však bez skrupulí zadupu podlé lidi do prachu v lítém chtíči své pýchy!

linkuj.cz vybrali.sme.sk