AMOR VACUI - zápisky z cesty
Jaroslav A. Polák - Kojot hrající si na filosofa
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
Otestoval jsem se:
Další zajímavé testy:
Osobnostní typ ve vztazích, orientační IQ test (ale mám dlouhé vedení!), politický kompas, horoskop
pondělí, 29. prosince 2008
Mám doma takový pěkný hrníček s motivem kočky. Vlastním jej již mnoho let, čas od času z něj piji kávu, mám-li chuť na kávu malou a ne na obvyklý čtvrtlitrák. Vídávám jej každý den. Nedávno jsem si s pocitem určitého znepokojení uvědomil, že už nevím, od koho jsem jej dostal...
Pokládám za pravděpodobné, že jsem jej dostal od některé z kamarádek. Soudím tak z faktu, že sám bych si takový hrníček nekoupil a že muž by mi takový dárek nedal. Kdybych jej dostal od matky, snad bych si to pamatoval. Tápu.
Kdy se to stalo a jak k tomu došlo, že se informace o původu hrníčku z mé paměti ztratila? Myslím, že to nebylo ze dne na den, tedy že bych se jednoho rána probudil, pohlédl na hrníček a řekl si: "Vida! Dnes jsem zapomněl, kdo mi jej dal. Ještě včera jsem to věděl a dnes už to nevím." Mezi zmizením informace z paměti a uvědoměním si tohoto zmizení patrně existovala nějaká doba, kdy jsem předmět vídával, ale nepřemýšlel o něm.
Mohu doufat, či dokonce předpokládat, že informace o dárkyni stále dlí ukryta v běžně nepřístupných hlubinách mé mysli a že vhodný podnět ji opět vynese na světlo vědomí. Současně se však naskýtá podezření: Stane-li se tak, jak poznám, jedná-li se o reálnou vzpomínku a nikoli o paměťový klam? Ovšem – budu se moci zeptat, ale i ona dnes neznámá dárkyně mohla zapomenout (je to dokonce velmi pravděpodobné).
Putujeme svými životy a naše vzpomínky ztrácejí na jasnosti, mizejí a vynořují se, mutují, spojují se mezi sebou navzájem i s fantazií. Zjasnění, které občas nastane, už dávno nemusí být věrným obrazem proběhlých skutečností... A tak píšeme deníky a weblogy a snažíme se alespoň některé vzpomínky zachránit před nevyhnutelným odplynutím.Ptám se však: Má to smysl? Není to konec konců proti přirozenosti paměti, jež nám byla dána do vínku? Neokrádáme se tak o možnost později dotvářet a upravovat vzpomínky mocí své fantazie a činit je krásnějšími a zajímavějšími, než jakými je učiní sebelepší záznam? Neokrádáme se tak o možnost zjištění, co z našich životů bylo opravdu důležité? Co mělo dostatek sil, aby v naší nejisté paměti přetrvalo?
Kdy se to stalo a jak k tomu došlo, že se informace o původu hrníčku z mé paměti ztratila? Myslím, že to nebylo ze dne na den, tedy že bych se jednoho rána probudil, pohlédl na hrníček a řekl si: "Vida! Dnes jsem zapomněl, kdo mi jej dal. Ještě včera jsem to věděl a dnes už to nevím." Mezi zmizením informace z paměti a uvědoměním si tohoto zmizení patrně existovala nějaká doba, kdy jsem předmět vídával, ale nepřemýšlel o něm.
Mohu doufat, či dokonce předpokládat, že informace o dárkyni stále dlí ukryta v běžně nepřístupných hlubinách mé mysli a že vhodný podnět ji opět vynese na světlo vědomí. Současně se však naskýtá podezření: Stane-li se tak, jak poznám, jedná-li se o reálnou vzpomínku a nikoli o paměťový klam? Ovšem – budu se moci zeptat, ale i ona dnes neznámá dárkyně mohla zapomenout (je to dokonce velmi pravděpodobné).
Putujeme svými životy a naše vzpomínky ztrácejí na jasnosti, mizejí a vynořují se, mutují, spojují se mezi sebou navzájem i s fantazií. Zjasnění, které občas nastane, už dávno nemusí být věrným obrazem proběhlých skutečností... A tak píšeme deníky a weblogy a snažíme se alespoň některé vzpomínky zachránit před nevyhnutelným odplynutím.Ptám se však: Má to smysl? Není to konec konců proti přirozenosti paměti, jež nám byla dána do vínku? Neokrádáme se tak o možnost později dotvářet a upravovat vzpomínky mocí své fantazie a činit je krásnějšími a zajímavějšími, než jakými je učiní sebelepší záznam? Neokrádáme se tak o možnost zjištění, co z našich životů bylo opravdu důležité? Co mělo dostatek sil, aby v naší nejisté paměti přetrvalo?
Ano, vím, že zde zřejmě nezazněla ani jedna nová myšlenka... Vlastně jsem chtěl jen zaznamenat onu bezvýznamnou skutečnost, že mám doma pěkný hrníček s motivem kočky a nedávno jsem si s pocitem určitého znepokojení uvědomil, že už nevím, od koho jsem jej dostal...
Pokud vás tento článek zaujal, přečtěte si také o mé (dvojité) cestě časem ;)
pondělí, 29. prosince 2008 | rubrika: Úvahy a postřehy |
Tvorba tohoto blogu vyžaduje čas, práci a něco peněz, ale dělám to rád a s chutí. Nicméně pokud jste tu rádi, oceňte moji práci čas od času tím, že podpoříte libovolnou částkou projekt Praga-Haiti nebo sluneční školu Surya. Děkuji.
Co četli ostatní?
Komentáře
DISKUSE MŮŽE BÝT MODEROVANÁ
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
[1] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 29.12.2008, 18:22:28 x
Yaynamenat? U Tebe byl v noci nějaký Angličan?
Jinak, Ty jsi jako starý filosof (ne věkem, ale intelektem) jistě četl desátou kapitolu Augustinových Vyznání, o paměti.
Léthé, Mnémosyné. A pravda je řecky Alétheia.
Jestli myslíš ten barevný hrníček s tou mnohobarevnou kočkou (ne ten s tou krávou či čím na dně, jak jsem si málem nemohl rozmíchat cukr), mám si zkusit vzpomnět?
[2] (Kojot - WWW) Vloženo 29.12.2008, 18:38:40 x
2 Henry Psanec: Někdy musím napsat o tom, jak Kojot používá Qwertz a Lucienne Qwerty... Díky - opraveno.
Ano, četl. Dávno, ale četl. Možná bych si ji měl v tomto rozpoložení přečíst znovu, ale nemám ho doma.
A o to právě jde: Je Pravda opravdu Alétheia? Vždyť to by pak byl celý náš život lží... Ale možná mne zajímá spíše Doxa...
Ano, zkus si vzpomenout...
[3] (Henry Psanec - WWW) Vloženo 29.12.2008, 20:05:34 x
Vidíš, můžu Ti na toto téma oxeroxovat doslov ke Kabešovi. Taky pro Tebe mám to Jidášovo evangelium. Zda je to Alétheia, nevím; jen vím, co to řecké slovo znamená. Doxa... no, já jsem pro osvícenou a laskavou diktaturu.
V noci se chystám dát do BL Linyphiidae, tak u toho zkusím zavzpomínat. Ale možná mne budeš muset zhypnotizovat.
Všechna pole jsou nepovinná.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
MÁTE DOMA MÍSTO PRO DALŠÍ DUŠI?
PODPOŘTE UŽITEČNÝ PROJEKT!
Amor Vacui by Jaroslav A. Polák is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial 3.0 Unported License.
AŽ DOSLOUŽÍM, CHCI DO SBĚRU!
*