Minimum o depresi

  • Deprese je závažné, často chronické, psychické onemocnění mozku, které postihuje až 10% obyvatelstva, přičemž ženy jsou 2,5x více ohroženy než muži a je zachycen 1,5-3x častější výskyt v určitých rodinách.
  • Příznaky deprese (Pro diagnózu deprese musí být přítomno nejméně 5 z níže uvedených příznaků téměř denně po dobu nejméně 2 týdnů a musí představovat změnu oproti předchozímu chování. Jedním z přítomných symptomů musí být buď depresivní nálada, nebo ztráta zájmu a neschopnost se radovat.)
    • Depresivní nálada po většinu dne
    • Zřetelně snížený zájem, snížená schopnost se radovat a apatie po většinu času
    • Významná ztráta hmotnosti a snížená chuť k jídlu (90%) nebo přírůstek hmotnosti a zvýšená chuť k jídlu (10%)
    • Insomnie (nespavost) – 90% nebo hypersomnie (zvýšená spavost) – 10%
    • Psychomotorická agitovanost (neklid) nebo retardovanost (zpomalenost)
    • Únavnost nebo ztráta energie
    • Pocity méněcennosti nebo nadměrné viny, sebeobviňování, sebelítost
    • Snížená schopnost soustředění se, myšlení a rozhodování
    • Opakované myšlenky na sebevraždu
  • Deprese je spojena s výrazně nižší mírou sociálního uplatnění a fyzické výkonnosti, než chronická onemocnění jako jsou diabetes, hypertenze či artritida.
  • U deprese je vysoká mortalita. 15-20% depresivních pacientů spáchá dokonanou sebevraždu.
  • Vznik depresivního onemocnění stále není plně objasněn, patrně je výsledkem interakce stresu a genetických faktorů.
  • Deprese není slabostí charakteru, ale duševní nemocí, která se vůlí nedá zvládnout. Je spojena s mozkovými strukturálními a funkčními změnami. Biologickým základem deprese je dysfunkce neurotransmiterových systémů centrální nervové soustavy.
    • Neurotransmitery jsou (zjednodušeně řečeno) látky, které zodpovídají za správnou komunikaci mezi nervovými buňkami.
    • Nesprávné fungování noradrenalinu v mozku zodpovídá za únavu, apatii, anhedonii (neschopnost prožívat štěstí), nedostatek iniciativy, nesoustředěnost, nevýkonnost, hypochondrické prvky, sebevražednost.
    • Nesprávné fungování serotoninu způsobuje úzkost, vzrušivost, vztahovačnost a  impulzivitu.
  • Zvláště v akutním stadiu narušuje deprese nejen oblast nálady, ale také myšlení, paměť, psychomotoriku, a imunitu. Je často doprovázena somatickými příznaky jako jsou svalově-kostní bolest, bolesti zad, bolesti hlavy či nespecifické bolesti. Provází ji patologická únava.
  • Deprese se u 70-80% pacientů opakují. Až u 20% pacientů neustoupí zcela některé příznaky, které pak přetrvávají po měsíce i léta. Pacienti prožívají v depresivních obdobích až 1/5 svého života. V případě, že se období deprese střídají s obdobími mánie (patologicky povznesená nálada spojená s přemrštěnou aktivitou, hyperaktivitou a nedostatkem soudnosti), hovoříme o bipolární poruše (dříve maniodepresivní psychóza). Tam je třeba léčit pacienta také stabilizátory nálady.
  • Až 3-5% evropské i americké populace trpí tzv. dystimií, což je porucha nálady odpovídající mírné depresi (projevuje se nízkým sebevědomím, sníženou schopností prožívat radost, zhoršenou soustředivostí, prožitky osamělosti a prázdnoty). Aby se jednalo o dystimii, musí tyto poruchy převažovat 2 roky a déle. Na dystimii může „nasednout“ těžká depresivní porucha.
  • Depresivní porucha může být spojena s úzkostnou poruchou (vyznačuje se přehnaným strachem, obavou z ohrožení v každodenních událostech, výrazným napětím, podrážděnosti a vegetativními příznaky). Pak hovoříme o smíšené úzkostně-depresivní poruše.
  • Léčba deprese:
    • U mírných forem depresivních epizod je účinná psychoterapie, u středně těžkých a těžkých depresí není samotná psychoterapie účinná a je nutná léčba antidepresivy (kombinace s psychoterapií se ovšem doporučuje – zvyšuje úspěšnost léčby).
    • Antidepresiva nejsou návyková a nejsou to žádné „veselé prášky“. Zdravý člověk by po jejich užití pociťoval pouze nežádoucí účinky. Antidepresiva se snaží nastolit v mozku normální chemickou rovnováhu. Začínají účinkovat obvykle až po dvou a více týdnech pravidelného užívání a je třeba je užívat dlouhodobě a často i doživotně.
    • U většiny nemocných, kteří podstoupí řádnou léčbu, antidepresiva zaberou a dojde k vymizení příznaků nemoci. Část pacientů je na léčbu rezistentních a je třeba vyzkoušet kombinace léků, případně i elektrokovulze (tzv. „elektrošoky“).
  • Cílem tohoto referátu bylo nastínit čtenáři základní a nejdůležitější objektivní fakta o depresi co nejsrozumitelnější a současně stručnou formou. Nakolik se mi to podařilo, posuďte sami…