AMOR VACUI - zápisky z cesty

Zdálo se mi, že jsem se skupinou lidí na nějakém místě. Byli jsme si blízcí, určitě mezi těmi lidmi později byl můj bratr a moje někdejší romantická nešťastná láska, odpovídající typově mé Animě. Ale nevím, jestli tam byli od začátku. Ostatní osoby ve snu byly po probuzení neidentifikovatelné. Ani nevím, kolik nás bylo.

Svět postihly bouře gigantických rozměrů a větrné smršti. Přebývali jsme na nějakém místě, bylo to na venkově, snad nějaký statek, a s obavami sledovali stupňující se běsnění živlů. Nepršelo – byly to suché bouře: Jen vichr a blesky. A podivně podmračená obloha, takové všudypřítomné "jasné šero". Trvalo to už mnoho dní. Vyrazili jsme menším náklaďákem na určité místo – potřebovali jsme asi něco přivézt, obstarat. Počasí bylo stále horší, auto bylo smýkáno větrem. V jednom okamžiku jsme se pokusili zdolat nějaký kopec, ale auto na to nestačilo a asi ve čtvrtině cesty začalo neovladatelně couvat (a k tomu jím smýkal vítr). Řidič (já to nebyl) nějak tu situaci zvládl. Myslím, že jsme se museli zbavit části nákladu (vzpomínám si, že jsme měli v autě dva televizory a jeden z nich jsme se rozhodli v kopci nechat – někdo řekl, že tam jej stejně nikdo neukradne).

Nevím, zda jsme obstarali to, co jsme potřebovali, ale vraceli jsme se zpět. Jeli jsme po silnici mírně zvlněnou travnatou plání a dívali se, jak vítr naklání budovy a zmítá nějakou atrakcí v opuštěném lunaparku. Pak mou pozornost zaujal další děsivý výjev: Do určitého místa v pláni (byla to rozsáhlá lokalita v dáli) se soustředily blesky. Byly jich tisíce a vytvářely jakési ohromné kolo, z něhož stoupal kouř. Říkal jsem si, že pokud tam někdo byl, nemohl to přežít, a přemýšlel jsem, jestli do blesky zasažené oblasti nespadá i místo, kde jsme bydleli. Bylo mi z toho úzko, současně jsem ale také obdivoval majestátnost toho jevu.

Cestou jsme míjeli oplocený pozemek, který patřil někomu nesmírně bohatému – to jsme usoudili vzhledem k povaze toho místa a jeho zabezpečení. Vyjíždělo z něj auto a my jsme toho využili a projeli branou. Poté jsme byli v domě. Byl to bytelný dům a působil bezpečně. Zabezpečoval jsem v něm otevřené či špatně těsnící dveře. Byli tam nějací další, cizí, lidé a říkali nám, ať tam zůstaneme, že je to bezpečné místo. My jsme ale řekli, že tam zůstat nemůžeme, protože jsme doma nechali děti.

V závěru snu si "moje Anima" česala vlasy a můj bratr říkal, že je krásná – přemýšlel jsem o tom, proč to říká. To už jsem se pomalu probouzel.

Sen byl pochopitelně mnohem bohatší a dějovější, ale to je vše, na co si dokáži vzpomenout...

(dopoledne 3. 7. 2008)

linkuj.cz vybrali.sme.sk