AMOR VACUI - zápisky z cesty
Jaroslav A. Polák - Kojot hrající si na filosofa
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
Otestoval jsem se:
Další zajímavé testy:
Osobnostní typ ve vztazích, orientační IQ test (ale mám dlouhé vedení!), politický kompas, horoskop
pondělí, 16. března 2009
Před časem jsem si koupil agamu osadní s naivní představou, že se mi podaří se s ní skamarádit. Nepodařilo. Agama byla stále plachá a odmítala jakýkoli pokus o komunikaci...
Prostě agama osadní není agama vousatá a nemá ke krotkosti sebemenší dispozice. Zvažoval jsem, co dál. V zásadě byly dvě možnosti. Buď Saulé, jak jsem agamku pojmenoval, prodat a koupit si starou dobrou vitticepsku (agamu vousatou), se kterou se budu kamarádit, nebo přikoupit další agamy osadní a chovat je jako zvířata těšící oko pozorovatele svým sociálním životem...
Po dlouhém rozmýšlení nakonec zvítězila první varianta. Především proto, že už jaksi nemám sílu se psychicky vázat na potkany, kteří jsou sice úžasní, komunikativní a přátelští, nicméně první tři měsíce jsou to krásná mláďátka, pak asi rok dospělci v plné síle, načež začnou chřadnout, objeví se nádory či jiné nemoci a někdy po dosažení druhého roku života umřou... Těch smrtí u nás doma už je na mě přespříliš. A protože jsem chtěl spolehlivé zvíře, které budu moci nosit na rameni, agama vousatá byla dobrá volba, neboť s ní mám z minulosti dobrou zkušenost. Ovšem co se Saulé? Rozumějte – když už se ujmu nějakého zvířátka a poskytnu mu skvělé životní podmínky, nemám dobrý pocit, když je mám dát pryč...
Takže jsem dal inzerát, že nabízím agamu osadní za dobrou cenu do odpovídajících podmínek. Brzy mi zavolala paní z Prahy s tím, že by o agamu osadní měla zájem. Domluvili jsme se, že agamku převezme v Praze v sobotu 14. března na burze v Ládví. Vzhledem k tomu, že jsem měl v pátek třináctého jet do Prahy na skupinový magický rituál, to vycházelo velice dobře. Následně jsem reagoval na inzerát, který sliboval mladý pár agam vousatých za 2000Kč s možností předání na téže burze. To bylo sice trochu nad moje finanční možnosti, ale nabídka to byla velice dobrá. Nějakou dobu jsem s prodávajícím komunikoval, už to vypadalo, že jsme domluvení, pak ale dal prodejce přednost kupci, který byl ochoten koupit zvířata i s teráriem. Obratem jsem se (v úterý 10. března) ozval dvěma dalším prodejcům, kteří nabízeli mladé samečky za 1300Kč a také budou v sobotu na burze. První z nich mi napsal, že agama je už udaná, druhý, jehož agamák mne velmi oslovil, že právě komunikuje s jedním člověkem, který nabízí výměnu. Co dělat?
Rozhodl jsem se, že svůj záměr podpořím magií. Zapálil jsem bohům na oltáři svíce a vonnou tyčinku, do obětní misky nalil štědrou dávku medoviny a obřadně je poprosil, aby zajistili, že toho pěkně zabarveného agamího samečka získám já.
Po dlouhém rozmýšlení nakonec zvítězila první varianta. Především proto, že už jaksi nemám sílu se psychicky vázat na potkany, kteří jsou sice úžasní, komunikativní a přátelští, nicméně první tři měsíce jsou to krásná mláďátka, pak asi rok dospělci v plné síle, načež začnou chřadnout, objeví se nádory či jiné nemoci a někdy po dosažení druhého roku života umřou... Těch smrtí u nás doma už je na mě přespříliš. A protože jsem chtěl spolehlivé zvíře, které budu moci nosit na rameni, agama vousatá byla dobrá volba, neboť s ní mám z minulosti dobrou zkušenost. Ovšem co se Saulé? Rozumějte – když už se ujmu nějakého zvířátka a poskytnu mu skvělé životní podmínky, nemám dobrý pocit, když je mám dát pryč...
Takže jsem dal inzerát, že nabízím agamu osadní za dobrou cenu do odpovídajících podmínek. Brzy mi zavolala paní z Prahy s tím, že by o agamu osadní měla zájem. Domluvili jsme se, že agamku převezme v Praze v sobotu 14. března na burze v Ládví. Vzhledem k tomu, že jsem měl v pátek třináctého jet do Prahy na skupinový magický rituál, to vycházelo velice dobře. Následně jsem reagoval na inzerát, který sliboval mladý pár agam vousatých za 2000Kč s možností předání na téže burze. To bylo sice trochu nad moje finanční možnosti, ale nabídka to byla velice dobrá. Nějakou dobu jsem s prodávajícím komunikoval, už to vypadalo, že jsme domluvení, pak ale dal prodejce přednost kupci, který byl ochoten koupit zvířata i s teráriem. Obratem jsem se (v úterý 10. března) ozval dvěma dalším prodejcům, kteří nabízeli mladé samečky za 1300Kč a také budou v sobotu na burze. První z nich mi napsal, že agama je už udaná, druhý, jehož agamák mne velmi oslovil, že právě komunikuje s jedním člověkem, který nabízí výměnu. Co dělat?
Rozhodl jsem se, že svůj záměr podpořím magií. Zapálil jsem bohům na oltáři svíce a vonnou tyčinku, do obětní misky nalil štědrou dávku medoviny a obřadně je poprosil, aby zajistili, že toho pěkně zabarveného agamího samečka získám já.
Poté jsem napsal prodávajícímu dojemný mail, v němž jsem, nutno dodat, že bez přehánění, napsal, jak moc o toho agamáka stojím a jak se u mě bude mít dobře.
Napjaté čekání...
Brzy mi přišel mail ve smyslu "Dobrá tedy, máte ho mít."
Doslova jsem tančil nadšením a večer jsem složil bohům děkovnou oběť. Pak jsem se ale ve dnech, které následovaly, v myšlenkách vrátil ke svým skeptickým úvahám o magii a také o tom, že to všechno prostě mohla být prostě jen náhoda a klika a že kdyby to nevyšlo, tak bych si to také nějak "vysvětlil" – třeba myšlenkou, že by mi ten agamák štěstí nepřinesl... a tak dále a tak podobně. Prostě jsem se oddal pochybnostem.
Když jsem v pátek ráno vstal, čekalo mne v mailu velmi nepříjemné překvapení. Prodávající mi napsal, že si to rozmyslel a že mi agamu neprodá. Myslel jsem, že vyletím z kůže. Předpokládal jsem, že mě někdo prostě přeplatil, a přišlo mi to nehorázné. Jsem přesvědčen, že brát zpět své slovo a rozhodnutí je vrcholně ohavné. Napsal jsem prodávajícímu, že se mi to tedy fakt nelíbí, a že jsem ochoten zaplatit víc, maximálně o dvě stovky.
Lucienne řekla, že to tak bohové možná zařídili proto, že by mi ten tento agamák nakonec štěstí nepřinesl a že na mě třeba někde čeká lepší ještěrka... Vyrazil jsem do Prahy s nepříjemným pocitem roztrpčení.
Dorazil jsem dříve (abych byl včas na domluveném srazu), a tak jsem se ukryl před aprílovým počasím do jakési obskurní herny. Popíjel jsem standardní předražené presso s mlékem a sledoval reklamy v televizi. Doma to nemám a tak je mi to vzácné ;-)
No, a v jedné reklamě se ptal syn otce, jak pozná, že se správně rozhodl. A otec mu říká, že správné chlapské rozhodnutí je takové, které lze vzít zpět... Otřásl jsem se hnusem, potáhl z cigarety, dopil kávu a odebral se na místo srazu.
Všechno mi to šrotovalo v hlavě kdesi "na pozadí", zatímco jsem se zabýval důležitějšími věcmi, protože jsem právě činil důležitý životní krok. V tom mi odpoledne zazvonil telefon. Prodávající se mi omluvil, že se spletl a že ten mail patřil někomu jinému, že se mnou počítá a agamáka má připraveného. Nestačil jsem žasnout. A pak mi to došlo. Konec konců – můj hlavní bůh, Veles, je starý šibal, a zjevně se rozhodl, že mi uštědří lekci. Ono se to s magií má totiž tak, že pokud už ji použijete, tak v ni prostě musíte věřit (nebo na ni zapomenout), ale ne rozumovat a hledat "racionální" vysvětlení. Bohové mi ukázali, že mi dokáží splnit přání, pokud je splnitelné a jde o něco, co opravdu chci, ale současně mě upozornili, že si mám své rozumování strčit někam a prostě jim důvěřovat. V duchu jsem se imaginativně přenesl k sobě domů a zapálil na oltáři další svíce a tyčinku a dolil medovinu, abych dal najevo, že je mi to naprosto jasné.
Rituál, jehož jsem se zúčastnil, a příležitost setkat se s přáteli a kolegy magiky byly podnětné, ale též vyčerpávající, takže mě zase tak nepřekvapilo, že jsem ráno zaspal (spal jsem u tchyně, budil jsem se mobilem a jeden budík je na mě málo...). Co nejrychleji jsem vyrazil na burzu do Ládví, psal omluvné SMSky a zlobil se sám na sebe, že nestihnu splnit své sovo a být tam do desíti. Nakonec vše dopadlo tak, jak to dopadnout mělo. Prodal jsem Saulé a s uspokojením zjistil, že bude mít další dvě kamarádky, UV žárovku a dobrou péči, koupil jsem agamáka od poněkud rozladěného prodejce, který tam na mě musel čekat a ještě mi několikrát volat, za což se mu omlouvám i nyní, potoulal jsem se po burze a koupil ještě levné myši pro hady, dva štíry a tři malinké scinky.
Doma jsem všechna zvířata ubytoval, ale vzápětí došlo k prvnímu neštěstí. Jeden scink se utopil v mělké misce s vodou. Dal jsem do ní tedy kamínky a doufal, že to teď už bude v pořádku. Zbývající scinkové šplhali po listech umělé kytky a vypadali spokojeně. Druhého dne však byli mrtví. Nevím, co se jim stalo. Jestli příliš promrzli cestou do Brna a byl to pro ně šok, nebo snad bylo v použité hlíně něco pro ně jedovatého? Možná, že za to mohli drobní cvrčci posypaní vitamínovým práškem... Nevím, ale bylo mi to líto. Nicméně oba štíři přežili ve zdraví a agamák, o němž Lucienne řekla, že je to rozhodně Davídek a už mu to zůstalo, se dožadoval pozornosti škrábáním na sklo terária.
Napjaté čekání...
Brzy mi přišel mail ve smyslu "Dobrá tedy, máte ho mít."
Doslova jsem tančil nadšením a večer jsem složil bohům děkovnou oběť. Pak jsem se ale ve dnech, které následovaly, v myšlenkách vrátil ke svým skeptickým úvahám o magii a také o tom, že to všechno prostě mohla být prostě jen náhoda a klika a že kdyby to nevyšlo, tak bych si to také nějak "vysvětlil" – třeba myšlenkou, že by mi ten agamák štěstí nepřinesl... a tak dále a tak podobně. Prostě jsem se oddal pochybnostem.
Když jsem v pátek ráno vstal, čekalo mne v mailu velmi nepříjemné překvapení. Prodávající mi napsal, že si to rozmyslel a že mi agamu neprodá. Myslel jsem, že vyletím z kůže. Předpokládal jsem, že mě někdo prostě přeplatil, a přišlo mi to nehorázné. Jsem přesvědčen, že brát zpět své slovo a rozhodnutí je vrcholně ohavné. Napsal jsem prodávajícímu, že se mi to tedy fakt nelíbí, a že jsem ochoten zaplatit víc, maximálně o dvě stovky.
Lucienne řekla, že to tak bohové možná zařídili proto, že by mi ten tento agamák nakonec štěstí nepřinesl a že na mě třeba někde čeká lepší ještěrka... Vyrazil jsem do Prahy s nepříjemným pocitem roztrpčení.
Dorazil jsem dříve (abych byl včas na domluveném srazu), a tak jsem se ukryl před aprílovým počasím do jakési obskurní herny. Popíjel jsem standardní předražené presso s mlékem a sledoval reklamy v televizi. Doma to nemám a tak je mi to vzácné ;-)
No, a v jedné reklamě se ptal syn otce, jak pozná, že se správně rozhodl. A otec mu říká, že správné chlapské rozhodnutí je takové, které lze vzít zpět... Otřásl jsem se hnusem, potáhl z cigarety, dopil kávu a odebral se na místo srazu.
Všechno mi to šrotovalo v hlavě kdesi "na pozadí", zatímco jsem se zabýval důležitějšími věcmi, protože jsem právě činil důležitý životní krok. V tom mi odpoledne zazvonil telefon. Prodávající se mi omluvil, že se spletl a že ten mail patřil někomu jinému, že se mnou počítá a agamáka má připraveného. Nestačil jsem žasnout. A pak mi to došlo. Konec konců – můj hlavní bůh, Veles, je starý šibal, a zjevně se rozhodl, že mi uštědří lekci. Ono se to s magií má totiž tak, že pokud už ji použijete, tak v ni prostě musíte věřit (nebo na ni zapomenout), ale ne rozumovat a hledat "racionální" vysvětlení. Bohové mi ukázali, že mi dokáží splnit přání, pokud je splnitelné a jde o něco, co opravdu chci, ale současně mě upozornili, že si mám své rozumování strčit někam a prostě jim důvěřovat. V duchu jsem se imaginativně přenesl k sobě domů a zapálil na oltáři další svíce a tyčinku a dolil medovinu, abych dal najevo, že je mi to naprosto jasné.
Rituál, jehož jsem se zúčastnil, a příležitost setkat se s přáteli a kolegy magiky byly podnětné, ale též vyčerpávající, takže mě zase tak nepřekvapilo, že jsem ráno zaspal (spal jsem u tchyně, budil jsem se mobilem a jeden budík je na mě málo...). Co nejrychleji jsem vyrazil na burzu do Ládví, psal omluvné SMSky a zlobil se sám na sebe, že nestihnu splnit své sovo a být tam do desíti. Nakonec vše dopadlo tak, jak to dopadnout mělo. Prodal jsem Saulé a s uspokojením zjistil, že bude mít další dvě kamarádky, UV žárovku a dobrou péči, koupil jsem agamáka od poněkud rozladěného prodejce, který tam na mě musel čekat a ještě mi několikrát volat, za což se mu omlouvám i nyní, potoulal jsem se po burze a koupil ještě levné myši pro hady, dva štíry a tři malinké scinky.
Doma jsem všechna zvířata ubytoval, ale vzápětí došlo k prvnímu neštěstí. Jeden scink se utopil v mělké misce s vodou. Dal jsem do ní tedy kamínky a doufal, že to teď už bude v pořádku. Zbývající scinkové šplhali po listech umělé kytky a vypadali spokojeně. Druhého dne však byli mrtví. Nevím, co se jim stalo. Jestli příliš promrzli cestou do Brna a byl to pro ně šok, nebo snad bylo v použité hlíně něco pro ně jedovatého? Možná, že za to mohli drobní cvrčci posypaní vitamínovým práškem... Nevím, ale bylo mi to líto. Nicméně oba štíři přežili ve zdraví a agamák, o němž Lucienne řekla, že je to rozhodně Davídek a už mu to zůstalo, se dožadoval pozornosti škrábáním na sklo terária.
Je skvělý! Umí spořádaně sedět na rameni, když má možnost, když chce, vydává se zkoumat svět kolem sebe, je klidný a milý. Mám z něj radost a ještě jednou děkuji jak prodejci, tak svým bohům. Navíc to vypadá, že věci, které jsem dal do dražby na Aukro, se prodají dobře, takže moje investice do agamy a štírů bude pokryta zisky z prodeje a nenaruším rodinný rozpočet. Kdyby nedošlo ke smutnému úmrtí maličkých scinků, byl by to dokonalý happyend. Ale tak už to na světě chodí – dokonalost není vlastní člověku, ani situacím a stín, třebas malý, se ukrývá i v těch nejkrásnějších okamžicích...
Další agamí fotky, tentokrát za lepšího osvětlení:
Chcete-li vidět pořádné rozlišení, klikněte.
pondělí, 16. března 2009 | rubrika: Co život dal a vzal |
Tvorba tohoto blogu vyžaduje čas, práci a něco peněz, ale dělám to rád a s chutí. Nicméně pokud jste tu rádi, oceňte moji práci čas od času tím, že podpoříte libovolnou částkou projekt Praga-Haiti nebo sluneční školu Surya. Děkuji.
Co četli ostatní?
Komentáře
DISKUSE MŮŽE BÝT MODEROVANÁ
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
[1] (ratka ) Vloženo 16.03.2009, 18:58:37 x
Kojote, moc hezke fotecky, rozkosne zviratko. Moc ti tu radost preju. V zivote jsem zazila mockrat, ze nejsilnejsi chteni vitezi. Ze kdyz nekdo moc chce (z celho srdce) a zarovne vytvori podminky (aby ta vec byla splnitelna) tak se to splni. Ty ruzni buzci a ritualy je podle me spise vnitrni naladeni na to prani. Neco jako svazani energie chteni do TOHO jedineho bodu. Bude to takhle a hotovo. A ono to fakt tak je. Chtel jsi ze vsech zajemcu nejvic a proto jsi odmenen.
Verim sile chteni a proto si davam pozor co chci :o) Protoze to take dostanu. (a to pak muze byt pruser)
[2] (Kojot - WWW) Vloženo 17.03.2009, 12:07:42 x
Díky za komentář. Ano je to príma zvířátko a je dobře, že jsem ho chtěl.[3]absolutně supr potvůrka ( ) Vloženo 17.03.2009, 17:47:27 x
Moc hezk=é zviřátko! Doufám že i já se někdy dopracuji k další veverušce....momentálně jsou u mně na bytě jen 3 netopejři a s těmi moc srandy neužiju....už dlouho toužím po vakoveverce létavé, ale nebylo ji zatím kde mít...až příští rok zasklím celý balkon udělal bych jí tam bejvák luxusních rozměrů...[4] (Kojot - WWW) Vloženo 17.03.2009, 19:25:34 x
Dík za ocenění, Veverko. Je to vážně fajn zvíře. Jaké jsou vlastně veverky chovanci? A neuvažuješ o chovu kaloňů?
Všechna pole jsou nepovinná.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
MÁTE DOMA MÍSTO PRO DALŠÍ DUŠI?
PODPOŘTE UŽITEČNÝ PROJEKT!
Amor Vacui by Jaroslav A. Polák is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial 3.0 Unported License.
AŽ DOSLOUŽÍM, CHCI DO SBĚRU!
*