AMOR VACUI - zápisky z cesty
Jaroslav A. Polák - Kojot hrající si na filosofa
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
Otestoval jsem se:
Další zajímavé testy:
Osobnostní typ ve vztazích, orientační IQ test (ale mám dlouhé vedení!), politický kompas, horoskop
středa, 8. dubna 2009
Byly doby, kdy jsem měl spoustu věcí, tedy vlastně více věcí, než teď, protože stále mám spoustu věcí, hlavně knih, a také spoustu zvířat, která však, ač dle litery zákona věcmi jsou, věcmi nejsou. Ale kde vlastně končí hranice mezi věcí a bytostí?
Vazby. Rozumějte, tenhle článek píši hlavně sám pro sebe a píši jej tak, aby byl srozumitelný především mně. Tedy vazby a věci. Oduševňování věcí a odduševňování bytostí, třeba zvířat ve velkochovech. Vazby na konkrétní růže vybrané z exupéryovského lánu. Růže v černé váze, uschlé, z maminčina pohřbu.
Ta váza je poškozená, na dvou místech nakřápnutá, ale zůstává doma, protože to chci ač, podle feng šuej – pro mě poněkud obskurní a u nás doma nepoužitelné nauky, které Lucienne věří a já ani moc ne... i když: I skrze specificky uspořádané estetično patrně skutečně lze dosáhnout určitých harmonizačních efektů a obejde se to i bez "energie"... Motám se v tom. Zpět! Tedy ta váza. Zůstává doma feng šuej navzdory, protože Číňané, co to vymysleli, dospěli k názoru, že rozbité věci do domácnosti nepatří. Rozbitá, částečně slepená černočerná dekadentně gothická váza a přes šest let mrtvé kytky... Vazby na věci, duchové věcí, ligatury emoční či snad energetické? Má to cosi společného s larvami? Knihy. Knihy po mamince. Bratr mi je sem před léty vozil autem celé odpoledne a já je skládal na okno, kde mi na hodně dlouhou dobu zakryly výhled, dokud mi je Lucienne, tehdy ještě přebývající v Praze, na dálku neshodila přímo na hlavu a to pěkně na dálku, psychokineticky, potvora jedna (ano, mohla to být i náhoda)... Těch knih se nyní zbavuji. Budu je dávat po velkých skupinách na Aukro s vyvolávací cenou 1Kč s budu doufat, že se najde nějaký zájemce, jemuž udělají radost tak, jako kdysi jedna po druhé dělaly radost mé mamince, když ve čtvrtek vystála frontu v knihkupectví a vyzvedla si novou „odeonku"... Dávám ty knihy pryč.
(to je jen nepatrný zlomek...)
Ne všechny, ale téměř všechny. Vím, že bych se nikdy nedostal k jejich přečtení a to navzdory faktu, že o leckterých tuším, že by mě zaujaly. V tom zbavování se knih zní hlubší podtón vědomí smrtelnosti. A je mi jasné, že i po té čistce po mně zůstane spousta nepřečtených či pouze prolistovaných knih tak, jako jich zůstala spousta po Dr. Josefu Staňkovi, prvorepublikovém předsedovi Moravského kola spisovatelů, a to musel být nějaký čtenář! A navíc neměl internet...
Vlastně jsem se spousty knih zbavil už dříve, ale to byly opravdu hodně zbytečné věci. Tentokrát jde o klasická díla: Kundera, Hrabal, Dickens... Asi před dvěma lety jsem si říkal, že takové kulturní bohatství si přeci musím ponechat. Dnes to vidím jinak. Prodám sto knih, koupím tři a mám jistý pocit poněkud absurdní rovnováhy, jež však nepostrádá svou vnitřní logiku, neboť zbývající čas ležící na misce vah s těmi třemi knihami povážlivě těžkne.
Také jsem prodal staré rádio Tesla Festival propojené se starým gramofonem na těžké desky („sedmdesátosmičky") a cca 150 těchto starých desek.
Vlastně jsem se spousty knih zbavil už dříve, ale to byly opravdu hodně zbytečné věci. Tentokrát jde o klasická díla: Kundera, Hrabal, Dickens... Asi před dvěma lety jsem si říkal, že takové kulturní bohatství si přeci musím ponechat. Dnes to vidím jinak. Prodám sto knih, koupím tři a mám jistý pocit poněkud absurdní rovnováhy, jež však nepostrádá svou vnitřní logiku, neboť zbývající čas ležící na misce vah s těmi třemi knihami povážlivě těžkne.
Také jsem prodal staré rádio Tesla Festival propojené se starým gramofonem na těžké desky („sedmdesátosmičky") a cca 150 těchto starých desek.
Byly doby, kdy jsem čas od času rádio zapnul, pustil do něj signál z gramofonu a poslouchal staré nahrávky vážné hudby či Ježkovy písničky. Bylo to takové... romantické. Ještě předtím, než jsem od bratra dostal ten gramofon a desky, jsem to rádio (které jsem od bratra před více než deseti lety koupil za 800Kč) používal k něčemu ještě mnohem tajemnějšímu a romantičtějšímu, než je poslouchání starých nahrávek. Tehdy to rádio bylo mým korábem, na němž jsem se plavil ionosférou ladě různé exotické stanice na krátkých vlnách. Víte, že ionosféra se vlní jako moře? Že je někdy klidná a jindy rozbouřená? Dnes už skoro nikdo na krátkých vlnách nevysílá, takže pokud jste to nezažili, musíte mi věřit. Vysílaný signál totiž v případě krátkých vln zamíří do ionosféry, od ní se odrazí a pod příslušným úhlem doputuje na jiný konec zeměkoule. Třeba do mého Festivalu... Poslouchal jsem na něm různé ázerbájdžánské, turecké, arménské a kdovíjaké jiné stanice, někdy jedna stanice vydržela (při občasném poštelování drátu, který mi sloužil jako anténa) i několik hodin, jindy ji bouře ve ionosféře odplavila do nenávratna a poslala mi stanici jinou. Signál sílil a slábl jak se ionosféra vlnila, neslyšeli jste jen tu stanici, slyšeli jste hladinu atmosféry! A jak krásnou atmosféru to vytvářelo ve mně, to snad ani nelze popsat... Jednoho večera jsem slyšel překrásnou orientální píseň, tak krásnou, až mi běhal mráz po zádech a já jsem věděl, že ji patrně už nikdy v životě neuslyším. Byl to prazvláštní pocit, velmi, velmi melancholický...
Také na tom rádiu jídávala moje kočka Min.
Také na tom rádiu jídávala moje kočka Min.
(Čest její památce! Byla to úžasná Paní Kočka!)
To už jsem bydlel v Černých polích a krátké vlny jsem lovil čím dál méně, protože už skoro nebylo co lovit. Tehdy rádio sloužilo jako kočičí oblíbená rozhledna a místo, kde mohla v klidu jíst neobtěžována Eliškou. Trošku to rádio doničila, ale zato jsem je měl pak s Min navždy spojené. Min na rádiu. Pak se u mě objevil ten gramofon a desky a provozoval jsem své malé soukromé retropárty s kamarádkou Samotou.
Včera si pro Festival přijel člověk, který je (i s gramofonem a deskami) vydražil na Aukru. Odnesl to všechno do auta, zaplatil mi, poděkoval a odjel. No, a mám nějaké peníze (ještě že to Aukro je!) a doma víc místa. Přemýšlím, jestli mi ten elektronkový stroj (mimochodem na svou dobu technologická špička!) chybí či nikoli. Zbavovat se věcí... Nakonec se každý stejně zbaví všech věcí, je to nevyhnutelné – mrtvému není nic platný ani zimník, ani rádio Festival a dokonce ani iPhone, pokud si na takové fidloprčičky potrpí... Ale kdo ví, možná, že některé věci jsou natolik zbytostněné, že je správné vzít si je do hrobu. Doslova. Jako to dělali naši předkové a jako to dělají olašští Romové pohřbívající nějakého toho "cikánského barona"...
Aby toho nebylo málo, definitivně jsem se rozhodl ukončit činnost chovatelské stanice potkanů Světlonoš.
Včera si pro Festival přijel člověk, který je (i s gramofonem a deskami) vydražil na Aukru. Odnesl to všechno do auta, zaplatil mi, poděkoval a odjel. No, a mám nějaké peníze (ještě že to Aukro je!) a doma víc místa. Přemýšlím, jestli mi ten elektronkový stroj (mimochodem na svou dobu technologická špička!) chybí či nikoli. Zbavovat se věcí... Nakonec se každý stejně zbaví všech věcí, je to nevyhnutelné – mrtvému není nic platný ani zimník, ani rádio Festival a dokonce ani iPhone, pokud si na takové fidloprčičky potrpí... Ale kdo ví, možná, že některé věci jsou natolik zbytostněné, že je správné vzít si je do hrobu. Doslova. Jako to dělali naši předkové a jako to dělají olašští Romové pohřbívající nějakého toho "cikánského barona"...
Aby toho nebylo málo, definitivně jsem se rozhodl ukončit činnost chovatelské stanice potkanů Světlonoš.
(pečeť ChS Světlonoš)
Když jsem s tím začínal, byl jsem plný nadšení. Bavilo mě žít s těmi bystrými tvorečky, z nichž každý měl svou osobnost, své nálady, svou duši a představa, že mnou vypiplaná zvířátka ponesou jméno Světlonoše do světa se mi moc líbila. Bylo úžasné být obklopen tolika krásnými potkany, těšit se z nich, dívat se, jak mláďata rostou ne jako z vody, ale z poctivého mateřského mléka. Pak přišly první nemoci a první úmrtí. Dalo se to snést. Tehdy ještě ano. Potkan žije krátce, ale intenzivně, možná, že za svůj dvouletý život prožije mnohem víc, než leckterý televizní čumil za let sedmdesát...
Jenže v červenci minulého roku, kdy přišla na svět už sedmá mláďata, jsem si v plné míře uvědomil, že už mě to prostě nebaví. Že mě to ubíjí. Že nezvládám to obrovské množství stárnoucích a umírajících potkanů, že se už nechci stresovat tím, zda se podaří či nepodaří mláďata udat, a nechce se mi už také investovat nemalé peníze za podestýlku, veterinu a krmení – a věřte mi, že peníze, utržené za mláďata, nepokryjí výdaje na chovatelskou stanici ani z deseti procent... Nakonec jsem se ale rozhodl vydržet a pokračovat v chovné linii skvělých světlých potkánků, jejichž původ sahá až do Nizozemí...
Když jsem ale teď v březnu vyráběl další průkaz původu už osmého vrhu, dával inzeráty a komunikoval se zájemci, činil jsem tak s nechutí a maximálním sebezapřením. Bylo zjevné, že nemá smysl věnovat se dál koníčku, který už nepřináší žádnou radost, ale jen únavu a vyčerpání. Lucienne s mým rozhodnutím souhlasila. Přesto to nebylo snadné rozhodnutí. Spojení, které mezi mnou a egregorem chovatelské stanice vzniklo, bylo velmi silné...
Všichni stárnoucí potkani u nás pochopitelně spokojeně dožijí a doufám, že i spokojeně a bezbolestně umřou. Lucienne by si přála mít zase černou potkaní holku, takže až stará garda odejde, nějakou pořídíme a kdo ví – možná i obnovíme chov, byť v minimálním rozsahu. Nebo taky ne... Byly doby, kdy jsem se divil, proč mnozí významní chovatelé a vpravdě pionýři potkanářství u nás s chovem přestali. Už se nedivím...
Co pokládám za zajímavé je skutečnost, že v okamžiku, kdy jsem se definitivně rozhodl ukončit činnost chovatelské stanice potkanů, přičemž důležitou roli v tomto rozhodnutí hrála jejich krátká délka života, přihrál mi zlomyslný osud želvu, tedy tvora dlouhověkého... Vidím v tom cosi symbolického.
Jenže v červenci minulého roku, kdy přišla na svět už sedmá mláďata, jsem si v plné míře uvědomil, že už mě to prostě nebaví. Že mě to ubíjí. Že nezvládám to obrovské množství stárnoucích a umírajících potkanů, že se už nechci stresovat tím, zda se podaří či nepodaří mláďata udat, a nechce se mi už také investovat nemalé peníze za podestýlku, veterinu a krmení – a věřte mi, že peníze, utržené za mláďata, nepokryjí výdaje na chovatelskou stanici ani z deseti procent... Nakonec jsem se ale rozhodl vydržet a pokračovat v chovné linii skvělých světlých potkánků, jejichž původ sahá až do Nizozemí...
Když jsem ale teď v březnu vyráběl další průkaz původu už osmého vrhu, dával inzeráty a komunikoval se zájemci, činil jsem tak s nechutí a maximálním sebezapřením. Bylo zjevné, že nemá smysl věnovat se dál koníčku, který už nepřináší žádnou radost, ale jen únavu a vyčerpání. Lucienne s mým rozhodnutím souhlasila. Přesto to nebylo snadné rozhodnutí. Spojení, které mezi mnou a egregorem chovatelské stanice vzniklo, bylo velmi silné...
Všichni stárnoucí potkani u nás pochopitelně spokojeně dožijí a doufám, že i spokojeně a bezbolestně umřou. Lucienne by si přála mít zase černou potkaní holku, takže až stará garda odejde, nějakou pořídíme a kdo ví – možná i obnovíme chov, byť v minimálním rozsahu. Nebo taky ne... Byly doby, kdy jsem se divil, proč mnozí významní chovatelé a vpravdě pionýři potkanářství u nás s chovem přestali. Už se nedivím...
Co pokládám za zajímavé je skutečnost, že v okamžiku, kdy jsem se definitivně rozhodl ukončit činnost chovatelské stanice potkanů, přičemž důležitou roli v tomto rozhodnutí hrála jejich krátká délka života, přihrál mi zlomyslný osud želvu, tedy tvora dlouhověkého... Vidím v tom cosi symbolického.
A to je vše. Větry vanou, staré listí, byť krásně zbarvené, odlétá někam pryč, něco se mění, něco zůstává a třeba si jednou opravdu umístím do jedné ze zcela prázdných skříní efektně nasvícenou lidskou kostru a na skříň umístím ceduli s nápisem: POZOR, VE SKŘÍNI JE KOSTLIVEC!
středa, 8. dubna 2009 | rubrika: Co život dal a vzal |
Tvorba tohoto blogu vyžaduje čas, práci a něco peněz, ale dělám to rád a s chutí. Nicméně pokud jste tu rádi, oceňte moji práci čas od času tím, že podpoříte libovolnou částkou projekt Praga-Haiti nebo sluneční školu Surya. Děkuji.
Co četli ostatní?
Komentáře
DISKUSE MŮŽE BÝT MODEROVANÁ
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
[1] (Robot Emil ) Vloženo 08.04.2009, 22:48:24 x
vyjebej ty svině pryč![2] (Kojot - Mail - WWW) Vloženo 08.04.2009, 23:19:19 x
Milý Robote Emile, to jest vpravě pozoruhodná rada, ale moje mentální schopnosti jsou v této chvíli na velmi nízké úrovni a celkově vzato mám i ve svých nejlepších chvilkách velmi dlouhé vedení, nemohl bys to prosím trochu rozvést?[3] (Wu - WWW) Vloženo 09.04.2009, 00:45:29 x
Kojote, třeba myslí vulgární komentátory?
Jinak velmi, velmi působivý článek. Oslovil mě. Vyvolává spoustu pocitů. Pomíjivost, boj s ní a naopak poddání se jí...
[4]... (sob - Mail ) Vloženo 09.04.2009, 03:52:36 x
jsem tichy smich a...[5] (Catalessi ) Vloženo 09.04.2009, 09:12:33 x
Rada "vyjebej ty svině ven" mi projasnila ráno, včera jsem v LK koupila "Od soumraku do úsvitu" a tudíž mi to připomnělo ty hlášky v tom filmu.
Ale proč píšu: dávat ty knížky po jedné na Aukro je vopruz, leda by Tě to bavilo.
Dělá se to v těchto případech tak, že si z blízkého obchodu obstaráš odpovídající počet krabic od banánů, knížky do nich naskládáš a dáš cenu 50,- Kč (pražská cena) za jednu bednu a vlastní odvoz. Když někdo kupuje např. 4 bedny za 200,- Kč, je možné nechat ho tak do dvou z nich nahlédnout, dvě k tomu musí přibrat na blind. Jelikož mám přátele, kteří profesionálně likvidují pozůstalostní knihovny, znám tyhle triky s přebranými a tuctovými knihami. Jen pozor, aby v nějaké té banánovce nespal had, i když ve Tvém případě by to mohla být i výhra... :-)
[6] (Kojot - Mail - WWW) Vloženo 09.04.2009, 11:23:31 x
Catalessi, já to dělám podobně. Už jsem takhle vydražil pytel prvorepublikových knih, ty na hromadě půjdou tou cestou, jakou popisuješ. Samozřejmě vybírám knihy, o kterých předpokládám, že o ně bude zájem a ty nabízím zvlášť. Dávat na Aukro stovky knih jednu po druhé by byl jednak opruz a jednak bych nakonec ještě prodělal na Aukro poplatcích...[7]Emil co si hu.u nemyl (černá vewiurrka - Mail ) Vloženo 09.04.2009, 13:07:32 x
Zdravím robota Emila - poznal jsem tě, tys maskovanej Bender z Futuramy! Já jsem zase emanací Dr. Zoidberga, heč![8]Mám ... (Břetislav - Mail ) Vloženo 09.04.2009, 14:15:02 x
"... stále mám spoustu věcí, hlavně knih, a také ..."
Dodnes pořádně nechápu, o c vlastně jde, když říkám, že něco "mám" ...
[9] (Kojot - Mail - WWW) Vloženo 09.04.2009, 16:36:54 x
Ano, můžeme vlastně něco mít? Co je vlastnictví? Jak je to s odcizením? Co na to Marx? A Jan Tleskač?
Zkusím napsat nějakou úvahu o vlastnictví...
[10]Tak mne napadá, (Tribun - Mail - WWW) Vloženo 09.04.2009, 21:30:54 x
že je velký rozdíl mezi "zbavováním se věcí" a "nelpěním na věcech".[11] (Liška - WWW) Vloženo 10.04.2009, 13:49:23 x
Pěkné čtení o ukončování, smrti a přesouvání. A taky o obnově!
Ukončení chovné stanice potkanů chápu; důvody jsi popsal úplně srozumitelně. Trochu i obdivuju, žes napsal tak přímo o tomhle radikálním rozhodnutí.
Právě mám na starosti najít naší pracovní alergické kočce (kterou mám doist v oblibě) nový domov.
Už mě to nerozplakává, jako když to bylo předloni na pořadu dne (a odložilo se). Na jiné řešení - v současné komplikované situaci - jsme nepřišli. :(( A já si ji domů vzít nemůžu. Achjo.
[12] (santawizard ) Vloženo 15.04.2009, 13:36:48 x
Půdy a sklep není jako biokompost nebo biopalivo.Naopak se tam má zachovávat všemožná veteš,která se stane starožitností .Tímto způsobem movité věci mohou přibírat na ceně víc než nemovité.[13]článek (bicarbona - WWW) Vloženo 15.04.2009, 22:04:13 x
zvláštní ale dobré...
zvláštní a dobré...
[14] (Kojot - Mail - WWW) Vloženo 16.04.2009, 01:06:31 x
Santawizarde, to je velmi dobrý postřeh. Potíž je v tom, že půdu nemám, sklep musím vyklidit, protože nám budou sanovat barák, a dvoupokojový byt je přecpaný věcmi, které nepotřebuju...
Bicarbono, díky.
[15] (santawizard ) Vloženo 17.04.2009, 10:13:15 x
kup si teda nějaký domek!Jestli jseš takový matematik ,tak určitě neproděláš ani na nemovitosti ani na movitosti i kdyby sis na to musel půjčit a to ještě nemluvím o tvých mimořádných schopnostech na kterých bys mohl určitě zbohatnout.
Všechna pole jsou nepovinná.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
MÁTE DOMA MÍSTO PRO DALŠÍ DUŠI?
PODPOŘTE UŽITEČNÝ PROJEKT!
Amor Vacui by Jaroslav A. Polák is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial 3.0 Unported License.
AŽ DOSLOUŽÍM, CHCI DO SBĚRU!
*