AMOR VACUI - zápisky z cesty

Sociologové Max Weber  a jeho žák Ernst Troeltsch vytvořili dichotomii sekta-církev, a definovali základní rozlišovací znaky. Jako sektu lze podle tohoto rozdělení označit skupinu, která splňuje následující kritéria:

1)       Vznikla odštěpením od nějakého náboženského proudu

2)       Je malá, nemá masový charakter

3)       Její členové do ní uvědoměle vstoupili v dospělosti

Mezi další charakteristiky sekty, které mají ale doplňující charakter (nejsou nezbytné), patří, že se k většinové společnosti se často staví negativně (případně je indiferentní), často se v ní setkáváme s hlásáním vlastní vyvolenosti a odsuzováním druhých, existuje silná závislost věřících na skupině, případně na jejím vůdci atd. Znovu zdůrazňuji, že tyto charakteristiky sektu nedefinují, pouze se často vyskytují. Církev je oproti tomu tvořena převážně lidmi, kteří se do ní narodili, má masový charakter, dobře koexistuje s většinovou společností, je tolerantnější.

Uvědomme si, že zde hovoříme o ideálních typech, které ve skutečnosti v čisté podobě neexistují, reálně existuje kontinuum, přičemž sekta a církev jsou jeho póly tohoto kontinua.

Vyskytl se ovšem problém spočívající v tom, kam zařadit náboženské společnosti, které nevznikly odštěpením od nějakého hlavního proudu. V religionistice a sociologii náboženství se pro takové skupiny používá pojem kult. Kult je tedy, podobně jako sekta, tvořen první generací věřících, kteří do něj vstoupili uvědoměle v dospělosti, ale vznikl na základě nějakého nového "zjevení" bez zřejmé návaznosti na nějakou "mateřskou" víru. Pochopitelně i zde můžeme mluvit o kontinuu sekta-kult, protože ne vždy je jasné, nakolik je učení dané skupiny originální a nakolik vychází z nějaké starší tradice.

Uveďme nyní několik příkladů: Křesťanství vzniklo jako sekta odštěpená od judaismu. Protestantské církve vznikly jako sekty odštěpené od katolictví, protestantské církve se dále štěpily a  jednou z mnoha objevivších se sekt byli Adventisté sedmého dne. Z nich se odštěpila sekta Svědkové Jehovovi. "Jehovisty" ovšem nyní nemůžeme pokládat za typickou sektu, neboť v současné době již splňuje mnohá kritéria pro církev.

Naproti tomu islám vznikl jako kult. Byl sice inspirován křesťanskými a židovskými vlivy, ale neodštěpil se od žádného existujícího proudu. Avšak na základě islámu vzniklo v průběhu dějin hodně různých sekt (i když ani zdaleka ne tolik, jako v případě křesťanství)

Všimněme si jedné důležité skutečnosti: Rozlišení sekta-církev-kult lze použít pouze v případě náboženství vzniklých na základě nějaké formy zjevení nebo na základě náboženské reformy. Pro klasifikaci původních náboženství pohanských, náboženství přírodních národů a podobné druhy spirituality je toto dělení nepoužitelné. Pokud ovšem někdo vytvoří skupinu, v jejímž rámci v současné společnosti oživuje uctívání pohanských bohů, nebo skupinu praktikující pod vedením nějakého jednotlivce šamanismus, spadají tyto skupiny do kategorie kultu.

Závěrem je třeba připomenout, že je absurdní používat tuto terminologii pro duchovní proud. Jsou to termíny sociologické a slouží k definici náboženských skupin. Tak jako nemůžeme označit křesťanství za církev, nemůžeme označit například satanismus za kult. Ale tak, jako hovoříme o Katolické církvi jako o církvi, můžeme o Prvním Česko-Slovenském Chrámu Církve Satanovy hovořit jako o kultu.

Doufám, že tento krátký exkurz povede k přesnějšímu používání termínů a zredukuje zmatek, který v této oblasti panuje.

Literatura:

LUŽNÝ, D. Nová náboženská hnutí. Masarykova univerzita: Brno, 1997.

Tuto knihu vynikajícího brněnského religionisty a sociologa doporučuji všem, kdo se chtějí blíže seznámit s religionistickým a sociologickým pohledem na novou religiozitu.

linkuj.cz vybrali.sme.sk