AMOR VACUI - zápisky z cesty

Není žádný Kristus. Je to jen legenda a symbol...

Chucpe,
a není to v určitém smyslu totéž? Proč "jen" legenda a symbol? To přece není málo...

他的門徒對他說：天國哪一天會到來？
向外看的話，天國不會來。不是這麼說：看，那邊！或看，那個！其實，父親的天國遍佈在地上，而人們看不見它。

(多馬福音, 113.)

Bůh existuje spolu s přírodou, Zemí vesmírem...
Svět utváříme v našich myšlenkách. Silných myšlenek k usnadnění si práce přibývá a život se stává jednodušší.
Myšlenek k udržení duchovna je také dost a možná souvisí i s tím usnadněním nikoli materiálním, ale jaksi ulehčení si od sebe.
Myšlenek temných o věcech Nicoty, Apokalypsy jsou opět v našich představách blíž. Příklad: Dá li se najít rovnítko mezi osobní spokojeností vycházející ze silných myšlenek, tak zásadně ovlivní i vnější okolí, krom opět temných koutů:-)
I v dobách pohanských se obracelo k něčemu většímu... bohové ... legendy ... Křesťanství tomu v tom čase a prostoru dalo příležitost a vzniklo novum. Proč ne? Opět myšlenka, nápad. Proč ne Kristus? Proč ne deset takových. Každý má schopnosti. Energie je těsto. Pokud je využitá v pravý čas na správném místě může vzniknout něco nového a je to „boží“ neboť se protíná podstatné, ne dost jasně vysvětlitelné a opodstatněné. Můžeme říct až kouzelné. Zázrak. Jenomže už od dětství víme, že za kouzlem je spousty energie. Energie, která není jen z jídla, ale která nás obklopuje. Myšlenka se může rozpínat až za horizont, záleží jen zda se jí věří. A to je zase začátek - víra. Nikdy nepřemůže víra jedné strany víru druhou. Třeba a teď volně asociuji, třeba proto, že se točíme, co já vím… A když se pohybujeme po povrchu koule nenarážíme na větší úskalí než které je nám přirozeně vlastní. Země se pohybuje vesmírem obrovskou rychlostí a do ničeho nenaráží nebo naráží – viz. temná myšlenka. Nenabírá úžasnou vesmírnou energii – viz světlá myšlenka, ale prostě se „abrazivně“(samozřejmě nesmysl, ale mě se líbí) opotřebovává – viz. přirozená myšlenka. Všechno se přirozeně opotřebovává.
Sláva tomu kdo věří v sebe. Škoda toho kdo nevěří své myšlence. Zatrať toho kdo přejímá myšlenek temných. Škoda toho kdo nevěří ničemu – hnané zvíře, hle je postižené a síla myšlenky zachránce jej uzdraví. Jemu dala sílu víra, víra věřících. Př.: I tys mu věřil… tam někde ve svatém písmu stojí… jen tápeš a procházíš temnotou. Hledáme, objevujeme nové. My musíme mít Golema. Dobře i tato víra se překonává, i když nevracíme se k ní stále dokola? Řežou se stále stejné bytosti jako tehdy; Kdo tomu rozumí; Kdo zabrání. Nikdo nic. Jak přirozeně abrazivní.

http://www.flee.cz...luky_magus.jpg