AMOR VACUI - zápisky z cesty

Když ony ty zuby vážně nebolely! Pobolívaly, to připouštím, občas citlivě reagovaly na studené nebo sladké, ale nijak zvlášť mě netrápily.

Od té doby, co chodím k zubaři, mě zuby bolí víc a víc.

Zvláště včera bolela ta kdysi vykotlaná a následně natřikrát spravovaná sedmička vlevo dole opravdu ukrutně. Ještě, že jdeme ve čtvrtek k zubaři, utěšoval jsem se... Snad mi s tím něco udělá (naivní představa – dělal mi s tím zubem psí kusy už posledně a s každým zásahem zub bolel víc a víc...)

Ordinace. Přicházím na řadu. Postěžuji si. Zubař vrtne a já jeknu. Bolest jak sviňa.

"Musíme dát injekci," zubař na to.

"Jenže já mám ve tři schůzku s klientem, nemůžu mít dřevěnou hubu..."

"Je přednější práce nebo zdraví?" opáčí dentista.

Po pravdě řečeno asi to zdraví, ale pokud neuspěju v práci, těžko si budu moci dovolit to zdraví platit, pomyslím si. Ale budiž, nějak tu schůzku zvládnu i s dřevěnou držkou. Souhlasím.

Injekce bolí jako vždy, ale dá se to vydržet.

Vrtání bolí i po injekci.

"Fuj!" zvolá zubař. "Teď abych se šel vysprchovat!"

Z huby mi teče cosi nepopsatelně hnusného, páchnoucího a nechutného. Vyplachuju, plivu, vyplachuju, plivu...

"Máte tam gangrénu," konstatuje zubař.

Radost až na kost.

V hubě jak v polepšovně, půlka navíc dřevěná, zubař dezinfikuje nástroje.

"Pokud by to moc bolelo, přijďte ráno, jinak přijďte v úterý odpoledne."

Výsledek – vykotlaná sedmička vlevo dole. Kruh se uzavírá.

Jenže tentokrát to opravdu dost bolí.

Zítra ale musím do Olomouce na zkoušku, na kterou mimochodem nejsem zvlášť připravený (a po tom, co se dnes stalo, včetně umírajících potkanů, se mi už ani připravovat nechce).

Zítra pojedu do Olomouce.

Víkend nějak přežiju.

Prostě dočkám toho úterý.

A pak mi možná bude vytržena sedmička vlevo dole.

Všechno je jednou poprvé...

linkuj.cz vybrali.sme.sk