AMOR VACUI - zápisky z cesty

Rok 2008 také začal v bolestech, konkrétně bolestech zad vyvolaných především mým úžasným prosincovým nápadem přivydělat si k podpoře fyzickou prací, konkrétně nakládáním kamionů. Pozoruhodná zkušenost, nicméně nyní už vím, že musím dávat přednost duševní práci, jakkoli náročné, před těžkou prací fyzickou. Ty bolesti trvaly až do poloviny března a téměř mi znemožnily nastoupit do nové práce – moje vůle a Veral však byly silnější... Ale zpět k lednu: Během ledna uzrálo rozhodnutí státi se pojišťovákem (a kývnout tedy na nabídku svého bratra) a tím skončila zmíněná nejistota týkající se mé vlastní, především profesní, budoucnosti. Pak už jsem pracoval na transformaci vlastního sebeobrazu vzhledem k vytyčenému cíli. Od března nastalo období vzestupů a pádů, nadšení i krizí, nervů napjatých k prasknutí, ale i také velmi uspokojujících výplat. Horská dráha... Bavilo mě to. K tomu ještě studium, psaní dobrodružného románu na objednávku (vyjde příští rok), úspěšně završená jednání o druhém vydání knihy Conan – Třetí krok do hlubin nakladatelstvím Brokilon, magická práce, radost i smutek v souvislosti s chovem potkanů a samozřejmě tento weblog (jeden z mála mých projektů, kterým se dlouhodobě a kontinuálně věnuji! Narozdíl třeba od studia jazyků...).

Druhá polovina října – návrat nemoci, přesvědčení, že – tak, jako mnohokrát předtím – pomůže změna léků; namísto toho však prohloubení obtíží, doplněných dalšími velkými starostmi, o kterých nejsem oprávněn psát, a rok skončil opět v nejistotě ohledně mé vlastní, (nejen) profesní budoucnosti. I ty bolesti zad se vrátily, byť nesrovnatelně slabší, než ty před rokem. Kruh se uzavírá...

Po celou tu dobu – ať už to byly únorové dny, kdy jsem téměř nemohl chodit, dny euforie z úspěchů i dny plné hlubokých pochybností, dny radosti i dny smutku a konečně také dny naplněné hlubokou beznadějí, nervozitou a protivností související s mou nemocí – mi byla nablízku moje žena Lucienne a pomohla mi jak přežít chvíle nejhorší, tak i vychutnat si okamžiky radosti...

Přese všechno zlé, zvláště k jeho konci, to byl velmi zajímavý, poučný a bohatý rok plný mnoha malých ale naplňujících radostí. Jsem rád, že byl, a jistě na něj budu častokrát vzpomínat.

Jaký bude rok následující? Nemám tušení. Zůstanu nemocný nebo se uzdravím a začnu pracovat? A pokud ano, vrátím se do své práce, nebo začnu někde jinde? Co je mým posláním pro následující měsíce? Jaký úkol přede mne současná situace staví? O tom všem si, mimo jiné, budu povídat se svým psychoterapeutem, s nímž jsem po delší době obnovil kontakt.

linkuj.cz vybrali.sme.sk