AMOR VACUI - zápisky z cesty
Jaroslav A. Polák - Kojot hrající si na filosofa
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
"The shortest distance between two points is under construction." Noelie Altito
Otestoval jsem se:
Další zajímavé testy:
Osobnostní typ ve vztazích, orientační IQ test (ale mám dlouhé vedení!), politický kompas, horoskop
čtvrtek, 2. října 2008
V době, kdy lidem ještě vládla Bohyně, byl zažehnut Černý oheň. Vzplál v malém ohništi u skromné chýše z větví posvátných stromů a kůží zvířat, do nichž se stěhovali duchové lovců.
Egagu se zašklebil při pohledu na modřiny po celém těle, když nahý předstoupil před Lunu, která jej zapudila klacky a kameny v rukou svých věrných.
Pak sáhl do hlubin své duše a zazpíval píseň, jež tam od nepaměti zněla, píseň sídlící v hlubinách každého člověka.
Tančil, zpíval, křičel – jakoby chtěl celý svět obvinit.
Plameny tmavly, nezmenšovaly se.
Tančil, zpíval, křičel – jakoby chtěl celý svět proklít.
A oheň temněl víc a víc.
Tančil, zpíval, křičel – jakoby chtěl celý svět zničit.
Zář Luny zmizela, Černý oheň vyšlehl do výše a Egagu vzplál jako vích tím podivným ohněm, hořel, křičel, nikdo jej neslyšel.
Běžel Hvozdem a šířil zkázu, strašlivá bolest jej připravila o rozum, neumíral však.
A požár zachvátil celý svět.
Luna – Bohyně – Země se však vtělila do krásné dívky a postavila se zapuzenému šamanovi.
"Stůj!" přikázala mu.
Její pronikavá zář trochu utišila jeho bolest.
"Egagu, tvá moc přinesla jen smrt a zkázu."
"Vyštvala jsi mě!" zakřičel na ni.
"Ne, to ty jsi chtěl vyštvat mě, aby se můj bratr mohl chopit vlády. Jednou k tomu dojde, doba se změní a Otec bude platit víc, než Matka. Ten čas ale ještě nenadešel. Vejdi nyní do mé náruče a miluj se se mnou – jen tak uhasíš plamen své zloby."
Stáli proti sobě uprostřed temnoty hučícího požáru.
Egagu se dotkl Luny, pocítil chladivý vánek, který konejšil tělo i mysl. Jeho zloba však zvítězila – vrhl se na ni, aby ji provždy zahubil.
Bohyně se rozzářila oslepujícím svitem, Egaga uchopil mrazivý vichr, který jej vymrštil pryč ze světa a zhasil požár.
"Příliš brzy jsem přišla o svou sílu, můj divoký bratře. Vládni tedy," pravila Luna Slunci. "Až se však tvůj věk nachýlí ke konci a nebudeš mít dost sil, Egagu spadne z nebes a svět znovu zachvátí Černý oheň. A tak tvůj sluha Egagu – Hněv nakonec zničí vše, co stvoříš."
Od těch časů shlíží Luna na dílo svého bratra a čeká.
Pak sáhl do hlubin své duše a zazpíval píseň, jež tam od nepaměti zněla, píseň sídlící v hlubinách každého člověka.
Tančil, zpíval, křičel – jakoby chtěl celý svět obvinit.
Plameny tmavly, nezmenšovaly se.
Tančil, zpíval, křičel – jakoby chtěl celý svět proklít.
A oheň temněl víc a víc.
Tančil, zpíval, křičel – jakoby chtěl celý svět zničit.
Zář Luny zmizela, Černý oheň vyšlehl do výše a Egagu vzplál jako vích tím podivným ohněm, hořel, křičel, nikdo jej neslyšel.
Běžel Hvozdem a šířil zkázu, strašlivá bolest jej připravila o rozum, neumíral však.
A požár zachvátil celý svět.
Luna – Bohyně – Země se však vtělila do krásné dívky a postavila se zapuzenému šamanovi.
"Stůj!" přikázala mu.
Její pronikavá zář trochu utišila jeho bolest.
"Egagu, tvá moc přinesla jen smrt a zkázu."
"Vyštvala jsi mě!" zakřičel na ni.
"Ne, to ty jsi chtěl vyštvat mě, aby se můj bratr mohl chopit vlády. Jednou k tomu dojde, doba se změní a Otec bude platit víc, než Matka. Ten čas ale ještě nenadešel. Vejdi nyní do mé náruče a miluj se se mnou – jen tak uhasíš plamen své zloby."
Stáli proti sobě uprostřed temnoty hučícího požáru.
Egagu se dotkl Luny, pocítil chladivý vánek, který konejšil tělo i mysl. Jeho zloba však zvítězila – vrhl se na ni, aby ji provždy zahubil.
Bohyně se rozzářila oslepujícím svitem, Egaga uchopil mrazivý vichr, který jej vymrštil pryč ze světa a zhasil požár.
"Příliš brzy jsem přišla o svou sílu, můj divoký bratře. Vládni tedy," pravila Luna Slunci. "Až se však tvůj věk nachýlí ke konci a nebudeš mít dost sil, Egagu spadne z nebes a svět znovu zachvátí Černý oheň. A tak tvůj sluha Egagu – Hněv nakonec zničí vše, co stvoříš."
Od těch časů shlíží Luna na dílo svého bratra a čeká.
(1997)
čtvrtek, 2. října 2008 | rubrika: Povídky a příběhy |
Tvorba tohoto blogu vyžaduje čas, práci a něco peněz, ale dělám to rád a s chutí. Nicméně pokud jste tu rádi, oceňte moji práci čas od času tím, že podpoříte libovolnou částkou projekt Praga-Haiti nebo sluneční školu Surya. Děkuji.
Co četli ostatní?
Komentáře
DISKUSE MŮŽE BÝT MODEROVANÁ
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
PŘÍSPĚVKY BUDOU V TOM PŘÍPADĚ AUTOREM WEBLOGU SCHVALOVÁNY RUČNĚ
CHCETE-LI VÍCE INFORMACÍ O TOM, JAK TO FUNGUJE, KLIKNĚTE.
Nechcete diskutovat, ale nadávat mi? Zabanoval jsem vás?
Jen mi to všechno hezky řekněte: TADY
Všechna pole jsou nepovinná.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
MÁTE DOMA MÍSTO PRO DALŠÍ DUŠI?
PODPOŘTE UŽITEČNÝ PROJEKT!
Amor Vacui by Jaroslav A. Polák is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial 3.0 Unported License.
AŽ DOSLOUŽÍM, CHCI DO SBĚRU!
*